Akce Hurá na Ještěd 2019

Akce Hurá na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-03-23.

:: Propozice :: Strava Flyby :: Diskuze :: Foto :: Relive

Sraz v plné cyklistické zbroji v sobotu 23.03.2019 v 8:00h. - Podbrahy
Kdo se přiblíží autem, je možnost zaparkovat v Sojovicích u Kapra od 7:00h. Odjezd na kole od Kapra v 7:50h. do Podbrahy.
"Hurá na Ještěd" je výlet, žádný závod, minulý rok byl průměr 27km/h. Kdo si netroufá na celých 200km je možnost trasu zkrátit a vynechat stoupání na Ještěd. Jízda v balíku je ten nejlepší trénink před sezónou, zimní jezdci jedou špice, ten kdo začíná je schován v závětří... přijeďte všichni bez rozdílu výkonnosti!

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Dreamer – Hurá na Ještěd v jarním opojení
  
  

  Dalsi koralek do sbirky jarnich klasik se blizi, vylet na Jested. V patek jsem zavreny cely den na Marketing Festivalu, ktery je take super a den utece jako voda a vlastne mi ani nevadi, ze jsem si slunicka moc neuzil, protoze vim, co me ceka v sobotu. Spis po skonceni v patek lituju, ze nejdu na vecerni party, ale jednak jsem za cely den unaveny a druhak jizda na Jested bude narocnejsi nez Trosky pred tydnem a taky se necitim uplne fit po celem narocnem tydnu, takze tam proste nejdu, ale lituju toho jeste kdyz jdu vecer spat. Mozna za to muze i nepovedeny fotbal Anglie - Cesko, ktery snad bylo lepsi nesledovat. Nicmene usinam a vzhlizim k sobotnimu ranu.
  
  Rano je tu a sraz v 6:45 na Hajich na tradicnim kruhaku. Vzhledem k pocasi jedeme po ose do Sojovic, takze predbezne to dnes bude kolem 270 km, coz je proste narez. Moc dobre se mi nejede, navic je po ranu pekna kosa, kolem 4 stupnu. Sice mam zimni bundu, ale teplo mi stejne neni, coz je umocnene tim vselijakym pocitem z jizdy. Hlasim klukum, ze po 3h spanku na Trosky jsem se paradoxne citil lepe, zatimco ted po normalnim spanku se mi jede blbe. Ale tak to nekdy byva, sportovcovo telo je v tomhle nevyzpytatelne, kazdy to zna. Za Sojovicemi nabirame zbytek baliku a razem je nas kolem 20ti. To uz se nastesti i otepluje, pusa mi rozmrza a prestavam mluvit jako (e)mental a nalada jde pomalu nahoru. Krome faktu, ze se mi moc dobre porad nejede, takze pro dnesek volim strategii, ze se budu zasivat co to pujde a vsechno necham na premii na Jested, at mam jeden poradny dlouhy interval do kopce.
  
  Tempo plyne, mijime Bezdez, prichazi prvni brdky, pripojuje se McHammer na horaku a prichazi defekt Orlika, ktereho jsem predtim konecne vyzpovidal co vsechno vozi v tom jeho batuzku na zadech. Necham si to nicmene pro sebe, ne vsechno patri na internet, koho to zajima, muze se Orlik zeptat priste sam. Zacinam popojizdet, ale ne z duvodu ze bych chtel dnes dat trikilo nebo tak neco, spis jen tak abych nevypadl uplne z tempa. Popojizdeni se mi malem stane osudnym, skupina mi odjizdi, asi ani nevi ze tam nejsem a tak 3 km musim jet srot a dojet si balik, coz pekne boli, ale zda se ze me to konecne trochu probudilo.
  
  Prichazi pauza, foceni a jsme pod premii na Jested. Kapr vyda pokyn, ze kdo chce zavodit, odted muze az nahoru. Horko uz je slusne, ale jen rozepnu do pulky zimni bundu a sundam rukavice. Cespa za to lisacky vezme jeste v mirnem brdku a na rovince, nojo pan casovkar. Je dulezite nenechat tenhle vlak ujet, to uz by sam nikdo nesjel. Dari jsme a jsme tam s Kolikacem, McHammerem, HonzouB a Turistou. Kluci postupne odpadaji, az zustaneme s Cespou a Turistou. McHammer je preci jen limitovany horakem. Zahy hlasi Turista ze si vystupuje. Cespa jeste pakrat nastoupi, ale asi je i rad, ze nejede uplne sam, nahoru je to jeste hodne daleko. Napojime se na hlavni a v tockach mi Ceska poodjizdi. Chytam tam mensi diru, ale rikam ze uvidime, jak to bude v prudkem useku od parkoviste nahoru k vysilaci. K memu prekvapeni ale na parkovisti Cespa nepokracuje, volam na nej, co se deje ze jedeme dal. Jedu tak dal sam, preci jen je to jedna z prvnich letosnich sanci dat si poradny dlouhy poctivy interval do kopce. Silnice je mokra a plna kaminku, do toho turisti, co jdou take nahoru. Za mnou uz nikdo neni, i tak se snazim jet naplno, at to stoji za to! Nahore to podkluzuje, klickuji mezi auty, lidmi, i jeden bezec tu je. Vyhled je paradni. Jsem nahore a par minut za mnou nikdo. Sjizdim opatrne dolu a konecne pak jede Turista a o bronz si to rozdaji Kolikac / HonzaB.
  
  Za chvili dorazi i zbytek, ale az nahore se dozvidam, ze tak pulka baliku nahoru nejede a ceka na parkovisti. Asi rozumna volba, ale byl jsem pripraven tam cekat klidne i 20 minut, abych napravil svuj hrich z Trosek, ktery me porad mrzi, zvlast pote, co jsme vse detailne s Kaprem a Kolikacem behem jizdy probrali. Tohle uz vim, ze nikdy priste neudelam! Nicmene nahore stihneme rychle foto a mirime opatrne dolu. Na parkovisti jsem pekne zahazeny, kolo jako jetel, no ale co, proti Rytirovu je to deluxe a neni ani zima. Az tady mi vlastne dochazi, ze jedeme trasu opacnym smerem nez tradicne. Skvela volba od Kapra/Bobka, nebo kdo to presne naplanoval. Jsme v Liberci, ve sjezdu se dnes naposledy hodi zimni bunda. Ne tak v dalsi premii na Rasovku. Tam nejdriv nehodlam nic hrotit, ale jeste se zmacknu a nakonec tam dojizdim pred Rybou.
  
  Padame dolu krasnym sjezdem do Dubu, nebo kam, kde je zaslouzena pauza na benzince. Zjistuju, ze mi nekde vypadl sacek s energy tabletkou, opet pripomenuti toho, ze je na to davat bacha, uz se mi to stalo na Krusnotonu, dneska o nic nastesti neslo. Davam na doporuceni Cespy deluxe kavu riznutou irskym kremem, opravdu je tam citit. Kolikac hlasi ze to mame asi 45km do Sojovic a ja se poprve podivam, kolik mam vlastne najeto. Cekam tak 150, takze kdyz vidim 209km, neverim. Noo tak nakonec trikilo asi bude blizko, uvidime. Prichazi nadherna pasaz v rovinatem terenu, jen s par brdky, nicmene jak je horko, sily rychle ubyvaji navzdory kafi a cole v bidonu. Trochu tu trpim, no ale neni se co divit, preci jen uz je v nohach kolem 8h, jasne sice s hodne pauzami, ale ty horske premie byly naplno, tak to musi nechat stopy i na me.
  
  Konecne se blizi Sojovice a prichazi defekt Ryby, no ani se nedivim, mne uz z toho protislunce jde hlava taky kolem. Popojizdim a za chvili se vsichni sejdeme u Kapra na obede / veceri. Nema to chybu, tradicni polevka, koblihy a jako bonus salamy s cibuli a okurkou od Vlcaku. Davam polevku a dve koblihy, je to vtipne pozorovat sam sebe a sledovat, jak telo rika, ze by tech koblih klidne snedlo deset a nic moc by se nestalo. Ale je treba se i v takovem prositem stavu drzet na uzde. Vyprosim od Kapra hadr na ocisteni kola, ted kdyz sedim znaveny doma, jsem za to rad, ted uz bych kolo urcite necistil. Beru jeste Birell do bidonu, trochu u stolu spackuju, ze je treba vyrazit. Nemyslim to ale nijak spatne, dneska mi jedno kdy dorazime, je vnimam pomalu zapadajici slunce a rad bych dojel jeste za svetla. Cas totiz v takovem stavu leti aspon trikrat rychleji.
  
  Neda se tedy svitit a musime se s Kaprem a jeho luxusni podporou rozloucit. Slunce zapada kvapikovym tempem, nastesti nam to vsem po koblihach jede jako po masle, jak prohlasi HonzaB. Turistovi s Rybou to ale jede jeste lepe nez po masle a tak nam odjizdi. Je mi to jedno, uplne je chapu, mame toho vsichni dost, ale ted o to vic chapu pocity Kolikace/Otase/Kapra z minuleho vikendu. Asi je ve finale opravdu lepsi dojet spolecne, minimalne by v nastavajicim seru byla vetsi skupina viditelnejsi. Ale neda se nic delat, dojizdime do Prahy ve dvou skupinkach. Kolodeje za skoro tmy maji sve kouzlo, sundavam bryle, na par minut to pomuze a je jeste trochu videt. Na Hajich mi chybi asi 2km, jeste zvazuji, ze to risknu po ose az domu, ale beru rozum do hrsti a nasedam na metro. Zbytek dotocim pod lampami v ulici a tak tam je nakonec krasna a neplanovana tristovka. Hlavne je ale v hlave dalsi krasny a nezapomenutelny zazitek. V takovem pocasi se udajne Jested nejel aspon deset let, o to vetsi emoci mnou cloumaji, ze jsem u toho dneska mohl byt a sdilet tuhle zkusenost s ostatnimi!
  

  
  
  
• Luke – Ještě Ještěd
  
  

  K letošnímu Ještědu přistupuji s respektem, bude první dvoukilo, navíc sem se vyblbnul na Troskách. I vzhledem k sestavě na webu předpokládám, že na špice vůbec nedojde a budu rád když uvisím. U Kapra ale skoro zácpa a spousta dvoukilchtivích cyklistů. Oficiální sraz v sousední vsi Podbrahy náš počet ještě zdvojnásobí, a tak se 18 vagonků vydává směr Hlavenec. Jede se krajem bez větších kopců, občas mírný magnet nebo brdek, ale skupina stále hledá své tempo, a tak je často potřeba docela přišlápnout. Euforie z velké skupiny a krásného počasí je velká. A tak démon rychlosti v některých pracuje naplno. Nakonec se ale tempo uklidní, takže první fázi výletu je možné považovat jen za kvalitní rozjetí.
  
  Ve Skalsku je zavřená silnice, tak musíme objížďkou. Nejdřív kostky, pak rozbitý asfalt, pak to, co po rozbitém asfaltu zbylo. Naštěstí žádný defekt a za odměnu klidná pasáž údolím Strenického potoka. Toho využívám a cpu do sebe tyčinku a bych nic nepodcenil. Co jsem ale podcenil, je znalost trasy, a tak mám co dělat, abych se tou tyčinkou neudusil, když přichází další vrchařská prémie.
  
  Pak už kolem Bezdězu do Doks, kde některé opět posedne "démon rychlosti" (© Turista), naštěstí se technický průjezd městem podaří bez ztráty kytičky či vagonku a pokračuje se dál. Za Mimoní vjíždíme do bývalého VP Ralsko a užíváme si silnic bez aut. S Kolíkáčem a Kaprem máme čas probrat smrt generála Sochora a po cyklostezce se dostáváme až do Osečné. Kde se fotíme a začíná závod na Ještěd. Sundávám druhé ponožky a jedu už jen krátký – dlouhý. Kdybych měl i návleky na nohy, tak by dnes šlo i krátký - krátký.
  
  Po rozjezdu zjišťuji, že sem v první skupině, která bude závodit. Vím, že sem nepatřím, ale když vidím menší brdek, hned jdu do čela a chci kluky aspoň rozzávodit. To se docela daří když za chvíli za to bere Čespa a zbytek se vydává ho stíhat. Já mám otestované svoje Watty ze čtvrtka a tak vím, co chci jet nahoru a pakuju se do druhé skupiny. Záměr nejet úplně naplno znamená, že visím na konci skupiny, kde tempo udává Kapr. Pak se kopec zvedá a každý si jede podle sebe.
  To se mi moc nelíbí, sám jezdím děsně pomalu. Tak chvíli ještě hákuju Kapra s Oťasem, kterému nové orange kolo přidalo minimálně 50 wattů, ale pak je nechávám odjet a do kopce kecáme s Myšákem, který jede pro mě super tempo, že nemusím na max, ale nenechá mě to ani svěsit nohy. Můj optimizmus ze mě zase jednou dělá blbouna, když asi u třech serpentin hlásím, že už jsou poslední... a to jsem to jel už tolikrát. Sorry.
  
  Po pauze na Výpřeži nás čeká rychlý, ale suchý sjezd a další stoupání na Rašovku. Tady se nikomu moc jet nechce, a tak se ocitám na špici. Kopec ale za chvíli začne, a tak mi to ani moc nevadí, zas pojedu svoje tempo. Tentokrát už se nedržím tak zpět a držím nezávodící skupinku. V té už ale není Kapr, který za to vzal hned odspodu a evidentně není tak moc na odpis jak psal po trilogii. Od udušení tyčinkou jsem nic nejedl, takže spekuluji, jestli čekat na pumpu nebo teď. Nakonec chci dojet na pumpu a dát si párek. Sjezd jedu opatrně, ale na konci v pohodě dojedu do skupiny a když mám rychlost, řeknu si, že to dotáhnu do Dubu. Je to jak na závodě, kde nikdo nechce jet, takže mě ani nikdo nehákne. Na druhý pokus už je to lepší a svážím grupu až na pumpu. Polévka došla hned, párky později. S Čespou tak dáváme deluxe párek z mikrovlnky, ale byl dobrej. Doplňujeme bidony, někteří i hladinku a jedeme dál.
  
  Trasa je opět nová, a tak v Podhoře odbočujeme do stoupání na Kobyly. Podle Stravy tady jedu už po patnácté, ale dneska mě přijde lehčí než jindy. Stejné to je i ve Svijanském Újezdě, kde si užíváme nový asfalt a pěkné silnice nás provází i dál přes Loukov, Březinu, Dneboh a Kněznost. Holé Vrchy mají být poslední stoupání a já propadám euforii, že dneska to dojedu se ctí. Nikomu už se moc nechce na špic, tak se snažím vrátit to, že sem se většinu dne vezl. Nejdřív s Kaprem, představuju si jak novinářům na konci povídám, "kdyby jste mi před čtvrt rokem řekli, že pojedu na 180-tém kilometru s Kaprem na špici, tak bych vám nevěřil". Asi už mi z toho hrabe, nebo že by démon rychlosti? V Jabkenicích nečekaný brdek, a ještě nečekanější nástup Kapra. Nikdo po něm nejde, což je mi líto zvedám se jako jediný další. Kolíkáč z balíku křičí "Nezapomeň, že nemáš nohy!". Nemáme no, ale na to se démon rychlosti neptá. Deseti metrovou díru ještě zvládnu dolepit, ale předjet ho už ne. Pak si ještě střihnu špic s Rybou, kde si připadám jak ruční brzda, když mu furt ukazuju, že pianko. Z Lysé už většina jen počítá kilometry, asi nejhorší úsek cesty, a 2 km před cílem Ryba trefí díru a musí lepit.
  
  V Sojovicích nás čeká opravdu parádní občerstvení, co víc bychom si mohli přát. Velké díky Kaprovi a jeho ženě za pohostinnost. Taky díky všem za krásný výlet, v takovýhle grupě to bylo 200 km skoro zadarmo.
  
  

  
  
  
• Kolíkáč – JJJ
  
  

  Plánujeme přepravu autem do Sojo, ale nakonec předpověď vše mění a natěšeně vstávám na variantu JJJ – Jižák-Ještěd-Jižák. Na kruháku Dreamer, HonzaB, Ryba a maratónská ikona Tomáš Bartoš. Na T Turista, který si bere na povel přepravu do Podbrah. Ranní mlha nad Brandýsem, vyvolává vzpomínky na zamlženou Peruc, ale již je jaro a předpověď nelhala. Vyhříváme se na sluníčku při fotce celého zájezdu, jsou tu i velká překvapení v podobě Kubajze nebo Myšáka!
  Kapr vytyčil novou trasu, směrem tam jedeme přes Slivna, Katusice, Okna a Doksy. Trochu se rovnáme rychlostně, silnice samá díra, a tak v zadní části je to namáhavé jak fyzicky, tak i mentálně, vyhýbat se těm jámám, co nám tu zanechala paní zima.
  Za Doksy defektí Orlík, to už s námi jede i McHammer na MTB. Vítaná pauza, za chvíli to totiž přijde. Ještě před tím prolítneme bývalý vojenský prostor a před Osečnou znovu hromadné foto již s panoramatem Ještědu. Je neskutečně krásně a balík je natěšený na ikonické stoupání.
  Za Osečnou za to bere Čespa a jen tak tak stíhám zareagovat, abych aspoň chvíli letěl s nejlepšími. Bolí to jako sviňa, Čespa, Ryba, Turista roztáčí pro mě peklo. Ale McHammer, Dreamer a HonzaB jsou tu taky, tak se i díky nim stále docvakávám.
  V Křižanech si vystupuje Ryba, myslel jsem, že defekt, ale prý neměl vodu … Znovu nástup, který je už ale pro mě konečná - vystupovat. Ještě v dáli vidím, jak Čespa odjíždí s Dreamerem, a Turista setřese McHammera. Já s HonzouB, který jede parádně, si stále děláme zálusk na mtbáka Mc. Ale jak nás zmerčil, tak udržuje dostatečný náskok, abychom ho nedoskočili. Já mám plný nohy a plíce toho, abych hákoval Jendu, pocitově jedu, jak kdybych měl prázdné zadní kolo a jel na zimáku. Uff to je stav…
  Výpřež se blíží, proti nám sjíždí McHammer a Čespa. Turista hlásí, že Dreamer jel nahoru, že je to mokré a plné štěrku. Odhodlaný HonzaB chce až nahoru, a tak s Turistou jedeme s ním. Míra hlásí, že to nenahazuje při rychlosti 12 km/h. a drží ji sklon nesklon. To já v těch nejprudších pasážích padám do jednociferných hodnot a ztěžka odpadám.
  U parkoviště Ještědka ještě chytám nějaký druhý dech a z posledních sil docvaknu HonzuB, který mě vytáhne až k vysílači. Brodíme se mraky štěrku a lidí, je to tady dnes dobrý Václavák. Ale ty výhledy se nikdy neomrzí, i to plácnutí si dlaněmi na vrcholu. Ještěd dobyt!
  Dávám klukům vodu z plného bidonu, který jsem vyvezl nahoru, tak asi tím to bylo, že to vůbec nejelo . Balím se do vesty a pomalu sjíždíme dolů. Chvílemi potoky vody, jo, kolo bude zase zralé na vanu. Na Výpřeži setkání s ostatními a padáme do Hanychova a po vrstevnici pod Rašovku.
  Tam jedu přípravu pro Kapra, který nastupuje a provokuje ostatní Taky ještě bojuji, za zády si vezu HonzuB, před námi Ryba, Dreamer a Turista. Kapr v krátkých a dlouhých chlupech ukazuje, že ty jeho nohy ještě nejsou na odpis. V lajně za Turistou zdoláváme vrcholové partie kolem 40km/h., když tu slyším a cítím, jak si HonzaB drhne svuj přední plášť o můj zadní. Ustál jsem to a s hrůzou se otáčím a vidím, jak Honzab tancuje v příkrém svahu nad silnicí. No ty wado, jako když na dráze vylétnete k hornímu okraji. Naštěstí to dopadlo bez újmy a padáme na pumpu do Dubu.
  Jsem rozjařený tak, že si dopřávám jednoho zrzouna s bagetou. To sladké už nemohu ani vidět. Zahrádka před pumpou pulsuje skvělou náladou a pestrobarevně rozkvetla cyklistickými nadšenci. Teď už to bude jen z kopce pod pergolu.
  Ale houby s octem! Ještě pár nepěkných brdků a rozmydlených silnic nás čeká. Kapr nám přichystal průjezd kolem Drábských světniček a pak hlavně Holé Vrchy, kde už nejsem schopen reagovat. Už mi s kopci dejte pokoj, těším se na koblihy.
  Závěry těchto výletů se nesou již v povznesené náladě, kterou nemůže překazit ani Ryba defekt, který trefil jámu přímo na komoru. Sojovická zahradní slavnost jede na plné obrátky a je oslavou toho našeho výletovaní. Zase se to povedlo, napříč výkonnostními kategoriemi, a počasí to jen umocnilo! Díky všem, že to stále držíme!
  Málem jsem zapomněl ještě na těch bezvýznamných 36 kilometrů, které čekalo jižní větev do Prahy. Turista s Rybou odjeli se svým démonem rychlosti a u nás v grupě zase kraloval démon Tomáš, který bez najetých kilometrů si úplně lebedil na 280 km při dlouhých špicích. Snášející se tma před 19h. nás vítala na večerním Jížu.