Akce Hurá na Ještěd 2009

Akce Hurá na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2009-03-14.

:: Propozice :: Diskuze

• Léňa – Hurá z balíku na Ještěd!
  
  

  Hurá na Ještěd! To může napsat jen šlapka J, pro všechny ostatní to je normální šílenství. Ani mě nenapadlo něco podobného absolvovat, ale pak se ozval Kolík, že bychom mohli kluky vyprovodit, to mi přišlo rozumné ,ikdyž ranní vstávání mi zase tak sympatické nepřišlo. Celý týden jsem nic nedělal, protože jsem si již podruhé v krátké době vyvrkl kotník a především vycvaknutí z pedálu mi dělá problém. Čím více se sobota blížila tím více jsem začal přemýšlet, že bych jel až na Ještěd. Od tohle záměru mě odradil až Kuře, který se ohlásil, že je fit a jede v neděli Nesvačily (přece ho nemůžu nechat jet samotného, to je jasný J).
  Ranní budíček v 5:30 moc bolel, spící rodinka mi to vstávání moc neusnadňovala. Mokré silnice mě donutily osedlat zimáčka od kokůtka Laca a hurá vstříc Kolíkáčovi. Sraz v 6:45 na kruháku dodržujeme na minutu přesně. Cestou mi Kolíkáč sděluje, že Pebe odřekl dnešní vyjíždku pro mokré silnice…… no nechápu, hold škoda. Do Zeleneče vjíždíme o 5 minut dříve než je plán, doufáme, že přijede aspoň Pebeho kamarád, děláme ještě kolečko, ale nepřijel nikdo, šineme si to na Brandýs. Kolíkáč, který má již seštelované sedlo přesně na svou výšku roztáčí tempo kolem 40km/h radši se dopředu neženu a jen si užívám svezení za oranžovým zadkem. V Brandýse na náměstíčku nás očekávají již nedočkavý Astral a Bobek, oba na letňácích a s baťůžky.
  V kvartetu začínáme cyklokrosovou vložkou přes dřevěnou lávku vedle rozkopaného mostu. Bobek s Astralem nám hned na začátku ukazují, že zase taková pohoda se nepojede. Nechápu, mají před sebou přes 200km a točí, točí a točí. Sice jedu na 150 tepech, ale na takovém výletě bych čekal opravdu něco slabšího. No nic, nebudu to přece kazit tak při odstřídání tempo udržuji. V Podbrabech nás již vyhlíží Kapr a herečka Astral. Oba samozřejmě letňáky, dva bidony plné malťáku + Orlik baťůžek.
  Tento sextet dává do pohybu Orlík, který svůj nový wattmetr nechal radši doma, aby nás nestresoval vědou. Tempo už od začátku tvrdí ve dvojici Orlík a Astral, my s Kolíkáčem jsme si rozdělily zbylé dva závodníky, já dostal pohodáře Kapra a Kolíkáč Bobka, což nám zaručovalo obstojné tempo. Podél mladoboleslavké dálnice si to šineme i tak svižně, rychlost pod 30 nepadá ani v brdcích, sjezdíky dokonce nad 45km/h na mou poznámku jestli nejedeme rychle mi Kapr odpovídá, že z kopce nebudeme přece brzdit. Tak asi tak. Začal jsem být rád, že nejedu až na Ještěd. Jen tak pro zajímavost se Kolíkáč zeptal Astrala kolik wattu jsme jeli do jednoho brdku a číslo, které nám Astral sdělil mi hned vybavilo článek Astrala o špicích při jejich nedávné vyjíždce. Z dnešního dne jsem jel 51sec nad horním prahem a to bylo zrovna někde za Benátkami nad Jizerou. Máme za sebou přes 2hod jízdy začínám Kolíkáčovi připomínat, že se chceme odpojit. Jedeme podél dálnice, směr Mělník nás určitě nelákal jeli jsme tedy ještě pár km až do Pískové Lhoty, kde se s kvartetem maratónců loučíme a jedeme směr Nymburk.
  Ihned po odpojení zpomalujeme někam k 30km/h a bez problémů se domlouváme, že naše tempo bude jen a jen pohodové. Jedeme po krásném asfaltu, moc nám nevadí, že jsme na hlavní silnici, vítr je taky k nám milostivý , jen nám občas připomene, že přeci jen je tady a musíme ho brát v potaz. Před námi dlouhé roviny s mírnými vlnkami a stále lepšící počasí. Projíždíme jednu vesničku za druhou, Vlkavy, Krchleby tady odbočujeme na Lysou. V paměti mi zůstala vesnička Straky, zejména proto že přes celou vesnici vedly kostky a jako na potvoru to byla pěkně dlouhá vesnice. Při výjezdu jsem pěkně protřepaný jako Cinzano pro Jamese Bonda. V Milovicích už začínají být silnice suché, sluníčko začíná hřát a Kolíkáč začíná mít orgasmy s krajiny. Krajina mi připomíná úseky z jižní moravy a přestávám litovat toho, že mi práce zabránila na soustředění vyjet.
  Jedeme pohodičku, stačíme probrat pár členů našeho týmu ať to je nezlomný Alánek, který tráví hodiny sám a opravdu obdivujeme jeho vůli, Kuře u kterého se shodujeme, že to co napsal Malina o jeho procházce před kurníkem je pravda a jistě jeho zimní gaučink neohrozí jeho kralování v závodech, přejeme Malinovi aby svou tréninkovou píli vtavil v několik letošních vítězství a pódií, těšíme se co nám předvede Kubajz po přestupu z HH Smíchov, nevíme co čekat od bombarďáka Bobka u kterého máme obavy aby mu do léta nedošlo, probíráme kdo by mohl vyhrát Šlapku roku, ne malé šance dáváme Kaprovi, kterému přejeme aby dal aspoň jednou Radka, u Radka nás mrzí, že přestal komunikovat a nedopisuje si kilometry J, což pak moc nepomáhá snaze Kolíkáče o aktuálnost informací uvedených v aktualitách., těšíme se na to co nám Iceman ukáže na Mamutu (snad nás na tesáku počká) atd. Za těch pár hodin toho bylo opravdu dost, na vše si opravdu nevzpomínám.
  Někde za Lysou Kolíkáč hlásí stovečku, nohy se začínají točit setrvačností a každý hup cítím jako Zhůří. Až do Čelákovic nás táhne Kolíkáč, který díky tomu, že je ufon jede stále 30 i ve stavu prošitosti. Za Billou na vrcholu Col de kopce si sjíždíme na občerstvovací stanici, která aspoň mě přišla k duhu.
  V Mstěticích to stáčíme na Jirny, kde se mi začínají zakusovat křečci do pravého lítka. Jedu spíše těžší převody protože když kmitám tak se mi zakusují i do stehna. V Klánovicíh mi už nepomáhá ani protřepávání, musím vycvaknout z pedálu a křečky vyklepat, což se daří a zůstávají jen mláďatka s kterými se dá jet. Bájne Koloděje projíždíme s nostalgií zažitých událostí, Kolíkáč se začíná těšit až za 14dní tudy projede s prvním letošním kolodějským balíkem. Závěr přes Hájek, Uhříněves již jedeme indiánským tempem, prošití, ale já teda příjemně. Není to takové to mrtvé prošití, které zažívám s jedním ovocem nebo lesním zvířátkem J.
  Díky Kolíkáči za sparing, bylo příjemných 142km, tento rok můj nejdelší švih a jistě minimálně do Mamuta jim zůstane. Vyzkoušel jsem po dojetí poprvé místo Regeneru, R2 na regeneraci tak jsem zvědavej jak mi to po dnešním výletě zítra v Nesvačilech na MTB Dabě pojede.
  
  
  

  
  
  
• Orlik – Hurá na Ještěd
  
  

  HURÁ NA JEŠTĚD
  
  Někdy během zimního měsíce února na společném vyjížďce se členy VŠ jsem nadhodil do éteru hlášku „ co si vyrazit na Ještěd, když ostatní se budou slunit s Jurou na Moravě“. Někteří se chytli hned jako Kapr, Bobek, později se přidal Astral, který to bral jako jednu z posledních příprav v ZDV.
  V diskuzi založil vlákno Bobek a vše se pomalu začalo rozjíždět. Termín se ustálil na 14.3 a trasa, kterou naplánoval Bobek vyhovovala všem šílencům směřujícím na Ještěd. Teď už jenom zbývalo doplnit skupinu o další nadšence a vyrazit do hor. Ke čtyřem se přidali už jenom Léňa s Kolíkáčem, kteří nás doprovodili před Mladou Boleslav, kde to otočili směr Praha. Cestu popsal krásně Léňa ve svém reportu. V šesti lidech cesta k Boleslavi ubíhala velice svižně a jak pravil Astral ani nepotřeboval tachák, aby zjistil, jak rychle se jede. Pokud se jelo pomalu házel Kolíkáč jednu hlášku za druhou a hned jak se trochu přišláplo bylo ticho.
  Od Bezděčína, tam se odpojil náš doprovod , pokračujem už jenom ve čtyřech a tempo a to velmi svižné rozjel Bobek a táhne až do Boleslavi. Tam se marně snažíme nahánět Astrala, který nerad zastavuje na křižovatkách a semaforech a tak ho doháníme až na konci Kosmonos, před prvním brdečkem. V krátkém stoupání ztrácí Kapr banán, který mu řidič jedoucí za ním zřejmě s potěšením rozjel. Následuje krátká ulevovací zastávka u hřbitovní zdi a pohled na náhrobky dává tušit, že to bude docela výživný výlet. V následujícím sjezdu se čela a tempa opět ujímá Bobek a při pravidelném střídání se jede vstříc kopcům přes Mnichovo Hradiště, Český Dub, kde se snažím něco málo pojíst, ale stoupání a Bobek v čele mi to neumožnili.
  Potom už se jede až na Ještěd jeden dlouhý kopec, který se chvílemi zvedá lehce a chvílemi dost přitahuje. V Rozstání si Kapr a Bobek vybírají volno a tak s Astralem pokračuju dál, jedu si tempo, které mi v současné době vyhovuje, protože uprostřed kopce nejsem schopen zastavit, to už bych se nerozjel. Pod Tetřevín sedlem si nás Kapr s Bobkem dojíždí a spolu jedeme do cíle naší cesty, ale bohužel stále přibývající sníh na silnici k vrcholu nám zabrání vyjet až k hotelu pod Ještědem. Pár nezbytných fotek a pomalý návrat k domovu. Pod sedlem si Bobek s Astralem cpou pod triko noviny a frčíme sjezdem po krásném povrchu směr Osečná. Odjíždím první za mnou Kapr a ostatní nikde a tak to točíme zpět do kopce, protože Bobek defektil a Astral mu pomáhal s opravou. Potom už definitivně sjíždíme dolů, kde má Bobek nečekané problémy ve sjezdu se svými novými RAPIDY – kola se mu rozkmitala a už už hledal vhodné místečko kam se uklidí, ale naštěstí to ustál a tak se pokračovalo dál ve svižném tempu, kdy nás umravňoval Astral, vždy když jel špici. Při zpáteční cestě stavíme v Doksech u Plusu, kde Kapr doplní bidony. Tady nás opouští Astral a na samotku odjíždí směrem ku Praze.
  I když jsme se snažili Astrala sjet ještě do Mělníka, přestože jsme se drželi rychlost nad 35 km/h tak se nezadařilo. Z Mělníka domu už bylo na pohodu. Všem účastníkům padla letošní první dvoustovka. Já a Bobek jsme cestou vyzkoušeli zapletená kola. Bobek RAPIDY s nečekanými problémy a já FULCRUMY 3, které jsou určitě lepší než původní Mavic Aksium.
  Byl to můj poslední delší výlet v tomto období a vlastně vrchol v zimním trénování a zřejmě to tak i vypadalo. Tak mohu být naštvaný jen sám na sebe, že jsem svým přístupem zmastil jinak velmi podařenou akci. Vše ostatní kolem akce“ Hurá na Ještěd“ už bylo napsáno na diskuzi.
  Kolo Pells i s novými FULCRUMY odpočívá “ v pokoji“ a až bude lepší konstalace hvězd, tak se pustím do očisty a připravím ho na letní ježdění. Nyní mám vegetační období klidu a přípravu na lázeňký pobyt, který si budu užívat, aby bylo tělo připraveno na nějaký maratónek - letošní Tatry.