Akce Vítání Martina na bílém kole 2020

Akce Vítání Martina na bílém kole patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-11-07.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky prémií :: Foto :: Flyby :: Vrchařská prémie :: Rychlostní prémie

Výsledky Šlapek níže jsou upraveny tak, aby získané body odpovídaly propozicím.

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Kolíkáč – Vyhaslý krb
  
  

  Koukám na mapku trasy u akce z roku 2003. To ještě ty úchvatné GPS technologie nebyly přístupné a o nějakém plánování na počítači se nám jen zdálo. Pěkně naskenovat a obtáhnout červeně v Malování a modře zvýraznit prémie. Letos to bude taky jiné, jen dvojičky, žádná větší sociální skupina se konat nebude. Stejně tak krb v Srbsku bude vyhaslý, i když Luke hlásí večer otevřené výdejové okénko, tak třeba zasvitne kolem poledne slunce a u řeky si dáme sladké knedlíky na tácku. Zatím je to jen mlha, kterou se prokousáváme na Barranďák a která nám zůstává v podobě mokrých fleků na oblečení.
  Pod mostem tradiční foto a pozdravit jezdce v modrém, který za námi pak jede s odlepem na Zbraslav. Stoupáme směr Kopanina, už mám na jazyku se zeptat, jestli s námi chce jet až do Srbska, ale to již zpracovávám procenta sklonu … zeptám se až nahoře. Ale nahoře již není za námi, až na diskuzi se večer dozvídám, že to byl náš Lemond! No škoda, že jsme neprohodili pár slov hned dole, já ho v tom modrém ohozu nepoznal!
  Luke furt špačkuje, že je mu zima na ruce, že se nějak nemůže rozjet, no prostě klasicky blafuje a šetří na prémie Mě to baví, zimák rozřezává tu mlhu, z brýlí otíráme zbytky sražené vody. Padáme do Hlásné a najíždíme do rychlostní prémie. Točíme, dýcháme, šlapeme, seč nám zástěrky stačí a k ceduli Srbsko i zvedneme zadky Mlha se nezvedla, slunce nevykouklo, tak vynecháváme okénko, jen vyvětrat z pod bundy ten rosný potní bod, dát tyčku, termosku a fotku.
  Svatý Ján narván zaparkovanými auty a od potoka jde slušný chlad. V Loděnici sundávám rukavice ala Ryba a jeho vesna, jako impuls na vrchařskou prémii. Luke mi hned za lomem cukne a pak už vcelku s konstantním rozestupem visím za oči, ale na nějaké zrychlení a doskočení pak v těch prudších pasážích není. Nahoře vydýchat a zabalit se do všech vrstev. Vysoký Újezd se rozrůstá po okolních polích, dokonce na trase PRSu a POSu přibyl jeden nový kruhák. V Kuchař menší bufet na místním prámu, který jezdí na požární nádrži.
  A pak už jen sletět k Vltavě a vyťapkat si Točnou a doma s napětím sledovat Stravu, jak jsme dopadli v první bodované vyjížďce Šlapky roku 2021. Díky všem zúčastněným za dodržení tradice!
  

  
  
  
• Luke – Hledání Martina v bílé tmě
  
  

  Teploměr ráno ne, a ne přehoupnout se přes nulu, viditelnost jen pár metrů. Nabaluju se jak do Ústí, včetně dostatku proviantu, protože epidemiologická situace neumožní konzumaci u krbu a klimatická situace zas konzumaci na lavičce u řeky. Tradiční trasou přes Prahu na Barandov a dále směr Radotín. Pravidelně stíráme mlhu z brýlí a i přes suchou silnici postupně vlhne i oblečení. Nicméně kromě všech končetin mi zima není. Stupání na ořech nás trochu zahřeje, ale následný sjezd zase zmrazí. Kolíkáč je dobře naladěn a neustále něco vypráví, takže nemám moc možností cítit se mizerně. Jen, když se občas zamyslím nad svým údělem, je z toho díra několika desítek metrů. To naštěstí Kolíkáč přičítá spíš taktice než nemohoucnosti a já proti tomu vlastně ani nechci moc protestovat. Sjezd kolem lomu a my vyhlížíme, jestli se už někdo nepokouší zapsat svůj čas do virtuálního análu strava.com. Zatím nikdo a nás čeká ještě jeden kopec na zahřátí, kde opět visím jen dokud Kolíkáč neudělá menší pauzu ve vyprávění. Pak už jen pár vlnek, mrazivý sjezd a čeká nás rychlostí prémie. Chvíli trvá, než se podaří srovnat zástěrky do vodorovné polohy, ale pak docela pěkně jedeme. Popravdě to bolelo víc, než to vypadá podle dosažené rychlosti, což snad můžu přičíst zimnímu oblečení a blatníkům. Bohužel to ale bolelo i víc, než odpovídá dosaženým wattům a to už neokecám.
  U výdejního okénka fronta, ale nám se stejně nechce tady nějak dlouho zůstávat, tak jen foto a pokračujeme dál, v naději, že třeba na kopci mezitím vysvitne slunce. Přeskočit bezejmenný brdek před Svatým Jánem, kde mám málem infarkt z bikera, co v tomhle nečase dává na odiv svá holá lýtka. Pak přichází Loděnice a vrchařská prémie. Kolíkáč shazuje rukavice a je vidět, že je správně nažhaven. To já pochybuju, že mi nahoře aspoň na ty ruce přestane být zima. Za přejezdem se silnice zvedá, tak se ptám, jestli už tady začal ten segment a s kladnou odpovědí nastavuji tempomat na 300 wattů, tak jak jsem si to v teple domova naplánoval. Zimák se žene nevídaně kupředu, a tak se v první prudší části zvedám, abychom zbytečně neztráceli rychlost. V dáli mizící Kolíkáčovo oddychování je další povzbuzení a pocit zimy je tímto také zažehnán. K první zatáčce dál držím spolehlivě plánované watty, ale síly rychle ubývají. V první serpentině už je mi jasné, že tohle až nahoru nepůjde. Léto je definitivně pryč a já se jen nervózně otáčím, jestli ještě nepřiletí Kolíkáč a potupně mě neobloží kousek před horizontem. Nezbývá než se ještě kousnout a dolámat to nahoru střídavě v sedě a ve stoje. Taková blbost a stejně člověk zvedne zadek, aby ho večer na stravě nepomluvili. Ruce a nohy mám ale nahoře pořád zmrzlé a lepší to už dnes asi nebude.
  V Kuchaři pak pauza na jídlo a místo lavičky u řeky mi stačí lavička na pontonu uprostřed zdejšího rybníčku. Můj stav se s jídlem sice zlepšil, ruce ani nohy už necítím, ale ideál to pořád není. Nad vodou mě drží virtuální přítomnost mnoha šlapek, na které celou cestu vzpomínáme a Kolíkáčův neúnavný přísun wattů na špici. Snažím se moc nemyslet a vyvarovat se dalších bezpečnostních odstupů. To se daří a po sjezdu do Radotína už je i veselo. Točná ve verzi kecačka nebolí a už se řítíme k domovům. Člověk by snad chtěl říct v pohodě před západem slunce, ale ono vlastně ještě nevyšlo, nebo jsme ho aspoň neviděli. Bylo to tvrdý, ale bylo to fajn. Sice jen ve dvou, ale i to je o 100% víc, než sám a nekonečněkrát víc, než nevyjet vůbec. Povedená akcička!