Ani letos jsem si nemohl nechat ujit akci Vitani Martina na bilem kole. Stejne jako pred rokem se mi akce castecne kryla s Websummitem, nejvetsi technologickou konferenci na svete pro asi 70 tisic lidi. Nazhaven s prijemneho oceanskeho vzduchu a teplot mezi 15-20 stupni v Lisabonu jsem se v patek v poledne vratil zpet do sedive a o 10 stupnu chladnejsi Prahy. V krku zacina lehce skrabat, ale co cekat po letu v letadle? 5 dni jsem nesedel na kole a tak nazhavene jiz cestou z letiste pisu zpravy Kolikacovi, ze v sobotu bych rad dorazil. V Lisabonu jsem alespon kazde rano chodil behat, i tak se uz kola nemuzu dockat.
Druhy den rano se oblecu pekne do zimniho, nasednu na zimaka, i kdyz je pocasi i na letnaka, vzhledem k datumu jeste docela prijemne, kolem 10st a sucho. Po Barrandakem se akorat potkavam s mega grupou, zahy se pripojuje Cespa a defektici Tomas na uvod. Spolecne foto, defekt rychle opraven a vyrazim vstric Srbsku, Berounsku, Lodenici a vubec cele te tradicni trase. Rad zase vidim Camrdu, obdivuji jeho novy gravel cyklokros bike, neco takoveho bych si take rad poridil, no uvidime! S Kolikacem probereme Websummit ale to uz zaciname stoupat na prvni kopecky, ktere takhle po sezone boli vsechny a ani ja nejsem vyjimka!
Zahy se pripojuje Misutka a mirime vstric prvni rychlostni premii v Srbsku. Snad kazdy ze skupiny si zkusi nastup a unik, ale vsechno je sjeto, vcetne meho pokusu. Ten me stal tolik sil, ze nasledky atak Cespy nezachytim a spurtu se tak vubec nezucastnim, nebot mi skupinka odjela. V duchu si nadavam, no jeste ze je po sezone, ted si to clovek muze dovolit! Pak nasleduje zaslouzena odmena v podobe rychleho obeda v tradicni restauraci v Srbsku. Po lonske zkusenosti opet davam jahodove knedliky a nejsem sam, cely nas stul si je dava, krome Misutky, ktery svoji palacinku pozre asi za 10 vterin. Mel by si to jidlo trochu vychutnat! Druha pulka u druheho stolu objednava i nejake ty Svato Martinske speciality. Davam jeste kavu, platime, udelame teamove foto a vyjizdeme na cestu zpet.
V ceste nam ovsem stoji jeste horska premie v okoli kamenolomu, ktera pekne boli! Odjizdi Karl, za nim Cespa a ja. Nechci nechat Cespu ujet a dari se mi ho udrzet. V zaveru zkusim poodjet a tahnu tempo, ale kdepak na Cespu si neprijde a na horizontu jsem to naopak ja, kdo taha za kratsi konec. Ale o to dnes vubec nejde, nicmene shodujeme se s Cespou, ze sami bychom se k takove intenzite nedonutili. Prijizdeji ostatni, kazdy plny dojmu a endorfinu, maknout si naplno po delsi dobe je proste znat a na kazdeho to pusobi podobne. Blizime se ke Zbraslavi, par lidi se odpojuje. Pocasi stale drzi, slunce sice dnes nebude, to zustalo nekde na na Sumave nad inverzi, ale vubec to nevadi, aspon tolik nefouka a nejakych 10-12st bohate staci i na zmrzlika z Lisabonu. Ve Zbraslavi se rozloucim a po stezce zamirim domu. Bylo to tak akorat, krasna stovka km ve skvele parte, presne o tom je Vitani Martina na bilem kole! I ostatni si to urcite uzili naplno a tak se nezbyva nez tesit opet za rok!