Akce Milovice-Pave Tour 2018

Akce Milovice-Pave Tour patří do kategorie UAC. Datum: 2018-05-01.

Nejdelší varianta má délku 98.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Strava Flyby :: Relive

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Pave Tour v prachu
  
  

  Na Pave Tour Milovice jsem jet ani nechtel, ale sobotni dobre dojmy ze Sazavaku me prinutily prehodnotit co s prodlouzenym vikendem. Minule dva rocniky jsem vynechal, takze i kdyz moc dobre vim, ze tenhle zavod je vzhledem k trase hop nebo trop, mel jsem na nej chut. A kdyz je na neco chut, neni na co cekat! Rano tak mirime s Kolikacem smerem k Milovicim, pres Kaprovo Sojovice, odkud jedeme na start po ose. Aspon se v klidu rozjedeme, u prezentace taky skoro nikdo, byt beru jednu z poslednich prihlasek. Nasazuju stare Fulcrumy, jen jsem si ohlidal, abych nemel moc sjete plaste. Pri rozjizdeni se mi zasekne presmykac a nechce naskocit na velkou placku, ale diky Kaprovi se to dari a se slovy "malou stejne dneska potrebovat nebudes" si jdeme stoupnout na start.
  
  Kratke-kratke, rano sice moc teplo nebylo, ale slunecni paprsky uz nas osvetluji a bude prijemne, alespon co se tyce pocasi. Stoupame si s Kolikacem relativne na celo pri startu. Prekvapive se objevuji Camrda a Mlhos, ale jen nas jdou pozdravit. Bylo to fajn kluci, ale priste prosim mene rozptylovani, preci jen uz jsme my co zavodime myslenkami jinde. Rana jako z dela (ona vlastne z tankoveho dela opravdu je) a zavod zacina. Upreny pohled pred sebe, hlidat si odstup zepredu, zezadu, ze stran, proste jak kdo umi a co zvlada. Prvni najezd do terenu a jen se modlit, at to projedeme v bezpeci. Kapr si po strane vystupuje, vypada to na defekt hned po startu, to je fakt smula. Po par km najednou velka stopka a vsichni zastavujeme. Aha, tak ostry start bude az tady. Po par minutach opet rozjezd a uz se to na kostkach do mirneho kopce trha. Tim ze ale ma balik kolem 200 lidi, tak je natazeny a bude se dlouho sjizdet.
  
  Kdyz uz v baliku skoro jsem, prichazi avizovane zuzeni a v nem vidime ze nekdo spadnul. Opatrne se propletame a jedeme dal. Je tu se mnou Kolikac, Pistachio, ale peloton se opravdu nepekne natahuje a celo zacina mizet. Coz mi az tak nevadi, nechci jet uplne na cele a nevidet na ty diry. Nicmene jedu naplno a postupne zacnu lidi predjizdet. Houknu na Kolikace, ale vypada to ze tohle tempo je na nej az moc. Pak me dojede nekdo z Lawi a SportRaces a postupne dojizdime x lidi a skupinek, az se zformujeme v myslim prvni balik za uplnym celem, kde muze byt tak 10-15 lidi. To mi uplne vyhovuje, pekna skupinka, ale ne moc velka. Bohuzel pak chvili moc nejedeme a zezadu dolitne dalsich tak 30 lidi a najednou je nas tak balik padesati cyklistu. To uz se mi libi mene, protoze na asfaltu, vetru a zatackach se to logicky natahuje a ja jsem spis vzadu.
  
  Nohy mi nicmene jedou slusne, citim se dobre, takze vnitrne vim, ze si to vzdy docvaknu. Novy usek nazvany "Mala Belgie" je zajimavy, clenity, az na ten rozbity sterkovy sjezd, tam se modlim at to nejak prejedu. Po najezdu na asfaltku je take vzdy potreba zaspurtovat a nenechat si celo naseho baliku ujet. Delam dobre, protoze v kazdem kole tam rada lidi odpadne, stejne jako pak na asfaltu pri navratu do Milovic. Blizi se zaverecna tretina zavodu, zjistuju, ze moc nepiju, ale ono ani neni moc kdy, na kostkach to neriskuju, na asfaltu vetsinou neco dojizdim. Najezd do posledniho kola, nejak nam to uteklo, pocity mam porad dobre, je nas kolem triceti. Zaver kostek do kopce v tom useku po startu vyjizdim pekne na cele a vidim ze zbytek skupiny ma diru. To potesi, byt se pak na rovine opet sjedeme. Nekdo zkusi nastoupit, ale bez uspechu.
  
  Verim ze uz to takhle dojedu s balikem az do cile, skoro az tomu nechci verit ze mam takove stesti a opravdu to dneska cele odjedu takhle relativne v pohode. A jako bych to privolal, prichazi jeste naposledy usek Mala Belgie a jeji sterkovo kamenity derovany zaver se mi stava osudnym. Jeste najedu na asfalt, zaspurtuju a zahakuju ten natazeny had a uz jen slysim jak mi zadni kolo zacina meknout. No nic, neda se svitit, defekt bohuzel potkal i me. Stavim v poli a jdu menit. Kdyz dusi vymenim a zacnu pumpovat, zjistuju ze jsem nasadil dusi s kratkym ventilkem a tak je nahusteni nadlidsky ukol. Po par minutach marne snahy opet sundavam a nasazuji druhou dusi. Pumpuji, ale porad nic. Aha, takze druha duse je procvakla. Ale co, kdyz uz tak at si to uziju se vsim vsudy. Sedam si do travy, protoze z te nekonecne vymeny defektu me zacina bolet zadek. Miji me skupinky s Kolikacem, Pistachiem. Nikde nikdo, obcas projede par turistu a snilek stale sedi v poli. Jesteze mam lepeni, ale zas mam problem najit na plasti, kde je vlastne ten defekt. Nakonec se dari, zalepuji, nahustim a jedu. Pak jeste v jedne vesnici zabloudim, ta se radeji otacim a osud chtel aby to byla skupinka s Kaprem a Strejdou. S nimi uz dojedu v poklidu do cile.
  
  Postavit se na start Pave Tour chce trochu odvahy, kuraze, blaznovstvi. Kazdy kdo to dokaze, ma muj velky respekt. To ze jsem nakonec diky defektu dojel o hodne minut pozdeji, vlastne neni podstatne. Do cile chybelo asi 10km a do te doby jsem si paradne zazavodil a zazil tu atmosferu. A o tom zavodeni je!

  
  
  
• Strejda – Je to sen, kamarádi!
  
  

  Vsadil jsem na spolupraci s Pepou Krajcikem a naramne se mi to vyplatilo. Udavali jsme tempo, nabalilo se na nas cca 8 dalsich lidi, stridalo se a jelo se velmi svizne (teda na nasi pomery). Kdyz jsme najizdeli na druhe kolo, v nasi skupine se objevil nazor, ze je to kolo posledni. Snazil jsem se to vyvratit, ale zrejme obecenstvo chtelo verit tomu. V dusledku, kdyz jsme zase dorazili do Milovic a moderator rekl neco ve smyslu, jak krasne jedeme a zbyva nam uz jen posledni kolecko, vetsinu mladsich spolubojovniku to totalne zlomilo a zustali jsme jen ve trech, s Pepou a Divokym Vaskem. Ostatne Vasek za chvili taky odpadl. Nu, jeste ze tu mame Pepu, ve dvou nam to porad jde. Pred sebou vidime Slapku, hadam to na Alfa. ale neni to Alf, je to Dreamer, ktery nejdrive pichnoul a pak zakufroval. A zezadu prijizdi Kapr (dva defekty). A tak nasi lidri kdyz uz maji zavod ztraceny, rozhoudnou nas dotahnout do cili. To je tade pozitek! Panecku! Kapr se obcas otoci a zepta se: co? Dobry? Co dobry... Uplne tu chrochtam blahem . Premyslim zda mam zaspurtovat, zda to ode mne neni nefer, kdyz uz nam to tak tahali, ale zas pro Kapra i Dreamera asi neni zadna vyhra prespurtovat Strejdu, a tak davam se do toho pod povzbuzeni lidru. Takhle povedeny zavod hned z kraje sezony - je to sen, kamaradi, Dekuji moc.

  
  
  
• Kolíkáč – Válečný stav
  
  

  Vyrážíme do války, čekají nás kostky, panely, díry, výmoly, štěrk, létající bidony, defekty, prach, pot, naklepaný zadek, znecitlivělé ruce… I to je silniční cyklistika, aspoň na chvíli zažít to, v čem jedou profíci i přes 6-7 hodin. Letos všechny kategorie dohromady, start do úzkého koridoru, bude to chtít si pohlídat flek někde vepředu. Ale to je u mě jen bohužel zbožné přání.
  Autem do Sojovic a roztočit nohy v týmovém seskupení, to vždy dodá odvahy. Dreamer má prý rege týden, já po Sázaváku nějak bez ambicí, ale závodit se musí, zvyknout si na ty souboje tělo na tělo.
  Před startem nás ještě povzbudí vysmátí Camrda s Mlhošem, docela jim v tu chvíli závidím, že si jedou "jenom" někam na kafíčko a nás čeká postartovní stres. Ale vím, že když to dobře dopadne, tak ty cílové pocity mi nemůže nic nahradit.
  Prásk, dělo vystřelilo, a já se tak lekl, že jsem nějak nemohl nacvaknout. No pěkně to začalo a pokračuje to ve stejném duchu, místo, abych si klestil cestu dopředu balíku, tak spíše zbaběle couvám! Ale jsou na tom ještě hůř, bohužel první defekt si vybral náš Kapr. Už se to šeredně natáhlo, ale jaké je překvapení, když se začíná brzdit a úplně se zastavuje. Aha, ostrý start tedy bude s úplným vycvaknutím. Takže ten postartovní stres byl úplně k ničemu …
  Stojíme asi 5 minut, než Beny zamává berlí a vyrážíme vstříc největšímu stoupání na trati. Tady jsem to ještě mohl zachránit, že bych se škarpou narval někam dopředu, ale nějak tam ta drzost nebyla. A tak nahoře na rovině sbírám plody své bojácnosti a gumuji se v nějaké pofidérní nesouvislé lajně, která plápolá za hlavním balíkem. Tohle se prostě nepovedlo.
  Spojencem se mi stává Milan Miller, se kterým vcelku střídáme a snažíme se si to sjet. Dreamer je na kousek a pomůže nám i zúžení, kde už pár lidí čeká po smotku na nový materiál. Dreamer je náš, po chvíli rozjíždí tempo, které jsem měl háknout, ale zase jsem zaváhal. Tak znovu s Milanem, vypadá to nadějně, ale když přijde další hrb, tak Milan drtivým nástupem chytá ocas formující se grupy i s naším Snílkem, kdežto já zase koukám jak vrána, stejně jako na sobotních Dojetřicích. Prostě to tam není, ten výbuch síly schází.
  Nezbývá než se smířit s osudem, zezadu sice přilítne pár jednotlivců, ale už je vše marné, početná grupa před námi letí pryč. Nálada se zvedá, když přijíždí Pistachio, kterému spadl řetěz, a hlavně pár borečků Sport Races, kteří chtějí jet a pěkně se točí na špici. Belgický úsek to vždy pěkně natáhne, ale pak se zase sjedeme, je nás kolem 15 kusů. Sjeli jsme si i Víťu Mužíka, který prý nějak dnes nepozřel tu „sekačku“ vepředu a už to balí do cíle.
  Předposlední Belgie, Pistachio znovu shazuje řetěz a vepředu se formuje rychlejší šestka z naší grupy a já překvapivě reaguji a na poslední chvíli si je chytám. Tón tu udává Mirek Thuma a obdiv ve mně vzbuzuje jeho kolegyně z týmu Šárka Dýrová-Macháčková, která jede famózně. Poslední kostky a mě začíná něco mlátit na kole, už vidím, jak mi odpadávají komponenty řadícího sytému, ale nakonec zjišťuji, že se vyklepal jen jeden šroubek z košíku. V Belgii sedí Snílek na mezi a opravuje defekt. Tak dnes si tedy vybíráme smůlu.
  Dopít bidony, vyprázdnit zadní kapsy a jde se do finálového spurtu. Ani tam nepředvedu nic oslnivého, ale je to za mnou, další hromaďák v nohách, snad bude ještě letos lépe
  Cílový pokec, dojezd grupy Strejda, Kapr, Dreamer a pak týmové vytočení nohou za Janou Kaprovou, mě znovu přesvědčilo, že bez špendlíků na dresu stále nemohu žít! Mělo to grády, díky Šlapky!