Akce Litvínov-Lesná 2018

Akce Litvínov-Lesná patří do kategorie UAC. Datum: 2018-06-09.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Kolíkáč – Sraz kostlivců
  
  

  Mamut ve vedru … křeče, trochu se zregenerovat a Doksy ve vedru … křeče, víkend kopyta nahoru, v úterý do Koloděj ve vedru a povozit se za zadkem vítěze Doks, ve čtvrtek Koloděje a povozit se za Turistou s Camrdou ve vedru do Kolína … bez křečí. V pátek při kuropění zařvat na celou Jažlovickou a běhat po bytě s křečí jako howado, ten pán s kosou je fakt letos neodbytnej!
  Celý pátek hledám nějakou výmluvu, proč nejet do Krušnejch. Zkřečované lýtko bolí, co já tam budu proboha dělat v těch nekonečných kopcích? Sobota ráno, chce se mi spát, už už mám rozepsanou zprávu Profesorovi, že to balím, ale nejdříve ho testnu, třeba včera dal kámoše z mokré čtvrti a vyřeší to za mě. Ale prd, prý se těší v 7,30 na srazu a Karl taky potvrzuje dopravu na svůj výlet za kopečky.
  Už rvu dvojsedadlo z auta domů, abychom se pěkně vměstnali do týmového vozidla. Prezence a raději přeprava auta do cílového prostoru Lesná, tam vysoko v horách, norové hlásí odpolední déšť. S Pepínem a Profesorem pak zahřát nohy do startovního Litvínova. Vrchařské konkurence sebraná snad po celé republice, kostlivec kam se podíváš, kdo má více jak 80 kilo ten raději zůstal doma
  Pod Dlouhou Louku v míru a pokoji, povedlo se mi najet v TOP 15, tak teď už to bude jen o tom, kdy na mě zase přijde můj věrný kamarád s kosou. Nezvyklá pro mě role, ze Šlapek přede mnou nikdo, tak zoufale lovím magnety, ke kterým bych se přisál. A hele Tomáš Viktorín – Viky, s ním jsem to v minulých letech objel, kousek před námi Standa Vohník a Kubánec, teď by to chtělo točit stejnou wattáž a nahoře jet s nimi. Ale v hlavě mi dost silně vrtá brouk, že tohle tempo, v tomhle tropickém vedru, je zase nad mé možnosti! Kousek po kousku vyklízím pozice a motám se nahoru ve společnosti třeba Ládi Šindeláře, který by mě již neměl odjet!
  Jede se mi šíleně, všechno bolí, a Dlouhá Louka je fakt nekonečná. Překvapivě pak ale zjišťuji, že jsem ji vydrásal nejrychleji ve své historii… Nahoře naštěstí pofukuje chladnější vítr a já zůstávám v grupě, která se formuje v mém okolí.
  A teď se jen soustředit na vzorný hák a kolotoč, který se snažíme jet, skupina docela spolupracuje a sbíráme i nějaké odpadlíky. Kolem Flájí již v hlavě Krušnoton, sezóna běží neskutečně rychle, vždyť za 2 měsíce tudy zase pojedeme. Sjezd z Klínů do Litvínova pocitově dávám hodně blbě, grupa se vzdaluje, až si říkám, že už je nesjedu. Podle Stravy to zase taková moje tragédie nebyla, jen jednou jsem to jel rychleji … jak je všechno relativní.
  Naštěstí dole se parkuje a občerstvuje, takže za jedním borcem se dotahuji zpět a do stoupání na Křižatky zase najíždím ve skupině. Marně však sahám do zadních kapes pro magnesium, díky rozeplému dresu jsem je někde vytratil Tak to bude ještě dnes veselo!
  Tohle je ale nádherný kopec, žádné prudké úseky, stále pravidelný sklon kolem 6 % a znovu mě dostává do extáze. Najet si na čelo skupiny a diktovat si tempo, vidět o serpentinu dolů, jak už někdo vypadnul, to jsou pocity, kvůli kterým to všechno divadlo okolo stojí za to! Teď už to dál nečtěte, budu si tady honit svoje ego!
  Předjíždí nás doprovodné vozidlo Milana Millera a já burcuji všechny, ten nás nesmí dojet! A před koncem stoupání se na obzoru zjevuje trojička a v ní dva modré dresy Sportraces (Thuma, Raufstein). Teď to dostává pořádné grády, dostávám šílenou chuť všechny z této grupy posekat Ale v hlavě stále pokora … křeče … pokora … křeče.
  Na Novou Ves ještě menší selekce, Mirek Thuma jede řemeslo a chce rozhodnout, odjíždí i ve sjezdu pod cílový kopec, ale nakonec vše sjeto a jdeme na final climb Dopil jsem oba bidony a risknul to. Roztočil jsem nohy a metr po metru šel před grupu, jen Mirek reaguje a chvíli jedeme spolu. To je stav, nic nebolí, nohy se zlehka točí a metr po metru odjíždím i Mirkovi. Teď to jen udržet a odehnat pána s kosou!
  Z brady mi valí potoky slin, připadám si jak na dojezdu Zoncolanu Jedu sice v odpadlé grupě daleko za vítězem. Tady by už kamery nebyly, ale já si to užívám. Tohle neumí žádný jiný sport! Párkrát se otočit a vidět jen v dáli Mirka a grupu už hodně daleko. Přede mnou borec, kterého ještě hecnout ke spolupráci, nohy drží, křeče zažehnány, zvednout zadek a rvát to cílovým kopcem nahoru. Nápis 200 metrů na asfaltu, na helmu mi dopadla první dešťová kapka a za sebou slyším zlověstný ryk kola. Na pásce mě skáče snad o galdu Lukáš Raufstein, pěkný! Ale to je jen malá kaňka, ten závěr jsem si prostě užil!
  Mažu do auta, sotva zavřu dveře, nebe se protrhlo. Kýble vody. Tak to bylo o fous. Jak se mi ráno nechtělo, tak o to více se to povedlo. Prostě skutečnost, že jsem si to totálně nepráskl na Dlouhé Louce, že jsem spadnul do grupy, kde jsem se cítil komfortně, to je daň za to, že výsledkově to zase taková hitparáda není…
  Poděkovaní letí pořadatelům za skvělou trať po parádních asfaltech!

  
  
  
• Radim – A nezaprší aneb bankovky na zeleno!
  
  

  tenhle závod jsem bral jednak jako rozjetí před Krakonošem, jednak jako náhradu za Krušnoton, o kterém jsem byl tou dobou přesvědčen, že ho z důvodu termínové kolize s rodinnou dovolenou nepojedu (ale nakonec jsem ho jel), protože trasa tohoto závodu se s Krušnotonem částečně shodovala (s aktuální trasou to byl úsek Litvínov-Dlouhá Louka-Fláje-Litvínov, s dřívějšími ročníky i úsek Janov-Křižatky-Mníšek-Nová Ves v Horách). Jednalo se o typicky vrchařský závod, který by mi měl sedět, po krátkém rozjetí přes město se najelo do největšího kopce na Dlouhou Louku, a mně nějak brzy došel dech. Tedy kopec jsem vyjel asi nejrychleji, co jsem ho kdy jel, ale jak to bylo krátce po startu, tak všichni měli dostatek sil a dost mi to tady ujelo. Zůstal jsem v takové menší skupince odpadlíků, byl jsem tam asi nejsilnější, tak když jsme po výjezdu k Flájské přehradě uviděl asi 200 m před námi jinou skupinku, vyrazil jsem na zteč s cílem zkusit se tam docvaknout. Je tam jedno takové místo, kde se to ještě trochu zvedne, tak tam jsem bojoval, černo před očima, a skoro se mi to povedlo, dostal jsem se na vzdálenost tak 20 m od zadního kola posledního jezdce ve skupince, to už tam prostě skoro bylo, jenže mezitím jsme se převalilo přes horizont, skupinka zrychlila, naopak já začal bojovat s protivětrem a bylo to v háji, už jsem je pak neviděl. Tím pokusem jsem se navíc ocitl dost daleko před tou mou původní skupinou, čekal na nás přejezd na Klíny, pak sjezd do Litvínova a hned zase dlouhý výjezd přes Křižatky na Mníšek, tak jsem se celkem logicky rozhodl na nikoho nečekat a vrhnout se do toho sám, jak to půjde. A ono to šlo, sice už jsem nikoho nedojel, ale mně také ne (s jedinou výjimkou nějakého borce s lepší výkonností, co měl asi defekt a převalil se okolo mě celkem suverénně), takže pozici jsem už udržel, ale zase jsem půlku závodu jel úplně na samotku. V závěru ještě do průběhu závodu výrazně promluvilo počasí, ráno to vypadalo dobře, bylo teplo a předpověď vypadala, že by pršet mohlo, ale spíš ani nemuselo, tak jsem vyrazil (ostatně jako většina) jen v krátký-krátký, ale teď, jak jsem se přibližoval do posledního úseku (kopec z Nové Vsi na Lesnou), tak cílová Lesná byla celá zahalena v zlověstném černém mraku, ze kterého se ozývalo hřmění a začínal se zvedat vítr, takže tady v nezmoknutí už mohl věřit jen naprostý snílek a bezbřehý optimista. To já nejsem, a tak jsem taky po zásluze na posledních asi pěti kilometrech totálně prochcal. Ke konci už to bylo doslova bičování gejzíry vody shora, nahoře je taková odkrytá náhorní louka, tam to práskalo zleva zprava, to už jsem se i trochu bál, po silnici se valil potok vody, pak po odbočení z průjezdné silnice na silničku na Lesnou už se místy valila dolů řeka s blátem a šlo to už i nad ráfky, tak to byl celkem očistec. Těsně před cílem jsem ještě předjel jednoho promáčeného, a šel se rychle usušit do stanu. V cíli jsem pak zjistil, že sice telefon jsem si prozřetelně do igelitového pytlíku stačil dát a ten tedy ten chcanec přežil bez úhony, ale peněženku už ne, je to taková látková zelená potvora, a ona pustila barvu a obarvila mi všechny bankovky uvnitř na zeleno (musel pak s nimi na výměnu do banky). Nakonec jsem to dal v čase těsně pod tři hodiny (2:58:56 h, 24,2 km/h), umístění absolutně 120. ze 155, v rámci staršího balíku UAC pak 26. z 36, no ale projel jsem se a cestou zpět už po dešti ještě sebral jednu novou vesničku - Hora Svaté Kateřiny. Zvítězil Ladislav Fabišovský (SWEEP Ultimate Sport) v čase 2:09:12 h (33,4 km/h) před svým týmovým kolegou Ondřejem Pávkem a Tomášem Kotrlíkem (LAWI STARS - GIANT). Společníka mi cestou v autě dělal Pavel Liška z CKKV, ten zajel velmi pěkně za 2:38:30 h (94./155 a 20./36 UAC).