Zajímá někoho, jak to dneska vypadalo v Litvínově a přilehlých vískách? Jó dneska to měly být bodový žně a skutek utek. Přes týden jsem piloval kopce. Marný. Startovalo se všechny kategorie dohromady, pak za policejním autem na čumendu přes Litvínov a hurá na kopec. Kopec? Pěkná svině kopec. Ten kousek života co jsem ho šlapal jsem prožil fakt naplno. Cestu nahoru lze rozdělit do 4 fází, které jsou od sebe rozděleny ostře říznutou lajnou.
Fáze první - Snaha a nadšení. První kilák mastím ze sedla, přede mnou Smejky a další otlačený zadky. Levá, pravá,…No je ještě nějaká třetí strana? Třeba antilevá a antipravá. Nebo rovně? A teď příjde moje oblíbený slovo. NICEMÉNĚ záhy chcípám. (Lidi prosím, neříkejte a nepište tohle slovo! Jsem na něj alergickej!)
Fáze dva - vystřízlivění. Jak to jenom fyziologicky popsat to moje chcípnutí. Ale myslím, že to všichni znáte. Takže cíl se mění z uviset na přežít. V sedě už na to nemám, zas to lámu jak debil. Rychlost klesá. Bere mě to zleva zprava. Nevěděl jsem že moje kolo má zpátečku.
Fáze tři - zmar. Potom co se to nadělilo na skupiny mi začíná odjíždět grupa, ve který jsem říkal už musím snad ten dement kopec vyjet. Hovňajs. Nastává zmar přesně ve chvíli kdy si mě dává Petr Michal a docvakává si frnknuvší grupu.
Fáze čtyři – totální absolutní extrémní fyzickopsychická vyřízenost. Jedu jak s hnojem, silnice se vlní, humus, takový schody do nebe (pekla). Najednou kolem mě projíždí borec na trekingovym kole. Jsem zralej to votočit, prodat kolo, hadry, helmu, pumpu, brejle, boty, nohy,… a začít zase vrzat na housle. Třeba v nějaký folkový skupině. Chodit na koncerty, do divadla. Zkusit třeba chodit s nějakou holkou. Jít večer do Lucerny a hrát si na sympaťáka, pohodáře, co ho nic nerozhodí a vlnit se do rytmu Majkla Džeksna… Jsem nahoře. Strava říká, že jsme dostali od grupy Smejky 2 minuty. Je nás dobrejch 30 ubožáků, mimo jiné Eda Pěnkava (nebo Pinkava?, pardon), Prokeš, Kajman, Svoboďák a další. Jsem ve smrti, nestřídám, dejchám. Po pár vlnách se začínám probírat, zkouším první špice. Dojíždíme hošana na crossce. Do hajzlu!!! Pořád se s tím nemůžu vyrovnat. Až ho příště s tím vrakem uvidím na startu, tak se stane něco zlýho. Jsme v Klínech (Nádhernej název vesnice, já jsem teda o kousek dál. Kdo uhodne kde, má u mě pivo.), tenhle sjezd mě baví, dojíždíme Ríšu Lébla, bohužel musíme zvolnit protože tam překážej auta. Jeden debiloněmec furt nechce uhnout a za zatáčkou dycky zrychlí, takže nejde předjet, pak korkuje zatáčku. Verdammte Scheisse verpiss dich du Arsch!! No dole je nás šest. Teda jsem já a pak pět, ale necháme se sjet protože neřestně funí, ale něco je ta pohodička na jistotu z kopce stála hošany. Druhej kopec jedu „f uvozofkách ve formě“. Bych se nakopal, zase jsem ve skupině, ze který odjíždím. Nahoře jsme dva a pořád duje mistrál. Necháme se sjet, je nás tak 15. Točíme tak v šesti a jede se pěkně. Špice si užívám. Přichází stojka v Nový vsi. Zas to narvu, přefrčím kolem Radka Procházky, kterej mě v prvním kopci taky vygumoval. Nahoře se nechám sjet, je nás 6. Je tu krásně. Asfalt jak dětská,… ne, dívčí prdelka, mimochodem jsem dolňák, hehe. A je tu cílový kopec. Přede mnou na dohled lidi. Zas to narvu, nikdo nereaguje. Přefrčím vysolenýho Víťu Nováka a další asi 4, v cíli mám deset metrů na píchnuvšího Standu Vohníka. Stejně je prej druhej v kategorii.
Když bych to měl zhodnotit… Samotnej závod byl prostě nádhernej. Nádherný prostředí, skvělý zajištění. Holt když to organizuje cyklistický klub policie Most, tak je to vo něčem jiným….Můj výkon tristní, s touhle fazónou jdu radši dělat domestika děvčatům. Shame on me!!!