na Author Cup jsem letos vyrazil už po šestnácté, kdo by to byl v tom roce 2001 řekl, že z toho jednou bude taková šňůra (pouze s jedním vynecháním v roce 2004, kdy jsem byl po operaci ploténky), ale je fakt, že tento závod patří od začátku mezi mé oblíbené a druhý říjnový víkend bez Jizerek už bych si snad ani neuměl jinak představit. Trasa je moc hezká, vždycky se pěkně se projedu a startovní pole je zde tak veliké co do počtu i výkonnosti, takže o umístění v první polovině nemusím mít vůbec žádné obavy, stačí prostě dojet. Letos je změna v trase, a to dost výrazná, mezi Josefovým Dolem a Hraběticemi totiž probíhá rekonstrukce silnice, takže start a cíl je tentokrát nahoře v Bedřichově na stadionu (startuje zde i dojíždí rovněž klasická zimní Jizerská 50). Po startu je tak ušetřeno nějakých možná 120 m výškových metrů, ale co bylo ubráno na výšce, je zase přidáno na délce, protože standardně je trať označena jako 65 km, ale zatímco jindy to v reálu znamená nějakých 63 km, tak letos v cíli nakonec naměřím něco přes 67 km (časy letos nejsou moc porovnatelné s těmi předchozími). Ráno je poměrně teplo, tak volím středně teplou variantu oblečení a na startu jsem tentokrát hodně brzy, takže stojím hned asi ve čtvrté lajně první startovní vlny (pak se před první vlnu teda ještě nacpala komplet vlna Elite, takže odhadem jsem mohl být tak na 200. pozici, což je ale pořád velmi slušné). Zajímavé bylo, že 26“ palcová kola bych zde napočítal na prstech jedné ruky, holt vývoj nezastavíš a asi taky budu už muset přejít na 29“, i když Author Vision z roku 2008 jinak stále funguje bezvadně. Odstartoval jsem svižně, jak jsem byl vpředu, tak mě opravdu nikdo nebrzdil, spíš občas někdo předjížděl mě, ale nic hroznýho, jel jsem si tedy spíš svoje tempo, abych se úplně nezahltil, pak v dlouhém stoupání na Rozmezí jsem se posunul trochu dopředu, ve sjezdu z Čihadel na Mariánskohorské boudy jsme se s menší skupinkou dotáhli na větší před námi, a v té jsem pak strávil většinu času až někam k Bedřichovské přehradě, kde se to pak do závěru začalo drobit, nejprve jsem zůstal někde tak ve 2/4 té původní skupiny, ale pak jsme ještě hodně sólo jezdců dojeli a předjeli, takže ve výsledku dobrý. Závěr samotný byl trochu (trochu dost) na psychiku, protože nejprve jsme okolo Lesní boudy sjížděli na stadion k cíli, moderátor komentoval, hudba hrála, stany s párky a pivem byly připraveny a stále ještě relativně volné, prostě každý už se viděl v cíli, ale oni nás ještě vyhnali po běžkařském závodním okruhu asi kilometr do kopce, a až pak teprve zpátky na stadion. Dojížděli jsme ve třech, docela se po sjezdu na rovince jelo, tak okolo 40 km/h určitě, a ta poslední zatáčka pod cílovou bránu přitom byla hodně ostrá. Trochu jsem si tam ještě zabruslil a jeden mě tam podjel, ale nespadl jsem a druhého jsem udržel za zády, takže i s tím celkem spokojenost.
V cíli z toho nakonec bylo v celkovém pořadí 224. místo z celkem 3045 (90. z 1081 v MB), což je na procenta pátý nejlepší výsledek v historii. Čas 2:28:04,9 h nebyl tak oslnivý, ale jak říkám, trasa měřila o nějaké 4 km více, než normálně, tak to už je znát. Rychlostní průměr přes 27 km/h je naopak jasně nejvyšší v historii, takže to byl pěkný kvapík. V cíli čekala Klára, párek, pivo, větrovka proti prochladnutí (za jízdy bylo docela teplo, ale jak je člověk po výkonu a zpocený a na chvíli zastaví, hned se do něj dá hrozná zima), tak co víc si člověk může přát. Navíc letos bylo relativně sucho, tak ani kolo nebylo moc zabahněné, stačilo mu pouze lehké opláchnutí a bylo zase jako nové. Akorát cílová louka, je tady mnohem menší než v Josefově Dole, na malé ploše spousta lidí, a tak ačkoli na začátku po mém příjezdu vypadala docela dobře, tak když se pro ní pošel tak asi 2000. závodník, začala se přímo před očima měnit v pěkný močál, nejvyšší část dojíst párek, obejít pár stánků s cyklo sortimentem a vyrazit vzhůru dolů do Antonínova na ubytko. Tak doufám zase za rok!
:: Propozice