Akce Grand Prix KH kraje 2017

Akce Grand Prix KH kraje patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2017-09-09.

Nejdelší varianta má délku 118.00 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Strava Flyby

Historie: 2012 :: 2015 :: 2016

• Kolíkáč – Vagónek na horské dráze!
  
  

  Už jsem to letos ani nečekal, vstávat se starťákem a těšit se na hromadnou řežbu. Sojovická ryba ale nalákala, Šerlich, Orlické hory, zavzpomínat na legendu Rampušáka a hlavně si užít jízdu ve skupině, prostě závod od startu do cíle. Oživit si ty krásné letošní maratónské vzpomínky, kdy se to povedlo především s Kaprem po boku.
  Cesta do Opočna přes různé objížďky, nakonec ale šťastné shledání s oranžovou bandičkou, roztočení nohou a obhlédnutí startu a cíle. Letní počasí, takže krátký-krátký a jde se na to. Jízda za zaváděcím vozidlem a na výjezdu z Opočna to odmávnout. Fouká bočák zprava, tak se trochu vyfoukat na špici, připravit tělo na první intenzity, které zanedlouho přijdou. A taky se vyhnout kolizi, která se v nervózním narvaném balíku od kraje ke kraji silnice dá očekávat. Za Dobruškou první vlnky, PeBe hlásí, kde to chce raději shodit na malou, ať se člověk neuvaří. Po prvním hupu se to zase sjíždí, a už to kousek za námi lehá, někdo si líže o můj zadek a posílá mě do štěrkové krajnice. Uff, zase to bylo o fous, ale dokáži zareagovat a vracím se do čelního balíku. Camrda vedle mě, kousek před námi Technik s Kaprem, tak teď jen vydržet, vydržet!
  Další magnet, jede se levá škarpa, kdo vykoukne, je nemilosrdně ztrestán na větru. A horizont už mám problémy, natáhlo se to a je potřeba zase přišlápnout, aby se člověk schoval. A za Bohdašínem ještě jednou a zase jsem nepřipraven. Intenzita bolí jako sviň, je potřeba tam vložit pár wattů navíc, a to se mi jaksi taksi nechce! A za toto již budu potrestán, hlavní grupa odjíždí, i s Technikem, Camrdou a Kapříkem. Následuje sjezd, lehám na to, jedna zatáčka mě málem vynese do svodidel, ale už se to trochu srovnává a tvoříme grupu.
  Valíme stále se utahujícím údolím a čelní balík je stále vidět. Je to jako magnet, po chvíli je každému jasné, co má dělat a pěkně točíme. Uff vrátili jsme se, ale za jakou cenu? Úplně zbytečně jsem vypráskal drahocenné síly. Vjíždíme do Olešnice a PeBe znovu hlásí, že přijde pěkná stojka. Začínám toho mít dost, tohle není poklidný dojezd pod Šerlich. A znovu se za to bere, a zase to bolí a zase mi to na horizontu odjíždí. Připadám si jak vagónek na horské dráze, co mu po každým hupu, dochází mazivo v ložiscích! A já už jsem pěkně zadřený! Ve sjezdu to zase mydlím dolů jako kamikadze a v Sedloňove jsme zase s nimi. Nevěřícně koukám, jak na čele operuje Kapr, který si tam chytře najel.
  To já bohužel, než se stačím trochu srovnat, znovu do plných, stojka jako howado, nejsem schopen háknout ocas balíku a bočák vše dokonal. Nohy se zastavily, je konec! Ještě vidím, jak se krásně Kapr prosel celým balíkem, ale horizont chytnul a jede vstříc Šerlichu v TOP společnosti. Poklona bejku!
  To já se utápím v depce, sjeli mě dva borci, ale já nějak bez morálu se za nimi motám do Deštné. Balík není už ani vidět, tohle už prostě nesjedeme. Rychle se občerstvit, to nej stoupání je tu. Bohužel dělám další chybu, ještě to možná šlo zachránit, kdybych uvisel tu dvojičku, co mě sjela. Sice to s nimi chvíli zkusím, ale jak to začne bolet, hned se přepínám do módu turistika.
  Vzpomínám na Mirka, na mouchy šerlichovky, na všechny ty Rampušáky, co jsem tady zažil. A jede se mi dobře, dokonce předjíždím nějaké výletníky, takže mě to uspokojuje, ale bohužel jen do té chvíle, než se podívám na tachometr, kde je rychlost 12-13km/h. Ty wado to je vejlet!
  Toužebně vzhlížím nahoru, jestli se tam náhodou nezjeví oranžová postavička, ale jen samí výletníci. Spouštím se dolů a opírá se do mě vítr, tak to ne, tady se nebudu trápit sám, pěkně si počkám, co přijede za mnou. Dopít bidon, odlehčit zadní kapsy a konečně jsem se dočkal. 4 borci i s jedním něžným pohlavím (Naďa Voráčová – pozdější vítězka), no to se to jede hned lépe! To jsou výhledy
  Parádní asfalt, parádní krajina a pěkně fungující grupa, začínám si to zase užívat. Do Bartošovic je to trochu nekonečné a teď už vím, proč se mi to tak líbilo, moc jsme totiž nejeli, jelikož zezadu nás doskočilo zase pár lidí, včetně Pebeho. Takže stoupání na Haničku ve větší společnosti v kecacím tempu uteče velmi rychle, i když v opačném směru dolů se jezdívalo na Rampovi o trochu příjemněji A na horizontu další překvápko, sjela nás další grupa a je nás už možná ke 30 kusům. A je tu i starý známý soupeř z kategorie, Pavlis alias Pavel Sucharda z Cycling Brno.
  A blíží se bufet, Kapr radil vzít bidon na vyhození, tak se naštelovat dopředu a v klidu přebrat nový plný a starý prázdný vyhodit. Trasa už teď vede jen mírně zvlněnou krajinou, převážně klesáme, ale stejně je potřeba furt soustředěně, aby to neodjelo. Pár borců zkouší nastupovat, v magnetech pár borců necháváme za sebou, ale já se nějak začínám soustřeďovat na Pavlise, ten musí zůstat za mnou. Vždyť vlastně těch málem 30 lidí bylo za Šerlichem za mnou a teď by mělo být ve výsledcích přede mnou?
  Ne, nesmím se dostat do stavu, jen to objet na ocase, nechat se, jak vrak odtáhnout do servisu, že jo Mišutko? Dopíjím bidony, luxuji zadní kapsy a podle zbývajících kilometrů do cíle se pomalu sunu dopředu grupy, aby mi nic neuniklo.
  Záhornice, 110 km dnešního matche, do cíle 8 km, ostrá pravá a brdek před námi! Pavlis útočí, a zvedají se zadky. Taky musím! Nohy jedou, nohy z nebes, to jsou pocity! Přeletět horizont na prvním fleku, otočit se a zjistit, že za sebou táhnu jen 3 vagónky - Libor Hons, Aleš Komberec (Hradecký Spinning klub) a Tomáš Faltus (VELOSERVIS TEAM). Pavlis to nedal a je s dírou za námi, stejně jako zbytek skupiny.
  A začnu zběsile řvát: „Točíme! Neotáčíme se! Hop, další! Ti za námi se již nedomluví!“ A daří se, roztočili jsme kolotoč, každý na špici tam nechává vše a náskok na grupu se zvětšuje. Nejsou vidět! Vzpomínám na Běleč, na Jirku Sekeru a Míru Kakače, jak mě táhli k pódiovému UAC. Nesmíme polevit! 2 km do cíle, cítím se silný jako bizon, ten cílový magnet v Opočně si prásknu klidně ze špice! ….teď se wole chlubíš, tohle jsi měl předvést v Sedloňově!
  500 metrů do cíle, Camrda, Technik a Kapr mi do uší rvou pořádný decibely oranžové síly, díky kluci, nezapomenutelný! Nohy drží, nespekuluji za někým v háku, chci to tam poslat z prvního fleku. Ale bohužel až tam tolik síly není, Libor Hons je výbušnější a zaslouženě vítězí.
  Takže nakonec to bylo velký! Omluva do Záluží, ale poctu Mirkovi jsem dával na Šerlichu, vzpomínal, jak jsme tady jezdívali Rampa. Touha ještě letos zažít hromaďák byla velká, v koutku duše jsem doufal ve společnou jízdu s Kaprem, vždyť letos nám to již párkrát klaplo. Bohužel ale moje stávající "forma" již nestačí na juniora ze Sojovic! Slovo intenzita je pro mě sprosté slovo, a tak se nebylo co divit, že jsem pod Šerlich na každým brdku odpadal a pak se pracně vracel. Sešrotovaný tělo přestalo reagovat na výhupu Sedloňov a ostrý bočák vše dokonal. Na Šerlich na samotku a jen jsem tiše rozjímal. Pak mě sjelo asi 30 lidí, včetně PeBeho, dopravil jsem se do poslední vesnice před cílovým Opočnem, kde se zrodil únik a já byl překvapivě jeho součástí. Takže nakonec jsem si to užil, výkonnost dávno v prachu, ale atmosféru to mělo, nádherná trať a zabezpečení. Technik s Camrdou dovezli Kapra ke stříbru, famózně zajel McHamer, který jel v čelní grupě, kousek za námi i parádní výkon Pepina!

  
  
  
• Kapr – Krásný závod
  
  

  Krásný závod, po startu plná silnice nervózního balíku, který se natahoval a smršťoval, málem to odnesl Kolíkáč s Camrdou...škoda že Sedloňov musel zaplatit Kolíkáč (dle stravy jsme Šerlich vyjeli s Kolíkáčem skoro stejně)...na legendu Rampušáka mi odjeli Camrda s Technikem, potom 5-ti členná časovka družstev a po dvaceti km jsme sjeli grupu s Technikem a Camrdou, paráda...Kluci mě potom skoro až do cíle hlídali jako svoje drahé polovičky...10 km před cílem se naše 14-ti členná skupina roztrhla a 8 borců s Camrdou a Technikem nám nadělili minutu...McHamer skvělý výkon, co jsem zaregistroval pod Šerlich, furt se pohyboval v TOP 5...Technik přikovaný v TOP 20...Já s Camrdou až v TOP 50, ale furt jsme tam byli zabudovaný...Ze začátku tam Kolíkáč byl taky, dokonce táhl balík, ale pak se zbytečně větral, s Camrdou a Technikem jsme sledovali poslední pětistovku Kolíkáče na první pozici, neskutečně do toho bušil, famózní finále, řvali jsme jako blázni..Pepíno zajel výborně...Díky hoši, bylo to velký...Díky Technikovi za odvoz...

  
  
  
• McHamer – Byl to masakr!
  
  

  Byl to masakr Pod první kopec pohoda i když balík byl trochu nervozní. V prvním kopci se ale jelo hned od spoda tempo, který mi ale vůbec nechutnalo.
  Už jsem odpočitával metry až budem na kopci a zároven se šetřil na spurt skupiny na vršek kopce, který se ale nekonal.
  Zřejmě to tempo nechutnalo více lidem Ze sjezdu jsem se v klidu napil a zakous tyčinku a najednou koukám a mam 50 m díru. Jedu co to dá ale je to pořád tak 40m. No, vyjedu kopec a má mi skupina ujed jen pro menší nepozornost? Chvilku se ale gumuju a jsem tam. Pak už se spíš schovávám, protože cejtim, že nohy po mé běžecké přípravě nejsou zrovna ideální. Druhý kopec se už cejtim daleko lépe ale zároven nechci moc bláznit. Následuje pár menších brdků kde se už cejtim opravdu dobře a pohybuju se v první pětce. Závěr se ale docela jede a když si chci opět trochu orazit a jsem zrovna na konci balíku tak se za to veme. Balík se trhá a já doskakuju pomalu dopředu až se opět zvolní Závěrečnej spurt by mi měl sedět a docela jsem si věřil na první pětku ale to by mě nesměli chytnout při spurtu křečci. Takhle beru celkově 9 místo a 5 v kt. Tuhle sezonu už to lepší nebude a chci se ted soustředit spíše na běh.
  V další sezóně bych se ale rád posunul výsledkově trochu vejš. Přece jenom člověk musít mít cíl se neustále zlepšovat at už dělá cokoliv.

  
  
  
• Camrda – Zase Orlický!
  
  

  Na víkend mám v plánu Vrchaře, popravdě se mi moc do těch kopců ty moje letošní špeky už tahat nechce, ale chtělo by to si podržet toho šestýho fleka v časovkářském poháru, který letos vlastně není ani tak časovkářský, jako spíš vrchařský. Každopádně pomyšlení na slavnostní vyhlášení v Kralovicích, kde bych mezi těma vyžlatama mohl ostentativně potřást faldama, mě vhání entusiasmus do žil a na diskuzi se snažím pozjišťovat informace o trati.
  
  Všechna rozhodnutí však mění Kapr, který tam v pátek naservíruje odkaz na Grand Prix KH, na kterou jsem vlastně už dávno zapomněl, protože se kryje právě s Vrchařem, resp. vylučuje možnost druhý den jakžtakž Vrchaře absolvovat. Každopádně avizovaná sestava z VŠ, trasa mými rodnými Orlickými a příležitost si letos naposledy užít hromaďák vítězí nad touhou provokovat askety, co tvrdě dodržují životosprávu na podzim při vyhlášení.
  
  V autě s Technikem z Kapra taháme moudra. Končíme závěrem, že důležitý bude dojet s balíkem pod Šerlich a tam už se to nadělí.
  Na start razíme včas a všichni po kupě. Kapr, Kolík, Technik a hvězdný McHamer. Vyjíždíme a přichází přesně to, co jsem nechtěl, fouká nějakých 6-7m z boku, balík jede buď přes celou silnici a je to loket na loket, nebo je to natažený a dojíždět si dopředu na větru je s mojí výkonností dnes přinejmenším hazard. Prostě tohle není nějaká jarní klasika na placce nebo skoroplacce, tady je potřeba se chovat maximálně úsporně, protože to nejhorší ještě přijde. McHamer a Technik jedou krásně zabudovaný u čela, já s Kaprem a Kolíkem pořád tak 3 – 5 řad za nima a nejde se tam nacpat, resp. při každém pokusu mě to přeseje zase zpátky. Pořád tak lítám z jedný strany balíku na druhou, ale díkybohu nijak zvlášť nevětrám.
  
  Brdků požehnaně, tahlých stoupání ještě víc. Bomby jako při jarních klasikách se tady sice nejedou, ale jet to na větru, nebo si v tom docvakávat balík je to poslední po čem bych toužil.
  Aby tohle všechno nebylo příliš fádní, tak si borec vedle mě škrtne o Kolíkovo zadní kolo. Když to pozoruju, přijde mi celkem jasný, co bude následovat, borec se kácí na mý levý rameno, plnou vahou dopadá, já držím a borec mi klouže po boku stehně až na asfalt. Velká romantika, málem se mi z toho srdce rozskočilo. Balík se trochu dělí a já doufám, že tam toho mazla zezadu nikdo nerozšmelcoval.
  
  S přibývajícími kilometry se však i trochu stupňuje tempo a v jedné volnější chvilce mi Kapr sděluje, že jsme přišli o Kolíka, škoda, tak trochu jsem se na ten společný Šerlich těšil, ale moc dobře vím, jak dá člověku taková dovolená zabrat…
  
  Deštné, cedule Šerlich 4 km, vícero lidí začíná zvolňovat, konečně se mi daří dojet si dopředu. Čelo jede slušnou kaši, v závodním opojení ztrácím zábrany, chytám se nahoře, zakládám převod a s pokerovou tváří mezi mistry svého oboru se vydávám vstříc perle Orlických hor. Pojď, jsem tady!
  
  No, za necelý kilometr si rozvzpomenu, že vlastně nejsem žádnej velkej vrchař a z balíku si vystupuju, tepu skoro 190, každopádně si to dneska chci udělat pěkný, takže minimálně z tepových hodnot nepolevuju. Před sebou pořád vidím skupinku nějakých 15ti lidí. Pořád stejný rozestup, před horizontem jsou pořád na dohled.
  
  Horizont přejedu s dalšími 5ti lidmi, všichni dost na kaši, nikdo nechce jet. Přesto, že nepatřím k nějakým vyhlášeným sjezdařům, bez velkého úsilí jim odjíždím z kopce, bohužel nikdo přede mnou, jen za mnou snad víc jak 100 metrů se loudá těch 5 kousků. Nechávám se dojet, opět nikdo nejede, ale i v této letargii se před náma nějakých 200 metrů objevuje skupinka nějakých 20ti lidí. Stále bez reakce, nikdo nejede, je to k pláči, protože sám nemám na to to dojíždět a když vidím ostatní, tak ani na to jim nějak domlouvat…
  
  Je po závodě, nicméně za chvíli mi klepe na rameno p. Jakoubek, ten to nadšení pro sjíždění skupinek před sebou určitě měl, tak super, je veseleji. No za chvíli se k nám přiřítí i později stříbrný junák z kategorie 50+, je vymalováno, jdeme zase závodit.
  Ve stoupání na Haničku si lezu na špici a snažím se jet vyrovnané tempo, aby se Kapr mohl trochu oklepat z toho sjíždění. Nikdo nic nenamítá, takže mě tam nechají až skoro nahoru, kde si Karel řekne o pár wattů míň. Každopádně máme poslední delší kopec za sebou, pár zbytečných kousků jsme očesali a Kapr po kontrole balíku odhaduje, že když to s náma dojede, bere krásnej druhej flek na téhle megaprestižárně.
  
  I když nás Kapr přesvědčuje, že od nás s Technikem bude potřebovat pomoc, opak je pravdou, krásně se o sebe dokáže postarat sám a v balíku byl zabudovanej setsakramentsky pevně.
  Asi 8 km před cílem nám jeden borec z balíku říká, že nás čeká ještě jeden menší brdek a že tam určitě bude někdo nastupovat, krátká dohoda s Kaprem, který nás pouští vstříc novým zážitkům a je to tady. První % sklonu a klasický zvuk zakládání pořádný pily, svist vysokých ráfků, chytám to dole, prdel zvedám vzhůru a gumuju se za zadním kolem borce ze Zlína. Nahoře jsme ve 3 ještě s Technikem, ale moc velký náskok nemáme, takže nás ještě další 2 nebo 3 borci doskakují. Takto pokračujeme až k cíli.
  
  2 km před cílem si po lehčí vlnce škrtám o kolo Vaška Vodičky z Brna, vyrovnávám to, ale jak jsem se lekl, tak mě chytla brutální křeč do stehna, neskutečně to zabolelo, tohle jsem ještě nikdy nezažil, ale jak rychle to přišlo, tak rychle to skončilo. Jak jsem zařval, balík okamžitě zpomalil a počkal na mě, za to se všem zúčastněným touto cestou klaním. No každopádně, což už tak sportovní nebylo mě před cílem Technik rozjíždí spurt a já je všechny až na borce ze Zlína obkládám… Tak doufám, že si třeba někdy někde nějak jinak vylepším reputaci, nebo, že si třeba nenechám ujet nějakou rychlejší skupinku.
  
  Každopádně to bylo opět velký, a i když se těm hromaďákům kvůli riziku pádu snažím vyhýbat, tak platí to, že nejdřív je to takový divný, člověku se to moc nelíbí, ale druhej den chce zase… .