Na sobotní MTB závod \"Hornokrutská 40\" jsem se nezkutečně těšil, neb je to den,kdy potkám s Luboškem z Planet Toys Cycling po roce na kole a né jen piva a to je výzva.
Přípravu jsem nepodcenil a zvolil jsem k tomu vyhlášenou lokaci, řeku Lužnici. Na ní jsem se plavil od soboty do středy s partou 33 vodáku. Z množsví alkoholu se mi toto dny spojily v jeden den. Ve čtvrtek se mi dělá lépe a už začínám i jíst a chodit, pak v pátek se připojuje řeč. Sedám tedy na kolo,abych prověřil, co po tak vydatném týdnu ve mně zbylo a zjišťuji,že jsem na začátku, tepy nejsem chopen uhlídat a jen co vidím kopec,tak jdou nekontrolovaně nahoru. Au,au, to nemůže dopadnout dobře.
Je tu sobota, probíhá uvítání na parkovišti,pokec při rozjezdu a šup na start, kde potkávám známé tváře z loňska a mnoho dalších nových tváří. Dokonce i jednoho na cyklokrose, no nic. Vyslechnu si pár organizačních slov a je tu start. Na začátku se nikam se necpu,jen kontroluji nebezpečné místa a pozici do 15. Přichází první kopec, na mně se moc nejede, no nic,kde jinde to natrhat než tady a lezu na špic,topím pod kotlem a vytahuji potrhaný balík cca 7kousků na horizont. Když se uhlédnu,tak tu vidím Luboška,mám z toho velikou radost, poplácám ho po zádech a pálíme dál. Nohy mi docela šlapou,jen ten tep nejsem schopen uhlídat, „není divu,vždyt bych ještě po tom důkladném soustředění nadejchal“. Na cca 17km se vytrácí junior na cyklokrose, což se mi ulevilo. Po sjezdu zjišťuji,že mi plave zadek, zkontroluji pohledem tlak v pneu a není to sen, kurna, věčný můj problém. V nadcházejícím kopci hlásím Luboškovi defekt a že stavím, at jim to v cili nandá, holt mám černýho petra……stavím,vytahuji bombičku,přikládám k ventilku a přepouštím molekuly. Sedám na kolo a hop samotku pěkně v tempu, přece jen do cíle to je ještě nějakech 13 km a to se může stát věcí a taky že stalo…. Po cca 2 kilometrech zahlédnu balík tak 300m před sebou a jediné co mi napadá,že na Luboše bafnu. Zvedám tepy ke 190 a po nějaké době se vracím do prvního balíku, zrovna v tu dobu nastupuje Lubošek na špici a já jen křičím, at to nepřehání,že potřebuji vydechnou, hned se stahuje vedle mě, takle štasného jsem ho ještě nikdy neviděl. Osud si zahrává ještě s jedným bikerem, který mně prosí o pumpičku, za jízdy demontuji sucháč z držáku pumpičky a půjčuji mu jí s omluvenkou, že bombičku nedám. Máme tu tedy balíček 4 bikerů,což nevěstí před cílem nic jednoduchého, jenže z ničeho nic se tu zjeví odpadlý cyklokrosař „ po diskuzi v hospodě docházíme k závěru,že si trať zkrátil a i mapa napovídá kudy…“ a bylo nás pět. Na ataky juniorů v posledních 3km před cílem nereaguji a jedu si svým tempem,tím pádem je vždy dojedu, zůstávám zašitý v zadu a doufám, že se nezvednou dřív,než cca 250metru před cílem. Je to tu,jdu do závěrečného spurtu, junioři odjíždí, mně se daří přeskočit Filipa Ludvíka a i Luboška, otáčím se a Lubošek jde přez Filipa. V cíli tedy první cyklokrosař „Bohata Tomáš-Remex MeridaTeam-elite“ druhý Zápotocký Michal KH Tour czech cycling-elite“ a já….
To je tak, když si juniorská Elita zvedá sebevědomí na amatérských závodech a ještě „ne zrovna čestně“…..