Jelikož jsem se o konání závodu dozvěděl, až 3hodiny před startem, tak jsem se den před tím vůbec nepřipravoval.V pátek večer pěkně pršelo, nechtěl jsem umáčet a zašpinit můj první orange drez, zanechávám ho tedy v práci ve skřínce, domů dojíždím promáčený a říkám si, do neděle to uschne\"to pojedu zas do rachoty\". Večer si s ženou otvíráme dvě lahvinky červeného a ráno vyrážíme na chalupu. Do toho mi volá mi Luboš Rezek z \"PLanet\", jestli si nechci vzít kolo, že se tu jede závod. Počasí přálo a hodinu snad v mokrých tetrách vydržím , permonícy v hlavě z množsví vypitého vína snad taky do startu přestanou kutat. Balim a jediné co vidím orange, jsou návleky naboty.
Na startu se vytváří pekná 120člená grupa,kde mezi nimi vidím nepřehlednutelný drez Chozeho, říkám si, snad se během závodu potkáme a prohodíme pár seznamovacích slov. Vymyšlím si v hlavě taktiku, co nejčastěji nastupovat, tak aby se grupa roztrhala a do půlky závodu se vytvořila malá skupina,která by spolupracovala a realita.... Po startu za vesnici lezu na špici a tahám, což se povedlo a z houfu se stává šnůra, pak se nechávám vystřídat,abych po cca km znovu vlezl na špici a ještě víc zrychlil, hará začíná se to trhat ale nikdo mně nechce střídat v pulce kopce se propadám na cca desáte místo, naštěstí uvisím balík,nazbírám síly a ještě před horyzontem nastupuji a snažím se selektovat posledny závodníky z balíku. Vytváří se menčí balík, který vůbec nespolupracuje a nechá se tahat maníkem ve žlutém \"Filip Ludvík\", proč ne. Kilometry utíkají a jediné co mně vadí,je nuda,nuda a nuda. Lidi nestřídaj, maník předemno mi stále smrká do obličeje a ani neřekne bů. Pak na lesnich cestách plných klacků, šotoliny a strouh od povodní se balík zužuje\" někomu padá řetěz,další namotává přehazovačku do větví, někdo odpadá v kopcích...atd\" a nastává velká změna, žlutásek v kopci odjíždí a zůstávám sam s chozem, prohazujem pár seznamovacích vět, v rámci možností terénu se střídáme a snažíme se docvaknout žlutáska, což se nám 5km před cílem povede, prohazujem pár vět a zdá se,že ve třech to dojedem do cíle,přichází první kopec a žlutásek v pulce věty zabere aniž by se rozloučil, bohužel jsme z Chozem nezareagovali a nechali si ho uject. Pak už následoval společný průjezd cílem v ORANGE barvách a dělba o druhé a třetí místo, které následně pořadatel rozdělil podle abecedy. Nejhezčí pocit jsem měl při 5km přejezdu k autu, na zádech v kapcách narvaný šampus, triko a pohár. Nikdy bych nevěřil,že se to tam všechno vejde......