Akce Montana 24 2014

Akce Montana 24 patří do kategorie Ultramaraton. Datum: 2014-06-07.

Nejdelší varianta má délku 546.00 km.

Propozice:: Celkové výsledky :: Výpočet bodů do Šlapky roku

Historie: 2012

• Myšák – Turistiko vítej
  
  

  Letošní 24 hodinovku ve Třech Studních jsem se rozhodl jet jako vzdor osudu,který mi začal házet v osobním životě klacky pod nohy,ale hlavně obrovská polena ze stále se zhoršujících zdravotních lapálií , jenž mi dohromady jízdu na kole hodně komplikují či úplně znemožňují.Nejsem zvyklý vzdávat něco bez boje.Vím,že to sebou ponese následky,že to bude bolet a kdesi cosi,ale hlava je rozhodnutá a přes to u mě vlak nejede .Navíc počasí hlásili naprosto perfektní,což ještě vše podpořilo.Beru ale starou meridu,protože kvalita cest co si pamatuju, tam je žalostná a dávám na ní proto i radši nové obutí od Vittorie s 320 TPI,tak uvidím.
  Cestu mi zkomplikovali práce na dálnici a do Třech Studní dorážím těsně před koncem prezentace,ale vše klaplo a fasuju číslo.Nestíhám si však vše dokonale připravit a budu pár věcí operativně hledat a řešit za pochodu.Sluníčko pere a tak se rychle ještě před startem namazat,do košíků bidony a jdu na start.Koukám okolo a poznávám jen Rolanda,jinak nikdo koho bych třeba z minulého ročníku znal.Není tu loňský vítěz a ani můj předloňský soupeř,no to by mohlo vyjít .Ve 12 je odstartováno a vyrážíme vstříc prvnímu okruhu,který oproti minule pořadatelé otočili a dle propozic se okruh stal ještě těžším než býval.415 nastoupaných metrů na okruh hovoří,že to nebude sranda.Pohodové tempo nevydrží dva borci na horských kolech a jdou vcelku svižně před nás.Přišlápnu a pověsím se za ně.Okamžitě získáváme náskok, tepu pod 150 a to byla stanovená hranice nad kterou jsem nechtěl jít a tak pokračuji v zadní části vláčku a užívám si jízdu v háku až pod první kopec za obcí Kadov.Asi dvou kilometrový kopec,který se pohybuje podle Sigmy od 5 až 8 %.Tempo jeden nevzládá a zůstáváme dva.Borec jede opravdu skvěle.Tepy olizovali hraniční 150 a tak s ním dál pokračuji až pod Křivý javor.Kopec s průměrem 4 až 7 a v závěru zhruba 300 metrů mi sigma ukazovala i 11%.No,řekne se vždyť to není kopec,ale až se pojede třeba po 15-té bude ten závěr kopce peklo.Držím s borcem jeho tempo až do cíle prvního okruhu.Zapíšeme čas a hned pokračujeme celé druhé kolo ve stejném tempu v průměrnou rychlostí přes 31km/h.Zapíšeme čas druhého kola,ale borec si jde do stínu odpočnout a tak pokračuji tedy sám.Dám další tři okruhy trochu na větší pohodu,asi o tři minutky v horším času.U tabule zjišťuji,že borec na horáči jede 24 hodinovku dvojic,tak proto po dvouch kolech šel odpočívat.V kategorii jednotlivců je za mnou jako druhý Jarda Kocourek.Mám na něj slušný náskok a tak se jdu znovu máznout,abych se nespálil,sním misku s rýží,doplním bidony a asi po 15 minutách pokračuji do dalšího okruhu.Rozhodl jsem se,že budu jezdit vždy tři okruhy na zátah,kde si vždy na konci okruhu něco málo sním,proto beru do kapsy musli tyčky a do košíku dva 0,7l bidony.Půl litru na okruh je tak akorát.Daří se mi tak odjet první trojblok a tak zastavuji v konci osmého okruhu u tabule a vidím,že mám náskok ještě větší.Sice o sobě už dávají vědět moje problémy,ale co, jsem na ně zvyklý a tak se mi je daří ignorovat.Nohy jedou a zatím ani náznak křečí,tak co.Navíc pořadatelé hecují,že mám rozjeto na rekord.Radši ale nechci nic podcenit a křeče už vůbec ne.Hodně jsem toho v tom horku vypotil a proto vypiju bidon s ionťákem,abych doplnil ty vypocené tentononci.Během devátého okruhu se mi to ale v žaludku začne vařit.Ionťák se mi vrací a začínám mít zvláštní pocit,jako že je žaludek hladový,ale zároveň mi je od něj těžko,jako na vodě a cokoli vypiji či dokonce zkusím sníst vyvolává pocit na zvracení.Vyčítám si,že jsem ten zatracený ionťák pil.Že já nezůstal u ověřeného od Nutrendu a dal na doporučení a zakoupil jsem si ho od Enervitu.To mě přinutilo hodně zpomalit a celý 10 a 11 okruh jedu ještě pomaleji než 9 a celé tři okruhy vydýchávám pocit na zvracení.To mělo za následek,že se můj náskok každým okruhem hodně tenčil.U auta odpočívám a vydýchávam,ale je mi opravdu zle.Začíná se šeřit a říkám si,že stihnu za světla ještě jedno a tak nacpu do sebe banán a snažím se něco vypít.Rozhodnut se s tím poprat a že to rozjedu vyrážím do 12.Hrůza a děs.Krmím několikrát cestou kačenky a kopec na Křivý javor dokonce jdu pěšky.Stále si vyčítám,že jsem ten ionťák pil.No co,chyby se dělají.Důležité je se z nich poučit.Ani nevím jak dlouho jsem ho jel.Po dojezdu jdu hned do auta a kašlu na pořadí.Každou chvíli házím za auto šavli,ale není co.Jdou jen šťávy.Mám strašnou zimnici a nemůžu to zastavit.Vážně uvažuji to vzdát.Mé kroky k pořadatelům zastaví zase zvracení.Vidím Jardu Kocourka jak můj náskok právě sjel a hned vyráží dál,ale mě je to v té chvíli úplně jedno.Zhroutím se do auta,zavřu dveře.Je mi vše fuk.Jediné co vnímám je zimnice a klepání žaludku.Najednou odněkud říká hlásek.Co se dávalo dětem,když byli malí a bylo jim špatně od žaludku.Dávala se přeci Cola po lžičkách.Tu přeci sebou mám a tak otvírám víčko a pravidelně usrkávám.Nevím jak dlouho to trvalo,ale opravdu se mi udělalo lépe a byť se tělo bránilo a křičelo jak jen mohlo,dělal jsem,že ho neslyším.Vysoukal jsem se z auta a mobilizoval morální síly.Nevím,myslím že nebyla ještě půlnoc a já se oblékám do návleků a beru si zimní tretry a vyrážím do 8°C tmy.Přestal jsem úplně řešit čas a kolikáté kolo vlastně jedu.Hlavní bylo,že se mi udělalo lépe a já dál mohl pokračovat ve velmi vlažném tempu a tu a tam zkusit něco sníst a pít Colu.Zdálo se,že Cola opravdu vše napravila a já opět začal cítit energii a sílu.Vše jsem ale dál krotil a spíše si užíval jízdu v temných hvozdech Žďárských vrchů,kde jsem díky kvalitní čelovce viděl takřka jak ve dne a kamkoli jsem zamířil světelný kužel se objevovali ze tmy dvě svítící oči.Viděl jsem během ubíhajících kol snad všechnu zvěř.Vysokou,divoká prasata,zajíce i spousta malých asi lasiček či něco podobného.Dokonce jsem i několikrát na Křivým javoru zastavil a vypnul čelovku,sednul tam na lavičku a kochal se těmi otevřenými zřítelnicemi hvězd.To v Praze díky světelnému šumu nikdy nemůžu vidět.Jaké jedu vlastně kolo?Nevím,je mi to nějak jedno a dál si jen užívám tu přírodu kolem,vůni lesa,nádherné svítání zastřené do cárů zbarvených mraků,ten pocit jízdy na kole,jenž se z utrpení změnil na něco jako meditaci.Bylo to jako bych tam byl a přitom nebyl.Zvláštní a nádherný stav,neumím to lépe popsat.V tomto stavu jsem dál kroužil a až teplo mě donutilo se zastavit u auta na trochu déle a shodit ze sebe noční oblečení.Beru do kapes další zásoby jídla a do košíku bidony.Zase se namažu a jdu se vlastně podívat k tabuli,kde vidím,že Jarda Kocourek má zhruba necelý okruh náskok.Na to jak jsem se kochal a nikam nespěchal jsem čekal,že na tom budu tedy mnohem hůře.Zvažuji zda s tím chci ještě něco dělat a zjišťuji že ne a že chci dál spíše pokračovat v tom,jak jsem jezdil v noci a jen si dál zkrátka užívat jízdu na kole a to vše kolem.A tak na pohodu kroužím další kola a zastavuji se po dokončení 25 kola,abych tím srovnal předloňský výkon a hodinu před koncem to balím.V klidu pobalím věci a před dvanáctou se jdu podívat k tabuli jak jsem vlastně dopadl.Druhé místo mi zůstalo a já ani nějak nelituji té chyby z neodzkoušeným ionťákem,ano mohl jsem vyhrát,ale zase jsem díky tomu zažil ten úžasný pocit odhmotnění,který mě jen i přes všechny ty problémy utvrdil,že na kole na pohodu a v klidu můžu jezdit a tak zkrátka budu jezdit dál i kdyby čert na koze jezdil .
  
  Takže TURISTIKO VÍTEJ !!!!