Tuto 24 hodinovku pojímám jako přípravu na K24.Předpověď počasí je dá se říci příznivá,ale pro jistotu beru 2 páry dresů navíc a druhé tretry.Na staru hltám informace od pořadatele,jak vůbec taková akce probíhá.Jediné co mě děsí je trať,která je z velké části prý vedena přes silničky a cyklocesty v hlubokých hvozdech.Já dokážu zabloudit všude a tak má taktika je jasná,držet se čela celý jeden okruh.Není nás tu moc,asi okolo dvaceti kousků,ale v této disciplíně rozhodně není radno někoho podceňovat.Tady rozhoduje vůle a vytrvalost.
Nebe zatažené říká,že bude sprška a k tomu je docela chladno,jenom nějakých 10 stupňů a tak navlečen v zimní výbavě očekávám výstřel s pistole.
Start je poklidný,bez žádné nervozity prostě klídek a to se mi líbí.Z autocampu Sykovec,kde je start i cíl se jede asi 500 metrů,kde se napojujeme na okruh a kde zase budeme sjíždět abychom okruh dokončili.Jsem na třetím fleku a docela se to rozjíždí.Hned po napojení na okruh se sjíždí na silničku snad 5 třídy,sice asfaltovou,ale samá díra,záplata,výtluk a všudypřítomné kamínky a kameny.No docela se za to bere a tak nemám čas litovat kolo a pln soustředění se vyhýbám všem těm nástrahám a pořád nalepen za prvním borcem.Po pár Km už jsme jen tři a za námi díra.Jedeme pořád po hrozných cestách,kvalita se nemění a to se stává osudným Lukáši Moselskému a defektí předek.Ve dvou to dál valíme přes hluboké hvozdy a do cesty se pořád staví táhlá stoupání a brdky atakující 8-10%,ale i strmé sjezdy kde silnička svůj povrch nezlepší,takže takové neustálé Paříž-Roubaix .Tepy jako na UACu a dobře vím,že je to špatně u tohoto typu akce,ale kolo s tímto borcem musím dát,abych poznal celý okruh.Konečně se v obci Kadava napojujeme na normální silnici,ale hned z ostra do stoupání opět skoro dvouciferného.Vychutnávám si konečně kvalitní povrh a i pravidelně střídáme.Okruh je těžký a na mou otázku,,Jestli jsou tu i rovinky?“mi borec odpoví s brněnským přízvukem,,Co chceš,vždyť si na Vysočině“.A tak se houpeme obcí Fryšava a hurá do posledního utahováku okruhu.Všechny ty prudká stoupání jedu malou a vzadu lovím 25 a i 28 a tady jak by smet.Nedokážu si představit až tu pojedu třeba po desátý.To půjdu asi pěšky.Vyhrabeme se na horu a pak už krásný asi kilometrový sjezd do konce okruhu a houpavě do campu k zapsání prvního okruhu.Čas 41 minut je prý tady slušný a tak bez otálení se ze Zdeňkem Berkou pouštíme do dalšího kola.Celé druhé kolo jedeme ve stejném tempu a už ve třetím okruhu předjíždíme spoustu lidí o kolo a to mi dává naději,že si dělám slušný náskok na ostatní,ale rychlá kontrola průměrných tepů mi říká,že bude zle.Stále jsou moc vysoko.Jak se dozvídám Zdeněk Berka má za sebou v mládí slušnou závodní kariéru a občas prohodíme na toto téma pár slov.Ve čtvrtém okruhu přichází v jednom ze stoupání křeč.Nebudu říkat z ničeho nic,protože jsem si o to celou dobu říkal.Alespoň mám důvod zvolnit a hlásím to svému spolubojovníkovi,že je to sním moje poslední kolo,že jeho tempo je na mě příliš a další pojedu hodně volně.Dojedu do cíle a jdu si sednout k autu.Trochu se vydýchat,najíst a protáhnout nohy.Zdeněk Berka na nic nečeká a už je pryč.No malá pauza neuškodí.Na ostatní mám řádný náskok skoro celý okruh a více.
Asi po deseti minutách vyrážím do pátého okruhu a jedu hodně volně,ale v každém kopci mě koušou křečci jak svině.Párkrát slézám z kola abych s nimi v trávě srdnatě bojoval,ale stále vyhrávají.Je to jasný.V cíli nahlásím,že končím.V prostoru cíle,ale vyhecován pořadateli,že si vedu výtečně se kousnu a v duchu si řeknu,že dám tedy ještě jedno.Nohy se brání zákusem,ale hlava velí jedem dál.Pokračuji hodně volně a jen tak točím lehké převody a nohy to docela kvitují a já dojíždím šesté kolo.Sice jsem ho dal okolo hodiny,ale dal a to se počítá.V nohou stále cítím křečový zábal,ale pravidelně piji,jím a jedu opravdu na pohodu s tepy okolo 140 a s tímto dojíždím i sedmé kolo.Koukám na tabuli a Zdeněk Berka je jen malý kousek přede mnou.Nohy se vcelku rozjeli a tak pojím rohlíky s paštikou,doplním camelbak a vyrážím do osmého.Celé se mi jelo dobře,křeče nikde a tak bez pauzy dám deváté i desáté.Začíná se šeřit a tak instaluji osvětlení dokud je dobře vidět.200 km v nohou a v hlavě hlásek šeptá,,Loni jsi dal 270 na Králi,tak tady do dáš taky“ a tak se s chutí pouštím do další stovky,ale začíná se ozývat žaludek.Je mi těžko a neustále krkám rohlíky s paštikou,které jsem opět posvačil a celá dvě kola bojuji s nevolností a chvílemi s pocitem,že každou chvíli musím hodit šavli.Mezitím se setmělo a jízda se stala o mnoho komplikovanější.Díry a výmoly se ztrácely a ani světlo z mé bludičky je nepomohlo včas zaregistrovat a to jsem koupil nejvýkonnější světlo s 2W diodou.Úplně na prd.Díky rozbitým cestám světlo mihotalo a já viděl starou belu.Vždy až na hladké silnici jsem mohl říci,že něco vidím.Mělo to výhodu.Díky pekelnému soustředění, abych vůbec něco viděl,vůbec nemám nějakou spánkovou krizi.Možná i díky okolní teplotě okolo 3 stupňů jsem úplně čilí.Žaludek se zklidnil a jsem schopen konečně něco do něj dostat a radši se držím osvědčených banánů a suků.Nevím,ale asi si dal Zdeněk Berka pauzu a já po každém dokončeném kole zjišťuji,že můj náskok na něj roste a roste.To mi dává novou sílu do těla,ta vidina prvního fleku.Dávno jsem pokořil Krále i 300stovku a už se zakusuji do 400stovky,ale stále více se ozývá další problém a to v sedací části.Mám s tím problém už od minulé sezóny.Malý zanícený vřídek,který se vždy zahojil a opět vyrašil.Po nějaké době se zněj stala tvrdá bulka,dost citlivá,ale dalo se to při závodech vydržet.Pár dní bez kola a bulka se zmenšila a zklidnila a tak pořád do kola prakticky celý rok.Tady jsem to začal cítit už od dvoustého kilometru,ale stačilo poposednout do jiné pozice a jel jsem dál.Teď už nějaké poposedávání moc nepomáhá a docela trpím.Překonal jsem křeče a zažehnal nevolnost a má mě skolit nějaká bulka.Tak to né a pouštím se do boje s dalším okruhem.Noc v těchto hlubokých hvozdech je zážitek.Tu přes cestu přeběhne srna či zajíc a ze tmy zachrochtá divočák,no paráda.Docela jsem rád,že se začíná rozednívat.Určitě budu mít v těch lesích lepší pocit.Bohužel na sedle mám snad žiletky a tak různě sedím na špičce sedla chvíli levou půlkou a pak pravou,což mé tělo na kole kroutí do necyklistických pozic..Už jsem dokončil devatenáctý okruh a na tabuli vidím,že vedu skoro o kolo.Dám si tedy pauzu aby si zadek trochu odpočal.Od noční příhody s rohlíky jím opět jen banán a tatranku a po deseti minutách vyrážím.Jedu ve stoje a bojím si sednout.Nohy na tento způsob jízdy jsou už příliš unavené a tak sedám.Škoda,že nejen masochista,možná bych si to víc užíval.Ty stojky jsou pro mě utrpením už dávno,ale teď je jedu v sedě,protože se opět stavila na kuš řeči víla a tak nevím co je menší zlo.Jít do stoje a nechat se od ní zlíbat nebo si sednout na ostré střepy.No těžká volba,ale pozice v sedě mi alespoň umožní pokračovat.Dávám 20 a 21 kolo a začínám cítit,že už nemám z čeho brát.Silná bolest v sedací části mi bere morál.Jdu se juknout jak si vedu a vidím,že se můj náskok tenčí.No teď mu to přece nedám.Tak to né.Ještě musím zkusit zabojovat a beru jen plný bidon do košíku a hned pokračuji.Tupě šlapu a jediné co vnímám je bolavý zadek.Každý okruh se strašně vleče.Slunce už slušně hřeje a já se peču,ale zastavit na koplet převléknutí by znamenalo se asi už nerozjet a být dohnán Zdeňkem Berkou a tak dávám 22 a 23 kolo na zátah a jdu opět zkontrolovat tabuli.Náskok je stále dostatečný a v hlavě počítám kolik kol ještě musím dát,abych si pojistil vítězství,ale počty v tomto vyčerpaném stavu jdu ztuha a tak u auta do sebe liji Colu,do kapsy banán a hned vyrážím do 24 kola.Sice jedu,ale mám pocit,že stojím.Ploužím se přímo hlemýždím tempem.Už není s čeho brát,ale v hlavě výpočet,že bude stačit dát ještě jedno mě trochu nabudí,ale možná to udělala ta Cola.Dojíždím do campu a mám sto chutí s kolem praštit,ale opět skvělý pořadatelský tým mi to nedovolí a já se pouštím do 25 kola.Celou dobu mě udržuje v chodu myšlenka,že je to poslední.Výpočty mi sedí, už mě nemůže dát a nebo jó,no musel by hodně zrychlit a v takové nejistotě drtím poslední nerovnosti tratě.Ruce pálí a bolí, od dlaní až po ramena s toho věčného křečovitého držení řidítek,možná víc než nohy.Další den ráno bude hodně těžké.Překonávám poslední stojku za Fryšavou a už jen slastný dojezd.
U tabule se pokládám na řidítka a odpočívám,ale pořadatelé,že mám čas ještě na jedno,ale tentokrát už tuto nabídku s díky odmítám.Můj největší soupeř už mě nemůže dát a tak po krátkém rozhovoru na dvd kameru pro sponzory se dobelhám k autu.Shodím ze sebe ty vrstvy oblečení,uklidím ho i s ostatními věcmi do tašek.Zalepím na zadnici náplastí prasklou bouli plnou hnisu a rozedřené nárty od treter a jdu složit kolo.To kupodivu přežilo tuto tankodromovou dráhu bez úhony a hlavně defektu,což je s podivem,protože jsem vzal na tuto akci tréninkové kola s plášti za dvě stovky.Při skládání kola do auta vidím dojíždět Zdeňka Berku a po krátkém pohledu do tabule také končí.Až teď ze mne vše padá a doléhá naprostá vyčerpanost a únava, když si tělo definitivně uvědomilo,že je vážně po všem.Nohy se klepou a začínají se mi dělat mžitky před očima.Rychle sedám do auta a snad hodinu koukám do nikam,neschopen pohybu ba ani myšlenky.V půl jedné se probírám z mrákot a začnu po malých doušcích usrkávat Colu.Pomáhá to a já jsem schopen dojít na vyhlášení a užít si to!!!!!!
Něco málo čísel : Za 525 km jsem nastoupal 7863 výškových metrů a spálil 14425 calorií max skon 13% min.teplota 2,8 stupňů.