Akce Mečeříž (Sojovice) 2012

Akce Mečeříž (Sojovice) patří do kategorie UAC. Datum: 2012-06-02.

Nejdelší varianta má délku 96.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2003 :: 2004 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011

• Léňa – Výletování v Mečeříži
  
  

  Poprvé v tomto roce jsem na závod přijel s celou rodinkou, která dokázala vytvořit vynikající kotel. Účast šlapek byla hodně nízká, chtělo to dojet co nejlépe abychom posbírali nějaké ty body a konečně zařízly ty z Královic.
  Na startu se usazuju vedle Maliny a kluků z Lawi, kteří si přijeli jen vytočit nohy před zítřejšími Sudetami. Jen tak si dělám legraci, jak je mým zvykem a domlouvám se se Zahradou na nějaký ten únik, přeci jen Kolíkáčův příklad je silný. Ještě než odstartujeme dostanu pěkně vynadáno za své špinavé kolo, hold není čas, není čas. Po startu se mi zase nepodařilo našlápnout na poprvé, hned dostanu slovní políček od Zahrady, co jiného si taky zasloužím, ale po zacvaknutí začínám roztáčet své dnešní představení. Jdu hned za Malinou, který to pěkně rozjíždí na špici, pěkně ho ve sjezdu střídám, ještě se k nám přidává tuším, že Jonáš z BMC a tak nějak balíku hned na prvním kilometru odjíždíme, ještě se mi moc nechce tak se vracím do balíku a poprvé kotvím. Malina s Jonášem si to šmrdlají tak sto metrů před námi, zezadu slyším, co to ten Malina zase dělá, jen odvětím: Projíždí se. V Kostelním Hlavnu do zatáčky jedu kolem dvacátého fleku, převalilo se přeze mě pár sebevrahů. Letíme po větru nebo spíš bočáku přes 40km/h, první brdky se vlastně nejedou, oproti minulému roku se jede poklidně, což znamená, že v balíku se to hodně promíchává, osciluju mezi TOP 10 až TOP 40, necpu se nikam, ale pro své bezpečí jedu s roztaženými lokty, nemám rád, když mi někdo najíždí do beranů. První Kochánky jsem trochu podcenil, najíždím tam právě když jsem spíše ve druhé polovině balíku, tzn. mám před sebou spoustu brzd, které musím předjet, většinou jedou dost rozviklaně, musím často brzdit a zase to rozjíždět, na to, že se nejelo jsem si pěkně hrábnul, ještě že se při vjezdu na hlavní tempo ustálilo na rychlosti okolo 26km/h, jakmile jsem vstřebal první zahlcení, začal jsem se provrtávat na špici, kde se proti větru nikomu nechtělo jet, nebral jsem ohledy na nějaké šetření sil a šel pěkně na špic, roztočil jsem to až na 31km/h J a jel pro Malinu aby mu nikdo neujížděl. Sice ne všechny jsem uhlídal, pár nástupů pánů Gondy a spol. jsem nezachytil, ale až do odbočky k Mečeříži jsem si to tam užíval v top 5.
  Díky zkušenostem z prvního okruhu se už nechci propadnout dál než do top 30, musím se párkrát někam vyloženě nacpat, ale v pohodě se to daří. Jak se tak výletuje začnu si v okolí rakeťáků z Lawi říkat: Chtěl bych zítra jet Sudety apod. Klucí jsou nějaký odolný a moc nereagujou. Před Tuřicemi nám poodjíždí asi šest lidí včetně Maliny, končí pro mě kochačka a jdu zase na špic, kde to kotvím jak to jen jde, bohužel vzdálenost mezi námi a Malinovou grupou se moc nezvětšuje, co povzbuzuje kluky z BMC, slyším cvak, cvak a jdou ve třech na špic, takže je brzo po druhém úniku. Na druhý kopec za Kochánkami najíždím pěkně někde mezi patnáctým flekem, nemusím brzdit ani se mačkat, prostě stačí jet něco ke třiceti a je pohoda. Při pohledu na průměrnou rychlost mě mrzí, že nám spadla poprvé pod 40km/h, jo když Lawiťáci nejedou je to hned znát. Na hlavní zase klasika, rychlost pod 30, občerstvování a nikdo nejede. Pěkně nastoupí Venca Nežerka, kterého hned hákuje domestik č.1 Vítek Mužík a někdo z BMC, balík zrychlí a po pár stovkách metrů je po vzrušení a zase se nejede. Ještě musím jet za Vencou a poděkovat mu za pěkný nástup, který to trochu rozhýbal ale jak sám říkal, bylo to bohužel zbytečné. No nic, jdu tam zase já. Tentokrát mě tam nechávají o něco déle, Lawi se za mnou culí, Malina odpočívá, takže ok. Jako vždy neuhlídal jsem všechny, asi tři kousky z balíku vystřelili, včetně Radka Procházky, ale zase tolik jsem se nechtěl přepínat. Do třetího okruhu mě hnal můj tříletý syn mohutným povzbuzováním: Táto, jeď!. Přeci nezklamu a jel jsem vstříc dalšímu zážitkům.
  Teď už jsem na špic moc nechodil, přeci jen jestli jsem já výletoval, tak rakeťáci museli pochodovat, takže sil měli na rozdávání a jen jsem čekal až to rozbalí. To se stalo za Kostelním Hlavnem, najednou jsme se natáhli do dvojiček, přestalo se mluvit a začalo se pořádně jet. Na větrné rovince před Tuřicemi mezi stromy jedu 62km/h a dělá se mi díra! Sakra to je tempo, hodně se o to postaral Jirka Bouška z Lawi, Libora jsem tam taky viděl, už jsem se nemohl dočkat Kochánek, kde jsem očekával selekci. Ještě když jsem viděl po své levici jak se tam formuje trio Libor, Zahrada, Dan Treml bylo jasné, že to bude konečně pořádně bolet. Jenže nebolelo, jakmile jsme na ten kopec najeli, tempo se ustálilo, kluci z Lawi se vrátili ke své kompenzaci a nikdo jiný moc nechtěl jet. Ještě než jsme dojeli do Mečeříže následovaly další tři nástupy, díky tempu v tomto okruhu se nám průměrná rychlost, opět přiblížila k 40km/h.
  Jo jedeme do posledního okruhu a pořád jsem tady se všemi, paráda už můžu klidně odpadnout a budu spokojený. Tak jdu zase na špic, kde se párkrát protočím, jsou tam snad všichni z BMC, chvílema vidím jen černorudě, je jich asi šest, jo kola mají krásné, když jedou po celé šíři silnice, můžu si je pěkně prohlédnout. Po pár špicích se jedu zase vytočit do balíku, kde se řadím hned za duo Zahrada, Dan z Lawi, kteří se mezi sebou určitě nebaví o počasí…. Ještě počkám až si to dořeší a hned jedu za Danem sondovat jak se domluvili, kde mi to rozjedou? Prý si mám jen říct… Tak ok, co takhle hned za zatáčkou v Hlavně?
  Ve sjezdu jsem tentokrát nějaký rychlý a do zatáčky najíždím na druhé figuře, hákuju opět Víťu Mužíka, teď jsou na čele dva superdomestici! V nájezdu na první brdek za Hlavnem jde na špic opět Malina za ním po chvíli vystartuje Robert Míl a ještě někdo, safra teď by to mohlo vyjít, zase jdu na špic a kotvím, bohužel neúspěšně, tentokrát si to BMC hlídá a jedou šrot až si kluky sjedou, v Tuřicích kde mi chyběl Johny, který mohl přijít aspoň zafandit, jedeme zase v balíku, který od startu neztratil žádný korálek. Větrná magnetická rovinka za Tuřicemi se jedu zase ostře, super jede se, vše by bylo ok, ale jak to bývá, nemůže být vše stoprocentní. Nastává obyčejná až banální situace, proti nám jedu auto, které poslušně zastavuje na krajnici, kluci před námi zahlásí do balíku: AUTO!!! V našem místě jej mineme úplně v pohodě a bez problémů, ale najednou slyším ránu, jako z praku, je jasné co se stalo, jedeme skoro 50km/h otáčet se nechci a radí mi to i Zahrada, tak jen odhaduju, ale co vím jistě, muselo to bolet.
  Tempo se najednou dost uklidnilo, na chvíli jsem si přestal hlídat svou pozici a najednou jsem byl tak na čtyřicátém místě, safra to před poslednímy Kochánky není dobře. Ještě v Kochánkách se po levé krajnici dostávám do top 10, kde už jsou pěkně seřazení dle vzoru týmů jako je Sky všichni kluci z Lawi v pěkné lajně jako jejich poslední vláček jede Dan za kterým jede Jelínek z BMC. Je jasné, že v kopci to neujede, tady se už rozjíždí spurt. Poslední Kochánky se jedou v tempu, Malinu vidím těsně před sebou jak to těma stehniskama roztáčí, ale moc si to neužívám, protože Víťovi Mužíkovi na štěrku odskočilo zadní kolo, tím vykolejil Jonáše z BMC, který mi dal takovou vlnu, že jsem se už viděl v příkopu, jen díky tomu nahoře jsem to ustál a mohl pokračovat dál v lajně, která se vytvořila. O tempo se již stoprocentně stará Lawi, na hlavní se poprvé nezvolňuje, trochu se propadám. Když mě mine i rakeťák Venca Nežerka, říkám si jeď taky! Jenže po pravé straně, kde jel i Malina to nešlo, za prvé tam pěkně foukalo a byl jsem dost vlevo, vlevo zase bylo plno. Musel jsem si tedy zařvat a dopředu se proháčkovat pěkně, dvojičku po dvojičce, ale podařilo se v nájezdu na rovinku před Mečeřiží jsem okolo desátého místa a moc se nejede, vyhlížím Malinu, že bych mu to rozjel. Při letmém pohledu si rakeťáka všímám, jak je přilepený na zadní galusce Nežerky, tak to je fajn, ten mě nepotřebuje. Jedu až do mety 200m do cíle, kde se to všechno přede mnou zvedá, na Malinovi vidím jak jede těžce a vůbec netočí!!! Řvu na něj z plných plic: Malino, makej, jeď! Moc neposlouchá, tak mu to několikrát opakuju, jelikož dojel na druhém místě tak mě asi slyšel…. Zato já jsem nějak přestal sledovat co tam mám za převod a když jsem chtěl šlápnout nebyl jsem schopný zabrat, shazovat se mi 100m před cílem už nechtělo tak jsem to jen dotlačil, což mě stálo dobrých dvanáct pozic, zejména mě mrzí, že mě na pásce dal ještě Milan Procházka, hold závodit se musí až do cíle a na kdyby se v tom našem sportu nehraje.
  Celkem vzato to byl super závod, tým Tomáše Vitáčka opět uspořádal závod, který je hodně nad průměrem závodů UAC, ať už to jsou čipy, zabezpečení na trati nebo doprovodný program. Mě se závod líbil moc, za hlavně jsem si díky pasivitě závoďáků pěkně zazávodil, potahal, pokecal, zasrandoval s ostatními a hlavně dojel v hlavním balíku až do cíle, mrzí mě jen průměr, který byl nakonec těsně pod hranicí 40km/h. Mé sedmé místo v kategorii bylo taky uspokojivé, takže ano, bylo to dobré.