Akce Mečeříž (Sojovice) 2008

Akce Mečeříž (Sojovice) patří do kategorie UAC. Datum: 2008-06-07.

Nejdelší varianta má délku 99.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Watty

Historie: 2003 :: 2004 :: 2006 :: 2007

• Cancellara – Sojovice…jsem si užila velice.
  
  

  Tak start naší skupiny o 5 min později než vyrazili chrti a rozjelo se to parádně. Už na začátku jsem si řekla, že na budík kolik tepám a jakou rychlostí jedu, koukat nebudu a že si to užiju na plno, abych měla skvělý pocit. Ženský jeli tři kola, ostatní čtyři. Začalo to příjemným sjezdem do vesnice, frčela jsem z kopce jak neřízená střela, naštěstí jsem to pod kontrolou měla, zvědavost mi nedala a tachometr mi ukazoval 67,9, no paráda, už se v těch sjezdech začínám vyžívat. Balík jsem uvisela asi do 3/4 prvního kola, kde bylo táhlejší stoupání a pánové to začali trhat a mě samozřejmě taky utrhli… jak malou myšku. Odpadla jsem s jednou holčinou a tak jsme smutně prohodili, že už je asi nesjedem. Tak jsem si to odkroutili společně do 1/3 druhého kola, kdy už jsem musela a trochu zvolnit, protože jsem jela furt na max a musela jsem do sebe hodit gel, abych měla nějaké cukry, tak mi o pár metrů holčina frnkla a bohužel jsem ji nedohnala. V cíli jsem se dozvěděla, že si to nakonec odkroutila na samotku. No já už jsem se s tím taky začala smiřovat, že si to dojedu sólo, tak jsem se hecla a jela jsem na pocit co to dalo, skoro jak časovku jednotlivců. Asi tak 3/4 druhého kola jsem se náhodou otočila a v dálce viděla, jak za mnou je malá skupinka. Říkala jsem si, pojedu furt co to dá a buď mě dojedou a nebo ne. Nakonec mě sjeli během 5 minut a viděla jsem známé tváře Igora, Kolbabu a Honzu. Paráda, měla jsem obrovskou radost, že nepojedu na samotku. Zahákla jsem se za nimi, abych si na chvilku odpočinula a pak jsme regulérně střídali, abych si užila závod po všech stránkách. Jelo se mi ve skupině parádně, díky pánové, bylo mi ctí užít si to s vámi. Dokonce jsem prohodila před kopcem, že se mi jede skvěle, pak začalo stoupání a Honza slyšel, jak funím a pronesl: Stále se ti jede s náma skvěle? A já na to: Perfektně :o) Užívala jsem si to jak na rovinách, tak v kopcích i ve sjezdech, ikdyž jsem občas lapala po dechu, tak se mi jelo báječně, jak kdybych měla zadní motůrek :o) Prostě mi okruh vyloženě sedl, nohy šlapaly skoro sami a těšila se na závěrečný spurt 200 m do kopce. Tak jsem navrhla pánům dvojí spurt, jeden se mnou a druhý až přijednou po kole navíc. Přifrčeli jsme pod kopec a Igor mě začal hecovat, tak JEĎ a já to vyjela jak raketa, byl to takový sólo spurt do brány se skvělým pocitem na dlani (u srdce). Po pár metrech se za cílem otáčím a snažím se povzbudit moji skupinku do posledního kola a pak se vracím k cíli a akorát přijíždí skupina A a B a ve spurtu s rukama na hoře vítězí Krupi, tak mám dvojnásobnou radost :o) Závod byl skvělý, užila jsem si ho parádně, díky pánové. Vyhlašování ženy UACu a ženy příchozí proběhlo společně a tak to na bednu to nebylo, protože dorazila silná konkurence z pohárů. A perlička na závěr: Vybrali jsi mě, abych políbila ředitele Viessmannu, jako poděkování za krásně zorganizovaný závod. A to je pravda, moc se jim to povedlo a já jako účastnice jsem si to moc užila :o) S průměrnou rychlostí 31,6 a s průměrným tepem 173, jsem naprosto spokojená :o)
  
  

  
  
  
• Kolíkáč – Letecký den
  
  

  Vzpomínky z minulých let jasně naznačovaly, že kdo neuvisí v hlavním balíku, nemá šanci na dobrý výsledek. Trať jsem bohužel neznal, sice nový okruh, ale zase v okolí Sojovic, kde se to vždy jezdívalo, napovídal, že to bude placatý možná s jedním či dvěma brdky. Ale třeba Roudnice 2007, kde mě orvali na rovině asi 10 minut po startu, nabádala k velké obezřetnosti.
  Vyrážím od Poděbrad autem, trochu jsem to časově neodhadl, po okreskách pár kombajnů a traktorů a rázem zjišťuji, že prezentaci nemohu stihnout. Naštěstí je tam už Malina, který mě prezentuje, díky moc! Cestou ještě menší střevní obtíže, ale řeší to blízký lesík u Sojovic. Doufám Kapře, že tam nechodíte na houby, omluva .
  Mečeříž, místo startu a cíle už žije cyklistikou, všude mraky kol a do toho známý hlas legendárního Bakyho, který nás místo startovního výstřelu vysílá na trať kouzelnou větou: \"Tak pánové, prosím, vraťte se nám v pořádku ...\" Následuje nejdelší sjezd na trati do Kostelního Hlavna, člověk nemusí ani šlapat, stačí zalehnout a rozjede se to k 70km/hod. Ve vesnici ale přichází ostrá levá a hned za ní se to rozjíždí, my v zadních řadách jsme jako na gumě, ale po chvíli už je balík zase kompaktní a můžeme si užívat leteckého dne . Ta síla balíku je parádní, člověk to zažil už tolikrát, ale pokaždé se toho nemůže nasytit. Okolo mě Hanato, Mlhoš, naopak na špici určuje tempo Malina a koukám i někdy Alánek a Robert z CKKV. Šílenci, proč se nešetří tady srabácky vzadu, jako já?
  V Předměřicích se odbočuje na horší asfaltku s prudkou zatáčkou, kde už najíždíme na tradiční trasu z let minulých, i si to dokonce chvílemi vybavuji, hlavně pak nájezd na hlavní silnici a hup pod dálnicí, tady se to roztáčí k nejvyšším obrátkám, a pak už po nové trase přes Jizeru do Kochánek, sakryš, divný to název, jakoby jsem ho už někde slyšel A taky že jo, tady je rozhodující brdek závodu, zkouším ho na velkou, jako většina ostatních, ale nahoře v protivětru se mi to stane málem osudným, v balíku už všichni regenerují, a my zoufalci zezadu jedeme šílenou čočku.
  Ale podařilo se, cílový brdek v Mečeříži už neriskuji a pěkně shazuji na malou a točím a točím, hup jsme nahoře, slyším Bakyho jak komentuje: \" Právě přijíždí hlavní balík …\" zní to jako rajská hudba a zase sjezd, teď už se i šlape, sebemenší zaváhaní znamená vypadnutí ze spásného závětří. Kecám s Humplíkem z HH, vzpomínáme zase na Doksy a taky mi přitakává, že ty Kochánky dá na malou. Ve druhém okruhu na vrcholu Kochánek najednou koukám jak couvá Alánek a Robert Turner z CKKV, ještě je povzbuzuji, ale už nemají to štěstí jako já, hákuji borce před sebou a plivu plíce, jeď, jeď, stojí to za to se ještě svézt … hůůůů povedlo se, zase kukáme v závětří. Osudným se mi stává 3 okruh, tam už nás Kochánky znovu drtí a tvoří se menší skupinky, ve které se nakonec vezu s Alou z Koloděj a i s Honzou Šnajdrem. Baky už nehlásí, že jede hlavní balík, ale hovoří jen o skupince odpadlíků
  Tempo začíná upadat a v Kostelním Hlavně ještě k tomu menší průtrž s kroupami, Ala ztrácí brýle, ještě se to pokouší rozhýbat jeden borec, ale většinou to má výsledek takový, že ujede a my ho zase po chvíli docvakneme. Kochánky už jedeme tak, abychom zůstali pospolu, před cílem nastupuje nejagilnější jezdec, zkouším to ještě za ním, ale po chvíli to vzdávám, v takovýhle kaši přeci nepřijedu pod cílový hrb, tam mě stejně zezadu zase dolítnou. Tak se nechávám sjet a je tu Mečeříž, správný převod a chytnout kolo za oblouky … a nakonec vítězně spurtuji s Honzou Šnajdrem, jo před dvěma lety by to byl sen, letos asi moc nejezdí …
  V cíli krátký pokec s ostatními, fandění dojíždějícímu II.balíku a pak zase rychle za rodinou, před Sojovicemi chytám v autě šílenou křeč, že musím zastavit a skákat okolo auta jak postřelenej zajíc. Moc jsem si to zase užil!