V sobotu 11.9.2010 byla na pořadu dne silničářská časovka do vrchu ze seriálu UAC na legendární 5,5km Řevničák, u čehož samozřejmě nemohli chybět ani naši Sokolové. Na startu jsme se sešli ve složení Přemek, já a naše nová akvizice Michal Vlasák a v rámci bojovného ducha jsme se zaprezentovali hezky za sebou, což skýtalo velkou šanci, že se pak v průběhu časovky na kopci někde potkáme a vzájemným předjížděním jeden druhému psychicky pomůžeme. A jak to tedy vlastně probíhalo?
Startoval jsem ve 13:46:30, půl minuty přede mnou odstartoval Michal a naopak půl minuty za mnou Přemek. Protože už v týdnu mě začala nějak zlobit záda, necítil jsem na startu vůbec dobře a v prvních metrech po startu svaly ve stehnech bolely tak, jako kdybych měl už celou časovku za sebou a ne před sebou. Pak se to ale celkem ustálilo a Michal zafungoval jako dobrý a navíc i přibližující se magnet, takže adrenalin začal vítězit nad bolestí a prostě jsem začal cítit, že to jede. Po úvodní pasáži na 39-17 jsem za první zatáčkou dal 39-19 a posléze docvakl Michala, který jel moc pěkně frekvenčně, ale řekl bych o něco lehčí převod, takže rychlost trochu chyběla. Po předjetí jsem bez řazení pokračoval dále a říkal si, kde je Přemek, protože loni mě při minutových startovních inervalech v těchto místech předjížděl a letos při intervalech pouze půlminutových by tomu rozhodně nemělo být později. Nicméně Přemek se okolo mne provalil až za druhou serpentinou, což mne překvapilo, protože to znamenalo, že buď on jede pomaleji, než loni, nebo naopak já jedu lépe (pravda byla nakonec někde uprostřed). Za druhou serpentinou se silnice trochu narovnává a Přemek se zase tak výrazně nevzdaloval, takže jsem to zkusil shodit zpátky na 39-17 a snažil se udržet mezeru na stejné úrovni. Zpočátku to vypadalo, že by to mohlo jít, ale pak se ukazuje, že se mezera nadále zvětšuje a Přemek pomalu mizí z dohledu. Dojíždím však postupně jiné jezdce a takřka stále mám někoho na dohled, což je z pohledu držení potřebného tempa velmi pozitivní. Na výjezdu z lesa dojíždím dvojici jezdců s čísly 323-Pacovský (PIJAS) a 351-Meri, nabírám trochu rychlost, takže na posledním horizontu mohu jít na 39-15 a těsně před páskou skáču ještě jednoho jezdce a už je tu cíl. Právě včas, protože mám už docela dost a poslední metry už byly na výrazný kyslíkový dluh, nicméně nohy ale kupodivu za celý kopec nebolely více, než na startu.
Stopky se zastavily na pro mě skvělých 14:57min. a já o něco později a kousek dál za cílem dopadám k Přemkovi do trávy u krajnice. Po vydýchání pak s překvapením počítám, že dosažený čas znamená oproti loňsku zlepšení o takřka 40s, což vzhledem k aktuálním problémům je až téměř neuvěřitelné, zvlášť, když (jak se později ukázalo) většina jezdců zajížděla dnes ve srovnání s loňskem horší časy. V celkovém pořadí jsem se vyhoupl na pěkné 38. místo z celkem 127. (v kategorii AB 23. ze 43.) a opravdu nemohu být nespokojen. Přemek zajel o něco pomaleji, než loni, ale i tak obsadil nádherné 9. místo (8. v AB), Michal při své časovkářsko-vrchařské premiéře pokořil těsně alespoň základní čas 17:30min a skončil na 94. místě. Pro úplnost dodávám, že zvítězil matador Petr Novák z Viessmann Teamu za 12:55min., ale i pro něj tento čas znamenal oproti loňsku zhoršení. Škoda, že nemohl dorazit Laďa, jeho avizovaný tréninkový čas na Řevničáku v průběhu předcházejícího týdne naznačoval, že by se dnes rozhodně neztratil...
R.
" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />