Akce Časovka do vrchu Řevnice 2008

Akce Časovka do vrchu Řevnice patří do kategorie UAC. Datum: 2008-09-06.

Nejdelší varianta má délku 5.50 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie :: Watty Kudrna

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007

• Léňa – Potvrzení konce
  
  

  V noci před Řevničákem jsem ve snu rozebíral několikrát svou taktiku, ale hned ráno po probuzení mi bylo jasné, že to žádná sláva nebude. Vyrážím na sraz s Icemanem, Orlíkem a kluky z KPO. Nedá mi to popíchnout Marhiho (přibírá do krásy ). Valíme to v klídku, rozebíráme trať, naše cíle. Nejsmělejší je Renda, který zrovna přijel ze \"soustředění\" ve Švýcarech, kde proháněl Cancellaru . Do Řevnic přijíždíme s dostatečným předstihem, registrujeme se dle náhodného pořádí (pak toho opravdu lituju). Velkou radost mi udělalo, že se na presentaci zdravím s uzdravujícím Alánkem! .
  Iceman, Orlik a spol si jedou ještě vyjet Řevničák, já ulehám do trávy šetřím každý watt, který ve mě ještě je. Po chvíli začínají přijíždět rakety typu Kuřete, Radka zdravím se s Fáfi, Konradem, Mírou ze Záluží a s další spoustou známých z UAC. Kuře netrpělivě vyhlíží Krupiho, který pro něj má nová \"raketová\" kola " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . Říkám si, to by nebylo aby dnes ten rekord nepadl! (nevím jak to nakonec dopadlo, myslím si, že to Honza dal). Ještě vidím Míšu jak holkám ukazuje prstýnek na levém prsteníčku, běžím tedy zjistit nestalo-li se něco mimořádného na východním cípu Prahy! Sice stalo, ale ne to co jsem předpokládal (zásnuby se tedy ještě odkládají ).
  Vím, že jsem už dávno z jakékoliv formy tak si dávám za cíl ,zdolat tento brdek pod 16min. Už na startu mám pro mě netypickou tepovku 160, to bude teda průser. Už asi po 100m mám tepovku na 185, rychle si vzpomínám na Honzova slova, hlavně to na začátku nepřepálit! Řadím lehčí převod, švihám si to frekvencí kolem 110, rychlost držím na 21 až 22km/h. Jedu s vědomím, že si musím pošetřit aspoň nějaké síly do posledních 2km, tzn. jakmile tepovka vleze nad 190, řadím lehčí převod, ale snažím se udržet rychlost. Tímto způsobem jedu první tři km vyhlížím jestli už někoho náhodnou nesjíždím, ale pořád nic stále to je prostě časovka jednotlivců, rychlost držím stále na 21 nebo 22, v zatáčkách abych rychlost udržel jdu ze sedla, sleduju stopky a zatím vidím, že oproti tréninku jedu tak o minutu a víc, lépe (i to mě nepřesvědčí zrychlit). Když vidím, že mi chybí 2km podívám se na stopky, protože tady je místo kde jsem v čase rekordmana trati, mám teprve 9 minut! Jedu stále plynule jakmile se mi začne jet těžko hned řadím dolů po pár stech metrech vytočení zase převod vracím, tepy držím na 185 až 190 (žádná sláva) a až když mám před sebou poslední km vidím tři borce, kteří startovali přede mnou a teď jedou skoro spolu. Ještě do mety 500m před cílem je beru, řadím velkou a poprvé za celý kopec to rvu co to jde. Zrychluju někam k 30km/h a do cíle přijíždím po 15minutách úplně našrot! " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
  Cíl splněn, škoda, že přede mnou nebo za mnou nejeli nějací borci, kteří by mě jistě vyhecovali k lepšímu výkonu, sám se nedokážu holt zmáčknout . Cestou dolů mě potěší ještě pohled na Terezku Pinkavovou, které to v krátkém dresu na ramínkách v předklonu móóóc sluší .
  V Řevnicích se ještě domlouváme s Icem, Alánkem a Orlíkem, že absolvujeme výlet, na který nás navnadil nepřítomný Diablo " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . Jedeme tedy na trasu Halounských okruhů. Hned od začátku nás prohání odpočinutý Alánek, kterému musíme připomínat, že se jedná o výlet (tak to přesně nazval Diablo a my s ním plně souhlasíme ). Nakonec je přeci jen rozumný a jedeme opravdu pohodu. Projeli jsme skoro celou trať jen škoda, že za Koněprusy jsem kluky špatně navedl a udělali jsme si jedno neplánované kolečko. Po tomto zabloudění a celkové harmonii jízdy se domlouváme, že by bylo fajn navštívit jednu z místních hospůdek a vyzkoušet zdejší chmelový nápoj. Tuto pauzu vítám, zejména proto, že už dostávám hlad. Vepřové na paprice se šesti je správná výživa šampionů . Vše zalévám Gambáčem a můžeme pokračovat směr Praha. Jedeme přes Řevnice, Dobřichovice (tady se odpojuje Alánek), Černošice, Zbraslav, Točnou, Hrnčíře na jižní město. V každém kopečku zlobí Ice, kterému stačím jen tak, tak a zejména jeho nástupy v kopci na Točnou mi berou poslední zbytky sil. Nakonec jsem rád, že po 135km dorážím domů a těším se na sprchu!
  Nevím jak ujedu 250km na Šumavě průměrem přes 28, ale možná se stane zázrak a aspoň dojedu. Kluci děkuji za krásný výlet, jsem opravdu na kaši. " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />