Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme v létě (ID: 422) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2026-08-26T07:11:35Z |
Pondělní okamžitý nápad, když si s hrůzou vzpomenu, co nás čeká za 14 dní na Kitz. Kopce, kopce! Jíťa je nadšená a během chvilky zasílá Verneřické nakloněné rovinky. To ještě netuším, jaký znalec je v této oblasti. HonzaB chce taky, tak o zábavu v autě není nouze. Sraz Verneřice hrubě nestíháme, jelikož při plánovaní jsem nějak zapomněl, že to tam je furt do kopce. Tak omluva, ale Jítě to nevadí, aspoň dokonale zahřála svoje motory a začíná nás vláčet tou nádhernou krajinou. Úzké zapomenuté silničky se super povrchem, dokonalé sjezdy, kde se stačí jen naklánět ze strany na stranu, tohle je sen. V každém z kopců pak začínám čím dál tím více vadnout, zastavovat se v krámu nikde nebude, oni tady ani nejsou, takže oblízávám bidony jako svátost. HonzaB sice hlásil, že více jak 280w dávat nebude, ale Jíťa ho rozvášnila a horizonty se letí přes 400w. Hold ale pak dále mají smůlu, dnes jedou se mnou a kamarádsky musí čekat, jelikož já tech 280 a méně dodržím. Děkuji! Vycvaknout můžeme až u větrného mlýna Františkův Vrch a pak se zase snášet k Ploučnici a lámat to až na Bukovku. To jsem v záchvatu únavy přejmenoval na Bulovku, už prostě melu z posledního. Pak už se jen prý skutálet k autu, jo prd, ještě pozlobí pár vychytávek, kdy řadím na kašpara. Hold kilo a 2500 up to chce pár pytlíků cukru navíc, kterých se mi nějak dnes nedostávalo  . Ale byla to pecka, díky za ni, večer u hodovního stolu se nesl na euforické vlně! flyby | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2026-08-24T10:25:23Z |
| Úterý 25.08.2026 - Garmin :: Verneřické nakloněné rovinky od Jíti, která nás nabere kolem Verneřic
sraz 10:30h - Doksany z Prahy odjezd v 9:30h - nabízím odvoz 2 lidi kola dovnitř - HonzaB, Kolíkáč | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2026-08-09T22:12:48Z |
| Klet - 401 km, 4600m
Leto nekonci, ale dny jsou jiz kratsi. Po vcerejsim peknem vyletu se Stepanem kliknu vecer pred spanim do navigace Klet a budik dam na pul patou rano. Je to boj, ale pred usvitem vyrazim. Navleky, vesta, cepice, v udolich za Prahou teplota klesa k 11st a to bych fakt v kratkem jet nechtel. Slunce vychazi, pred Jilovym cerny kocour pres cestu, ale pak se postupne se otepluje a navleky jdou dolu. Sedlcany, kde me par minut zdrzi cykloturista ktery si neumi vybrat kafe v Lidlu. Pak hura smer Milevsko, kolem Temelina a nez vypiju prvni bidon, klepu na dvere Ceskych Budejovic, respektive jsem na cyklostezce v Hluboke nad Vltavou, ktera krasne vede pres cele Ceske Budejovice. Je tam stanek Welovecycling a nabizeji kafe zdarma, rikam ze si rad dam az pojedu zpet. Ceka me totiz Klet, tentokrat z Ceskeho Krumlova, coz je premiera. Kopec tezky, ale da se vyjet. Nahore par fotek a opatrne po rozbite asfaltce plne listi stejnym smerem dolu. V Ceskem Krumlove je docela vedro a moc mi to tam nechutna. Zatimco rano spis foukal protivitr nebo z boku, ted trochu zacina pomahat. Jsem zpet v Budejovicich, Welovecycling stanek akorat nakladaji do auta, takze kafe nebude. Nevadi, hlavne ze je voda a jidla mam taky dost. Je horko, ale zadne silene vedro jako byly ty ctyricitky, takze se jede porad obstojne. Navic profil je mirne klesavy, byt jsou to porad hupy nahoru a dolu. Az za Sedlcany odbocim doleva, abych nejel uplne stejnou trasu. Se zapadem slunce projizdim Stechovice, porad je tu dost provoz a jezdim tu opravdu jen vyjimecne. Konecne Zbraslav, dotocit chybejici km a za pokracujiciho nekonecneho letniho veceru si muzu zapsat dalsi nezapomenutelnou jizdu. Smysl to nema, ale v tom je ten smysl. Dekuji! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2026-07-18T22:09:42Z |
| Lucni Bouda - 355 km, 4000m
Sobotni predpoved pocasi je vselijaka a tak se rozhoduji az rano podle radaru, ze se po roce opet podivam na Lucni Boudu. Vyjizdim pred 7h, coz neni uplne optimalni a trochu se bojim ze prijedu zase za tmy. Prvni lehky destik me zastihne hned na zacatku na Hajich, vzpominam na Kolikace jak se ted pripravuje ve Francii ne Letape maraton. Ujizdim destivemu mraku a silnici je brzy opet sucha. I tak mam dnes blatnicek pod sedlem a navleky, vestu i cepici, na Lucni se jiste bude hodit. Vitr vane priznivy a tak cesta ubiha. Navic me nekde za Ceskym Brodem chvili potahne kluk co trenuje po ranu na casovku, v jednu chvili jsem si rikal jestli to neni Barbanek, byl mu dost podobny. Slunce zachazi, ale to mi nevadi, aspon neni zadne horko. Profil zacne pomalu ale jiste stoupat. Ve Vrchlabi tradicni rychle kafe z automatu v Lidlu a pomalu se blizim do Krkonos. Cerny Dul na zahrati, sjezd dolu a priprava na kopec pred Peci pod Snezkou. Vyrovka je tu, nekdo tomu rika Certovy schody, dneska se mi jela dobre prvni pulka, ta finalni dlouha nejprudsi pasaz v druhe polovine dnes moc nesla, navic me v ni zastihla lehci destova prehanka a to jsem rychle zjistil ze ty pricne odvodnovaci kanalky nejde na mokru prejizdet ze sedla. Konecne jsem nahore, odbocka doprava na Lucni Boudu. I tenhle konec uz dost boli, ale co je podstatne, tady nahore zas sviti slunce a neni zadna zima. Takze po otocce u Lucni Boudy, kde jsem zastavil asi tak na 10 vterin, protoze za jizdy se tam nedokazu otocit, jedu nazpet bez nejakeho vetsiho oblekani, staci navleky na ruce. Hezke fotky smerem do udoli a pak dlouhe klesani. Tradicne prvni cast nejvic rozbita, takze velmi opatrne. Asfalt se postupne zlepsuje, ale silnice je trochu mokra, tedy stale opatrne. Jsem ve Straznem, sjedu opet do Vrchlabi, zima mi neni, jen prsty na rukou mam ztuhle, ale to se dalo cekat. Po slunci se zase podezrele zatahuje a trochu zaprsi, ale zadna drama to neni. Doplnuji vodu protoze se otepluje, ale jinak to dnes je na pohodu s pitim, vypite bidony bych asi spocital na prstech jedne ruky. Nazpet uz je vic protivitr nebo z boku, ale jak se blizi vecer, tak se to taky da zvladnout. Na chvili potkam jeste jednoho cyklistu a kousek se prostridame, ma S-workse, tak vtipkuji ze ty Spesly jedou bez slapani, borec odveti ze to rozhodne, hlavne s jeho sto kilami. Chvalim ho ale za jede pekne a na rovine ma aspon watty. Driv nez jsem se nadal, jsem v Sojovicich u Kapra, vecer se blizi, ale je porad krasny vlahy letni vecer. Tradicni cesta pres Vcelakovice smerem k Praze, kolem Kbelskeho letiste. O kus dal je mi pripominkou civilizace dlouha limuzina a v ni parici slecny, ktere me povzbuzuji k jizde. Pak uz jen spadnout k Vltave a po cyklostezce a pres centrum zpet do Podoli. Nakonec jsem tu jeste za svetla, dneska se zadne prekvapeni, ktere by zdrzelo, se nekonalo. Lucni Bouda je jen jedna, nejvyssi misto s asfaltem a vyjet tam z Pece je vzdy velky zazitek. Dekuji! | |
| Autor: Jíťa | Datum: 2026-07-13T23:27:29Z |
| Šlapka v extázi
Uprostřed závodní sezóny se v rámci tréninku na budoucí maratony domlouváme na vyjížďku někam do hor s pořádnými kopci. Upřímně se těším, protože mě na jaře společné vyjížďky uchvátily a docela mi chybí. Nakonec zvítězí trasa v Kruškách, které mám moc ráda, nejen kvůli pěkným asfaltům, ale i minimu aut a turistů. Navíc chci dnes otestovat nový outfit svého starého Foila, kde jsem vyměnila karbonová kola za ještě starší hliníkáče ovšem s novou a ještě lehčí kazetou. Já, která šla vždycky cestou těžší a těžší převody, se snad konečně začnu učit točit nohama a možná i ten malý převodník přestanu šetřit na horší časy. Nařizuji radši víc budíků, abych po šesté ráno vyrazila autem směr Chomutov, ale probouzím se až v 6.15... Zachovávám paniku a ještě v polospánku píšu Kolíkáči, že budu mít 10 minut sekeru... No, to si věřím... Trochu naháním čas v autě, nahrává mi, že jsou silnice vcelku prázdné. Na start přijíždím včas a Kolíkáč je tu během tří minut taky. Přivezl mi nový dres, tak ho hned otestuji. Sedí dobře a my můžeme vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Začátek je trochu proplétání cyklostezkami za Chomutovem, projíždíme okolo Kamencového jezera, Otvických rybníků s vodními atrakcemi a míříme do Mostu, kde se napojíme na trasu závodu Most - Lesná. Jako rozjetí dobré, Kolíkáč na vysokých ráfkách letí, nabízím mu, až bude chtít odstřídat, ať řekne, ale gentlemansky si to užívá na špici a já za ním až do Lomu ani nešlápnu. Tam se v závodě láme chléb a blíží se ikonické stoupání na Dlouhou louku. Tady zjišťuji výhody lehčí kazety, jen se obávám, že si díky ní víc ulevuji a se tak trochu flákám, ale v dlouhých kopcovitých maratonech to bude velká úleva. První zastávka na Flájích s fotkou na hrázi, druhá v Mníšku na benzínce. Mám dneska velkou spotřebu pití, věčně jsem na suchu, ale jede to parádně. Když se blížíme k Lesné, říkám Kolíkáči, že na horizontu zastavím a kouknu, kde je Turista, s kterým se máme někde na cestě potkat. V tom nás předjíždí auto s potrubím. Byl metr za námi. Odtud už tedy ve třech, což jsem moc ráda, že se s Kolíkáčem prostřídají, aby si také trochu orazil a užil háku. Mně je jasné, že bych na špici s těmi hliníkáči jen zdržovala a navíc háku za vysokými karbony se těžko odolává a za Kolíkáčem se tak báječně schovává, až se mi zdá, že i ta hliníková kola se nad zemí jen vznáší. Ještě v té krásné přírodě a top počasí se cítím v úplné extázi. S Turistou trochu operujeme s drobnými úpravami trasy s cílem nových výletních a vyhlídkových míst, takže se téměř vyhneme Německu a spíš se držíme hranice. Dalším cílem je druhá přehrada Přísečnice, která v nás vyvolává všeliké vzpomínky. Opět foto na hrázi, tentokrát již ve třech a dál se napojujeme na původní trasu. Novými lesními asfaltkami jedeme do Kovářské, kde zas škemrám o zastávku u Vietnamce. Nalévám do sebe a do bidonů dnes už druhou flašku Coca-Coly, páč je tam prý hodně cukru a zjišťuji, že mi to na tenhle nápoj docela dobře jezdí. Jsme zhruba na 140km a já se začínám cítit jako ryba ve vodě a tak akorát rozjetá na poslední dvě velká stoupání, Klínovec a Fichtelberg. Přemíra Coly udělala své a Klínovec nasadím trochu víc v tempu, chci si udělat bezpečák a nahoře si odskočit, ataky jeden kopec jet ve vyšší intenzitě, takže si jedeme chvíli každý sám, ale Kolíkáč mi jako správný závodník už na odbočce k vrcholu dýchá na záda, takže dojíždíme společně a dál i Fichtelberg už zas všichni pohromadě. Počasí je tady v tisíci metrech nad mořem víc než příjemné, žádné velké tropy, dokonce na nás spadne i pár kapek. Pak už jen cesta za odměnu přes Horní Halži, kde projíždíme po trase loňské mistrovské časovky SAL a za Kolíkáčem letíme nejen já, ale i Turista v euforii až k Měděnci, kde se nám naskýtá výhled dolů na ten všední svět měst a fabrik. Ještě jedno stoupání od Přísečnice na Výsluní po novém asfaltu a pak už zas jízda snů buď za Turistou nebo Kolíkáčem. Tomu bych přála zažít ten opojný pocit letět za ním v háku. Ataky přemýšlím, jestli je lepší na těch vysokých karbonech jet nebo letět na hlinikáčích za nimi... Ještě s Turistou děláme krátkou zastávku u hráze Křimovské přehrady a pak už za jeho zády proletíme Bezručovo údolí přes Třetí, Druhý a První Mlýn a ocitneme se přímo na parkovišti u aut. Turistu ještě čeká závěrečné stoupání do Rudolic k autu, což mu upřímně nezávidím, ale vypadá silný a odhodlaný. Loučíme se i s Kolíkáčem a těším se, že si takovouhle výletní akci někdy zopakujeme a třeba i ve větším obsazení. Tenhle den, ač jen ve třech Šlapkách, se vryje také hluboko do Orange vzpomínek! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2026-07-13T21:28:12Z |
| Stres před alpskými velikány a do toho společenský grilovací víkend bez kola. Nezbývá než se potrestat hned v pondělí. Jíťa má prázdniny, tak mě hned zásobuje trasami v jejich oblíbených Kruškách. Není třeba váhat, když se ještě přidává Turista. Sraz v Chomutově a roztočit nohy ke kostelu v Mostě. Odtud po trase závodu SAL Lesná. Dlouhá Louka už pořádně zalévá oči potem. Ale vzpomínky z Ktona se jen sypou a zapomíná se tak na ten nekonečný kopec. Před Flájemi nový povrch, silnice bez aut a nádherné scenérie, které člověk při závodě nevnímá. A já tu vlastně jen tak nikdy nejel Bageta a studený čaj, už těch možností na občerstvení moc nebude. Jíťa je skvělá společnice, pálí jednu příhodu za druhou a nebo tiše trpí v háku a nebo nám natahuje držku v kopcích. Turista si nás docvakl autem a přidává se do vláčku. Vodní nádrž Přísečnice, kde marně hledáme led. Klínovec Jíťa rozjíždí peklo, já zaváhám v pokecu s Turistou a pak si ji sjíždím na hranici kolapsu. Restaurace v rozkladu, jaký rozdíl oproti kopci naproti Fichtelberg. Nastoupané metry naskakují a teď už jen se pohoupat nazpět. Měděnec s majorem Zemanem a sjezd Bezručovým údolím. Bruslaři zkoumají další vodní plochy a já mám docela vymleto. Takhle jsem si to přál, parádní den v horách, v parádní společnosti a parádně se zmasit. Děkuji! foto :: flyby | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2026-07-11T08:39:02Z |
| Pondělí 13.07. Krušky - v 8h. sraz a start
Trasa: mapy :: garmin Zatím jede: Jíťa, Kolíkáč, Turista... | |
| Autor: Balu | Datum: 2026-06-29T07:56:52Z |
| Tak už Karle konečně přiznej, ze se s jiné planety a, ze na naší Zempi máš nějaké tajné poslání. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2026-06-28T22:07:54Z |
| Attersee - 400 km, 5000m
V nedeli ma byt historicky nejteplejsi den v Cesku, tak co se jet zchladit treba k Attersee do Rakouska? V noci se neda v baraku spat, tak poprve v zivote spim na lehatku na dvore. Chtel jsem vstavat ve 3, ale nakonec posouvam budik na 3:45 kdyz se mi kolem pulnoci konecne povede trochu usnout. V pul pate rano vyrazim, je to super jet v kratkem. Na Hojsovku foukne horky fen i takhle po ranu, no ale jak jsem cekal, jak sjedu do Zelezne Rudy, teplota razantne klesa a az do Zwieselu je mi vcelku zima. Prsty prokrehle a netrpelive vyhlizim kazdy kopecek. Tech je nastesti dost a tak se zase zahrivam, abych se pres horizont prekulil k Dunaji. Je pul devate rano, volam domu a pokracuji dal. Dopoledni jizda probiha svizne, horko jeste takove neni a jsem vytrenovany z behani, ze ano. Vodu beru jen jednou a v pul jedne jsem v Attersee. Tam zkousim dat kafe u plaze, ale je tam narvano lidmi, takze ho dam az nad mestem. Pokracuji dal a ted uz to legrace moc neni. Na teplotu radeji nekoukam, ale je mi jasne, ze na slunci teplota atakuje 40 stupnu. Pit se snazim poctive, ale moc uz to do zaludku nejde, zvlast kdyz stridam takova pochybna pitka, kde je voda vselijaka a v jednom objevim leklou rybu. Pak ale objevim super fontanu ala sprcha, kde se voda da pit, ale hlavne se asi dvakrat osprchuji od hlavy k pate a vubec se mi nechce odjet. Ta jizda mezi polednem a cca 17h je deluxe, nic horsiho jsem asi nezazil. Obchody jsou v nedeli samozrejme zavrene, ale objevi se Spar s chlazenym boxem s napoji pred prodejnou. Je tam identifikace veku a moji kartu to nechce vzit, nez mi dojde ze se chybne snazim identifikovat u boxu s alkoholem, zatimco chci jen colu a fantu, coz je druhy nealko box. Neskutecna chut, kdyz to z boxu vypadne, chlazeny napoj, to jsem potreboval! Pokracuji dal a kdyz na par minut zajde slunce za mrak, jsem v sedmem nebi. No v sednem nebi uplne ne, ale zacinam verit, ze dojedu domu. Zatahuje se vic a vic a teplota konecne klesa na prjjatelne hodnoty. V Pasove kupuji v pekarne preclik a rohlik, v Tittlingu na cerpacce radler a chlazenou citronovou vodu, protoze jsem usoudil ze na ty kasny a pitka bych to bez zdravotnich nasledku nedojel. U Zwieselu trochu sprchlo, silnice je misty mokra, vlhhost se vyparuje a najednou je mi zase trochu zima a mlzi se mi bryle. Do toho dostavam mensi hladak, tak jeste jeden rezervni gel z kapsy, protoze na konci chci dat Pancir. Ten ma i po zapadu slunce sve kouzlo. Hlavne je tu zase sucho a teplo, takze sjezd uz skoro potme se svetly si uzivam, byt prsty mam na brzdach, protoze cekam, kdy na me z prikopu vyskoci srnka. Jsem dole, dat ctyrkilo ve dni kdy padaly teplotni ctyricitky, to je sen. Dekuji! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2026-06-21T22:35:05Z |
| Dresden - 370 km, 2500m
Letni slunovrat je tu a tak jsem dostal napad trochu ho oslavit. Po vcerejsim tropickem Letape zavode sice nejsem uplne nejcerstvejsi, rano se mi uplne vstavat nechce, ale po pul sedme konecne vyjedu. Ze to bude dobrodruzne napovida uz to, ze se mi nechce nacist Garmin a musim ho nakonec restartovat. Za Prahou kupuji kafe v Lidlu, ale je to spis takova brecka s vodou, mysleno tak, ze ten kavovar mel po ranu nejakou poruchu. Pak mi na kruhaci vypadl sacek s rohlikem, ale nastesti ho zadne auto neprejelo kdyz jsem se po par minutach vratil a hledal ho. Nasel a s chuti snedl. To me trochu nakoplo a rozjel jsem se, ale zaroven jsem vedel, ze mi nesedi spravne kontaktni cocka v pravem oku. To se pozna ze zaostreni neni jak ma byt. Musim nekolikrat zastavit, nakonec ji i vyndat, az pak se usadi spravne. To ze nekde mezitim vylamu Naklerov na velkou, protoze jsem nevedel ze to je Naklerov a doslo mi to az na konci kopce, je uz jen takova perlicka. Proste horko, unava a to jeste nejsem ani v Drazdanech. Tam zazlobi protivitr, ale konecne jsem tam. Na hodiny se radeji nedivam, zastavovani bylo vic nez bych si pral, ale ten pohled na park s jezirkem za tu namahu stoji! Mirim zpet, zizen, hlad, moc nepremyslim a s chuti dam kafe a wafle u plaze u Labe. Zpatky je to trochu s vetrem v zadech, ale zas porad cyklostezka podel Labe, takze se uplne rychle neda jet. V Hrensku asi sprchlo, mokra silnice, ale neprsi a neni takove vedro. Dusno porad je, beru vodu na tradicni pumpe. V Decine prijde na radu parek v rohliku na Orlen cerpacce, je dokonaly. Pak mi prijde ze mi plave predni kolo a je tomu opravdu tak. Pomaly defekt, mliko to sice nejake zalepilo, ale musim kazdou cca hodinu zastavit a pumpovat. Na poloprazdnem kole v male rychlosti pri zataceni spadnu a retez se mi zasekne. Kolem jedou dva teenageri, chteji pujcit imbus, kdyz vidi ze neco steluji. Vzajemne si pomuzeme, retez se povede nahodit a muzu jet dal. Kolem Melnika, zacina mi to splyvat, je jasne, ze jsem nabral velkou ztratu a bude to navrat za tmy. Jeste jedno dopumpovani, abych nespadl pri sjezdu k Vltave a pak uz konecne v poklidu domu, pokud nepocitam hejna musek, ktere u reky litaji do oci. Paradni oslava letniho slunovratu, dekuji! | |
| Rok 2025 |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-09-05T10:49:45Z |
| Život je boj. Žába mi navrhuje, ať si udělám individuální oranže dres a místo ikonického nápisu "Když šlapu, tak žiju" si tam vypůjčit slova od CTW jako "Jebuto" a "ZAS raná cyklistika". Nedělní Kitz vzdávám, není to v hlavě, ani v těle. Čtvrteční palby s Petrem Proschlem a jeho partičkou mi též nedělají dobře. Před 14 dny mi to ujelo na prvním brdku v Oplanech a já jsem sukesovky zkratkoval. Jak to začíná bolet, tak se tělo přepíná do nouzového režimu a s oranžovou kontrolkou se plácám domů. Před týdnem jsem to již objel, nasadil jsem sice top závodní výbavu, ale stejně museli solidárně čekat. Včera s potlučeným HonzouB zachraňujeme orange čest a letci nás nešetří. Watty mi lezou krkem a ztěžka dýchám. Každý magnet je totální utrpení a je mi trapně, tady fakt už nemám co dělat. Petr jezdí na samotku švihy v Posázaví průměrem 40 a se mnou se jen zdržuje. Jarda G. a Radek V. tomu přidávají další pálivé papričky. V Janovicích pumpa, děkuji za čekání a věřím, že už se teď pojede mírumilovněji. Ale opak je pravdou, na Rataje chytám další děsivý zásek, chci už se jen obléct do zimních hadrů a v poklidu objíždět pumpy a nebo to kolo pověsit vysoko na hřebík! Doma nic, prázdno, žádný hřejivý pocit s hormony štěstí. Jen závist, že máte chuť si furt dávat, že máte chuť závodit, že máte chuť na tohle po 200km. Užívejte a važte si toho! Jakmile vyměkneš je konec? | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2025-09-04T22:21:00Z |
| Campo Imperatore - 211 km, 3200m + Rouvy zavod
Kralovska etapa na ctvrtek s vyjezdem na Campo Imperatore, kde to vypada jako na jine planete. No a kdyz se zadari, zkusit vecer jeste Rouvy zavod pod klimatizaci. Vyrazim v pul sedme s vychodem slunce, trochu rozlamany ze spani na pohovce v obyvaku. Po ranu docela chladno, jedu v kratkem a po osme hodine dam prvni kafe a croisant. V polovine kopce me pak predjede auto s kluky, kteri daji okruh na planine nahore a Tomas da vyslap na Corno Grande. Konecne se prehoupnu pres prvni sedlo a sjedu do onoho jineho sveta, ta planina je proste nadherna a nikdy se neokouka. Kratce se potkam s kluky, ale jelikoz jejich okruh je v protismeru, na Campo Imperatore jedu sam. Nechybi tradicni stado ovci pres silnici a pak uz prijde odbocka a posledni tezke km. Vlastne jsem to skoro cele vyjel od more na velkou placku, jen posledni cca 2km uz jsem musel shodit. Nahore stale teplo kolem 20st a slunce. Fotky, koupit suvenyr, protoze u more pohledy prestali prodavat, pozdravit se s par cyklisty, kteri take miri nahoru. Pri sjezdu na planinu jedu nejdriv stale v kratkem, ale pak se objevi prvni mracky a v kombinaci s protivetrem radeji nasadim vetrovku. Tu mam i do sjezdu, ktery je opet dlouhy, ale po Blockhausu uz jsem si zvykl. Spadnu postupne k mori, je horko, dam druhe kafe a pak dam jeste par kilometru v poklidu podel more, protoze jsem zpet drive nez jsem cekal. Tim padem mam dostatek casu sestavit kolo na Rouvy zavod a jeste stihnout na minutu more a doplnit chybejici sul. Zavod taky vysel nad ocekavani dobre, takze to byl den jako sen, dekuji! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-09-03T22:31:11Z |
| Čtvrtek 04.09.2025 - 14:00h. Mukařov Penny - hákový okruh :: Garmin | |
| Autor: Bobek | Datum: 2025-09-03T08:10:34Z |
| Nejaky vyhled na ctvrtek? | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2025-09-02T20:44:22Z |
| Blockhaus - 222 km, 3200m
Po vyzivnem dni se Stepanem k Lago di Bomba vyrazim druhy den na Blockhaus. Tezky kopec, protoze jedete od more do 2000m. Vyrazim vcas, dam ranni kafe po 10 km a pak uz udolim pomalu stoupam vzhuru. Jen fouka proti, coz me zpomaluje. Nejdriv je horko, dusno a v pulce kopce kolem me poletuji hejna much. Sice je jich letos o neco mene, nez pamatuji z minule, ale je tam par momentu kdy jsem blizko tomu, abych se v kopci otocil, sjel par set metru, ujel jim a pak zacal zase stoupat. Bylo mi ale jasne, ze bych si nepomohl a tak jsem par desitek minut trpel. Pak se ale trochu ochladilo, zatahlo a hmyz zmizel. Posledni dve tretiny Blockhausu byly tezsi nez jsem cekal a musel jsem si kousnout do tycinky a to jsem myslel ze to vyjedu bez jidla. Nahore bylo docela prijemne, udelam fotky, pozdravim se s dvema cyklisty co tam byli a je cas jet dolu. S vetrovkou, cepici, ale stejne jsem zmrzly kdyz jedete 1500m jenom smerem dolu. Je to proste nekompromisni kopec. Pul hodiny tak jedu ve vetrovce i v udoli, dam druhe kafe a vidim ze se zacina podezrele cernat obloha. Predpoved jsem vcera vecer nemel cas sledovat a mozna to bylo dobre. Prisel totiz neprijemny dest, ktery sice trval tak 20minut, ale silnice byly vice, ci mene mokre skoro dve hodiny, protoze porad kapalo. Sjezdy jsem tak jel velmi opatrne. Pak se ale zase rychle objevilo slunce a prislo velke dusno. To jsem si uvedomil, ze jsem malo pil a tak jsem do sebe hodil cely bidon. To uz jsem se pomalu blizil k Pescare, ale jeste to bylo dost brdku nahoru dolu, nez jsem se konecne objevil u more, protoze pote co presel dest, fouka zase proti. Dotocit dvacku podel plaze a tezky svih je u konce. Ono se to nezda, ale v tom mestskem provozu, horku, zime, horku a velke zmene nadmorske vysky moc rychle jet nejde. Super svih, diky za nej! | |
| Autor: Sergei | Datum: 2025-08-27T23:52:26Z |
| Pridam se k vam v Mukarove | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-08-27T21:42:32Z |
| Čtvrtek 28.08.2025 - 15:30h. Mukařov Penny zve Petr Proschl a CSVC Cycling Team na hákový okruh.
Od nás zatím: Kolíkáč | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2025-08-26T22:19:13Z |
| Stelvio, Sulden, Umbrail - 222 km, 5000m
Pondelni warm up se Stepanem na 190 km a 4444m, ktery bohuzel podle ocekavani Stepana vycerpal tak, ze dnes nemohl jet. Vyrazim sam a rovnou na Stelvio, protoze predpoved pocasi na dalsi dny neni uplne nejlepsi, takze neni na co cekat. Start v 7 rano, krasnych 17st takze jedu v kratkem, ale i kdyz jedu do kopce, pred Bormiem je v sevrenem udoli jen 10st, takze jsem zmrzly. Rychle kafe a vyjezd na Stelvio se jede za slunce a osvezujici teploty. Nahoru me predjedou jen asi dva cyklisti, ale uplny naval tu dnes neni. Nahore par fotek, vzit vetrovku, dlouhe rukavice, cepici a hura dolu. Jeste srovnat kontaktni cocku v oku, ktera trochu zlobi asi z te nadmorske vysky. Bonusovy kopec na Sulden je hodne tezky, jak jsem ztuhly po sjezdu a tady je najednou horko. Rozjedu se az na konci kopce. Vyhledy jsou ovsem omracujici a kazdemu doporucuji toto misto navstivit. Nikdo sem nejezdi, potkal jsem taky asi jen 2-3 cyklisty. Nahore chci u lanovky dat kafe, ale ac volam na obsluhu, vypada to ze nikdo uvnitr neni. A ty croissanty vypadaji tak lakave. Jedu tedy o kus niz, kde dam druhe kafe. To me opet doda sily a tak usek v udoli do Svycarska docela jede i kdyz tady je asi nejvetsi horko. Umbrail pass tak rozjedu optimisticky, ale sily hodne rychle dochazi. Musim dat nejen tycku, ale i gel, protoze na me jde takova ta slabost, naznak toho ze je clovek prosity. Pak se srovnam, ale nahore to opet zadarmo neni a jsem rad, kdyz se navlecu do vetrovky a muzu uz jet jen z kopce. Mega dlouhy sjezd, zase jsem zmrzly, sundavam vetrovku kus za Bormiem a teplo mi neni uplne skoro az do Tirana. Navic mirny protivitr, ale je to proste z kopce. Dotocit posledni km na cyklostezce u reky, kde vidim behajici jeptisku, pokud se mi to nezda. Jablecnym sadem zpet na ubytovani a kralovska etapa je uspesne dokoncena. Dekuji! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-08-20T21:10:39Z |
| Čtvrtek 21.08.2025 - 15:30h. Mukařov Penny zve Petr Proschl a CSVC Cycling Team. Trasa, Divišov potraviny doplnění tekutin u Číňana
Od nás zatím: Kolíkáč, Luke, HonzaB... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-08-18T20:11:25Z |
| V úterý 19.08.2025 v 16:30h. Penny Úvaly - mapa ... zve Petr Proschl a CSVC Cycling Team | |