Praha - Blatnice pod Svatym Antoninkem 326 km
Kdysi davno v zime, nebo mozna pred rokem prisel kamarad s tim, ze by chtel jednou dojet z Prahy na kole do sveho rodiste kdesi na Morave, blizko hranic se Slovenskem. Rikal jsem jasne, kdyz to vyjde rad se pridam, ale znate to, vetsinou jsou to takove ty povrchni souhlasy a prikyvovani, na ktere ale druhy den zapomenete. Zacatkem cervence se kamarad pripomnel a ja o tom zacal uvazovat, protoze tenhle vikend jsem zadny zavod v planu nemel a napad ujet pres 300km do Blatnice pod Svatym Antoninkem (do te doby jsem netusil ze nejaka obec s takovym nazvem vubec existuje) se mi s kazdym dnem zacal libit vic a vic.
Sobota rano, v 5:19 vyrazim z Kacerova do Uhrinevsi, kde mame sraz. V patek jsem jeste premital jestli jet, protoze se vyrazne zhorsila predpoved pocasi a hlasila misty 50mm srazek a 2cm kroupy. Navic jsem si v patecnim 33st vedru sel zabehat, takze uz to ze jsem rano opravdu vstal a vyjel, se dalo povazovat za uspech, ale hrozne se mi chtelo, tusil jsem ze to bude epicka jizda. Radim byl na miste my vyrazili. Rano idealni pocasi az na vychodni protivitr, ktery i kolem 6h rano za Prahou smerem do Posazavi dul nezvykle silne. Radim jako spravny triatlonista ma ram polepeny gely, nicmene na dnesni jizdu je dobry plan zaklad. Jedeme rozumne, kecame, nez me pichne ranni vcela do stehna a misto zacne natekat.
Uz od rannich hodin vyhlizim slibovane bourky, ale jeste je brzy, hodne brzy. Slunecni kotouc zahaluje jen maly ranni mracek, ktery se ale v kazdou hodinou pomalu zvetsuje a i okolni obloha se zacina pokryvat mracky. Aspon neni horko, v lese take tolik nefouka, takze cesta ubiha svizne. Stridame se na spici, jen jak najedeme na predel Posazavi a Vysociny, tak je Radim vic v haku za mnou, ale to mi vubec nevadi. Jsou tu opet vesnicky s exotickymi nazvy, napriklad obec Bilek, HonzaB by mel radost! Vidime i ceduli Cihost dva kilometry, vzpominam na cestu z jarniho soustredeni na Jizni Morave. Vsechny cesty vedou do Chotebore, ale my stavime az na pumpe ve Zdirci nad Doubravou, po 5h jizdy. Uz to chce pauzu, za jizdy si to clovek neuvedomuje, ale jakmile se zastavi, hned je unava citit. Radim dava kafe, muffin, ja si zatim vystavim s tycinkami, chci to dnes pojmout trochu stylem "hubneme do plavek" coz je vlastne nesmysl, protoze ja jsem asi ten posledni kdo potrebuje hubnout.
Po pauze pokracujeme a planovany obed ve Zdaru vynechavame, protoze jsme na pumpe byli asi 25min, takze dalsi plan zni dat obed ve Velke Bitesi. Zacinaji se honit mraky, od Krizanova je i mokra silnice, ale zatim tak nejak v Camrda stylu, takze pro me pohoda. Tady se mi v hlave prehrava zalozni plan, Krizanov nebo Zdar nad Sazavou maji vlakove nadrazi, kam by se dalo v pripade opravdu spatneho pocasi nasednou a cestu vzdat a za par hodin byt zpet v Praze. Jenze tady bylo jeste slusne a navic uz jsem stejne po tech 6h v sedle byl ve stavu, ze bych v tom Radima nenechal. Kousek pred Velkou Bitesi Radim zahlasi ze za 100m je to tady. A je to tu, chvili kroupy, pak slejvak a pak uz je vse jedno, jsme mokri, je nam zima, ani jsem nestacil vyndat plastenku a navleky na tretry z batohu. Sjedeme do Bitese a hledame namesti, kde skoncime v restauraci u Rausu, kde si davaji dostavenicko fotbaliste i hokejiste, obrazek Jaromira Jagrad nad nasim stolem budiz dukazem. Je mi takova zima, ze i uvnitr si nasazuji plastenku, protoze odnekud z klimatizace na me tahne. V planu byl nejaky lehci obed typu testoviny, ale ted objednavam merunkove knedliky a videnskou kavu, jejiz slehacka do me zapadne rychlosti blesku, az je mi to lito, ze jsem si ji vic nevychutnal.
Prestalo prset, vyjizdime dal. Radim jeste vezme igelitku pod dres, kdyz uz nema plastenku. Ja jedu v ni, ale silnice kupodivu osychaji, jen drobne mrholi. Zacina to opet vypadat nadejne, ale ne moc dlouho. Sice uz tolik neprsi, ale usek kolem Brna je mokry a silnice dost nahazuji. Zima sice uplne neni, i kdyz tech 19st neni zadny zazrak po patecnich 33. Zacina prset trochu vic, mam vodu v ramu a v kole zacina s kazdym druhym slapnutim neprijemne lupat. Tady me to nebavi, Radim jede na cele a pta se, jestli si chci jet sve tempo. Rikam ze kazdy normalni cyklista ted sedi doma a kouka na Tour de France a jen my dva tady objizdime Brno v mokru a desti. Jizni Moravu mam spojenou s teplem, rovinou, lany poli a luk a ne s necasem, ktereru ted celime. Stavime, vylevam vodu z ramu, stred nastesti neni povoleny. Prichazi navic neprijemne useky nahoru dolu, joo na jizni Morave jsou udajne roviny. Nicmene kazde trapeni jednou konci a kolo zahadne na chvili prestane vydat neprijemne zvuky a nalada se mi zveda. I prset prestava, takze zase sundavam plastenku i navleky. Dojidam posledni zasoby, vic uz dneska zhubnout nejde a zase potrebuji dojet do cile a ne chytit hladak.
Mijime naftove doly, kde plapola plamen a nekde dole se tezi ropa. Delame foto, silnice prestavaji nahazovat, prestava prset. Blizime se ke Kyjovu a euforie se pomalu, ale jiste zacina vracet. Jeste jedna zastavka na pumpe, Radim dava colu, ja rikam ze uz to dojedu, do cile chybi udajne 27km. Mame na to presne hodinu, protoze jsem nastavil na posledni hodinu tempo takove, abychom meli celkovy cas jizdy do 12h. Takze zaver byt je prevazne po rovine letime, Radimovi to po cole leti, ze mam co delat. Zaverecny usek do 3% kopce jsem na spici a drtim to z poslednich zbytku sil. Je to tam, mame jeste par minut k dobru, takze v poklidu dojedeme k Radimovym rodicum. Ti se na nas vrhnou a po bohate veceri nasleduje nemene bohata degustace vin z rodinneho sklipku. Chvalim Radima, protoze zajel opravdu nadherne, proste kdo da dlouhy triatlon, vydrzi i 12h na kole! Probirame cely den, tim pocasim to dostalo uplne jiny rozmer, nez jsem puvodne cekal. Uvod byl v pohode, dest nam to naboural, ale konec se zase povedl. Premitame, jake by to bylo za toho 33st vedra, mozna nakonec horsi. To se ale dozvime zase nekdy priste, pokud cestu zopakujeme. Letos ji nic nechybelo a budu si ji dlouho pamatovat! |