Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Bez kola to taky jde ... (ID: 587) | Ostatní témata |
| Autor: Barbánek | Datum: 2017-08-15T20:48:45Z |
Je kamaráde celta dost velká?  ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-08-15T15:50:56Z |
Kamarádi Homo Erectus, beru celtu! V noci z pátka na sobotu bude chcát, záhrab neumím a ledovcovou lopatu nechci táhnout.  | |
| Autor: Jirus | Datum: 2017-07-04T17:40:13Z |
| Loni jsem za závodění dostal na víkend Toyotu a jel na Krále šumavy. Letos to byla "jen" Škodovka, tak jsem to vyrazil na výlet s rodinou a zkusil to bez kola. Nebudete věřit, někteří, ale jde to. | |
| Autor: Kapr | Datum: 2017-06-23T06:48:20Z |
| No to je síla... | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-06-22T21:55:32Z |
| Nejsem si jist, zda bys chtel skutecne neco podobneho zazit. | |
| Autor: Pája | Datum: 2017-06-22T21:53:57Z |
Kolíkáči, kdybys věděl jak já to mám s vejškama  | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2017-06-22T20:48:25Z |
| Hosi tohle je mazec. Proklikavam fotky a mam zavrate ... ta budka prispendlena ke skale, to musela byt noc snu. Dnes rano ke snidani ve 4h. jsem prikusoval Malinuv vypeceny report, uplne jsem ho hltal ... obdiv a zavist, strasne rad bych tohle nekdy zazil ... existuje nejaky lek na zavrate? | |
| Autor: Barbánek | Datum: 2017-06-22T12:29:02Z |
| Duo Ma-Pa, moc hezké | |
| Autor: Iceman | Datum: 2017-06-22T09:32:01Z |
| Hezky ! Krásný počtení. | |
| Autor: Camrda | Datum: 2017-06-22T07:44:27Z |
| Díky za report, nádhera! Jsem rád, že kámen co měl hlavu na autorovi nezanechal trvalé následky! | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-06-21T22:44:14Z |
| Report z Montaše od Kopačky byl přiložen. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2017-06-21T07:18:48Z |
| Pekny fotky! Montasio Jste jak brachove, nekde jsem mel problem rozeznat kdo je kdo | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-06-04T14:56:31Z |
| Dík za předaný morál. Dneska jsi černou utrhnul jak malinu! Škoda, že nedělní dopoledne má jen 4h. | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-05-26T09:53:35Z |
| 30let, teprv poznával svět, život by se vešel do několika vět, schody Strašnická poslepu nazpaměť...
Jsem tím zrzkem z Mostu velmi nakažen. Včera vytlemej, v ruce lahvová Plzeň, sedím v metru, skoro půlnoc, vytahanej jak d*vka...ale včera to tam znova bylo! Malé radosti pro celkovou spokojenost. Malé pokroky pro velké činy. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2017-05-26T07:57:50Z |
To je tedy edukativní vlakenko  | |
| Autor: Pája | Datum: 2017-05-26T07:53:34Z |
| Prej u zrodu... nebyt tebe tak se trapim na preklizce, bez tebe by nebyla zula, tatry, lombardie, mb a kdo vi kde tomu bude konec, zebriky na ledovci hazi prasatka a tise volaji cekame tu na vas. Vcera zase obama style, zakonceny v duchu vychodni evropy, rulez boys, tejpa, topo všechno zname, my tam ty pressky nenechame. | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-05-26T00:02:31Z |
| Nekde jsem cetl, nevim kde, ze kdyz Vas neco bavi a nemuzete najit poradneho partaka, tak je nejvetsi hrich to ukoncit jenom proto, ze v soucasnosti partak neni. Je potreba vytrvat a on se zjevi jak Fenix v tom nejlepsim okamziku.
Nikdy bych nehadal, ze budu u zrodu takovychto projektu. Diky Pajo za dva roky cekani! Uteklo to jako voda. Nezastavujem, mame zpozdeni a jedem bomby! | |
| Autor: Malina | Datum: 2017-05-16T21:42:41Z |
| Bezvýznamná akce pro lidstvo. Významná pro přátelství.
Pružina se pomalu a jistě pěchuje. Z malých akcí složená skládačka je pevná jak žula. Ano, žula. Kdo lezl žulu, ten nechce do ruky nic jiného. Je to pevné, drsné na omak a krásně se v tom stojí. Ostatně jako jakákoliv akce s Pájou. Vzpomínám na jeho reklamu na bouldering: "...nějak si do toho nalezeš, popřemýšlíš, seskočíš třeba dolů a znova...nějak to řešíš až to jednou vyřešíš, někdy dynamicky, jindy do protitahu na strukturu..." Ty tam jsou pohodové výlety do večerního Zlína. Kam jsme s nejmenovaným kolegou z práce jezdili lézt. Vůbec ne na prestiž. Jen tak zkusit něco nového - 5áčka se zdáli nepřekonatelný. Lezli jsme to jak prasata všechno rukama. Pak přišel pád. Ukoplej stup. Na 3 měsíce nepoužitelnej kotník. Stěhování do Prahy. Nějaký pivka s Camrdou, co ještě nejezdil první ligu. Pak Gutovka s Quitem. Utekli jsme od toho drsnýho betonu. No patách vlastní výkaly. Lano oslintaný a ruce vytahaný... Pak nevím, jak je to možné. Vše běželo normálně pěnou dní. Bylo to podobné, jak když nemůžete otevřít starý zámek a pořád zkoušíte klíčem nějak kroutit a hledat ideální místo západky pro možnost otevření. Dlouho to zkoušíte ale zámek drží zamčený a snad se zdá, že klíč není ten pravý. Pak jdete kolem, říkáte samy sobě, že to ani nemá cenu - prostě máte špatný klíč - škoda času to zkoušet. Tak to zkusíte, klíč cvakne, zámek se hýba a dveře odemknuty! Jaký dveře? Úplný vrata! Obří vjezd na stadion Maracana, kde jste diváci sami sobě. Hrajete s parťákem malou etudu ovšem pro velké představení až se to složí dohromady! Vše je možné. Od Lovoše po Himaláj. Ty plána jsou monstrózní a já jen čekám jak se povezeme na té skluzavce událostí. Hodně dávat a občas si trochu z banku vzít. Pokud si to nezasloužíš, podvádíš, tak táhni! Přátelé prověřuj, ty prověřené obručí si připni k srdci. Je to citované, ale sedí. Tak jsem si do toho nalezl. Stojím tam. Přemýšlím. Zatím nepadám. Čumím na ten wonderland. Úplně mě to užírá část hemisféry. Nevím kam dál. Vím ale, že nechci zpět! Tohle jsem si vysnil, tak mě prosím nebuďte....aha já nesním. Tohle je realita! Neodkládej věci na zítra! Tohle stačí pro to se správně rozhodnout. Až se povezeme na vlnách magična, nebudeme brzdit, to teda ne. Pojedeme bomby jako nikdy. Dopředu, vzadu už si byl. Nástroje na zádech. Parťák vedle. Sto procent toho, co potřebuješ. Vše ostatní je tam někde dole. Kdo dělá věci napůl, žije na půl. Díky jenom Tobě za cokoliv co přijde! | |
| Autor: Pája | Datum: 2017-05-14T19:15:47Z |
| Šlapkovská frakce bez kola to taky jde, je poslední dobou skryta před zraky i slechy svých cyklistických přátel, o to však usilovněji utahuje pomyslnou osmičku na laně života. V době nedávno minulé jsem Jirku nadchnul pro bouldering, jeho jisřičky v očích příšli až s poslední výzvou cesty, kterou si sám vybral. Vnitřní motivace bez hranic, žádné deadline, žádné umělé pokusy o lepší výkony za pamlsek, prostě jen vlastní flow energie a radost z čistého dělání a pak hořela stodola. Vím, že je to zase jinotaj jako "Bolooogna", kterýmu rozumí jen zasvěcení, ale o to je to je silnější. Za poslední dobu ušli jsme kus společné cesty a to jak obrazně tak i doslava. Slovům dostávají činy. Intenzita je stále větší a já se bojím, kde tohle skončí. Symbolika lana jakožto pupeční šňůry mezi partnery dostala dnes úplně nový význam.
Včera večer když se Bobek ptá na jednom z interních kanálu "nikdo nic?" se zdráhám s odpovědí. Fotky jak slaňuju doma na hrazdě nakonec posílám jen Jirkovi, na základě komentáře od ženy... Sobota se pomalu s mocí noci změní v neděli a já už si plácám s parťákem před betonovým masivem známým jako Gutovka. Pár cest ve stínu na rozlezení a pak nás čeká metodická výuka a posun v důvěře jehož výsledkem má být synchronní slanění. "Tohle chci" píše mi Jirka s odkazem na horolezeckou metodiku, v rychlosti si prolítnu článek z něhož mi v hlavě uvízne věta: "...,ale tím plusy této metody končí." To už jsem ale před položenou částí gutovky, kde si projdeme technologický postup. Sluníčko griluje humra a ten si říká, že by šel radši na převis do stínu. Za pár okamžiků si už připadám jako dvojče před porodem, svázaní pupční šňůrou se snažíme vejít oba do prostoru, který nám vymezuje odsedka. Je to tam, jdem se zrušit a nadchází okamžik pravdy. Každy slaňuje na svém pramenu lana, zároveň však sestupujeme synchronně. Jde to. Máme radost, dole kdosi tleská a pronáší cosi o přátelství a o tom, že je třeba tenhle projekt dotáhnout do konce, to že to není na nás nevadí, do kontextu situace to ale sedí naprosto přesně. Máme rádost, dokážeme si důvěřovat, dokážeme spolupracovat, dokážeme všechno! V návalu adrenalinu si dáváme další cesty, kde si prvně beru odpovědnost za vytažení lana na sebe. Se strachem z výšek se snažím pracovat pozvolně a teď jsem ve stavu, kdy dokážu všechno. Cvak, cvak, cvak ... slaním a je to. Připadám si jak duše na 130 Psech, která si myslí, že už se do ní víc nevejde. Vejde ! Tahám další cestu a pro velký úspěch si opět synchronně slaníme! Jsem nahoře, připínám odsedku a ze shora dobírám Jirku. Začíná drobně krápat, vedle nás to balí. Sluníčka bylo dost, nevadí že je to teď trochu temný, to je už takový folklór. Jirka se blíží, je metr pode mnou. Manévrovací prostor mi diktuje délka odsedky, možnosti výstupu zase vymezují prostor Jirkovi. Vzájemně si narušujeme privátní zónu, jsme tělo na tělo jako při intimním tanci jehož název neznám, s rozdílem že oba máme ošklivého partnera místo krásné partnerky. Visíme a začíná pršet intenzivněji. Snažíme se rozvázat uzly abychom mohli slanit. Uff, hotovo. Všichni už zdrhli. Jsme jediný na stěně, všichni se schovávají pod střechou kavárny, my mokneme dál. Mokne i materiál, lano karabiny chyty i beton, všechno je najednou víc temný a začíná to klouzat. Uzly jsou rozvázaný, jediný bod mezi pádem a bezpečím je teď odsedka, kterou ale musíme zrušit abychom mohli synchronně slanit. Nejde to, klouže to. Déšt neustává. V levý ruce mám sílu ne cit. "POslední pokus, musíš to dát", oba se vzájemně přitáhme přes kyblík. Ku*va, nejde to. Zvláštní jak se jedna moje část část chce vztekat a druhá se snaží zůstat racionální. Promluvím, ale vyleze mě verze bez toho slova "Kur*va" do plněná povzdechem, který celou situaci dramatizuje a dotváří dojem, že to fakt nejde. "Chytni se toho ferratovýho lana". Oba visíme, v jedné ruce držíme život durhého, a snažíme se vyprostit z pojistky, která je nám teď komplikací. Nakonce se to podaří. Pořád to chce klid, je to jen vyhraná bitva, ne válka. Se vším soustředěním se spouštíme dolů. Stojíme na pevné zemi. V tu chvíli to přijde, vybouchne dávka adrenalinu, která tam čeká jak na Silvestra připravenej ohňostroj odpočítávající půlnoc. Být tady s holkou je to klasický romantický scénář, kdy přestá pršet, do toho vylézá sluníčko a dělá se duha. Ona stojí proti mě a má morký všechno, je nádherná ... Zvednu oči podívám se do těch Jirkových, má je tam ! Hvězdičky, celá mléčná dráha ! Chlapácky si ťukneme pěstí ala Obama. Radujeme se jak malý, jdem se schovat osušit a probrat to. Tahle neděle mě nabyla na celý týden, zase nás spojila o něco víc. Doma nejsem schopen koncentrace, čtu jinak zajímavou knížku ale pořád se k tomu vracím, i když jsem se klepal jak ratlík, cítil jsem se bezpečně. Byl to pro mě zase nový zážitek, zase den co měl smysl. Díky parťáku, díky šlapkám, že tomuhle vlastně dali vzniknout. Závěrem jen dodatek k článku v metodice. Tahle metoda má ještě jedno plus. Umocňuje důvěru a přátelství ! Jinotajem na závěr díky pébéčko. | |
| Autor: Hrabosh | Datum: 2017-04-28T16:29:08Z |
| Příští prodloužený víkend zvažuji ukončení skialpové sezony. Jestli tu někdo jezdí na chlupatých ski, tak můžeme něco domluvit. | |