Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme na podzim (ID: 439) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-10T20:40:36Z |
Úterní podzimní ráno. Proloupneš oko a za oknem mlíko. Hnus velebnosti. Nechce se nic. Ale vždyť je úterý, se slzou v oku zavzpomínat na krátký-krátký od kostela. Ty letošní lety do Posázaví, v lajně, ve dvojičkách, po všech možných brdcích, kde to pekelně bolelo. A pak Lojza a kecačka o tom našem nejbáječnějším sportu na světě. Abych vůbec vstal, musím se dnes na něco těšit. Na těžkého zimáka, co v každým brdku couvá, jak na posledním kopci při maratonu. Luke chce taky, vylítnout z těch uzavřených prostor sešroubovaných C19. Raději si šoupnout Brod na kecačku. Lukeho trasa naklikaná v budíku, slibující nové silničky. Hezky to uteklo. A ve vařící vaně, nahrazující saunu, myslet na ty wobjížděcí orange monumenty, ke kterým jsem se zase přikliknul  | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-08T21:31:45Z |
Pěkně tomu nakládáš a ještě obohacuješ naší kroniku o další poutavé snové čtení!  " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-08T17:54:22Z |
| 200 km pro pecivo na Kvildu
V nedeli jsou obchody zavrene, pecivo doma doslo, tak co s tim? Treba vzit batoh na zada a dojet do pekarny na Kvilde, ktera ma mit otevreno i v nedeli, v teto nelehke dobe. Stejne jako pri sobotni ceste na Polednik, i dnes je rano mlha a -2st. Ale uz pod prehradou se mlha rozpousti, nicmene teplo zacne byt opet az v kopci na Hojsovku. Uzivam si jizdy na silnicnim Canyonu, ktery jsem jeste pro dnesek sundal z trenazeru, aby zazil tu podzimni nadheru a teplo na hrebenech. Spicak je tu a hlasi 123 volnych mist k parkovani, nikdo tu jeste neni. Trasu mam podobnou jako vcera, ale kdyz prijedu za Skelnou a mam odbocit doleva na Prasily, nejak si to rozmyslim a dostanu dabelsky plan, ze sjedu dolu pres Hartmanice, do Annina a dam si Svojse, Zhuri a do Kvildy prijedu pres tento legendarni kopec. Trochu se bojim ze dole zmrznu a je pravda ze teplota z 10st pada opet nekam k 1st, ale mlha tu nastesti neni, takze staci trochu pridat tempo a zima neni. Kopec na Zhuri se mi jede dobre, uzivam si to a nekde pod Svojsemi mi opet foukne teply fen a pak uz jenom rozepinam bundu, jak je mi teplo. Provoz skoro zadny, vzpominam na Everesting. Nahore zatocim doleva a mirim k Vimperku, kde mi prijde, ze potkavam K. Ackermanna na biku, snad to byl on. O kus dal je najednou ve sjezdu v zatacce namrzly usek, kde mi predek trochu ustreli, tak hlavne pozor, zima se pripomina a tohle je nejvic zradne, kdyz porad jedete po suche silnici a najednou tohle. Odbocuji na Borovou Ladu a v hlave se zacina rysovat sen dat i v listopadu dvoukilo v kopcich. Garmin mam porad v battery save modu, coz ma za nasledek, ze se displej porad automaticky vypina a zapne se jen na chvili kdyz je prudka zatacka, nebo zastavim. Vlastne mi to ale tak vyhovuje, stejne vim ze se na nej podivam az par km pred domovem. Borova Lada, Knizeci Plane, risknu usek pres sotolinu, ktery jsem si rano rekl, ze rozhodne nepojedu. Od rana jsem zatim snedl jen banan a skoro zase nic nevypil a tak prichazi prvni naznak krize. Vezmu si kofein tabletu a stojku na Bucinu uz zase vylamu pekne v tempu. Tam pro jistotu doplnim z 1/3 vypity bidon vodou z mistniho pramene. Na otocku dojedu k hranici, presne jako s HotGeorgem pred mesicem, pokocham se pohledem na Alpy a zatimco mi Garmin ukazuje neskutecnych 16 stupnu, mirim na Kvildu. Pekarna je opravdu otevrena pres vydejni okenko, kupuji cibulovy cheb se skvarky, zelnaky a neco s makem. Poskladam to do batohu a s pocitem, jak podporuji mistni podnikatele, vyrazim na Modravu. Ve sjezdu potkavam K. Koprnickeho a M. Vodaka, Kamil zrovna v kopci jede zda se srot a nastupuje Martinovi. Pod Modravou dalsi studeny usek a navlhlou silnici, ale uz si davam pozor. Srni, Prasily, klasika ktera se neomrzi. Vidim pomalu klesajici slunecni kotouc, presto to vezmu pres Vysoky Hrbet, abych se konecne dostal na vrstevnici pod Pancirem. Ten vyletim jako nic, auto se snehovou radlici si na praci jeste chvili pocka. Parkoviste na Spicaku hlasi 21 volnych mist, lidi ale porad chodi dost, i par cyklistu potkavam. Hojsova Straz a dlouhy sjezd, pak kolem prehrady a konecne jsem skoro doma. Zapinam tedy Garmina a tesim se ze uvidim tesne pod 200km, ale ouha, je tam teprve 182 km. Tak to jsem se dnes uplne netrefil. Navic kilometr od baraku pada husta mlha a teplota klesa k nule, stejne jako moje moralka. Rikam si, ze uz jedu domu a zbytek dotocim na trenazeru. Ale ne, prece nevymeknu takhle na konci. Nakonec tak dam jeden okruh kolem mesta, kde nevidim na spicku nosu, mlha mi seda na bryle, obleceni. Pripadam si jako ve filmu The Myst, to je takovy ten horror, jak od jezera prijde do mestecka mlha a z ni pak vylezou prisery. Pak zjistim, ze smerem k prehrade mlha jeste neni, takze dam jeste kousek tam a zpet a nakonec se mi povede 200 km v listopadu najet venku, za svetla a jako bonus s pecivem v batohu na zadech, co dodat? Dnes se sen stal skutecnosti! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-07T17:25:09Z |
| Vitani Martina na Poledniku
Na dnesek byla puvodne v planu klubova akce Vitani Martina na Bilem kole, na kterou jsem se tesil cely rijen, ale covid omezeni z ni udelala vyjizdku dvojic, cimz to ztratilo tymoveho ducha a tak jsem zustal na Sumave. Inverzni obdobi je tu, rano mlha a -2st, ale vim, ze na horach dnes bude hezky a snad i teplo. Vyrazim tak na krosu smer Polednik, kde jsem od jara nebyl. Ve stoupani na Hojsovku mizi mlha a vychazi slunce, je to tak akorat, uz jsem zacinal mrznout. Nahore uz je teplo, jasno, citim ze dnes to bude povedeny svih. Pancir jen podjedu, jeho cas prijde pozdeji pri navratu zpet. Pres Novou Hurku mirim na Prasily, kde je jeste jeden mrazivy usek a na lesni ceste jsou zamrzle i kaluze, tak hlavne opatrne. To uz jsem v Prasilech a zacinam stoupat na Polednik. Mijim par turistu, ale je tu docela klid, coz je dane tim ze jsem tu docela brzy. Nahore na Poledniku jsem tak jiz v 11h, jen skoda ze rozhledna je porad zavrena a tak vyhledy do Alp az tak dechberouci nejsou. Ale porad je clovek pres 1300m vysoko a to se pocita! Dvojice na elektrokolech se foti, rikam jim ze je vyfotim, nejdriv nechteji, ani ja nechci byt focen, ale nakonec si to vsichni rozmyslime, kdyz uz jsme na takovem ikonickem miste. Jen tedy to jak jsem si utrel nudli z nosu a pak vzal do ruky jejich mobil a fotil je, to si za ramecek nedam, ale clovek na to proste v zapalu zapomnel :) Sjizdim dolu a turistu uz jde z Prasil vyrazne vice. I tady uz se oteplilo a tak je cesta az pod Pancir prijemna s teplotou kolem 10st. Pancir nahoru proklickuji mezi turisty, kterych je tu vice nez dost, coz mi potvrzuji zaparkovana auta ve sjezdu na Spicak. Parkoviste hlasi 0 volnych mist, auta parkuji kde se da a mestska policie ma zne. Pres Cerne jezero mirim domu, za nim uz je to opet skoro bez provozu. Premyslim jestli dat Statecek nebo ne, no opet jsem ho nakonec dal, aspon jsem se jeste jednou poradne zahral do kopce. Po hrebeni mirim k prehrade, uz i tady sviti slunce, ale tady dole je zima jen kolem 4st. Garmin hlasi ze mu dochazi eneergie a prepinam ho tak poprve do setriciho modu. Jeste par km kolem domova, nez mi zacnou mrznout prsty na rukou a v ten pravy moment dnesni vylet konci. Uz je listopad, dny se krati, slunce nema silu, ale porad ty jizdy na pul bidonu za to stoji, to se musi nechat! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-11-04T10:45:43Z |
Možná konec sezóny a možná začátek té další. Nebo klidně obojí v jednom. Zimák už je v tuhle dobu jistota, ale teplo mě nutí všechny zimní propriety nacpat do wobjížděcí brašničky. Pocit lehkosti podporuje i dlouhý odpočinek díky zrušeným závodům. Z Říčan po hlavní na Kostelec to odsýpá, odpočaté nohy neuvěřitelné táhnou... anebo prostě fouká do zad.  Užíváme si to, co to jde, za Kostelcem to letí, brdek za Oleškou dal někdo pryč, i dál do Zásmuk si vybavuji nějaké menší brdky, ale dnes tu nejsou. Řvu blahem a vtipkuju o Kutné hoře. Kolíkáč u cedule "Kutná hora 18" prohlásí, že to není tak daleko a je vymalováno. Aby ne, dyť Zásmuky jsou tu a Garmin hlásí teprve hodinu patnáct od startu.
Míjíme tradiční odbočku na Vavřinec i ukazatele na Janovice v Bečvárech a halekáme u toho cosi o tom, že to je tak pro nazdárky. Opojný pocit letět dál do neznáma, přestože po hlavní, provoz je na nule. Za chvíli už se otevírá pohled do dlouhé roviny a v dálce Železné hory. Počasí je ještě na Magnum, ale hlava už by chtěla párek. No to bude těžké rozhodování. Ale nejdřív foto s cedulí... ne, pěkně s Barborou, to je lepší vizitka! Hora Kutná je paradoxně v údolí, přesto na kopci nad řekou, ale historie tu na člověka dýchá ze všech stran. Chrám možná větší než ty pražské toho času, nejradši bych tu kolo opřel o zeď a šel se podívat dovnitř. Ale na poznávání historie výjimka neplatí a tak pokračujeme v pobytu na čerstvém vzduchu. I tak mám ale tu tehdejší rivalitu Prag vs Kuttenberg pořád v hlavě. I vlastní Žižkov tady mají. Stovky let soupeřili a pak připlulo pár lodí s levným stříbrem z Amazonu, tedy spíš z Latinské Ameriky, zavřely doly a bylo po rivalitě. Jak se to pořád opakuje, Amazon, Aliexpress a co si o tom asi myslí šejkové z Kataru, případně nešejkové ze Sněmovní ulice a jejich voliči... Naštěstí silnice začíná stoupat, vítr ochlazovat tvář a správná volba převodu a kadence zaměstnávat hlavu důležitějšími věcmi. Co vypadá jako rovina do Janovic je nejdřív 12 km a 220 m up do Košic, až tady se silnice narovná. Už mě žene jen vidina pumpy, ale paní (spíš teroristka) na křižovatce s nohou na plynu mi ukáže, jak snadno tam ještě můžu poslat 600 W, když jde o únik před plechovým monstrem. Na pumpě pak přece jen ještě Magnum, probrat všechny letošní závody, co jsme, jak jsme... a co nás příští rok (snad) čeká. Směr Sázava to ale vypadá na nějakou mlhu, nebo mrak co u řeky zakopl a válí se po okolí. Docela zima, a tak musím pro oblečení do brašničky. Kolíkáč hlásí, že když stojíme, tak neprší. Což je sice pozitivní zpráva, ale s cestou do vany neslučitelná podmínka. Naštěstí jízda mrakem netrvá dlouho a oblečení pak postupně zase míří do zadních kapes. Chceme krátkou cestu domů, a tak k řece nesjíždíme a míříme na Kostelec. V euforii pak navrhuji ještě Oplany a k mému překvapení je Kolíkáč pro, tak můžeme na chvíli zpomalit a zkontrolovat houbaře v místním lese. Pak už známá cesta domů Kolem pily, Vyžlovka, Říčany s výhledem do dlouhé roviny, jen místo hradby Železných hor hradby Jižního města. A tam někde dole, ne zas tak daleko, i pomalu se napouštějící vana pro každého z nás. Krása to byla, díky, (wobjížděcí) sezóno 2021 vítej! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-01T13:53:30Z |
| Poslední den Šlapky roku 2020. Dreamer, který je o pár bodů za mnou to hecuje a vím, že si dokáže dát třeba kafe u Dunaje . Mám motivaci, ještě něco namotat. Luke není proti, tak sedláme zimáky a chceme pumpu v Janovicích. Příjemný vánek nás tlačí po hlavní kutnohorské. Mukařov, Vyžlovka, Kostelec, Zásmuky. Asfalt pod námi jen letí, pravidelně točíme a je to tak opojné. Plánuji Bečváry a odbočit na Solopysky. Ale je tu cedule Kutná Hora 18 km. Jen po sobě houkneme a je to jasné, chceme foto s Barborou! Pustili nás z domu a my chcete vidět dále než na to svoje známé hřiště. Euforie, na zadku Luka jako bych viděl startovní číslo s nápisem Mamut Tour 2021 a do Přerova je to jen kousek. Luke chce párek na pumpě, jeho wobjížděcí srdíčko tepe na plné obrátky. Foto s chrámem z roku 1388. Magnum a párek odkládáme do Janovic. Vítr proti a už to tak nejede. Najednou tlačí sedlo, řetěz chrastí, jak mu chybí olej, rychlost na tachometru začíná dvojkou. Ale to nás nemůže rozhodit, jsou tu Košice a víme, že Janovice jsou již kousek. Rozhodí nás jen bába v autě z vedlejší silnice, která nás málem smete na přehledné křižovatce. Roušku přes ústa a jdeme vyloupit pumpu. Nádherné teplo, na to, že je konec října. Vzpomenout na Turistovu špic, když jsme jeli jarní Mosty. Taky foukalo proti. Navíc dnes pustili z nebe první oplach auta v myčce. Ale jen chvilku, pak již zase sucho. Stihneme to za světla a výdejní okénko Nupaky-Gwern by mohlo udělat tu správnou tečku za letošní sezónou. Ale obsluha je proti. Dám vám jen petku a hned jeďte pryč. Tak si jen ťuknout pěstmi a poslat Šlapku 2020 do historie. Díky Luku, díky všem orange za tuto sezónu, už mám zase apetit na tu další! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-10-25T19:11:41Z |
| Letni cas skoncil, zimni je tu. Obvykle o tom pisou v novinach, ale v sobotnich zadnou zminku nevidim, kazdy resi covid, tak se ujistuju, ze se cas opravdu zmeni. V nedeli ma byt jeste hezky a tak si naplanuji vylet do mestecka Volary, kde jsem jeste nikdy nebyl, ale letos jsem kolem nej nekolikrat projizdel, ale uz to proste bylo hodne daleko. Nastesti planovac tras na mapy.cz mi nasel prijatelnou trasu, kdy to do Volar melo byt neco malo pres sto km. Takze napad a cil v hlave hned byl, podivat se jeste letos do Volar, kde tata slouzil na vojne, udelat par fotek a pak se ho doma zeptat, jestli to podle fotek pozna. Spat jdu brzo, takze ranni vstavani je v pohode, rychla snidane a vyrazim hned jak je trochu videt, tedy po pul sedme podle zimniho casu.
Zacina padat mlha a jsou 3st, ale nastesti o kus dal je modra obloha a zacinam stoupat pres Depoltice na Sukacku a Javornou. Dale pres Keply na Prasily. V miste byvalych kostek me prekvapi mlha a velka zima, jeste ze jsem si vzal zimni rukavice, cehoz jsem po startu trochu litoval, kdyz se oteplilo. Nicmene i tady nahore to po ranu chvilemi fouklo teple, chvilemi ledove. Mirim na Modravu pres stojku pod Polomem a pak podel Roklanskeho potoka. Turistu tu zatim moc neni, odpoledne to asi bude vypadat jinak. Kvilda, Borova Lada a po hlavni do Horni Vltavice. Je mi porad zima, pocitove se mi jede blbe a jeste trochu proti vetru. Pak nasleduje usek pod Boubinem, kde se modlim aby me mapy.cz nenavedly nekam na sotku, protoze objizdet bych to nechtel, tim ze hlavni silnice na Volary je v oprave. Nastesti v lese asfalt je. Sjezd a hura, jsem ve Volarech, cil splnen! Udelam par fotek a vyrazim nazpet. Poprve a naposledy kouknu na Garmina a zjistuji ze uz jsem na ceste skoro 5h, tak to nic moc, ale nazpet to snad pujde rychleji. Doted jsem snedl banan a asi dvakrat si loknul z bidonu. Dobre je, ze mi prvni pulka utekla nejak sama, zabavil jsem se v hlave premyslenim nad vcerejsim online SQL kurzem ktery jsem si naordinoval, abych si rozsiril dovednosti. Az ted se otepluje a zacinam vnimat okoli. Snim tycku, vic piju, slunce sviti, v Lenore me zaujme bagr s reklamou" www.bagrlipno.cz", dobry nazev firmy. Vaham jestli jet nazpet pres Strazny a Knizeci Plane, aby to jako nebylo vic nez 222km a stihl jsem se vratit za svetla. Nakonec to risknu. Cesta ubiha, ale zacina na me padat unava. Pro jistotu tak vezmu kofein tabletu, zase neco snim a vypiju a co nevidet jsem na Kvilde. Pekarnu opet vynechavam v duchu tradice "jedu sam, nestavim". Usek z Modravy podel potoka je podle ocekavani plny lidi, ale jeste to jde. Pred Prasily me dojede grupa kluku z Kovo Belfin, coz me potesi, protoze me urychli a kus se s nimi svezu pod odbocku na Vysoky Hrbet. Docela jedou, ale statecne v haku vydrzim. Lakam kluky na Pancir, ale nejdou do toho. Pancir tak zustane jen pro me. Slunce sviti, rukavice davno dole a jak jsem rozehraty a domov se blizi, uz si je ani nenasazuji do sjezdu. Jede se mi pocitove cim dal lepe, pomaha tomu take rada od HotGeorge, abych si zvedl sedlo, coz jsem behem nekolika svihu udelal a rozdil je znat, ani po 8h jizdy me nic neboli. Opatrne z kopce a uzit si ten zaver. Ve sjezdu z Hojsovky si motorkari foti motorky proti udoli, o kus dal pousti chlapik drona a o dalsi kus dal sedi kluk na baliku slamy a kouri. A ja jedu z kopce dolu asi tak 70kmh, no radeji bych mel koukat pred sebe a ne co lita kolem. Kolem prehrady je to take docela obsypane lidmi, proklickuji mezi nimi a jsem opet doma. Nakonec mi jeste par km do 222 chybi, ale v pomalu zapadajicim slunce to je po 9h uz hracka dotocit. Zjistuji, ze jsem druhy bidon privezl plny domu, takze jakmile sesednu z kola, mam toho dost. Dnesni vylet splnil vse co jsem od nej chtel, podivat se poprve do Volar a diky vsem tem zazitkum posilit jednotu tela a duse. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-10-23T16:00:48Z |
| Jo tam toho ještě určitě je! A to prý v Pivnisku plánují minipivovar! | |
| Autor: Vyhup | Datum: 2020-10-23T13:13:57Z |
| Kolíkáči, a to jste na samém východním okraji vaší trasy nezařadili Kozohlody ! To by byl jazykový suvenýr... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-10-23T10:47:22Z |
| Co dodat? Názvy čtvrtečních vesnic a vesniček to jsou další jazykové skvosty do sbírky. 30 minut od vany autem a jste v zapomenutém silničářském ráji bez aut. Jen zaklapnout tretry a ztrestat tento kraj světa. Luke to skvěle naklikal, tuhle přípravu to chce, a ne na každé odbočce lovit směr. Před Zbraslavicemi jsem byl už hodně okoralý a nechápu, že nějaký magoři mohou dávat v říjnu 260 km Já měl problém domotat těch 119,9 km. Ale stálo to za to, propojit si známé silnice s neznámými, vidět ty daleké výhledy do kraje, jet v těsném háku šrot a nebo jen tak bezstarostně kecat o našem koníčku ve dvojičce s týmovým parťákem. Jo, tady je na tom světě ještě krásně! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-10-23T10:08:02Z |
| Luxusní předpověď na čtvrtek, přemýšlím, koho umluvím na nějaký výlet. Ve středu ale omezení pro max dva lidi venku, takže se docela rychle domluvíme s Kolíkáčem. Ráno v klidu, až v 11 vyrážíme do Kácova, kde jsme za chvíli. Slunce trochu v mlžném oparu, a tak nechávám návleky na kolena i na nohy, ale věřím, že je brzo sundám.
Začínáme stojkou kolem arboreta, akorát na rozehřátí, protože hned potom stoupáme od řeky 150 výškových metrů na Polipsy. Stoupání po novém asfaltu si užíváme a rozhodně to nešetříme. Ve vesnici pak pravá do údolí bez civilizace a hned zas nahoru úzkou a trochu rozbitou silničkou se schovanou alpskou serpentinou. Nahoře vesnička Kněž a začátek krásného asfaltu, známé Čenovice a Krasoňovice. Přes Hodkov krásný úsek, co jsme jeli letos v protisměru z Mostů. Užíváme si výhledy a snažíme si vrýt do paměti ten kontrast černočerného asfaltu a barevným lesů a luk kolem. Neskutečná nádhera. Míříme dál na východ do oblastí mě naprosto neznámých. Věžníkov a rozbitý sjezd s kouskem šotoliny v údolí střídá nekonečné stoupání do Machovic. Návleky na ruce jdou dolu v první serpentině, na vrcholu pak i návleky na kolena. Dál už to bude jen krátký-krátký, sluníčko hřeje jak na jaře, je krásně. Máme za sebou hodinu a teprve 23 km a 550 nastoupaných metrů, zatím to bylo docela kopcovité maso, ale profil se snad trochu srovná. Po krátkém občerstvení pokračujeme dál, vítá nás kraj Vysočina a hned zas luxusní asfaltový koberec. Výhledy do daleka, nabrali jsme docela výšku, a tak se to jen houpe, Třebětín je nejvyšší místo trasy 570 metrů nad mořem. Ještě menší smyčka směr Žďár a jak se otočíme na sever, opře se do nás mírně vítr. To je v kombinaci s neustále aspoň trochu klesajícím profilem a luxusním asfaltem naprosto euforická óda na cyklistiku. Bezbolestné svezení, kdy stačí trochu točit nohama a rychlost neklesá pod 50 km/h. Za Petrovicemi I zase točíme na východ a přes Damírov a Zbýšov míříme na Klucké Chvalovice. Tady to vypadá na mnohem chudší kraj, opravdovou periferii. Ale hospodářské cesty mezi poli mají luxusní. Vyruší nás až kousek chybějícího asfaltu, za odměnu pak další pauza a pokračování po cestě, kde nový asfalt sotva vychladl. Okruhem se vracíme ke Zbýšovu a trasa nás vede dál na sever. Pořád se spíš klesá a pořád nacházíme další a další úseky krásných silnic. Pak chvíli po hlavní silnici z Čáslavi do Zruče, kde se snažíme chytnout projíždějící prskolet a schovat se trochu před větrem. To se úplně nepovedlo, navíc zjišťuji docela rychlý defekt zadku, a je třeba uvést do permanence montpáky a bombičku. Bombička rychlá, ale ten zbytek mi moc nejde, takže to chvíli trvá, ale nakonec se vše podaří. Pokračujeme dál a opouštíme hlavní, v Paběnicích kostky a skrytá ulička doprava, kde je zase krásná cestička mezi poli. V Červených Janovicích se zase vracíme na hlavní, proti větru to začíná bolet, ale naštěstí se zase stáčíme spíš na bočák. Štipoklasy, kdo by tady čekal ceduly na Tábor, nebo ukazatel dálnice... Konečně Zbraslavice, dovybavíme se v zdejší sámošce. Kolu nemají, a tak stylově plníme bidony týmovou barvou fanty a na náměstí do sebe cpeme Magnum, které jen podtrhuje moje dnešní krátký-krátký. Utěšujeme se, že do Janovic to je už jen 19 a k autu pak jen 18, žádných 40 km... ze sjezdu je teda chladno, ale hned se zas zahřívám. Prozkoumat ještě silnice kolem Janovic, kam jsem se minule už nedostal. Před Pivniskem tedy pravá, další nový asfalt, který ještě voní, to snad položili včera. Kralice a Kraličky, pohoupat se ze sjezdu a dobít baterky na poslední část cesty. Po hlavní směr Janovice se jede krásně, energie je zas dostatek, a tak všechny brdky žehlíme v týmovém souznění a letošní maratonské bitvy se zas derou do hlavy. Z Janovic pak zbývá poslední delší stoupaní, známý kopeček ze Staré Huti a brdek před Polipsy. Pak už jen zalenout na rámovku a sletět ten luxusní sjezd do Kácova. Tak to byla vzpomínka na léto jako hrom. Tenhle kraj jsem chtěl trochu víc prozkoumat už od jara a teď se to povedlo naprosto parádně. Díky za společnost, tohle je krásná motivace do zimního wobjíždění. | |
| Autor: Vyhup | Datum: 2020-10-12T20:12:16Z |
| Co to, co to? Stará páka, Ice, nebrouzdá kolem Nové Páky? | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-10-12T17:52:23Z |
| Furt to funguje! Furt to šlape a žije! Legenda Iceman a do toho nabušené duo Camrda a HonzaB. Krajinka v podzimním hávu a Jendova prohlídková trasa po vilkách v kukuřici. Hezké to bylo, Peťan skvěle visel a dal tak vzpomenout velkým okamžikům, které jsme s ním zažili. Díky hoši za ty mladistvé dvě hoďky! Já se snad už zase těším na ty pumpy s vámi! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-10-12T12:50:37Z |
| Pondělí 12.10.: V klidu na 2 hoďky...
15:30 - Kateřinky - dráty - Camrda, Iceman, Kolíkáč, HonzaB ... ? | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-10-03T18:15:41Z |
| Sumava deluxe s Jirkou H. 206 km - 4000m
Leto skoncilo, podzim je tu, pred tydnem dokonce na Sumave snezilo, ale pro tuhle prvni rijnovou sobotu slibuje predpoved 25st a skoro leto. Proto planuji dat jeste jedno dvoukilo, neni na co cekat, hezkych vikendu uz moc nebude. V patek mi pise Jirka H. co planuji na vikend, no co asi? Mezi radky ctu, ze by mozna mel chut dorazit na Sumavu. Vecer to vymyslime tak, ze ja vyjedu rano v 8 a Jirka se prida v 10h u Susice, cimz dosahneme toho, ze ja si dam dnes dvoukilo a Jirka bude mit kolem 150km a muze z Prahy vyrazit autem bez brzkeho ranniho vstavani. Jeste Jirku hecuji, ze na zaver at zkusi Kom na Pancir, takze o dalsi duvod pro nej prijet. Sobota rano, 8st jak jsem cekal a vyrazim ve vetrovce vstric kopcum. Jirka vola v pul desate, ze je tu o neco driv, ale jelikoz take docela jedu, tak se vlastne potkavame skoro podle planu za Hartmanicemi. Na kopci bylo uz docela teplo, ale dole v udoli je porad zima, lehce mlhavo a slunce v nedohlednu. Kopec na Kasperske Hory nas zahreje a nahore konecne foukne Alpsky fen a razem je skoro horko. Sundavame prebytecne obleceni a mirime do Vimperka. Jirka skoro porad na spici, ale zatim jede rozumne, takze me to az tak neboli. Spadneme do Vimperka a prichazi stoupani na Strazny a jeste predtim na Kubovu Hut. Tady uz v protivetru Jirka trochu priklada pod kotel a chytam mensi diru. Jede se mi sice dobre, ale nohy jsou porad trochu zatuhle. Na nadrazi svacime, fotime se u nejvyssi nadrazni stanice v Cesku a mirime na Strazny. Houpavy teren po hlavni, ale diky omezeni na hranicich neni provoz velky. Chudaci dve slapky (nikoliv Vinohradske, ale opravdove), ktere stoji u krajnice a vyhlizeji zakazniky. Komentujeme s Jirkou, ze vzhledove fakt spatne, no jo no, takovy je zivot. Ve Straznem zahneme na cyklostezku lesem podel hranice a mirime na Knizeci Plane. Porad jako zadne teplo neni, tak kolem 15st max, takze to dnes na 25 fakt nevypada. Jirka mi pujcuje na chvili jeho kolo abych si vyzkousel jak pohodlne se jede na 28mm plastich a karbon rafcich. Joo rozdil je hned znat! Knizeci Plane a prichazi sotka usek. Jirka vyuziva sirsich plastu a odjizdi mi s mladym bikerem, ktery ho hakuje, ovsem jen do doby, nez najedeme na asfaltovou stojku. Kluka pak predjedu i ja, doprovazeji ho rodice na elektrokolech, hezky pripad, kdy elektrokolo ma smysl, kluk si dava na mtb a rodice s nim v pohode jedou. Bucina, nakoukneme k hranici a mirime na zakusek do pekarny na Kvilde. Povidlon je pro me povinnost, dal bych i kafe, ale Jirka zacina taktizovat pred Pancirem a pry az pozdeji. Modrava a podel potoka mirime na Prasily. Zdravim spoluzaka ze zakladky, ktery si tu s rodinkou a kocarkem uziva mistni prirodu. Stojka nas protahne, opatrne ve sjezdu, ale jinak docela valime, Jirka je s prumerem spokojeny. Porad je ale spici, takze najednou kdyz sedime s kafem v Prasilech, vypada trochu okorale a hlasi ze toho po 120km zacna mit dost. A to je Pancir pred nami! A k tomu jeste par noname brdku, stojek, no proste klasicka Sumava, kde se to nezda, ale vyskove metry pribyvaji jedna radost. Aspon ted chvili jedu na spici. Mne se jede docela dobre, zakusek i kafe trochu pomohlo a ani ty kratsi pauzy me dnes nevyvedly z tempa. Prichazi Pancir, jedu napred, Jirka odhazuje bidony. Jedu naplno co mi po 170km zbyva sil a Jirka me dojizdi az ve 3/4 kopce v nejprudsi casti. Samozrejme bez naroku haknout ho, coz je skoda, byt to o kousek dele, na rovinatem useku pod finalni stojkou bych ho asi uhakoval. I tak si tam zajizdim treti nejlepsi cas, coz neni vubec spatne po tolika km. Jirka nahore hlasi, ze je hotovy, drzim mu palce aby mu ten KOM vysel a on mu o 10 vterin opravdu vysel, velka gratulace! Nahore se fotime a prichazi rozlucka. Musel jsem Jirkovi slibit ze si pristi tyden dam na trenazeru bolestivy 20min FTP test, no hezke vyhlidky skoro po 200 km! Jirka miri zpet k Susici, ja dolu na Nyrsko. Ale jak jsem rozjety, hodim si tam jeste pekne Statecek zespoda, protoze koukam, ze bych snad mohl dneska mit i 4000 vyskovych metru! Statecek uz dost boli, dokonce pak vykoukne asi na 10 min i slunce, tak jsem se dockal! Kolem prehrady mirim domu a uplne nahodou aniz bych o to usiloval, presne 4000 vyskovych metru. Zaroven prumer 26kmh, ktery mi Jirka prikazal ze bez nej se domu nemam vracet. Vsechno se tak na konci seslo uplne paradne, dvoukilo, metry i prumer, tudiz paradni deluxe svih s Jirkou na Sumave, diky! | |
| Rok 2019 |
| Autor: Luke | Datum: 2019-12-18T15:40:27Z |
| Díky kluci! Na prosinec to je zatím skvělá tréninková morálka, luxus počasí a mrazí zatím jen ta představa, co bude jestli to takhle půjde dál. V Královicích sem viděl i větší pohárky, než ten co jsme si odvezli | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-12-18T15:02:44Z |
| Pěkný předvánoční švihy v luxusním počasí na prosinec. 2 hoďky úplně stačí, pajda jako vyšitá. To jsem zvědav na sebe v lednu, jestli zase budu řvát radostí na pumpě v Mělníce, že už domů je to jen "pajda". | |
| Autor: Luke | Datum: 2019-12-17T22:17:07Z |
| Středa 18.12.: V klidu na 2 hoďky...
10:00 - Kateřinky - dráty - Basko, Kolíkáč, Luke ... ? | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-12-16T09:38:44Z |
| pondeli 16.12. na dvě hoďky na kecacku vyuzit slunicka:
12:00 - Kateřinky - dráty - Profesor, Kolikac, ... ? | |
| Autor: Luke | Datum: 2019-12-15T16:04:08Z |
| V prosinci s předpovědí co slibuje déšt, nebo rovnou vánici nikdo rozumný nechce vylézt ven. Přesto 5 orange šlape přes Petříkov tam a o 3 hodiny později zase zpět. V mezičase příprava na polabské pumpy v Týnci a spousta srandy po cestě. Počasí nakonec bylo milosrdné, vlastně asi minutu sněžilo a minutu padaly takový hodně mokrý zmrazky, jak kdyby nám někdo chtěl ukázat. "Tak tohle všechno bylo dnes v plánu, ale že jste se nenechali odradit, tak vás z toho vynechám". Pěkný to bylo, těším se na příště.
| |