Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme na jaře (ID: 384) | Ostatní témata |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-04-13T00:59:26Z |
| Tři místa jsem Vám trochu upravil, stojí za to Hořepník, Strmilov, Pojbuky | |
| Autor: Turista | Datum: 2020-04-12T23:46:48Z |
| Budem tedy planovat Ct a na hranice. Sever nechame na priste. | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-12T22:56:49Z |
Severni varianta je slusnej masakr  , neco pro pana Vim. Jested bych vynechal, i tak to bude pres 4000 up. Asi bych byl pro plossi variantu na jih. Za tenhle tejden mam celkem posekany nohy. 1053 km 14 400 up. | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-12T22:06:02Z |
| Dle počasí asi čt. Bude teplo už ráno a na hranice daleko...
VV vypadá super, navíc ten kraj mám rád. Ale kontrola povrchu nutná, některý cesty jsou vyloženě o zdraví a materiál... bohužel Liberecký kraj je na tom co se silnic týče hůř než Středočeský... | |
| Autor: Turista | Datum: 2020-04-12T21:35:26Z |
| Treba na dalsi kolo, kliknul jsem pro zajimavost nejake VV na severu. Trojboj Kozakov, Jested, Cerna studnice, bonus rozhledna na Slovance. Vyjezd az na Jested bychom mohli vynechat byli jsme tam vsichni mockrat. Vrcharovy Vanoce
A ted kdy, Pocasi se zda byt uz docela predvidatelne, abychom si udelaly volno. St. Ct.??? | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-12T19:14:09Z |
| Karl: dobrý nápad, jsem pro.
Dreamer: Dokud na Šumavě padají dvoukila je svět v pořádku, díky! | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-12T18:53:36Z |
Jo Belgie nemela chybu  ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />. Dovolil jsem si trochu upravit trasu, at hoblujeme zas jinou krajinu, navic po dalnici to nebude o moc casove dal nez do Benesova. Je to nastrel, nekontrolovat jsem povrch. Tudyma. Jako bonus dojezd u hrbitova  " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-12T18:49:41Z |
| Velikonocni nedele je tu, se slzou v oku si vybavuji, ze dnes by se jel zavod Paris Roubaix, ale samozrejme se nejede nic, svet ma ted na starosti dulezitejsi veci, nez jsou sportovni akce. Porad to clovek chvilemi nechape a nechce akceptovat, ale zda se ze to je realita. Pocasi ma byt dnes deluxe, praci kolem baraku a na zahrade mam hotovou, casopis 53x11 precteny a tak vybaven rouskou vyrazim opet vstric Sumavskym kopcum, protoze dnes na to cas je a bude. Vyrazim v 7:30, venku +3st, ale poprve letos na letnaku a bez zimny bundy, libi se mi, jak s kazdou jizdou pomalu ale jiste prechazim do letniho modu. Pres dres ale rano beru vetrovku, on takovy sjezd do Zelezne Rudy, kde je lehce nad nulou, by bez ni bolel. Ale slunce sviti od rana naplno, ani tolik nefouka, dneska citim v nohach, ze to bude jeste lepsi nez v patek.
V Zelezne Rude trochu zakufruji pri objizdce staveniste, potkam dve policejni auta, coz je vubec dalsi zajimavy postreh z mistnich jizd, pomer policejnich / normalnich aut je skoro 1:1. Mirim na Prasily, slunce stoupa, nalada taky, i kdyz dnes je vyborna hned od rana. V Prasilech za jizdy sundavam vetrovku, navleky na nohy a strkam vse pod dres. Ke svacine banan a cucnout si pikaa z patku, dneska bych ho chtel dorazit. Vlastne jsem zapomnel, proc se mi jede lepe nez v patek, zjistil jsem totiz porovnanim s novym kolem, ze na tom stavajicim mam sedlo moc vzadu a riditka moc vepredu, takze jsem zbytecne natazeny. Tudiz jsem vymenil predstavec za kratsi, sedlo posunul, rozdil asi 2,5cm a voila, kolo je najednou mnohem pohodlnejsi a ovladatelne. Nejak se mi to pres zimu rozstelovalo, ale ted uz vse vypada v poradku. Zaroven jakoby mi staro(novy) Canyon chtel rict, ze s nim i letos muzu udelat hodne parady, ze tuhle sezonu jeste spolu dame a ze mladsi braska pocka do pristiho roku. No uvidime, bude to tezka volba! To uz jsem na Modrave, obvykle jsou tu mraky turistu, ted jedina restaurace hlasi, ze vydava z okenka. Kvildu objizdim a mirim jako v patek na Nove Hute a Borovou Ladu. Tady to ale premierove strihnu na Knizeci Plane a Bucinu. Usek nadherny, ale chvili proklikam kamarada, ktery mi rekl, ze to jde projet na silnicce, krome 1,5km sotoliny, kde to ale taky je v pohode. Projel jsem, ale tenhle usek plny kameni uz za me moc ok nebyl, ale co, slunce sviti, zbytky snehu kolem me, jaro prichazi i sem do plani v 1100 mnm. Stojka na Bucinu, mrknu smerem k hranici, kde je zakaz vjezdu, jak jinak. Mirim zpet do Kvildy a stejnou trasou pres Prasily (kde je alespon otevrena cukrarna) smerem domu. Porad se mi jede dobre, ale vubec nekoukam na najete km, jen mam zapnutou rychlost a uplynuly cas, to mi staci k tomu abych odhadl, kolik toho dnes asi tak objedu. Sily zbyvaji, tudiz mirim opet na oblibeny Pancir, pokocham se pohledem na zasnezeny Velky Javor a to uz mirim k Hojsove Strazi. Tady me predjede nakladak s vojaky, ujede mi, ale pak ve sjezdu me bohuzel docela brzdi, ale nevadi, aspon si ziskavam respekt vojaku sedicich v korbe. A jsem dole, kolem prehrady, nasadit rousku mezi turisty na hrazi, dotocit posledni km a druhe velikonocni dvoukilo za osm hodin je tu, uteklo to uplne samo. Cyklistu, turistu, motorkaru jsem dnes potkal o poznani vice nez v patek. Do normalniho stavu je to samozrejme porad daleko, ale verim, ze i k tomu brzy dojde. Je potreba byt optimista, k cemuz tech osm hodin, kdy clovek zapomene na vse co se deje kolem, poslouzilo dokonale. | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-12T18:17:32Z |
| Vážení autovýletníci, tenhle týden pro měl byl letos vrcholem cyklistiky a za to vám patří velký dík. Po etapě, kterou by novináři nazvali Středohorský okruh smrti jsem se tak tak dal dohromady a následovala etapa vpravdě belgická. Oprášil jsem svůj nápad z loňska se startem v Benešově, v euforii a nadšení z úterý jsem starou trasu protáhl na 180km a skoro 3000 metrů převýšení.
V nezměněné sestavě vyrážíme z Benešova, pod koly ubíhá černý asfalt prvotřídní kvality, který byl hlavním kritériem při přípravě trasy. Garmin na trase našel 22 stoupání a hned to první ukazuje hodně bojovnou náladu v pelotonu. Slovy komentátora by to byla etapa pro únik. Ten rozhodující a čtyřčlenný se zformoval hned v dalším stoupání, které nás vyvezlo nad Postupice. Hned posléze se ukazuje, že počet 22 brdků nebude konečný, je tu spoustu bezvýznamných, které Garmin neviděl a dají se (spíš se musí) letět na velkou. V úniku všichni chtějí jet, jen Karl (sic!) kroutí hlavou, že je to do cíle daleko. Z Louňovic opouštíme hlavní silnici a za chvíli tu je neuvěřitelný průlet po 2m široké a 100% děrprosté asfaltce. Trvá to několik vesnic. Za každou zatáčkou, na každém horizontu se nastupuje a já jen marně vyhlížím motorku s kamerou nebo vrtulník. Úplně mě to pohltilo, jedu na max, hlava nechce zvolnit. Krátká pauza ve Vožici přišla vhod, v tomhle tempu se nedalo ani pít, natož jíst. Následuje asi nejdelší kopec dne, nohy překvapivě drží, ale uhákovat Míru se mi nakonec nepodaří. Ale druhé místo udržím. Pak je chvilka na zotavení, když se objeví Míra a s jasnou vizí, jaký dnes budeme mít průměr, pokračuje dál. Nestíhám fotit a tak tak si stíhám aspoň užít ty krásné výhledy a luxusní asfalty, kde se člověk může uvolnit a nechat se vláčet touhle kouzelnou krajinou. Za chvíli míjíme ceduli Kraj Vysočina a pohybujeme se ve výšce kolem 650 m.n.m. To dává jistou naději, že přijdou i chvíle odpočinku. Ještě před Křečí ale mám pocit, že už ve všech stoupáních hrabu až na úplné dno. Aspoň, že jdou tak rychle za sebou a nemám moc času o tom přemýšlet. Navíc kvalitní povrch prostě vybízí k tomu jet rychle a kdo ví, kdy se člověk zas takhle sveze. Konečně se čísla na Garminu převalila a do cíle zbývá míň, než máme aktuálně najeto. To je příjemný zlom. Upínám se k další zastávce ve Vožici, kde by se k nám měl připojit Basko, pak už se snad pojede normálně. Začínám vlát na chvostu při ještě snesitelných 250-280 wattech, ale přežít horizont a Mírovi tři nádechy je pro mě už peklo pekelný (přes 400W). Do toho Kolíkáč začíná rozjíždět kolotoč s Mírou a špačkuje, že nestřídám. Nemám z čeho, tak se vymlouvám na Štybara s Gilbertem ve skupině za námi. Posledních pár stojek před Vožicí s pocitem, že bude konec a tak se to ho ještě nebát a nakonec 5km krásný sjezd za odměnu... Štastné shledání s Baskem se ale nekoná, a tak po občersvení pokračujeme dál v závodním stylu. Polní cesty s novým asfaltem ale zase zvedají náladu a ubývající km do cíle taky. Průjezdy vesničkami s vypnutým mozkem a padesátkou na tacháči a jsem tam zas. V Belgii, na posledních 50 kilometrech Valonského šípu. Lámu další stojku vesnící kolem kostela, úplně vidím ty tisíce diváků kolem a slyším jejich řev. V Ratměřicích pozorujeme Sekvoje jak se tyčí nad zbytkem zámeckého parku. Pak rána, že myslím, že mi upadly nohy, ale bylo to jen nářadí. Kluci zvolní a já se vracím. V dalším kopci se Mírovi daří další únik, ale jsem tam. Bez nároku držet jeho tempo jen jednou projedu špicí a pak už to radši ani nezkouší. Ve Voticích se radši necháme sjet, cesta daleká. Zbývají dva poslední kopce. Snažím se šetřit na rozhodující Mur de Chvojen, s kostelíkem, který můžeme sledovat posledních asi 20km. Špatná taktika. Na předposledním kopci mi Míra trochu cukl a už nemám nárok. S Karlem a Kolíkáčem se daří držet zásek asi na 10s. Pořád doufám, že bych to mohl dát, když bude sklon přes deset procent... Ostrá levá, Kolíkáč řve ztrestejte ho, a tak se ještě naposled zvedám. Bohužel nohy tuhnou o pár vteřin dřív než bych potřeboval, a tak nějakých 5 vteřin náskoku zbývá a Míra dnes zaslouženě vyhrál. Celý den jel neskutečně. Kolem Konopiště už jen dokroužit v pohodě k autu a v mezinárodní spolupráci se i Baska podařilo najít. Vydařený den, ještě jednou díky. ( Tento report je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je neúmyslná a čistě náhodná. ) ( Taky teda Míra říkal, že bych s tou fantazií měl přestat, jinak s náma nikdo nebude chtít jezdit, tak to pls berte s velkou rezervou. ) ( A i když momentálně ani nemůžu moc chodit, tak klikání mi jde a dostal jsem neodolatelnou chuť aspoň olíznout hraniční kámen, když už nemůžeme vycestovat ... ) | |
| Autor: Hulis | Datum: 2020-04-12T17:57:22Z |
Borci, na tom kole je všude hrozně blízko!! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> To si tak jezdíme s Davidem po severu a najednou cedule, která nám ukazuje Konojedy a Mukařov  A o pár km dál ještě Hradec, kterej už jsem nefotil, abych moc nezdržoval... | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-10T20:28:53Z |
| Kolikaci, dneska kolem me zabzucela jedine obcas vcela, odhadujes spravne, vzal jsem proste letnaka, nic jineho vzit nemuzu, kdyz jeste karantena neskoncila! I tenhle letnak byl jako novy, kdyz se po dlouhe zime dostal zase ven! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-10T18:44:11Z |
| VSid: Lbín/Babiny diky za tip!
Dreamer: no konecne snove pocteni cetl jsem pozorne, to "poprve letos osedlam letnaka" me navnadilo a cekal jsme dale v textu nejakou nadsenou zminku o elektrickem bzuceni, ale ono nic ... ze ty jsi vzal toho desetileteho letnaka! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-10T18:24:41Z |
| Pohledem do treninkoveho deniku zjistuji, ze vic nez sto km za den jsem ujel naposledy na zacatku brezna. Od te doby jen beh, trenazer nebo kratsi jizdy v lese. Situace samozrejme cyklistice nadale nepreje, ale chut objet neco delsiho je tu, tak proc to za dodrzeni vsech narizeni nezkusit? Rano 8st, ale v horach hlasi ze bude tak 12, takze sazim na jistotu a beru sice uz letni kratasy a navleky, ale nahoru pro jistotu zimni bundu. Zaroven poprve letos osedlam letnaka, no uz je nejvyssi cas pohledem do kalendare. Vyrazim a cil je okoli Kvildy, treba se zakuskem v mistni pekarne. Normalne bych tam jel pres Nemecko, ale to dnes nejde, takze mirim na Hartmanice a Susici, za kterou ale narazim na opravovany usek za Anninem. Nastesti se mi dari projet a mam moznost pozorovat "horolezce" pracujici na skale prilehajici k silnici. Tady dole je i po ranu docela horko, ale jak se blizim k horam, zacinaji se delat mracky, takze snad se trochu ochladi.
Usek jsem projel a je tu stoupani na Zhuri a Kvildu. Jelikoz jsem byl vcera behat a vecer jeste daval kratky interval na trenazeru, dnesek je ciste o vytrvalosti, proto i kopec jedu tak nejak "tempo". Vtipne je, ze se mi vybavuji vzpominky na Everesting a jako na zavolanou vidim chlapika u chalupy skladajiciho drivi, presne jako tehdy. Asi se na sumavskych chalupach neda delat nic jineho nez skladat drivi :) Jsem nahore a sice jsem se pekne zapotil, ale tady je pod mrakem, v prikopu zbytky snehu a zimna bunda se zacina hodit. Ne ze by to neslo s vestou a navleky, ale takhle mam jen jednu vrstvu, kterou stridave rozepinam a zapinam. Beru to smerem Vimperk a pres Borovou Ladu zpet na Kvildu. Potkavam osameleho cyklistu, jinak je spis vsude pusto a prazdno. I ta pekarna na Kvilde je zavrena, ne ze bych tam chtel dnes zastavovat, ale akorat to zapada do takove ponurejsi nalady. Mne se jede ale docela dobre, jen protivitr od rana trochu zlobi. Pres Modravu mirim na Srni, kde me oblozi na chvili v kopecku dvojice na elektrokole, jen at si to uziji. Mirim na Prasily, tady je cukrarna otevrena. Po hlavni do Zelezne Rudy, pred kterou mi spolecnost aspon udela rezava liska prebihajici silnici. V Zelezne Rude taky neco opravuji, ale nastesti ten kousek popojdu s kolem. A to uz mirim nahoru, na tradicni Pancir. Sily ubyvaji, banan, tycinka, sojovy suk davno ve me, tak si obcas cucnu pikaa, ktere jsem netradicni vzal na vyzkouseni, ale radeji ho davkuju opatrne :) Pancir take zdolan a hura dolu do tepla. Je to zase zazitek po 7h jizdy to pustit naplno z Hojsovky a tesit se z jarni probouzejici se prirody. Jeden by na chvili uveril, ze svet je opet v poradku, do reality me ale zahy vraci lide v rouskach v nasledujici vesnici. Dole zaroven jezdi dost cykloturistu, neni divu, 20st je nakonec i dnes a ja se zacinam v zimni bude zakonite trochu potit. Chtel jsem dat dve ste km za 8 hodin, ale nejak jsem nastoupal vic metru, takze musim jeste pul hodiny krouzit kolem mesta, abych se na tohle cislo dostal. Coz mi ale vubec nevadi, jen vypadam asi trochu exoticky v zimni vybave, zatimco vsichni ostatni jezdi v kratkych dresech. Zacinam dostavat trochu hladak, ale stejne nakonec to pikao nedam cele, ale aspon vim, co si vzit s sebou na jeste delsi svihy. Dnesek mi pripomnel, ze i tyhle osamocene jizdy maji porad neco do sebe, nicmene co mi porad chybi, je ten zivot kolem, ktery jsem asi vzdy vnimal podvedome, ale ted si to uvedomuji naplno, ze to neni stejne jako predtim. Takze nezbyva nez si prat, aby tomu tak co nejdriv opet bylo! | |
| Autor: VSid | Datum: 2020-04-09T14:25:58Z |
| Pěkné, chlapci. Projet pořádně České středohoří mě láka už dlouho. Jezdím spíš jen tak okolo... Ale při nedávné cestě do Děčína, když jsem si "zkracoval" cestu, jsem zažil cyklopřekvapení jako už dlouho ne - stoupám už asi tři kilometry, nejde to po 8 %, koukám na budík, aktuálně 9 a něco, když v tom přede mnou - stěna a opravdu to nebyla žádná odbočka, prostě tudy a nahoru! Mozek to zprvu nechápe - přece už jsem na pořádném kopci, to je snad klam, vždyť to se nedá vyjet, nejsem ani v půlce, musím ještě dojet domů... Takže 21,7 %, možná víc, protože mám nastaveno zastavení měření při poklesu rychlosti pod 7 km/h ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Lbín/Babiny to byly. | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-08T22:14:37Z |
| Chlapi, diky. Bylo to uzasny, tesim se snad brzy ve stejne lokalite, ta se jen tak neomrzi, za par tydnu to tam bude vypadat o dost jinak. Famozni vykony. Jinak aby nazapadla alternativa v okoli Snezniku., ktera by taky mohla rovnez pohladit na cyklisliticke dusi. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-08T18:28:04Z |
| Luku cekal jsem az to takto paradne sepises, na mistopisne nazvy jsem nemel tentokrat koule. Ale o to více mám koule z té vcerejsi slehacky v pocitech. To byla reklama na silnicni cyklistiku. Díky Turistovi, který se ujmul role tempomatu, jak je jeho zvykem. Nesetril nás v kopích, ani na rovinách. Nebylo míst, kde by se dalo svesit a takhle jsme to vsichni chteli. Já byl v závodním modu, kdy jsem hákoval bez rozmyslu vse co se dalo. Techniku pod sebou vyladenou do nejlehci varianty, tretry se zavodním prachem, jen to čislo na zadech chybelo. Vůbec jsem nepremýslel, co se bude dít na konci. Z kazdého kopce jsem mel nelícenou radost a odevzdával jsem jim vse. Zádny cumení na cisla na budiku, proste to tam poslat, jako kdyby byl posledni. A oba kopce na Rychnov mely jeste neco navíc. Nejenom ze byly nejdelsi a s nejvetsími rampami, ale kousek byl i epicky Rytirov, který tomu pro mě dával ten správný náboj. Chladit oholena holátka tou prirodou kolem, to byla pro ne krasná premiéra tohoto roku. Karl v kopcich zaslouzene kraloval, laskoval s nami a taky se svým retezem a kazetou. Luke s Turistou v kopcich s rozvahou, která se jim v záveru moc hodila. Od Verneric, kdy zbývalo asi 20km do cile prisel pan vrchní a zacalo uctovaní. Pekne dlouhy paragon mi vyjel! Az se mi z toho zacala motat hlava a nohy podlamovat... a jen jsem tise závidel tem trem mizejícím zadkum. Díky kluci, ze jste mě tam nenechali! Je neskutecny kam se Luke za ten 1,5 roku dostal. Je to droga tenhle kraj, od vcerejska na nic jineho nemyslim a chci to co nejdrive znovu! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-08T17:08:25Z |
| Tak jsem musel napsat další áčko Kolodějskému kostelu, protože se na úterý naplánovala akce s názvem Šlehačka. Prezident na mapě naklikal kopcovitou ukrutnost dle krušnotonské filozofie (smysl není někam dojet, ale nastoupat u toho co nejvíc metrů) a pod tlakem autovýletářské kliky pak ještě trasu prodloužil. V pondělí večer tak zažívám regulérní starťák před maratonem, v úterý ráno pak stres před dopravou na start. Liduprázdné místo ideální ke startu a hned necháváme civilizaci na pospas covidu a míříme za životem, jaký máme tak rádi.
Basko řeší první problémy, ale kamarádi ti vždy půjčí co potřebuješ. Imbus, nějaké jídlo i toaleťák na cestu se najde, když máš v břiše "válku" a potřebuješ "kakat". 
Prvních 10 km jen stoupáme. Kolíkáč vyrazil jak kdyby právě odjelo zaváděcí auto, Turista i Basko jsou taky pryč, aspoň že Karl má klidnější rozjezd, že mi není do breku hned v prvním kopci. Naštěstí délka kopce nám všem srovnala tempo a tak sice s doporučenými rozestupy, ale v zásadě pohromadě podstupujeme první rychlotesty. Zdejší stojky přes 15 procent se při odběru vzorku zapichují hodně hluboko do svalů a za pár minut je jasno. Basko musí do karantény. Radíme mu jak vynechat další kopec a zamířit si to rovnou pod (a pak na) Rytířov a Rychnov. Zbytek pokračuje v plánované trase. Projíždíme přes vrchol Sebuzína (což se dozvím až po sjezdu) a následuje sjezd do Velkého Března po heboučkém povrchu. Stoupání směr Lhota už je pořád 4-5% a pro mě v kontextu toho co jsme už přejeli a co nás čeká je to vlastně odpočinek. K mojí radosti tep i watty zůstávají v dlouhodobě udržitelných zónách a zároveň neodpadám. Za chvíli (po osmi km) je tu vrchol a další sjezd za odměnu zpět k Labi. Kola letí a rychlost atakuje osmdesátku, ale zatáčky skoro nejsou a je pěkný výhled vpřed. Přesun podél Labe si bere na starost Turista a tak nemusíme dlouho čekat na další kopec. Rychnov (okolo Rytířova) děsí svými parametry: 5.5 km s průměrem 9 procent. Kolíkáč už vyplňue předmět u mailu pro Cinka, ale v půli kopce mu radost kazí Karl, který je dnes (a vlastně nejen dnes) někde úplně jinde. Já se snažím jet si svoje, což se po chvíli mění na hák za Mírou. Musím se přiznat, že tahle námořnická rozvaha mě dnes vyloženě hrála do noty. Sám bych jel trochu míň. A trochu víc už by mě zas moc ničilo. Kopec to byl dlouhý, ale hlava i nohy fungovaly a ve finále spokojenost. Shledání s Baskem se podařilo, a tak jsme mohli pokračovat dál. Jak to nahoru trvá dlouho, v Benešově nad Ploučnicí jsme hned. Jedeme chvíli údolím říčky Bystrá a užíváme si sluníčka. Silnice se zhoupne a je tu údolí Kamenice. Tudy jsme jeli nedávno do Hřenska. Krajina se změnila a projíždíme filmové kulisy starých filmů a pohádek. Rynaltice nám připomenou, že to jsou kopce, proč jsme tu. Zase hltáme život plnými doušky. Míříme směr Krásná Lípa, ale ještě před ní je Krásný Buk. Turista velí doplnit vodu do bidonů. Já ještě mám, tak si dělám bezpečák do další stojky. Ještě že tak, 17% už sotva lámu, nahoře trocha šotoliny a tak volně pokračuji dál. Pokračuji po trase, z bezpečáku je najednou únik dne a luxusní asfalty mi nedovolují zastavit. Nahoru do kopce se otáčím a jedu volněji, z kopce si to užívám. Takhle to docela utíká, když volá Kolíkáč, aby se ujistil, že jsem na trase před nimi. Je to tak a když je to asi 13 km do Šenova, a já pořád nikoho nevidím, napadne mě, že bych to mohl pojmout jako únik. Potom i na rovinách jedu a nešetřím. V posledním kopci před pauzou už je vidím za sebou, ale zbývají už jen dva km z kopce a rovina a já vím, že už mě nesjedou. Proběhla pauza u Varhan a doplnění kalorií. Baska chytá koleno, při převodu 39x25 se ani nedivím, a tak ho směrujeme na bezkopcovou variantu návratu. Nám zbývá už jen 63 km a přichází po delší době rovinatější část. Chvíli po silnici, kde kvalita asfaltu některým připomíná přerušovanou soulož. Tohle ale dnes byla naprostá výjimka, jinak jedeme skoro pořád po sametu a hedvábí. Z kopců co mají 2 km se už staly brdečky a ze střídání v sedě a ve stoje absolutní rutina. Poslední větší kopec se klikatí nad Velení: 3.5 km s průměrem 9%. Pár serpentin, podržet původní Turistovo tempo z Rychnova a jsem nahoře, dokonce před samotným autorem tempa. Napojujeme se na letošní Rytířovskou trasu a dáváme znovu vrchol kopce do Rychnova. Kolíkáč ještě provokuje moje závodní choutky, jenže co jsou mi platné nohy z nebes, když se před vrcholem přiřítí Karl a div mě neodfoukne do škarpy. Přichází poslední věta téhle deváté symfonie. Óda na radost, nohy i po tolika km fungují, posledních pár brdků na tři nádechy a letíme vstříc cíli. S pocitem, že nám nic nechybí, že nic nemusíme, prostě hotovo, den jak sen, slova dochází ... to prostě nejde popsat. Díky všem, tak těžký a s Vámi vlastně tak jednoduchý. ( Tento report je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je neúmyslná a čistě náhodná. ) | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-08T08:50:36Z |
Je tu krasne, ale obcas taky musi clovek pracovat, takze pres tyden na delsi svihy stejne cas neni. Ale vlastne i proto ty km ted moc nepribyvaji, protoze jezdim v kopcich v lese na krosu, takze to neni jako "roviny" v okoli Prahy, kde km pribyvaji snadneji  | |
| Autor: VSid | Datum: 2020-04-07T22:01:08Z |
| Aha, být na Šumavě, jezdím jako ďas. Vždycky jsem tam unešen! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-03T19:54:19Z |
| Tak to je dobre, ze se dostanes letos i vice na kolo. Se zavody to letos nevidim moc dobre, ale kez by se neco jelo! Jinak pri behani nejsem v kontaktu s nikym, vzdycky co nejrychleji mimo mestecko (jsem na Sumave). | |