Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme na podzim (ID: 439) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-12-01T21:22:04Z |
| Vyhupe, Hoblíku, Járo ... moc se těšíme, zimáka jsi měl vždy noblesního! | |
| Autor: Vyhup | Datum: 2020-12-01T20:56:56Z |
| Jednou se třeba přidám. Ale v zimě mě to moc neláká | |
| Autor: Profesor | Datum: 2020-12-01T17:43:08Z |
| predbezne se hlasim na tvrdej prosincovej arbajt | |
| Autor: Camrda | Datum: 2020-11-28T19:09:52Z |
No jako šťávu to mělo, o tom žádná  , ale dával jsem si celou dobu i v háku, a to pekelně. Na to, že je listopad jsem měl v Uhříněvsi cestou zpět slušně vyšito. Kapra na vás, ten by vás srovnal... Takhle jsem musel držet/mlčet a 3,5 hodiny dávat bacha, aby mi to nevodjelo... V Listopadu...  | |
| Autor: Mlhoš | Datum: 2020-11-28T14:37:51Z |
| Diky, dneska to melo stavu. Jsem moc rad, ze jel i Ryba, kterej toho odtah nejvic a nejsvisneji, jinak bych urcite slysel vic poznamek na me, takhle byl klid a cesta do Janovic byla v te mlza dnes nejaka kratsi, nez obvykle. ;-) O brezen se neobavam, loni v tuto dobu, kdy jsem po pouze zacinal, jsem si daval o hodne vic, nez ted. Tak je povzbuzujici videt, ze letos nestartuju z nuly... A az prijdou dvoukila, bude se to urcite hodit vsem... Diky za poctivej arbajt ;-) | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-28T13:00:59Z |
| Sladké mlhavé wobjížděčovo ráno. Proloupnu oči před 6 h. ranní, jé ještě hoďka spánku, tak pořádně zaberu a zdá se mi hodně živý sen, jak jsem píchnul na závodě. Budík řinčí, proč zrovna teď, když opravuji defekt, já dezorientován ho konečně nacházím a vypínám. Venku mlíko, na teploměru hrozivá 0, bude to chtít tvrdou zimní výbavu. Dvoje rukavice, dvoje návleky na tretry, jen nahoře stačí jedno funkční triko a zimní orange bunda. Kruhák už kropí natěšený Mlhoš, zvěsti o něm jsem slyšel, tak jen zpětně vím, že mi při pozdravu zapomněl říci, vítám Tě na podzimní janovické 100, je to časovka trojic. Na Téčku Camrda, který si fikaně nevzal blatníky a tím pádem se odsoudil do role koncových světel naší trojky. Ale nebudeme trojka, ještě si nás docvakává rozjařený Ryba. A vesna není, má rukavice. Viditelnost od patníku k patníku, blikačky prorážejí tu bílou stěnu. Dáme hlavní do Zásmuk, Mlhoš roztáčí tempo na špici, jede se přísná lajna, každé zaváhaní zimák pod námi trestá svalovou tenzí. Ale nikdo nic nenamítá, Ryba se na špicích též obětuje, já podvědomě šetřím a snižuji ten kalup. Kutná Hora 17km, ale dnes raději točíme na pumpu do Janovic. A to už tu voní výborné cibetkové kafčo, které neumí ani vyhlášené pražské kavárny. Hulí se z nás, jak z lokomotiv, všechno krásně orosené, vlhost je snad více než 100%. A bude to i 100% hegešová cyklistika, znovu se rozjíždí závodní blatníkové tempo, jen Camrda si furt přibržďuje na konci, aby si nelízl. Zpátky to uteče ještě rychleji než tam, počítal jsem kolem 13h. doma a ono to stihneme krásně na polední oběd. Bejci, jste hrozný zvířata, takhle jestli to bude pravidelně pokračovat, tak to v březnu můžeme zabalit a mít po sezóně Ale je pravda, že dnes to bavilo, ta týmová skupina v tom nečase, tomu se nic nevyrovná, děkuji za společnost! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-27T20:12:13Z |
| Sobota 28.11. na kávičku do Janovic:
08:00 - kruhak Jiznak - Mlhos, Kolikac ... 08:05 - Téčko - Camrda ... | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-27T17:58:19Z |
| Paradni report Luku! Inspiroval jsi me a take se mi dnes povedlo zkombinovat virtualni i realny svet, takze pro poradek par radku z toho realneho.
Preji vam zitra na vyjizdce aspon z pulky slunce, jako bylo dneska. Sumava "Sunny Friday" Ze je na horach cely tyden inverze vim, ale az dnes jsem si udelal cas podivat se nahoru. Vzhledem k tomu ze zitra uz se ma i na horach pocasi zacit menit, je to za pet minut dvanact. Vyrazim za mlhy a -1st, ale jiz nad prehradou vykoukne slunce. Spolu s nim i omrzle stromy a misty naledi na lesni asfaltce. Jedu ale do kopce, takze to az tak nevadi. Mirim k vyhlidce na Ostry, ktery chci dnes jeste jednou dobyt. Tam kde konci cesta, prezuji v lesnim "depu" tretry za bezecke boty a vyrazim po kamenite ceste nahoru. Ta je misty dost zledovatela a na cestu dolu se fakt netesim. Vyhledy na vrcholu ale za to stoji, na par minut si sednout v zavetri ve spolecnosti prevazne nemeckych turistu, protoze vrchol je presne na hranici. Uzit si teplotu kolem 8st, snist jablko a udelat par fotek, to se nikdy neomrzi! Pak nasleduje obavana cesta dolu, kde parkrat skutecne uklouznu, ale jelikoz jsem to cekal, doklouzal jsem zpet ke kolu bezpecne. Nazout tretry, vzit si pod hlavni rukavice jeste jedny tenke a hura dolu do inverze nez bude tma! Radeji jedu nazpet stejnou cestou, protoze aspon vim, kde jsou ty ledove namrazy, jet jinudy, tim spis by me nekde v zatacce naledi prekvapilo. Konec tradicne vytuhnu kdyz dojizdim za totalni mlhy a garmin ukazuje -2st. Horka vana to doma zachranuje a ja uz jsem vzpominam na dnesni povedeny vylet! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-11-26T18:29:28Z |
| Když tu čtu o Mallorce, tak si vzpomenu, že bylo v létě velký haló, když do Zwiftu přidali Mont Ventoux. Aha, tam jsem ještě nebyl, řikám si, kouknu na mapu, kudy se tam jede a přijde mi to nějaký krátký, tak si na zahřátí dám kolečko dole s nějakou skupinou. Už tam jsem si měl vystoupit, když se pořád letělo přes 40 km/h, ale člověku to nedá. Navíc na mě dolehla nějaká podzimní únava nebo co, takže si celkově nepřipadám moc dobře. A tím hůř čím víc odpočívám. Výsledek je, že do stoupání najíždím již docela použit, nic moc od toho nečekám, jen se chci podívat nahoru...
Vyrážím z virtuálního Bédoinu. Štěstí asi bylo, že jsem nebyl moc připraven, prostě pojedu, pustil jsem si k tomu Události a poslouchal a po očku sledoval kde tak zhruba jsem a že předjíždím celkem dost výletníků. Mě zase předjížděli jinačí borci, takže se pořád něco dělo... Události skončili a já začal vyhlížet vrchol. Začíná mi docházet, že to asi nebude jak na Zlaťák a začínám přemýšlet kolik, že ten kopec má vlastně výškových metrů... Skončili i Branky,body,vteřiny a nic zajímavého se neděje. Konečně záchytný bod: Chalet Reynard, no ty jo, trochu sem doufal, že už jsem za, když už přes hodinu jedu do kopce, ale ne. Když se podívám kolik zbývá zastavuji a jdu si pro pití, protože odspodu už jsem vlastně na suchu. Takže hodina bez pití, dobře to vedeš Luku... Opět nasedám. Už jsem stihl nastudovat profil i trasu, takže odpočítávám zatáčky, kdyby se zrovna nehnali mraky přes hřeben, snad bych už i viděl vysílač. Naštěstí programátoři byli milosrdní a nahoře už je pěkně. Vysílač se blíží a já jsem spokojenej. Navíc nahoře je stejně jako dole, tak ani nemusím vyndávat bundičku do sjezdu, možná si jen ztlumím větrák. Silnice vede kolem hned zase dolů. Sešup je to pěknej, často přes 70 km/h. Když se nešlape, tak panďulák zalehne na rámovku a zdá se mi, že to tak jede rychlejc. V pudu sebezáchovy bych mu i přibrzdil, ale postavička se jen divně zkroutí a pokračuje za serpentinou dál šedesátkou. Nakonec skoro tříhodinový výlet, no zadarmo tyhle kopce nejsou ani virtuálně. Druhá etapa následovala hned druhý den ráno. Tentokrát IRL (in real live), jak je teď cool říkat. S Kolíkáčem se domlouváme na vyvětrání na sluníčku. Místo toho mlha a -1 stupeň. To jsem nějak nevstřebal a dostatečně nezabalil ruce a nohy, takže klasická promrzlost nastoupila poměrně brzy. Míříme do Davle a já se ne a ne rozjet, tak jen vlaju za Kolíkáčem, který je při chuti. V Sulicích totální mlha a všechno kolem namrzlé, silnice naštěstí suchá. Často se zamyslím a hned mám pěknou díru a musím si docela máknout, abych zase zapadl do háku. Za Jílovým už je mi trapný nevlézt na špic, ale když vykouknu z háku, ani na špic nedojedu a tak se zase schovávám a jen tiše trpím. Z Davle podél řeky je to krása, teda aspoň to říká Kolíkáč. Můj stav se nelepší, což mě aspoň nutí nepřemýšlet a hlídat si zadní kolo před sebou, protože to je asi jediná možnost, jak se dostat domu. Další díru chytám před Točnou, kde nejsem schopnej se ani rozjet z křižovatky. Na všechny letošní vyjíždky sem si bral nouzovej gel, nebo něco, kdyby na mě přišla nějaká slabost, dneska bych ho využil, ale zadní kapsy jsou trapně prázdný, stejně jako moje nohy. Točnou naštěstí jedeme jak důchodci a tak občas zvládnu i odpovědět na otázku, nebo něco říct. Že asi vypadám hodně špatně, mi dochází nahoře, když se Kolíkáč neptá ani "Levá?" nebo "Tak kudy to dáme?", ale přichází soucitné "Kudy chceš jet domů?". Samozřejmě volím mě nejkratší cestu a už se vidím ve vaně. Domů jsem dojel, takže nezbývá než napsat tradiční" Krása, i když nejčastější dnešní spojení bylo Icemanovo "tvrdej listopadovej arbajt". Díky. PS: ještě pořád mě bolej konečky prstů od promrznutí... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-26T10:11:41Z |
| Ctvrtek 26.11.: V klidu na 2 hoďky...
11:00 - Kateřinky - dráty - Luke, Kolíkáč ... ? | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-24T18:11:31Z |
| Mallorca 140.6 Triathlon
Venku stale mlha a i kdyz bych nad ni na kole lehce vyjel, rano jsem si ji uzil pri behani vic nez dost. Takze radeji vyzkousim opet Rouvy, abych vedel, jestli se vyplati predplatne. Funguje zde krome zavodeni i mod "Kariera", jejimz cilem je plnit ruzne vyzvy. Jedna z nich je polovicni trasa popularniho Mallorca 140.6 Triathlonu. Coz je tak akorat, na co mam dnes cas, prevazne rovinaty vyhled a jiste krasna vyhlidka. Hned na uvod prichazi prvni zrada, kdyz prepnu na video, tak vidim stale zabery ze startu. Prepnu tedy do modu mapy, kde vse bezi jak ma. Nicmene predstava 2.5h jizdy jen podle mapy me moc optimismu nedoda, kdyz jsem se chtel "kochat" krajinou. Nechce se mi ale vse znova nastavovat, tak jedu dal, coz je jedna z podminek vyzvy, trasa se musi jet vcelku bez pauz, mysleno, ze by si clovek objel treba pulku jeden den a dalsi den druhou, na to je tu mod Training, vyzvy je treba jet v modu Time Trial. Prvni km zacinaji ubihat, ja z Mallorky vidim jen caru na mape a svoji pozici. Zaroven se mnou jede par dalsich lidi, ale vsichni jsou vepredu o cca 10km, tak ty nedojedu, protoze srot dnes nejedu. Ovsem za mnou se 1km objevi na startu dalsi borec a kdyz ho v prubehu jizdy pozoruju, asi si dal jako bonusovou vyzvu dojet me :) Coz je sice hezke, ale kdyz pozoruji jeho FTP, ktere je dost casto na 100-120%, zatimco ja si tocim kolem 80%, tak to chlapec nebude mit snadne. Profil je jak jsem psal vcelku rovinaty, jen par kopcu a z velke placky jsem shodil jen asi dvakrat. Udrzuji rozestup od borce za mnou, parkrat mu dam nadeji, kdy ho necham priblizit asi na 100m, ale pak vzdy pridam a udrzuji rozestup pres 500m. Vlastne jsem za nej rad, protoze me nuti jet o neco vic, nez bych jel sam, kdyby kolem nikdo nebyl. Co je ale horsi, ze mi zacal v pulce vypadavat internet. S hruzou cekam, co se bude dit, ale krome toho ze na chvili zmizi pozice ostatnich jezdcu, program bezi dal a nastesti nahrava. Radeji ale nasdilim internet z mobilu do notebooku. Obcas zkusim video, ale porad nic, asi jsem si ho mel cele stahnout dopredu, coz jsem sice delal, ale trvalo to dlouho. No jeste je toho na Rouvy co vylepsovat! Ale jinak ten zazitek (i bez videa) me hodne bavi a najdu si data, ktera sleduji a diky kterym i takovy delsi svih svizne utika. Konec se blizi, od vetraku a otevreneho okna uz je mi docela zima na ruce, to bude potreba take jeste poladit. Na konci si dam naopak ja mensi vyzvu a sice ze borci za mnou chci v cili dat aspon 1km odstup. Takze po poslednim brdku jedu chvili vic a cil je uspesne splnen. Vyzva v Rouvy take, tak uvidime kam se posunu v kariere! :) | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-18T18:08:29Z |
| K zubarce pres Slapy
Odpoledne jsem objednany k zubarce (ano uz zase), takze dnesni program vymyslim docela netradicni. Brzy rano vyresim hlavni povinnosti a pres obed chci jit na kolo, protoze ma byt hezky. Pisu jeste Kolikacovi, ale ten dnes nemuze, takze vyrazim sam. Po mesici jsem v Praze, takze si "uzivam" Modranskou, ktera je rozkopana jeste vic nez minule, ale aspon snad brzy opravi hrby pod Barrandakem. Je tu navic spadane listi, takze to ted takovy zazitek neni. Slunce sviti, na obloze ani mracek, ale mne se jede opravdu hrozne. Az kopec na Zvoli me trochu probere, ale hned nahore musim snist jablko, ktere jsem mel v planu dat az na Slapech. Kopec na Jilove se citim porad nic moc, sice ho vylamu na velkou, ale na rychlost se radeji divat nebudu. Holt nejsem Karl, abych daval dvoukila kazdy den, takze shrnuto, o vikendu jsem to prehnal a jeste se z toho nevzpamatoval. Prijizdim na Slapy a snim banan, ktery jsem chtel snist po svihu. S pocitem "viny" :) sesedam z kola na vyhlidce na Slapy a vse je razem zapomenuto. Ten vyhled je dnes bajecny, nejen Sumava ma svoje kouzlo! Kocham se, minuty ubihaji, vedle se vystrida mlady par, starsi par ktery resi, ze nezamkli auto, ktere jim stoji 20m pres silnici a nikde okolo nikdo. Ja se porad kocham az zjistim, ze je otevrene obcerstveni vedle vyhlidky. Dokonce maji i kafe! O vikendu u Dunaje nebylo, takze si davam na Slapech cappucino a obsluha me dostane kdyz se zepta "dame navrch skorici?". No jasne ze dame, skorice je dobra na hubnuti, jak je znamo. Stojim tu mozna 20 minut. Pak uz je ale preci jen cas popojet, cas u zubarky se blizi. Pauza, kafe a krasne pocasi me ted uz nakopne a s vetrem v zadech zpatky letim. V kopci z Davle na Jilove nejdriv pres sebe skoro nepustim cisternu a pak ji uspesne hakuji po dlouhou dobu. Sjedu opet k pres Zvoli k Vltave a mirim do centra Prahy. Tady provoz houstne, ale i tak to neplanovane vezmu pres centrum, kolem Karlova mostu az na Florenc, preci ted nepojedu metrem. Stiham to tak akorat. Ve vytahu se aspon trochu navonim vonavkou, coz se asi povedlo, protoze jsem zadnou kritiku neslysel, naopak zubarku zaujaly moje neoprenove navleky na tretrach, ze pry co to je, ze to jeste nevidela :) Po opusteni ordinace to vezmu opet misto metra pres kostkovane nabrezi a po ose az domu. Moc pekny svih, kdyz se povede skloubit prijemne s uzitecnym. | |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-11-18T13:13:08Z |
| Takový nepopsaný kout, veteráni se valí ve skarpe a slapkovske eso na táborovém kanapi | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-17T19:42:28Z |
| no krasa, konecne jsou tu i zazitky z jineho koutu nasi krasne zeme! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-16T19:35:12Z |
| Konečně se nebe zase po chvíli rozevřelo a ukázalo se slunce. V pátek láká Bažináč a spol. na švih, ale s díky nakonec odmítáme a točíme s Lukem naši wobjížděcí blatníkovou písničku. A ještě že tak, Bažináč lítal průměrem přes 30, my atakujeme stěží 24. To snad ani na Stravu dávat nebudeme . Ale wobjížděcí červ se probudil a hlodá a hlodá. V neděli by to šlo. Dá se trochu odpočinout, když kolem vás lítají dvoukila a rychlostní švihy překračující hobby hodnoty? Beru auto, Luke kliká trasu. Benešovsko, koukám že nedaleko je i Monínec a Sušetičák, kde jsem před pár lety zažíval omamné chvíle v háku za tehdejší veteránskou elitou. Pro Lukeho není nic problém, trasa je tam na mé přání naplánována. Moc nevěnuji pozornost tomu celkovém převýšení, je jedno, že je listopad, podle předpovědi bude svítit a hlava to tak chce. Těžkotonážní výbava pod sebou a na sobě, každý brdek tahá za nohy, ale není nad to, proplouvat touhle neznámou krajinou, těmi úzkými do hlaďounka uválcovanými asfaltkami. Luke je při chuti, tak rád bych mu oplatil nějakou dlouho špicí to, co dělá pro náš web, ale dnes jsem bez nároku . Navíc, jak se jen na chvíli zapomenu, naskakuje díra, kterou již nejsem schopen zalepit. Takže třeba kopec na Mezivrata, zoufale hledám cestu v té mlze a svoji správnou vrchařskou frekvenci. Vystraší mě i kříž u cesty, kde se mi zdá, že to je Luke . Ale ten naštěstí čeká na odbočce k vysílači. Padáme do Prčic, vzpomínáme na Malinu a Barbánka a sundáváme bundy, teď se budeme drahnou chvíli drápat k vysílači na Javorové skále. Sušetičák, ze škarpy lezou vzpomínky na ty veteránský hvězdy, Klímič, Vitas, Jirka Sekera, Petr Dix a náš Kapr ... jo tady to stálo za to, a dnes je to obdobné. Jedeme sice trochu pomaleji, ale náboj to má! Stejně tak rozbitá asfaltka k vysílači, kde podle map měla být šotka. Luke jede moje tempo, a tak nemusí mrznout nahoře na té krásné vyhlídce do kraje Jo to jsme si představovali, kdyby to slunce svítilo podle předpovědi! Takhle je vidět na 10 metrů a vysílač úplně přehlédneme Ale má to atmošku, dáváme Dreamerovy oříškové tyčinky a na komputerech máme jen teplotu! Těch 40 kilometrů za 2 hoďky jsem raději přehlédl. Ještě 70 km, já to snad nedám! Sjíždíme zase trochu níže, kde je viditelnost lepší i s pěknou vyhlídkou na Léňův Tábor! Kilometry konečně začínají naskakovat a přehoupáváme se do druhé poloviny. Navíc vítr do zad a magnety před Vožicí a sjezd do Vožice je reklama na podzimní cyklistiku. Sundal jsem bundu, letím jen v dresu s chlupem a spodním trikem, už chci být u auta! Ale je tu třeba ještě Šlapánov! Lukovi to sedlo, neúnavně tahá a naviguje, je to luxus, když vám někdo při nájezdu na hlavní zařve dobrý a vy nemusíte sáhnout na brzdy! Závěr utekl, jak bývá zvykem, najednou by se jelo ještě dále, spekulujeme, že nám třeba ukradli auto a budeme muset do Prahy na kole. No tak ta představa mě neláká a naštěstí je vše tak jak má být … od vycvaknutí tretry se do 45 minut válet ve vařící vaně a koukat na páru, co stoupá k bodovkám! Díky Luke za Belgii II! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-11-16T18:47:14Z |
| Na neděli předběžná dohoda s Kolíkáčem, že "něco" dáme. V hlavě Poděbrady, Brod, no prostě nuda nuda, šeď, šeď... v sobotu večer cink "vzal bych auto", no to mě potěš... nadhodím něco z Bene, předklikanou a trochu zkrácenou trasu. I tak mě přijde 1700 m na 120 km jako docela dost na listopad... nicméně Kolíkáč chce Javorovou skálu, což jen tohle stoupání má přes 300m, myslím si sice cosi o vrchařském blouznění, ale kliknu to tam.
V neděli ráno překvapivě zima a slunce se taky neobjevuje, počítám ale s růstem teploty a zimní bundu nechám doma. V Bystřici jsme za chvíli, ale z auta se moc nechce, včera bylo ráno 10 a dneska pořád jen 3 stupně. Ještě, že začínáme do kopce. Docela se zahřeju a v následném sjezdu mi překvapivě není zima. Nohy i ruce se sice zas pomalu dostávají do stavu umrznutí, ale tentokrát z toho nemám žádnou depresi. Místo toho přichází doktor Ferrari s krevní konzervou s nápisem "hladký asfalt". No to je požitek. Stoupáme tak nějak zadarmo a kopec nekončí. Na duši to hřeje neskutečně a na zbytek nemyslím. 6 km a najednou jsme ve výšce 638m. Kolem mlha nebo mrak, Kolíkáč bere bundu na sjezd, ale mě přece zima nebyla, tak proč, dyť za chvíli budeme zase stoupat. Překlopit se přes menší brdek s pěknou serpentýnou do Neustupova a odtud zase stoupat a stoupat až se zastavíme na 687 m. n. m. K vysílači Mezivrata nezajíždíme, to si necháme na lepší počasí, tak překřížit silnici I/3, kde je naštěstí docela malý provoz a užít si sjezd do Smilkova. Tady už na větrovku došlo, a i tak to byla docela mrazírna. Jak člověk vjede na rovinu, je najednou tepleji, a ještě tepleji když zastavíme v Heřmaničkách na přejezdu, kde ještě závory zvedá řetězové soustrojí. Minulost se tu prolíná s budoucností, když projíždíme právě budovaným podjezdem pod novým železničním koridorem, kde už je vyražený rok zhotovení 2021. Další krásný sjezd do Prčic a už jsou tady Kolíkáčovi vytoužené Sušetice, 6 km a 5 % hlásí Garmin, tak to je maso. Sundat bundy a jde se na věc. Listopad, zima, ZDV, strach se zpotit, to všechno je pryč a zimák si chce užít tohle kopcovaté maso. Nahoře doleva na starou, hodně starou lesní cestu a stoupáme až k vysílači. Tady už přeci jen opatrně, hledat asfalt mezi šotolinou a spadaným mokrým listí chce přeci jen trochu volnější tempo. Na vrcholu zastavíme, ale nikde nic a nikde nikdo. Prý tu má být vysílač. A jó, támhle asi 50 m od nás... s trochou představivosti je v mlze vidět. Nevadí, pokračujeme opatrně dolů na trať letošního závodu v Monínci a uhánět dál z kopce do Jistebnice. Fouká proti, ale sklon to docela kompenzuje. Navíc s pocitem, že největší kopce máme za sebou. Podivujeme se kráse asfaltu na bezvýznamných silničkách. Tohle se fakt neomrzí. Stoupáme na Chotoviny a už je cítit, že to bude chtít doplnit pořádně energii. Ještě spadnout směrem k Táboru, ale už to otáčíme na sever. Jeníčkova Lhota je dobré místo pro bufet, i když počkat dvě minuty, Broučkova Lhota by taky nebyla od věci... No trochu deprese, že jsem čekal hody na sluníčku a zatím se tu krčíme za stromy, aby nás moc neofouklo. Slunce kdesi na obzoru svítí, ale my máme smůlu. Jenže to už je tu zase doktor Ferrari, aby mi vyměnil kapačku. Tentokrát s nápisem "vítr do zad". Jo tak to mě taky baví. Tříkilometrový a tříprocentní magnet z Jedlan by to snad vyjelo samospádem a když se tomu trochu pomůže, najednou člověk letí do kopce jak profíci a není divu, že při kontrolním pohledu na waťák to začíná čtyřkou. Ze Staré Vožice do Mladé Vožice pak letíme táhlým klesáním pořád přes 45 km/h, tohle si nejde neužívat. Navíc se blíží cíl a nedostavuje se únava, takže dokud fouká do zad, nechce se zvolňovat. V protisměru jarního výletu si užíváme další a další kilometry úzkých silniček. Pak odbočit doleva a už zase kopírujeme návrat jarní trasy. Stoupání ve Šlapanově si pamatuju moc dobře, navíc tentokrát je i čas zastavit se a udělat fotku. Ze Zvěstova pak zastrčenou silničkou, když hlavní do Jankova už máme projetou. Asfalt opět bezchybný, tady se člověk málokdy netrefí. Z Jankova to dle mapy.cz vypadá na rozbitý úsek, ale nemají aktuální fotky a z Jankovské Lhoty už je skoro celá silnice až do Bystřice nová. Pořád s větrem v zádech, a navíc ještě skoro pořád z kopce. Prostě ideální zakončení. Až k autu neskutečná euforie a nevybavuju se, že bych někdy výlet končil takhle čerstvej. Za chvíli je člověk doma, vyprat, do vany... a najednou jsem úplně mrtvej a vlastně nevěřím, že jsme si to takhle práskli v listopadu. 125 km, 2200 m. Neskutečnej zážitek, a přitom leden už je za dveřma | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-15T17:07:01Z |
| Jooo 27 padne, to je jasny! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-15T16:25:38Z |
| Sumava deluxe
Na nedeli jsem si nechal klasicky okruh pres Nemecko, bez zajizdek, objizdek, vyjizdek, diky kterym pak vetsinou najedu dve ste km. Jo to byly casy, kdy mi stacilo objet kolem 180 km a byt spokojeny na maximum. Prislo mi tedy symbolicke dat nejspis posledni letosni jizdu presne tak, jak jsem ji kdysi objevil. Dny jsou uz opravdu kratke, takze vyrazim pred osmou rano, za mlhy a teploty na nule. Jenze jakmile zacnu stoupat na Hojsovku, vse je zapomenuto. Fotim mlhu pode mnou, slunce sviti proklate nizko a do oci tolik, ze traktorista ktery jede pro baliky slamy mi rika, ze me vubec nevidel. Ani se mu nedivim. Az na Spicak je pak teplo 8st, kdy ma clovek pocit, ze by snesl i kratky dres. O to vetsi zima je pak z Bavorske Rudy az do Zwieselu, kde vidim na Garminu opet minusove hodnoty i kdyz mi prijde, ze ten Garmin ukazuje tak o 2st mene nez v realu je, zajimave. Bezkari na koleckovych bruslich se chystaji na zimu, ja na dalsi kopec, kde se nastesti otepluje. Ale uz ne k 15st jako vcera, je jen kolem 6-8 stupnu, slunce sviti, ale az takove teplo mi neni. Ale uzivam si, ze jsem opet mohl objet tuhle deluxe cast na nemecke strane Sumavy, jen skoda, ze vyhlidka v Neuschonnau je zavrena, covid asi vladne i tady. Stoupam k Bucine na prechod, vyhledy az do Alp a na teplota atakuje 13st, takhle to ma vypadat! Pekarnu v Kvilde dnes vynechavam, stejne ten chleba za 48 Kc je docela drahy, na to abych si ho kupoval pravidelne! Pote je tu klasika Modrava, Srni, Prasily, obcas par turistu, na kole ale moc lidi nepotkavam. Blizim se k Panciri, ktery stejne jako vcera je plny lidi, takze stejne jako vcera si ho dam v tempu a mirim dolu. Spicak parkoviste hlasi 23 volnych mist. Ja se tesim na teplou sprchu, protoze kdyz sjedu z Hojsovky dolu, zase je tu dole zima jen kolem 6st. Ke konci uz nic navic nenajizdim, delka je i tak vic nez dost, vic nez bych si pred timto vikendem myslel. Listopadova Sumava deluxe se nepovede kazdy rok, o to vice je treba si toho vazit! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-11-14T19:20:53Z |
| Uaaa další příspěvek k metě 27 litrů za rok? | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-11-14T17:56:53Z |
| K Dunaji na listopadove kafe
V patek vecer s prekvapenim objevim na internetu clanek, ze uz se opet do Bavorska muze na 12h. Takze usinam s tim, ze se v sobotu pojedu po delsi dobe podivat k sousedum. Rano menim plany a misto krosa sedam na silnicku, vypada to ze bude hezky. Nicmene vyrazim az po 8h a v hlave mam sen podivat se k Dunaji. Pro jistotu beru jeste svetlo a blikacku. Kazdopadne se mi moc dobre ze zacatku nejede, jsem nejaky zatuhly, ale vlastne se nedivim, vcerejsi intervaly na trenazeru jsou ted znat. Slunce ale sviti o sto sest, teplota je i po ranu kolem 10st, jen silnice ve stinu lehce oslizle, ale jinak se jede pekne. V Nemecku zadna kontrola na hranici, takze mirnym tempem mirim k Dunaji. Cas ani rychlost nesleduji, jediny udaj na Garminu ktery mam zapnuty je teplota vzduchu. Ta se s blizicim Dunajem zacina zvysovat, aby u nej dosahla ke 14st. Fotka na moste, plaz prazdna, v protismeru pouze multikulti osamely bezec. Plazova kavarna po letni sezone zbourana, takze jedine kafe, ktere si dnes muzu dat, je to v kofeinove tablete! Snim banan, svezu se kousek podel dalnice a otacim to smerem k Cesku. Nohy se diky teplu konecne trochu rozjely, ale samozrejme vim, ze budu rad za prumer kolem 25kmh. V hlave uz zase srotuje, ze bych jeste mohl dat dve ste km, ale to se bojim ze za svetla nevyjde. Snazim se jet alespon trochu tempo, coz se zacina darit. Pozoruji nizko polozene slunce, ktere vypada ze dalsi hodinu zapadne, ale ono je sice nizko, ale drzi se statecne. Takhle pozde (rozumej v listopadu) jsem k Dunaji nikdy nejel, takze si uzivam netradicni pohled na prirodu, kterou znam z jara a leta. Saham do kapsy pro tycinku, oriskovou ale nechci. Vyndam druhou a zase oriskova. Treti pokus a opet oriskova, ja chci ale ovocnou! Vyndam tedy vsechny ktere tam mam, abych zjistil, ze si dnes opravdu muzu dat bud oriskovou, nebo oriskovou. Volim tedy oriskovou a mirim do kopcu. Teplota porad pekna kolem 12st, jen v lesnich usecich se zacina ochlazovat. I druhy prejezd hranice v Bavorske Rude je v pohode, zadne kontroly, takze se do Nemecka jednorazove opravdu opet muze. Vitr ted fouka trochu do zad, takze na Spicak vyletim. Cesta na Pancir je dnes opet lemovana auty a chodicimi turisty, coz se mi hodi, alespon me trochu namotivuji vic si v tomhle poslednim kopci dneska davat. Tesne pod vrcholem jede dolu v protismeru auto Tesla, naopak nahoru se statecne na kole drape otec s malym synkem. Nahore ani nezastavuji a mirim dolu, ted uz slunce opravdu zacina zapadat. Za jizdy nasazuji blikacku na magnet na bundu, zapinam predni svetlo a jsem u prehrady. Bojim se podivat na tachometr, zase tam urcite bude tak 185 km. Ale ne, dnes mi stestena preje, je tam 198, takze si jeste vyfotit podvecerni oblohu a spokojene dorazit po pul pate domu. Neveril jsem ze se letos jeste do Nemecka, potazmo k Dunaji podivam, takze je to splneny sen! | |