Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme na jaře (ID: 384) | Ostatní témata |
| Autor: Iceman | Datum: 2020-04-27T12:08:50Z |
| Pátek a hniju v práci. Rentiéři hoblují v krátkým Kozákov, já sleduji hodiny až odbijí padla. Venku jaro v plném proudu. Doma rychle pobalit oranžový kostým, přibalit zimní bundu a rukavice, co kdyby. Víkend začíná, v Praze náhodné setkání s vyšvihaným Barbánkem. Konečně Paka. Spešl zaparkován v šupě, po 2 dnech z práce jsem worvanej. Pifko před spaním, v posteli plánuji kam v sobotu vyrazím.
Zpoza okna nádherný ráno, svítí, co víc si přát . Dopoledne markýruji činnost na zahradě, při obědě se mi už třesou nohy jen vyrazit. Láká mne Strážné a Benecko. Strážné je fajn, Benecko je těžší. Chtěl bych ho moc. I proto, že návrat do Paky je ze Semil snazší než z Vrchlabí. Svítí fest, ale teplo není. Studenej vítr, zimní bunda a rukavice přibalené omylem se více než hodí. Takhle to mám rád. S rozvahou námořníka pluji na dvou kolech. Jen tak aby nohy nebolely, žádné starosti všedních dnů, nirvána no. Pomalu se blížím k Lánovu, pod sebou vidím značení z Krakonoše. Fuj, v závodě bych to jet nechtěl. Tesák, Hadovna, jak dlouho to sakra je ? Kde je skupina A ? Kde je věrný druh Šemík ? Jen stará, sepraná bunda potvrzuje, nebyl to sen ... Strážov, posledních pár metrů před HP dát velkou, to jsou pocity zas. Opojení vrcholem prodlužuji tyčkou a dopíjím bidon. Benecko bude, je to jasné, navíc mi shoda okolností přihrává tři pacienty na silničkách. Rychlé pozdravení, taky Benecko ? Paráda, chuť se svézt je obrovská. Stoupání na Benecko rozděluji na 2 části. První je nudná a dlouhá, druhou mám rád. Benecko je už cítit, i přes kyselinku v nohách není větší slast šoupnout velkou a těch pár posledních metrů nahoru dolámat. Sakra ještě jednou takhle, ale ne dnes. Zprvu pohoda, začíná mi stoupat sebevědomí, hurá na špic trochu to rozpohybovat. Bohužel byl to jen záblesk, taková cyklistická fabulace, nahoře zásek 200 metrů, 0:1 pro domácí. Domácí skorovali ještě jednou. Mezi Semilami a Pakou si mne docvakl místní Turista. I kdybych si zlámal nohy, nestačil bych. Celkem tedy 0:2  .
| |
| Autor: Turista | Datum: 2020-04-26T19:41:24Z |
| Luky ted jsem teprve prelouskal. Díky za poutave cteni, jses fakt spisovatel. A jeste vetsi dik za krasne odpoledne. | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-25T20:35:40Z |
| Myšlenka z Koloděj, že na autovýlet by stačilo i odpoledne a mě hned napadne ukázat klukům silničky kolem chalupy. Měl jsem to v hlavě už dýl, ale pravda je, že hezkých silnic v těch končinách sice není málo, ale na dvoukilo to není. Takže na odpoledne to bude ideál. Plánování bylo jednoduché, vezmu dva svoje okruhy (Kozákov + Kopanina a Ješťěd + Rašovka), smíchat dohromady, přidat Javorník a dochutit to zapomenutou krajinou mezi Hodkovicema a Českým dubem.
Sraz je na Louce pod Loukovem. Bohužel tu opravují most, takže hned vím, že budu muset změnit dojezd trasy, ale přidá to jen kilometr a nevidím to jako problém. Jsme tu včas, takže Pirát stihne nastavit půjčeného kolo. Prezidentský vůz je tu za chvíli. Odpolední start má výhodu, že je teplo hned od začátku a tak v družném hovoru vyrážíme směr Ždár a dál mezi rozkvetlými loukami směr Vyskeř. Až první kopec v Kacanovech přeskládá naší skupinu do klasické formace "všichni za Mírou". Motanice mezi skalními útvary na Hrubou skálu a padáme do Radvánovic, kde přejedeme hlavní. Turista už cítí Kozákov a i přes moje upozornění, že oficiální start je až z Radostné, ujíždí a nehledí na pravo, na levo... Basko chtěl taky nastoupit, ale jednak si nevšiml, že na vrchol v tu chvíli zbývá 12 km a druhak nějak neměl nohy. S Kolíkáčem čekáme na Baska za brdkem před Roudným a vydáváme se na stíhácí jízdu. Radostná je tu za chvíli, vysvětlujeme Baskovi, kde je cíl a jako motivaci si dáváme sjet aspoň Piráta, který hrdinně visí za Mírou... teda za chvíli už vidíme, že nevisí a tak máme terč přímo před sebou. Snažím se držet 280W. Tak nějak doufám, že bych to mohl v dobrý den vydržet až nahoru. Kolíkáč to komentuje stylem "na mě se neohlížej", což není úplně povzbudivý a o to míň, když si v půlce kopce vleze přede mě. Je vidět, že se blížíme, ale Pirát jede dobře, takže ne moc rychle. Za to mě nějak tuhnou nohy a přemýšlím, co se stane, když zakřičím moooc. Nakonec si slíbím aspoň na vrchol hlavní, kde už máme Piráta na dostřel a tak všichni svěšujeme. Neprotestuju, přesně to jsem měl beztak v plánu. K rozhledně tedy dojíždíme až pár minut za Turistou, který nás všechny odmění přednáškou o tom, jak se mu jelo blbě a že si asi koupí elektrokolo. Tak určitě! Občerstvení a pokec při čekání na Baska, který hned oznamuje, že dál nejede. Sjezd z Kozákova je opravdu za odměnu, jak dlouho to bylo do kopce, tak dlouho se jede z kopce. Navíc je vidět, že Iceman zametal. Asfalt bez výhrad a je na co se koukat. To samé platí o stoupání z Malé Skály na Frýdštejn. Hákuju Kolíkáče, který hákuje Míru. Klasika. Z Frýdštejna zkratkou na Kopaninu, o tohle bych kluky nemohl ochudit. 900m s průměrem 16%, sednout si není kde, maximálně na lavičku u cesty, ale to se nikomu nechce. Teda mě už trochu jo, ale lavičky už byli na Kozákově. Po silnici zpět do Frýdštejna hezkým sjezdem a houpavou částí mezi loukama míříme na Sychrov. Průjezd staletou alejí a kolem zámku. Padáme kolem dvoupatrového viaduktu. To chce foto. Kolíkáč se ptá, jestli to teď bude do Liberce po rovině... no nechci mu lhát, tak se snažím vyhnout odpovědi... 2km a 6% směr vesnice s příznačným názvem Vrchovina je teprve začátek. Kolíkáč řve blahem, že prý netřeba jezdit do Alp. Tak tohle hřeje u srdce. Za Hodkovicemi je uzavřená cyklostezka. To mě trochu děsí, protože objížďka bude na dlouho, ale nedá se nic dělat. Vracíme se a stoupáme na Záskalí, to je větší stoupání než bylo v plánu. Navíc se tudy má jet zpět. Dáme si tedy předem Javorník, kdybychom nestíhali, ať můžeme jet z Ještědu rovnou. Jak jsem se těšil, že uhákuju Míru na Kozákov a vůbec jsme nestartovali spolu, tak jsem se upínal k Javorníku. 1350 metrů do 9% mi mělo sedět. Jenže sedělo to spíš Kolíkáčovi, který odtancoval za Mírou, zatímco já jen koukal, jak ty dva jedou... Nahoře ještě Kolíkáč odjel a já to jen zpovzdálí sledoval. Foto Obřího sudu a vracíme se zpět na původní trasu. Občerstvení v Liberci. Nikdo moc nechce plnit bidony s vidinou toho co přijde. Stoupání z Liberce je takzvaně hákové. No a já... zase mi ti dva cukli. To už nahoře komentuju jako konec oranžového snu. Ztráta nevelká, ale ten pocit, když sem se v půlce kopce zastavil a nohy nemohli dál. Mírá povídá o jeho nejhorším dnu na jaře a já tam nejsem. Propadám depresi, ale sjezd z Výpřeže jí zase rychle zahání. Čas je, tak dáme i Rašovku a jedem podle plánu, zas mi to odjíždí a zůstávám s Pirátem. Měl jsem pocit, že málo jím už před Libercem, najedl sem se, zmrzlina byla a nic. Už nevím co, tak do sebe cpu ještě bonbony co vozím místo gelu, abych se nějak vzpamatoval. Mezitím se v hlavě trochu naštvu a chci si to dát aspoň podle sebe na max. K mému překvapení se začínám vracet k Turistovi s Kolíkáčem, a tak je hned o motivaci postaráno. Ve vesnici (Proseč pod Ještědem) už je můžu pozdravit Kaprovou hláškou, proč na mě čekají. Zbytek kopce uvisím, ale hitparáda to není. Pokračujeme dál, na Javorník už nemusíme, tak zas spadnout do Hodkovic. Zbývá zapomenutý kraj kolem Dubu. Stoupání z Českého Dubu vynecháme, a tak jen sjezd z Hradčan a závěrečná stojka z Trávníčku. Jo tohle jsem před pár lety tlačil (700m, 12%), ale ne dnes. Držím se Turisty a když mi nevyhovuje jeho tempo, jdu drze před a jedu si k imaginárnímu cílí. Teď už jen spadnout do Svijan k Jizeře a vrátit se po rovině k autu. Míra dělá blikačku, už se totiž hodně stmívá, zatímco já si zas užívám ten pocit mašinfíry co se blíží do depa. Tak to bylo moje silniční království. Doufám, že se to líbilo a někdy zas (a třeba ve větším počtu) přijedete na návštěvu. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-25T18:55:31Z |
| Vylet do Vimperka
Diky zavrenym hranicim me to na kole tahne cim dal vic na jih te nasi Ceske zeme a dnes jsem si vylet opet o neco protahl. Budicek po 6h ranni, v poklidu posnidat a nenechat se zmast sviticim sluncem a teplotou 8st. Nekompromisne beru zimni bundu, protoze pres den ma byt na horach jen neco pres 10st, proti patku tak bude chladneji. Vyrazim pred 8h ranni opet nekam na jih, chtel bych co Vimperku, kde jsem nebyl hodne dlouho. Beru to pres Depoltice, Strazov, Cachrov, kde se sveho casu take jezdil Kral Sumavy. Sice je to tim padem hned od zacatku nahoru dolu, ale tak nejak ty 3 km vyskovych metru musite nastoupat. Mirim k Susice, ale predtim jeste jeden tradicni hup pres Hartmanice. Slunce sviti, vitr z boku nebo zezadu, takze se po ranu jede paradne, ale nijak to nehrotim, den bude dlouhy. Pred Susici to vezmu pro me novou cestou do Kasperskych Hor kvuli uzavirce hlavni silnice a musim rict, ze je to moc hezky usek. Nalevo zelenajici se louky, na horizontu se tyci hrad Kasperk a k tomu pekny asfalt prevazne do kopce. Prijizdim tak primo na namesti v Kasperkach, prejedu kostky a po hlavni mirim smer Stachy a Vimperk. Opet se vyskrabat na horizont a uzit si pekny sjezd do Stach. Pak trochu zakufruji ve Zdikove, kde to ukazuje ze doprava na Vimperk tudy ne, ale nastesti to vcas otacim a nakonec staveniste projizdim. Jinak by to asi byla docela zajizdka. A to uz klesam po hlavni do Vimperka, jsem prekvapen, ze tu maji Tesco i Lidl, ja ale mirim po hlavni na Strazny a pak to chci stocit na Borovou Ladu. Jenze cesta je nejak porad do kopce, no ono neni divu Kubova Hut je tu, nalevo jsou cedule odkazujici na Boubinsky prales, tyjo to jsem si zajel docela daleko. Radeji kontroluji mapu na mobilu, nebylo v planu najizdet nejak moc navic pres dve ste km. Zahy ale prichazi odbocka na Borovou Ladu a to me trochu uklidnuje. Krajina je tady doslova kouzelna, to se musi nechat. Prichazi ovsem mensi hladak a zjistuji, ze dnes jsem zasoby jidla lehce podcenil. Mam pres 4h jizdy, dalsi 4 minimalne prede mnou a v kapse jedna tycka a pulka pikaa z minuleho tydne a jedna haslerka. Holt s tim budu muset setrit, o to vic se zacinam tesit na jidlo doma. Mohl bych nekde zastavit, ale k tomu se nechci snizit. Borova Lada, Nove Hute, zkratim si to trochu po cyklostezce, kde je nastesti asfalt a zahy se napojim na hlavni do Kvildy, kde uz jsem skoro "doma", mysleno ze tady uz to znam. Pekarna opravdu stale zavrena, coz je stejnymi slovy napsano na poutaci. Stale je jasna obloha, ale jak jsem cekal, zadne teplo tu neni, sjezd pres Modravu a zimni bundu jako kdyz najdes. Jen tech par turistu v kratkem asi ta lehka zmena v pocasi zaskocila. Dojidam tycku, cucnu pikaa a nechavam posledni zbytek. Bude to bud a nebo, ale snad mi nedojde. Mirim na Gerlovku, jeste predtim zase vytresu sebe i kolo na kostkach v Prasilech, kde je nutno absolvovat kostky v cele delce diky oprave mostu ve vsi. Tenhle vikend je na Sumave o poznani vice turistu, rodin s detmi, hned to vypada veseleji! Zkratka pod Pancirem, tady se lidem skoro musim chvilemi vyhybat. Ale to uz je tu grande finale, na nejlehci prevod dat po 7h Pancir, to je proste krasa! Mirim dolu, pod Spicakem se na silnici leskne velky cerveny bonbon Haribo, mam na nej hroznou chut, ale stavet prece nebudu! Jedu tedy dal, za chvili me dojede borec na silnicce v kratkem dresu a docela si na rovince do Hojsovky dava. Tak ho haknu, ale kdyz si asi po minute odfrkne, dojde mi, ze bych mel dodrzovat 10m aerosolovy odstup. Jeste tak neco chytit! Odpojim se a jedu kus za nim, vcetne deluxe sjezdu z Hojsovky. Pak mi borec mizi, ja to stejne beru jeste kolem prehrady. 200 km se blizi, jeste ale chci mit nastoupano pres 3300m takze to vezmu jeste jednou do kopce, kde potkavam myslim Jirku Nesvedu, jak neco kuti na zahradce. Paradoxne cim vic se blizi konec, tim vic sil mi prijde ze mam. Ale v tom nejlepsim se ma prestat a tak uz dal neblbnu a po 8,5h koncim povedenou jizdu, ktera me zavedla do dalekeho Vimperka a nazpet, to vse v krasnem jarnim pocasi! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-04-20T18:45:30Z |
| To si tak sedíte nad mapou a koukáte, jak se vám zmenšil váš životní prostor. Ono ne, že by to bylo málo, v kontextu lidí, co řeší daleko větší trable to snad nemá smysl zmiňovat. Ale přesto, nebo právě proto, vstupují do života i filozofické otázky. Třeba co je to život. Pracovat, jíst a spát? Spíš ne. A je šťastný ten, kdo tohle řeší, nebo naopak ten, koho to ani nenapadne, protože má možná tisíc jiných starostí? A co ty hranice, co sakra ty hranice. Jsou přece daleko, přesto se cítím zavřený, jak moucha v bytě. Narazím do skla, když budu chtít letět za sluncem. Anebo ne? Pár kliknutí a zas tak daleko nejsou, kolegy do téhle srandy najdu hned a ve čtvrtek ráno už cvakají tretry do kufrů. A letíme za sluncem...
Teplo jak před týdnem a slunce na startu mě donutilo hodit všechno do auta a nechat jen krátký-krátký. On je ale sakra rozdíl startovat do kopce a z kopce. První minuty tak fest mrznu. Naštěstí kopec přichází po pár minutách, rád jedu naplno, a ještě radši jsem, že nevypadám jak blbec, co si musí něco dokazovat v prvním kopci. Zahřát se asi potřebují všichni. První tři brdky a zima je ta tam. První delší kopec musím na chvilku polevit pod 300W a hned mám pěknej zásek. V rovnější části ale seznávám, že bych mohl být odvelen na kratší trasu a radši si to doskočím. Máme za sebou hodinku a Kolíkáč zvídavě zjišťuje čísla z Garmina, asi se mu zdá, že si moc dává. Uklidňuju ho, že čísla jsou v podstatě stejný jak z časovky s Camrdou a tedy, že v pohodě ještě tak půl hodinky vydržím... Konečně chvíle klidu, Míra odjel. Teda nemám pocit, že by se zvolnilo, ale asi jo, když tu není. Snažím se sehnat překladatele, protože nějak nerozumím těm pojmům jako "lavička", "výlet", "cukrárna", "kafíčko", ale zdá se, že nikdo neví ani o jakou cizí řeč šlo. Konečně lavička, Turista na ní sedí a přebírá komsy, my jedeme dál. Což je dobře, protože každý kopec, kde se nemusí nad 300W se bude hodit. Konečně si nás Míra docvakl a zase se aspoň trochu jede. Za moc to ale nestojí, protože má dnes kamenný nohy, takže nám závidí ty naše. Protože mi si vzadu v klidu povídáme (o 300 wattech v háku). Nejvyšší bod první půlky trasy máme za sebou a hle Drážďany. Příjemné cestovatelské překvapení, přes Drážďany to má do Rakouska mnohem větší říz. Čekám klesání k jihočeským rybníkům, ale spíš se pořád houpeme. Metáme to Metánovem, zaregistruju Žirovnici, ale moc času na kochačku není. Kdo si šáhne na brzdy v nepřehledné vesnici na šotolině, už jede sám. Teď to jen nevzdat, až se otočí, chci, aby mě aspoň viděli... hurá. Míjíme ceduli Jihočeský kraj, 200m a výjezd z lesa. A hele, rybník, louka, cesta po hrázi lemovaná duby s bílým nátěrem místo patníků. To tam tu ceduli Jihočeský kraj ani dávat nemuseli. Cesta se houpe v příjemném duchu a kvalita silnic se o něco zlepšila. Ani ve Strmilově k mému překvapení nepřichází výjimečné stoupání, tempo opadlo a půlhodinové NP jde poprvé pod 200W a daří se mi trochu si orazit. To se bude hodit. Před hranicemi ještě párkrát zalaškovat s Turistou, když jsem teď výjimečně svěží a konečně jsem tu: Peršlág a nejsevernější most Rakouska přes Červený potok. Ostnatý drát je tu jen na ukázku, mostek je přehrazen červenobílou páskou, značně vytahanou asi od přelézání. Ale kdo chce, může si nabrat čistou vodu z Červeného potoka, nebo z Rottalbachu, možnost volby tu pořád je. Karl se lekl, že jsme emigrovali a vyrazil do Hradce sám, ale brzo jsme se našli. V Horní Pěně platí Karl za všechny naše průlety po děravých silničkách, bohužel se díra zakousla až do ráfku. Naštěstí bez pádu a s možností pokračovat. V Jindřichově Hradci natankovat rum přímo ze stojanu a zakoupit k tomu v Lidlu colu. Je letní počasí, tak dávám zmrzlinu, na tu to vždycky dobře jede. Ťuknout si víčky od bidonů, jo to je pohodička. Musíme ale dál, 90 km stále zbývá. Za chvíli znovu Karl s prázdnou duší a první oprava asi nebyla dostatečná. Kolíkáč nabízí svoji značkovou duši Mavic a když je odmítnut, tak přechází k činu a prostě jí Karlovi vnutí, i kdyby mu prý měl vytrhat ventilky z ostatních duší. Nezničitelná duše Mavic naštěstí funguje, a tak pokračujeme už bez komplikací dál. Teda pokud se za kompilaci nepovažuje Mírova slabší chvilka, kdy mu nejde jet víc než 250W, nebo Karlova slabší chvilka, kdy mu zas nejde jet míň, než 400W, takže se vydává na 45kilometrový únik. Jelikož se tyhle události vyskytli ve vzácné shodě, tak i já mám možnost si to udělat hezký na špici. Požírám zbytky z kapes. Melu z posledního, ale přitom mám pocit, že mám nekonečný rezervoár sil. Kilometry ubíhají a s pocitem, že mě to strašně jede (reálně je to skoro pořád z kopce a po větru) se snažím nepolevit. Turista jede letos asi poprvé víc jak 5 minut v háku a hned děkuje všem okolo. Před Štěpánovem sjíždíme Karla, a tak si můžeme vychutnat společný dojezd. Pak už jen blažený pocit po celém těle, osvobozená mysl a osvobozených 223 km silnic. Splněné přání, ale ne to, co si prostě koupíte. Tohle je to dětské, pro které se musíte snažit, musíte mít kolem sebe lidi, co vám s tím pomůžou, a nakonec je to i dětsky snadné. | |
| Autor: Vlčák | Datum: 2020-04-18T20:46:51Z |
| Jojo bylo to dneska parádní bratrské výletování po Krušných horách ,fotky vloženy do alba trénujeme na jaře 2020 | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-18T20:31:54Z |
| Vlcaci slapou a zijou, to je dobre, snad uz brzy zase spolecnou oranzovou silou!! | |
| Autor: Pistachio | Datum: 2020-04-18T20:27:51Z |
| Když Jížo letí ve čtvrtek na jih, tak my s bráchou dnes na severozápad. U Žatce už se maká na chmelnicích, na Klínovci je stále sníh a dokonce se ještě lyžuje. Líznout Vejprty, vyloupit večerku v Kovářský, foto na hranicích s Německem, pohoupat se po hřebeni a pak vletět osmdesátkou do Chomutova. Dobrý to bylo, hlavně minimum lidí a aut. Brácha ještě doplní fotky. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-18T18:49:12Z |
| Snílku dobrá vzpomínka, uplne jsem si vybavil ten posledni vyhup na Simanove, ten epochalni asfalt na Javorniku, kde se da letet na velkou a i ten Pancir stipal ve stehnech, pekny! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-18T18:16:01Z |
| Rikal jsem si, jaky jste to museli mit krasny vylet, deluxe report Kolikaci! Priste treba zkuste trochu vic zapadnim smerem a snad se konecne potkame! Nebo rovnou dorazte do Klatov a dame dvoukilo spolecne, jako pozvanku pridavam me dnesni pokracovani.
Po stopach Krale Sumavy - Simanov, Javornik, Churanov Velikonoce jsou minulosti, clovek by si hned zvyknul na ty ctyri dny volna, ale neda se svitit, je potreba se vratit opet do karantenniho home office. Sobota ale jeste vypada nadejne, sice se tu ma odpoledne objevit frontalni rozhrani a k veceru a v nedeli rano ma prset, ale kdyz vyjedu vcas, muzu toho dost stihnout. Takze takovy je plan, rano si opet privstanu, abych v osm hodin vyrazil s plnymi kapsami smerem na Susici. Puvodne jsem chtel jet opet na Kasperky a Svojse a Kvildu, ale uzavirky a objizdky me nakonec nasmerovaly na trasu poslednich rocniku Krale Sumavy a za cesty jsem operativne menil kudy pojedu. A tak se najednou prede mnou vyhoupl slavny Simanov. Slunce dopoledne sviti tak akorat, neni ani zima, ani horko. Ve stale vice zelenajici, byt trochu vysusene trave se povaluji kravicky a ja zacinam ukrajovat prvni metry tehle stojky. Prekvapive se mi ale jede docela dobre, asi dusledek toho, ze v tydnu vzdy jezdim na tezkem 14kg krosu a vikend na Canyonu je pak pocitove jakoby to jelo samo. Takze Simanov vyjedu a jeste mi zbyva ten nejlehci pastorek. Sjedu dolu a po 2,5h si snim banan, prvni dnesni obcerstveni a to ani hlad moc nemam, ale je fakt ze snidane mala nebyla, takova trochu ve stylu kolegy Karla. A to uz mirim na Javornik! Snazim se vybavit si vzpominky na lonskeho Krale Sumavy, takze jedu v ramci moznosti naplno, co to jde, ale samozrejme to neni takove, kdyz jedu sam. Nahore je pusto, prazdno, takze si alespon imaginarne predstavim obcerstovacku a vedle ni si odskocim. Sjedu dolu, ale nemirim doprava na Kasperky, ale doleva na Stachy pred kterymi zahnu smerem na Churanov. Tady se kdysi jel jeden zavod Suac, jinak tu ale skoro vubec nejezdim, takze je to pro me uz trochu exoticka lokalita. Silnice je siroka, opravena, jede se pekne. Jen ten vyrazne modry dum se sem prilis podle me nehodi. Pred Churanovem odbocim, abych se napojil na hlavni silnici na Vimperk. Pak nasleduje podobny usek jako pred tydnem do Borove Lady, kde ale nejde jet na Kvildu po hlavni kvuli dalsi oprave. A tak si zopakuji sotolino kamenity usek pres Bucinu, no puvodne jsem ho neplanoval, ale co se da delat. Zacinaji se honit mraky, frontalni rozhrani se blizi. Klasicky usek pres Modravu, Srni a Prasily proletim, ale v Prasilech oprava mostu a tak si mistni kostky musim vychutnat v cele delce. Minule se mi tu povolilo sedlo, dneska nastesti drzi. Stejne tak se mi drzi i sily, az jsem pozitivne prekvapen. Cucnu si opet trochu pikaa, snim tycku a mirim do Zelezne Rudy, kde uz prodavaji zmrzlinu. Tu si mozna dam za odmenu vecer doma, ted me jeste ceka stoupani na Pancir. I to zvladam se cti, ale nejlehci pastorek preci jen uz vyuziju, neni treba hrat si na hrdinu. Po ceste projde par turistu, takze to take namotivuje nejet uplne vyletne. Ale nahore zacina poprchavat a smerem k domovu vidim docela tmave mraky. Nastesti je jen misty slaby dest, silnice sice chvilemi mokra, ale jeste nenahazuje. A to uz jsem nastesti doma a dalsi dubnovy vylet po stopach Krale Sumavy je u konce. Premyslim o kolik by to bylo lepsi, kdybych jel s nekym. Snad se to uz brzy povede, protoze sdileny zazitek je vzdycky jeste o neco lepsi! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-17T18:59:19Z |
| Nedá se na nic soustředit, zase chci vidět ten ubíhající asfalt pod sebou, ty zelené louky, hnědá pole a hluboké lesy kolem sebe. Svištět hlava nehlava tou českou krajinou na vynálezu jménem kolo. Tohle je terapie na žaludeční neurózu a na alergickou sinusitidu. Na vše se zapomíná, jen zapnout fixační mód na Mirkovo zadní kolo a valíme! Vůbec se nedivit tomu, že slibované kochací tempo a posedávání po lavičkách se nekoná, znovu se jede plná palba. A dnes mi to vůbec nechutná, nohy nejedou, ztuhlé svaly se brání. První móóc! Nedá se nic dělat hoši, dnes to bude se mnou horší. Ale ani Luke na tom není úplně nejrůžověji anebo mě v tom nechce kamarádsky nechat anebo Míra s kamennými nohami chce na displeji vidět čísla začínající jen 4? ....kdo ví...Karl kroutí hlavou a tahá mě zpět. Ještě poctivý dvoukilo a já mám dost. Na 40 km prý bude slibovaná lavička, kterou dodrží jen Turista, který na nás počkal po svém úniku. Jestli tohle vydrží dalších 7 hodin, tak ho přihlašuji na Ktona, ať jede s Jirusem a Petzoldem! Konečně jsem se dostal trochu do provozního stavu a dokáži reagovat, no reagovat, spíš jen tupě hákovat rozjetou západoněmeckou mašinu. Housky s marmoškou do mě padají jak do bezedné studny, nesmím nic podcenit, jedu další závodní maraton letošní sezóny. Je tu přenádherně, zapadlé cestičky, když potkáte jednou za čas auto, tak vás ohleduplně předjede, jo, tohle je cyklistův ráj. Vesničky se nepamatuji, jen jsem začal cítit, že když jsme přejeli úzkokolejku, že se blíží dnešní cíl cesty, a to nejsevernější bod Rakouska a s ním hotel Perlšák. Před tím však vzpomínka na branný kurz, který se odehrával v Horní Pěně. Zamilovaná lávka přes hraniční potok s Austrií na nejjižnějším místě naší dnešní cesty, dojíst zásoby, Turista si mezitím obrátí zručně vánoční řetěz, aby mu nepřeskakoval. Krásná chvilka rozjímaní uprostřed liduprázdné přírody. Ale čas je náš nepřítel, a hlavně k autu je to ještě furt poctivý kilo. Karl trefuje v plné rychlosti jámu na mamuty a je tu nepříjemný defekt i s naťuklým ráfkem. Rumová pumpa, ťuknout si kalíšky od bidonů, vyloupit nakupák a mydlit to na sever. A zadní kolo Karla je znovu proti, defekt, Míra opravuje a já se nabízím jako pumpař až urvu ventilek. Nálada graduje, až z toho Karl odjíždí do úniku, a Turista konečně trochu polevuje v nastoleném tempu. Role pilota se tedy ujímá Luke a skládá tak poslední díl dnešní cyklistické symfonie. Kilometry najednou letí tak rychle, tohle jsou všeobjímající stavy, které se nedají nikde zažít. Krajina ozářená zapadajícím sluncem v rozlišení, které žádná televize na světe neumí a nebude nikdy umět. Tohle uvidíte na 200 kilometru s kamarády, když tam posíláte poslední zbytky sil. Cedule Trhový Štěpánov a Karl je náš. Symbolický spurt na ceduli a mně spadl operační systém do stavu nouze. Sotva otočím nohama, těch 500 metrů k autu je tak nekonečných. 223 s převýšením 2800 a průměrem 30. Co na to říci na tyhle nic neříkající čísla? Děkuji kluci, bez vás bych to nikdy nedal! | |
| Autor: Koník | Datum: 2020-04-17T15:48:58Z |
| Pro Polabské najížděče upozorňuji, že k dosavadním uzavírkám silnice Semice-Lysá přes Labe (do konce června), uzavření silnice Zvěřínek-Nymburk nově přibude od 27.4. do 15.10.2020 uzavření silnice Brandýs-Lázně Toušeň.... (objížďka přes Zápy a Mstětice) https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/93691613_2668628846753369_2549099898045726720_n.png?_nc_cat=102&_nc_sid=8024bb&_nc_ohc=Lz5jq8ihgaAAX805-Hr&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&oh=824be37b91de4af6b9b4881bb73b29bd&oe=5EC0BF66 a také jsou zavřený Straky - dělá se tam místo kostek kvalitní asfalt přes vesnici.
| |
| Autor: Basko | Datum: 2020-04-15T21:32:13Z |
| nazdar chlapy je tu nekdo kdo by zitra jako trenink jel do pisku a zpatky ? | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-15T14:22:18Z |
| Vzhledem k tomu, ze zitra to bude jeste asi o hodinu a pul delsi nez posledne, navrhoval bych to jet ROZUMNE, nejni to zavod a nemelo by byt ambici kohokoliv z nas jet to na sebe za ucelem dosazeni nejakych cisel, na to necht si rezervuje SAMOSTATNOU vyjizdku nebo trenink. Kolikaci, prave kdyz vidim, jak jses nucen lamat to na 70 km, tak je mi bohuzel jasny, ze jizda na 160 km + uz ti tak komfortni pripadat nebude, a kdyz vidim, ze potrebujes pomoc, tak rad pomuzu a odtahnu ti to a neujedu, aby si to mel jeste vic tezsi. Ve finale jestli je prumer 29 nebo 31 je celkem jedno, za celej den je to neco o pul hodiny navic a rozdil v komfortu vyletu muze byt zcela zasadni. | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-15T13:38:54Z |
| Posilam uhlazenou final verzi co poslal Luke na WA. Odstranil jsem ty prapodivne zkratky vedlejsima cestama skrz obce co mapy.cz s oblibou delaj a nechal jsem prujezd po hlavni silnici. Dovolil jsem si vynechat Lukavec (doufam, ze Lukavec nebyl zamer, kdyz jede Luke;-)) a trochu to zkratil po ne tak hlavni silnici. Pak jsem jeste trasu misto pres Hrutkov nasmeroval k hranici prirodni rezervace Ceska Kanada, coz by mohlo znamenat hezci prirodu. Tudy. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-15T10:12:41Z |
| Minulý týden mi přinesl dva maratony pekne za sebou v rychlem sledu. Uterní Slehacka nalezite oslehala lýtka a pátecní Belgie to dovrsila. U auta jsem pripnul císlo a jal se hákovat Turistu. Ten hned od lajny prekulil svuj budik na císla zacínajici 3 a nepovolil celých 180km. Zadní kapsy a bidon byl strasne daleko, jen nasadit klapky na oci a tupe hakovat. Chvílemi jsem si ale i uzival, ten bezchybný asfalt, trasa bez provozu, výhledy na krajinu, kterou neznám. V Belgii jsem nikdy nebyl, ale nejaké jejich klasiky videl v TV. Jak pise Luke, trasa obsypana fanatickymi divaky a v nohách rozpoutat válku. Karl, který kazdy den drti 150 a vice, jen nechapave kroutil hlavou, co blbneme. Musi mit ze mě srandu, jake usili do toho musim davat, kdezto on se klidne zapomene nekde vzadu, aby si nas zlehounka doskocil. Luke je taky pekne vyladen, ale na nem aspon chvilemi vidim, ze si taky dava. A Turista? Ten drzi svoje cisla, a kdyz ho nahodou nekdo uhakuje az na horizont, tak jen mavne rukou jako pokyn na vystridani. Ale to je tak usmevne, kde brat sily, aby ho clovek prelezl? Takze kdyz vam jede asi 5 sekund po boku a pak jde znovu na spic s podekovanim, to uz se malem za bricho popadam, kdybych se nemusel soustredit na 3 nadechy a znovu bezchybny hak za Canyonem. Sebemensi zavahani se rovna odsouzeni dlouhe jizdy na samotku, nez se udela servisni pauza. Servisni pauzy se musely delat jen kvuli me, jednou me nahradil Luke, ale tomu vypadlo naradi. Mě vypadávalo ve více kopcích, a nejenom naradi. Nazvy vesnic, mestecek a vrcholu si vubec nepamatuji, byl to prulet fantastickou jarni krajinou a jen musim zhluboka smeknout pred formou mych kumpanu a moc moc podekovat za shovivavost pri cekani. Jak rikal diplomaticky Mira, je divne, ze mame prumer jen 30, to v minulych letech s Karlem to bylo vzdy pres 31, pry asi starneme | |
| Autor: Turista | Datum: 2020-04-14T21:37:25Z |
| Jo super, tohle planujem uz nekolik let. Dobre ze jsi si vzpomnel. | |
| Autor: Karl | Datum: 2020-04-14T11:58:58Z |
Na 130 km budes mit akorat prazdny oba bidony. Tak budes mit kam docepovat, pripadne muzu nabidnout batuzek s 3 l resorvoarem  ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />. To bude jizda  " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-04-14T10:13:08Z |
| Ctvrtek bych jel jedine pod podminkou, ze se stavime zde. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-04-13T17:19:24Z |
| Velikonocni pondeli, hlasi studenou frontu, hromy blesky, ale az kolem obeda. Puvodne jsem chtel jit rano behat, ale rikam si ze radeji na dve tri hodiny pujdu na kolo. Ranni rutinu mam uz zvladnutou, takze vyjizdim opet v pul osme. 10 stupnu taky vypada slibne a tak na letnaku mirim opet na Spicak a Zeleznou Rudu. Po vcerejsim dvoukile je uz unava samozrejme znat, na Spicaku jsem asi o 5min pomaleji nez vcera. Ale to mi vubec nevadi, dneska je to jizda za odmenu. Jen je trochu navlhlo na silnicich, coz si vysvetluji ze asi souvisi s blizici se frontou, ale az doma pak zpetne zjistuji, ze tu sprchlo uz v noci. Skoda, vedet to, vzal jsem aspon blatnicek pod sedlo, ale neni to nic hrozne.
Objizdku v Rude dnes uz dam bez zabloudeni a mirim na Polom, odkud je krasny vyhled na stale jeste trochu zasnezeny Velky Javor a taky musim na dvou mistech potlacit kolo, protoze snih je i na lesni asfaltce, po ktere jedu. Je to dnes takove nahoru dolu, asfalt hruby, zadny odpocinek. Kouknu na budik a 2,5h jizdy za mnou, hmm tak to asi bude dnes delsi. Jsem na odbocce Prasily Skelna a muzu jet doleva zpet smerem Pancir nebo doprava na Hartmanice. Trochu me to laka, dat si treba jeste posledni usek z lonskeho road Krale Sumavy, ale protoze se zaroven zacinaji od severu vytvaret podezrele kupovite mraky, jedu doleva. Rozhodne si nechci Velikonoce zpestrit tim, ze zmoknu. Ta vlhkost je ale ve vzduchu pekne citit. Nastesti smerem na zapad je porad skoro jasna obloha, takze spadnu opet do Zel. Rudy a jedu na Spicak a Pancir. Zaroven si dole davam predsevzeti, ze kdyz uz to dnes wattove za moc nestoji, vyjedu cely kopec vsede. Coz je pro me vyzva, protoze to rad stridam. Kopec ma prevyseni skoro 500m, takze to cele objet v sede docela bolelo, ale i zaverecnou pasaz na Pancir jsem vyskrabal vsede. Navic jsem jel tak potichu, ze si me nevsimla bezkyne, ktera si kousek prede mnou odskocila na malou do lesa, no radeji jsem pridal, i kdyz pohled to byl zajimavy :) Mirim dolu a protoze studena fronta porad nikde, dam si jeste posledni kopec z Hamru na Statecek, dalsi poctiva stojka. To uz ale jedu jen jako ze jedu, uz ani mentalne nemam silu si na horizontu prislapnout, zrychlit. Nastesti je to domu uz jen prevazne z kopce. Dole porad teplo kolem 20st, ale mraky se uz zacinaji blizit a slysim i hrmeni. A jen dokoncim jizdu, symbolicky na me spadne par kapek. To co se nepovedlo na soustredeni na Jizni Morave koncem brezna, jsem si tak dal v ramci "social distancingu" ted o Velikonocich, ale tak proc ne! | |