Na 1.MÁJE jsme vyrazili do Českého ráje..v osm hodin z Hostivice směr Velké Přílepy, kde byli ještě mokré silnice po nočním dešti. Naštěstí Bigmig má dobré nápady, tak jsme měli sebou zadní blatník a prdelku v suchu :o) Naše trasa pokračovala přes Kralupy, Veltrusy, Obříství kolem řeky Labe; krajina byla nádherná, jeli jsme krásnými asfaltovými cestami obklopenými lesy a nádhernou krajinou; pak jsem jeli směr na Všetaty, Byšice, Bezno; kde jsme trošku bloudili na Krnsko, ale zajeli jsme si jen pár metrů do kopce, Bigmig juknul jedním okem do mapy a stočili jsem to správným směrem do Mladé Boleslavi, kde jsme na pumpě poobědvali přichystané housky, které jsem nám uvařila a pěkně jsme si nadlábli bříška….po té cesta vedla přes Horní Bouzov na Kněžmost...Kněžmost byl náš cíl našeho tréninkového výletu, kde jsme si zajeli trasu závodu na Dobšín, Horní Bouzov a zpět na Kněžmost; zde jsme si dali sváču na zahrádce v hospodě, já doplnila cukry osvěžující kolou a Bigmig si dal dobře vychlazené pivko, to nás ale tak zchladilo a slunko zalezlo, tak jsme skočili opět do pedálů a zahřívali se jízdou na Bakov; cestou Bigmig pronesl hlášku: "150 km příjemný rozjezd na zahřátí", tak to mě vážně dostalo, tak jsem špekulovala, že teda trošku Bigmiga ještě protáhnu, aby trošku potrénoval a né se jen zahříval a duchu jsem změnila plán, že na okraji Prahy, kde jsem měli pokračovat metrem domů..si to střihnem na kole domů, ale to Bigmig netušil :o) V Bakově nad Jizerou jsme projížděli kolem policajtů. Měli asi veselou náladu, ani se nedivím byl opravdu krásný jarní den plný slunečních paprsků a tak pronesli hlášku: "Jeďte pomalu, ať vás nezměříme!":o) My jsme rychlost naštěstí nějak nehrotili, vlastně nás vůbec nezajímala, jeli jsme na tepy. Při projezdu Benátkami nad Jizerou jsem to stočili na Starou Boleslav na benzínce jsem povečeřeli a doplnili tekutiny po 200 km a pokračovali na Brandýs na Labem, kde jsem excelovala na železničním přejezdu. Byl šikmý a dost rozbitý a já si nešťasně najela a hodila pěknou tlamu :o( Naštěstí jsem dopadla za přejezd, takže přistání bylo na asfaltu a Bigmig už slyšel jen ránu a když se otočil tak už mě viděl jen jak se válím po betonu :o) Měl obavy, jestli se mi něco nestalo, ale já to vzala s humorem, byla jsem totiž zaplavená endorfínama, tak jsem hned nasedla a frčeli jsem to dál. Žádné škody, jen malinká odřenina na kotníku a na loktu a malá modřina na stehně, tak jsem si to s radostí šlapala dál a užívala nádherný den na kole. Při projezdu Prahou na Čakovice jsem byla rozhodnuta to dojet na kole domů, pokračovali jsem na Bohnice, Tróju, kde už mi tekly endorfíny ušima a chtěla jsem navštívit zvířátka v ZOO, ale byla jsem tak příjemně rozjetá a tak jsme pokračovali na Lysolaje, Nebušice, Tuchoměřice, kde nám jen pár metrů nad hlavami prolétlo gigantické letadlo, to vám povím, to byl ale zážitek :o) Že jsme museli přibrzdit a setrvační jízdou jsme se pár metrů kochali. V Jenči můj tachometr měl jen 240 km tak jsem Bigmigovi navrhla, že si uděláme vyjetí po tréninku směr do Hájku, myslím, že jsem ho dost zaskočila, ale nebránil se a jel poslušně se mnou :o) Z Hájku jsme pokračovali směr na Hostivice, ale na křižovatce můj kilometrážník ukazoval pouhých 245 km, tak jsem to ještě protáhla přes Břve a Sobín a pak dom, kde pár metrů před domem mi vyskočilo rovných 250 km, to vám povím to byl krásný pocit, že kdybych neseděla na kole, tak bych radostí objala snad i bezdomovce :o). Po dojezdu jsme se nefutrovali domácím koláčem, který upekla maminka, opláchla jsem znečištěný kola a pak už jsem regenerovala ve vaně. Můj prvomájový den jsem zakončila s mojí drahou polovičkou polibkem pod rozkvetlým stromem. To vám povím, to byl krásný den plný dojmů a zážitků. Celý den padaly samé perly, tak jsme se rozhodně nenudili a padlo hned několik rekordů: mých prvních 250 km, Bigmigovo prvních letošních 277 km a zdolaných prvních letošních 3000 km; a tady několik údajů z mého Polaru: čas 9 hod 52 min, prům. tep 142, 250 km, prům. rych. 25,3, převýšení 1415.
Jelikož jsem pozměnila trošku plány, tak jsem se nemohla zúčastnit plánovaného ŠOSu a aby mi to nebylo líto, že jsem si ho nemohla zajet, tak jsem si ho projela na druhého května s Bigmigem na Bigmigově kole :o) Jeli jsem přes Davli, konečně jsem si poprvé vyjela a okusila známý pro mě neznámý Štěchovičák (znala jsem ho jen z vyprávění). U přehrady na Slapech jsme si nejprve vyjeli závěrečný kopec ŠOSu, při posledních pár metrech před průjezdem cílem jsem poznamenala, že tohle fakt může vymyslet jen Kuře a že je to pěkný "Kuřecí nářez" při sjezdu jsme v půlce kopci zastavili v hospůdce a doplnili tekutiny a nadlábli si bříška a pokračovali po ose ŠOSu, teda to vám povím, však ani nemusím, většina z vás si trasu na vlastní kůži zažije či už zažila; je to ale "prasárna"... stoupání, sjezd, stoupání sjezd a zas stoupání a sjezd...kdybych byla těhotná, tak snad v každém kopci porodím; kilometry přibývaly, síly ubývaly, kapky deště se objevovaly, tak jsme to stočili na Dobříš, do Řevnice....na Řevničáku jsme doplnili cukry a něco pojedli a protrpěli ledový sjezd plných děr a vyfrézované vozovky, pěkně to tam rozkopali. Pak už známá trasa přes Karlík, kde jsem ožila a byla plná energie. S Bigmigovým kolem jsem se sžila tak, jako kdyby bylo léta moje :o). Tento příjemný kompenzační výlet plného zarputilého skřípání zubů v kopcích jsem si i přesto užila, i když trasa byla velmi náročná. Můj Polar natočil 6 hod 30 min a 137 km. Díky bylo to SUPER :o)
|
" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> 
))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> 
Ještě že vařili a dovolili dát kola dovnitř.