Dostal jsem hezky darek emailem, tak se o nej podelim:
"Večer před závodem jdu spát kolem deváté. Usínám rychle, protože jsem vzhůru od půl druhé ráno. Budík nastaven na půl pátou ale už od půl čtvrté jsem vzhůru a dopuji se nejkvalitnějším trash metalem. Snídám cereální Bebe s ovocným jogurtem. Poté se primárně i sekundárně vys..., terciálně už to nevyšlo:DD. Sedám do auta a jedu směr Bormio. Je to tricet kilometrů z toho dvacet v tunelu. Parkoviště nacházím rychle. Složím kolo a jedu hledat místo, kde můžu odevzdat bágl, který jsem dostal na prezentaci a do, kterého si můžu dát věci a pořadatelé ho odvezou do cíle. Ono je totiž ve 2758 nad mořem docela chladno. Start je v sedm, takže mám ješte skoro hodinu. Na náměstí jsem skoro první a tak sleduji jak se rychle zaplňuje borci všech věkových kategorii. Jedou se tři trasy. Nejkratší má 60 km s 1950 metry up, střední 137km s 3000 metry up. To jsou jak já říkám takový dětský:DD, protože ti největší borci jedou tu nejdelší 150 km a téměř 4200 metů up. Konečně start a hned se letí. První hodina je vyloženě letecký den průměr skoro v 50 km/h. Po třiceti kilometech projíždíme Mazzo di Valtellina, zde bydlím a vjíždíme na úzkých uliček po kostkách. Ještě více to na konci zůžují tifosy, kteří fandí. Pak konečně brdek nahoru a po něm asi tři kilometry dlouhý a rovný sjezd do Tirana. Zde letíme 90 km/h. Dole prudká pravotočivá zatáčka, kde se pořadatelé mohli zbláznit a upískat na píšťalkách, když viděli jakou rychlostí tam letíme:DD. V Tiranu je to dost technický, spousta pravoúhlých zatáček, ze kterých se hned prudce nastupuje. Za Tiranem mírné stoupání, kde se oddělují a docvákávám skupinu před námi. Poté průjezd vesničkou s opět úzkými silničky. Je to tu dost nebezpečný ale letí se kolem 60 km/h. Trochu mi to připomíná závěr klasiky Milan - San Remo. Pak konečně první větší kopec do Teglia. Pět kilometrů se 400 up v průměru 8% a maximem 15%. Nahoře bufet, ale nestavím a jedu hned sjezd. Je párada, když máte uzavřenou silnici bez aut. Takže to klopím z prava do leva a zpět. Pak opět krátky kopec, opět průjezd Tiranem a další bufet. Zde stavím, beru čistou vodu a dva kousky mřížového koláče. Energie se teď hodí, protože je před námi Passo dello Foppa Mortirolo. Už vidím odbočku na úzkou cestu, kam ani auta nevyjedou a v ním dav hlučných tifosy s řachtačkama a dýmovnicemi. Hukot jak na Giru Italia. V další zatáčce vidím ve strání velkého osla. Kouká na mě a já si říkám, ty kluku ušatá, ty máš tady asi nejvíc rozumu. Kopec přituhuje a po chvilce už jedu jen rozmezí 14- 18%. Takhle to je 8 km. Tři kilometry před vrcholem najednou půl kilometrů sjezd a já začal větřit, že na posledních dvou kilometrech přijde něco strašného a přišlo. Hned na dalším kilometru drsná, rozbitá, mokrá, betonová cesta s 22%. Nikdo to nevyjel. Šlo se pěšky. Po kilometru opět nasedat a na posledních 400 m opět 22%. To nějak vylámu. Převod 39x29 byl zde málo, takže mne dost lidí předjelo, ale s tím jsem počítal. Nahoře opět mřížák a sjezd dolu. Jedu ho dost na hraně o dost jedinců předjíždím. Pobavil mě nazev Curva Percosolo, což prý znamená nebezpečná zatáčka. Vyslovuje se to přesně jak nazýváme lehké holky. Takže kdykoliv jsem viděl tuhle cedulku, tak jsem si řekl bacha kurevská zatáčka:DD. Po sjezdu čekám na někoho, abych nejel sám. Za chvíli slušná grupa a letíme opět do Bormia. Tam opět davy lidí fandí a bufet.Opět mřížák a vodu. Začíná být dost teplo asi 27 stupňů a to já nerad. Takže první kilometry z 21 km dlouhého stoupání na Stelvio se dost trápím. Po deseti kilometrech jsme už ve výšce 1700 a vjíždíme do prvního tunelu vytesaného do skály. Zde teče ledová voda z tajícího sněhu. Osvěžím se jí a řeknu si, že od téhle chvíle už mě nikdo nepředjede a zapínám si v hlavě album Kill Em all. Cítím se skvěle a začínám předjíždět celé skupiny a jen tři jedinci se mne drží. Šest kilometrů před cílem bufet. Opět mřížák a jdeme na Grande Finalé. V hlavě si pouštím song Seek and Destroy. Začíná lejt, super, tohle mám rád. Čtyři kilometry na vrchol a cestu začínají lemovat mantinely sněhu a každým metrem jsou vyšší a vyšší. Dva kilometry do cíle a začíná krupobití, jako jediný si to užívám. Poslední kilometr a je třeba zničit ty poslední tři, co se mne stále drží. Na posledních 500 m zvedám tu svoji velkou línou prdel a ujíždím jim. Ještě se pokusím dojet jednoho ale už to nestíhám. Cííííl. Super moment, obrovské emoce radosti jen ten výsledek mohl být lepší. Čas 07:43:30 a 555 z 1150, kteří dokončili. Hledám depo, abych se převlékl ve vyhřátém velkém stanu. Ještě chvíli sleduji, jak dojíždějí ostatní a pak cesta dolů. Velmi hezké bylo, jak všichni co už jeli dolů nekřížili cestu těm, co ještě teprve jeli nahoru. Prostě respekt i do těch nejlepších." foto |
. 
.