Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme v létě (ID: 422) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-07-25T20:21:09Z |
Snílku jsi ďábel, víš, že v létě se taky třeba leží s pivem u vody?  " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-07-25T17:41:17Z |
| Sumava Strazny - 222 km, 3300m
Z Italie se vracim v sobotu vecer a kdyz tak jedu autem pres Zeleznou Rudu, Spicak, laka me to vyjet si takhle navecer Pancir. Jenze jsem rad, ze dojedu domu, kde zahy padnu unavou. Jeste se podivam na predpoved pocasi na nedeli a vypada to ze by mohlo byt jeste hezky. Hlavni bourky snad prijdou az vecer a tak rano vyrazim na kolo, s tim ze uvidim jak to pojede. V tydnu uz na dlouhe vylety cas nebude, takze by bylo dobre otestovat formu na Sumave, i kdyz samozrejme nejvetsi smysl by davalo nechat tu formu dozrat, o tom zadna. Na Hojsovku a Spicak se mi jede docela dobre, tak to pustim dolu do Nemecka na Zwiesel. Jede se mi dobre a je znat, ze Sumava nejsou Alpy. Vsude mam o jeden zub tezsi prevod nez predtim. Rano spadlo par kapek, ale jak mirim smerem na Strazny, vidim ze tam je modra obloha a slunce. Zaroven oproti Italii je i po ranu krasne teplo, takze jedu v kratkem dresu a vsechny navleky zustaly doma. Ve Straznem to otacim pres Bucinu zpet. K idylce nechybi skoro nic, takze aby to nebylo dokonale, zacne mi neco klepat v kole. Tenhle zvuk uz znam, bud to je povoleny stred, nebo kazeta nebo zadni naba. Ozyvat se to zacalo uz v Italii pri najezdu na Gavii, ale nejak jsem to dojezdil a ted lituji, ze jsem se na to nepodival po prijezdu. Ale ono nebylo kdy, rozebirat kolo po prijezdu na to jsem silu nemel. Stavim tedy v servisu na Kvilde, kde vyrusim majitele z obedove pauzy, ale nakonec mi pomuze zkontrolovat dotazeni stredu. Ten se zda ok, takze jedu dal a kolo vesele klepe take dal. Aby toho nebylo malo, na Modrave se zatahuje a zacina kapat. Nemam ani plastenku. Nastesti zustava jen u tech par kapek a ochlazeni nekam k 20st. To mi nevadi, v Livignu byla vetsi zima. Pak uz neprsi, ale silnice trochu nahazuji. Prasily, Vysoky hrbet, Gerlovka a mirim na Pancir. I tady asi sprchlo, ale v lese je sucho a dalsi dest zda se skutecne dorazi az vecer. Pancir vyjedu taky na o zub tezsi prevod, nahore foto a mirim dolu. I kolem prehrady a domova prselo, protoze silnice jsou stale misty mokre, ale aspon to nenahazuje. Jsem doma a mam dvoustovku, ale jeste chci prijit na pricinu toho klepani v kole. Kontroluji tak stred, kazetu, nakonec menim zadni kolo a dam dva testovaci okruhy kolem domova, abych zjistil, ze to bude nakonec opravdu tou zadni nabou, ktera bude chtit vycistit. Ale ani tohle mi naladu zkazit nemohlo a celkove to byl povedeny svih. Od minule do dnesni nedele mam pres 1000km, 22km nastoupano, 44h sportovani vc. behani, ted to tu pauzu bude opravdu chtit! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-07-10T17:01:02Z |
| Sumava ride - 202 km, 3335 up
Ani tento vikend se na zavod nechystam, takze vyrazim na dalsi Sumavsky vylet. Jelikoz se probouzim brzy, vyjedu jiz v sest hodin za doprovodu tvorici se ranni mlhy a pracovniku Okuly Nyrsko jdoucich z nocni smeny. Nastesti jsem si vzal jak navleky, tak i vetrovku a cepici. V kopci na Hojsovku je sice docela teplo, jasna obloha, ale jak prijedu na Spicak, vidim pred sebou v udoli mlhu. Ze by prvni pripominka ze uz je to blize k podzimu nez k letu? Tudiz zapinam vetrovku a mirim do udoli smerem k Zwieselu. Razem jsem pod mlhou, slunce nikde, ale takova zima jeste neni. Presto to radeji vezmu co nejdrive do kopce, tedy doleva na Buchenau. Profil je nahoru dolu a zahy zase z mlhy vyjedu. Potkavam silnicare v kratkem, blizi se osma ranni hodina a zacina se oteplovat. V dalsim kopci tak postupne sundavam prebytecne svrsky a jeste zastavuji abych doladil lanko, ktere jsem vcera menil. Moc se to nedari, ale tak kolo nejak radi a to je hlavni. Dam si jeste jednu zajizdku do kopce a pak uz to pomalu otacim smerem na Bucinu. Puvodni plan byl jet do Strazneho a odtud na Knizeci Plane, ale v novinach pri snidani jsem si precetl, ze se jeste odstranuji popadane stromy po nedavne bource, takze je lepsi tam nejezdit. Prejizdim hranici, vodu tentokrat na Bucine neberu, protoze zadne horko neni a vypada to ze mi dnes budou stacit dva bidony. Kvilda, Modrava, tenhle vikend je tu prekvapive docela prazdno, asi vsichni vyrazili do Chorvatska, dokud to jde. Zacina pribyvat par mracku, takze teplota je nadale prijemna. Tempo neni kdovijake, ale tak treti dvoukilo v tydnu uz chte nechte musi byt znat. Pancir na zaver a pozoruji ze zacinaji take trochu rust houby, ale zadnou, kvuli ktere by stalo za to zastavit, nenachazim. Na zaver se tradicne snazim zaoukroulit nastoupane metry na 3333m, coz se mi opet tesne nepovede, takze treba zase nekdy priste. Prijemny a poctivy svih to byl dneska. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-07-06T18:27:08Z |
| Brotjacklriegel - 222 km, 3600 up
Nova mista se daji objevovat i kolem domova a dnes na jeden takovy objev doslo. TV vysilac na kopci Brotjacklriegel je videt jak od Dunaje, kde je to prvni vetsi kopec Bavorskeho lesa ve vysce 1011m, tak zaroven je dobre videt i z nasi strany Sumavy. Ale nikdy jsem se tam nevydal, takze o to vic jsem se na dnesni jizdu tesil. Zvlaste, kdyz ma byt hezky a jizdy do Nemecka jsou ted balzam na dusi po tom pulrocnim zavreni hranic. Vyrazim co nejdrive, tedy po seste hodine ranni, coz znamena nasadit navleky a namazat ruce hrejivkou, mistni udoli jsou po ranu chladna. Kopec na Hojsovku zahreje, ale je to takhle brzy rano vsechno jeste trochu ospale, vcetne me. Tradicni studeny usek z Bavorske Rudy do Zwieselu jedu radeji co to jde, abych se zahral, protoze ano, ruce mam zkrehle, jako kdyby byla zima a ne horky letni den. Mirim po novem useku pod kopec Brotjacklriegel, v Garminu mam radeji nahranou trasu. Konecne se po osme hodine otepluje, takze navleky jdou dolu a hrejivku odval vitr a pot. Odbocka na kopec, nejdriv prudka asfaltka, neco jako Pancir. Krasne vyhledy do udoli a to uz prichazi sotolinovy usek na samotny vrchol. Podle mapy mel byt asfalt az nahoru, ale nevadi, sotka v Nemecku je v lepsi kvalite nez u nas. Nahore par fotek, vysilac je to vskutku monstrozni. Jeste se tu kona nejaky bezecky zavod, protoze vidim pripravenou cilovou branu. Ja uz opatrne po sotce mirim dolu, napojim se na hlavni a chvili jedu stejnym smerem zpet. Do Garmina jsem si naklikal trasu pres Bucinu, ale jeste se tam dlouhym, tahlym stoupanim musim nejdrive dostat. Par novych mestecek, kde jsem jeste nejel a to uz se napojuji na znamou trasu. Pod Bucinou jeste v Nemecku me miji vojenske ozbrojene vozidlo, tak snad nezacala valka! Ale ne, skolaci jdou vesele ze skoly, kdyby tak vedeli ze u nas jsou uz prazdniny. Piti dochazi, krasne vyhledy do Alp, kde je jeste na Dachsteinu snih. Tak jeste aby nebyl kdyz je to ledovec, ale jakoze je krasne videt dneska. Doplnuji vodu na Bucine z mistniho pramene, nejaky chlapik tu testuje jestli mu nafouknuta duse uchazi nebo ne. Utrousim "no vida k cemu vsemu je voda uzitecna" a doporucim mu cykloservis na Kvilde, tak snad tam pan dojede. V Cesku je turisticky provoz o dost hustsi, Modrava plna, ale jelikoz je krasny den, neni se cemu divit. V kopci predjizdim par skupinek cyklistu a mirim na Prasily. Tady take plno, voda i jidlo sice dochazi, ale to uz dam. Pancir nesmi chybet, predjizdi me dve seniorky na elektrokolech, jedna to s vypetim vsech sil vyjede, druha v nejprudsi casti zastavi, no nezavidim ji ze musi tlacit to tezke kolo pesky. Hura z Pancire dolu a zatimco tady nahore bylo prijemne a jeste ne takove vedro, az dole u prehrady se horky letni den pripomene s plnou paradou. Ale to mi uz chybi jen par km do 222 km, kterymi tak dnesni jizda konci. I kdyz vlastne ne, jak se doma vzpamatuji, jeste se dojedu na kole par km "mimo zaznam" ochladit na koupaliste. Vylet na Brotjacklriegel se povedl, dalsi nove misto zdolano a jako bonus zjistuji, ze po dnesni jizde mi chybi jen par bodiku k tomu stat se v ROUVY kariere Legendou, coz je ta spravna tresnicka na dortu. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-07-04T17:06:55Z |
| K Dunaji na kafe - 202 km, 3400 up
Tyden po Beskydu jsem se rozhodl pojmout odpocinkove, protoze zadny zavod jsem na tenhle vikend nechystal. Nicmene kdyz se ted v nedeli divam na tydenni shrnuti a cas straveny behanim a jizdou na kole a vidim cislo kolem triceti hodin, tak si nejsem jisty jestli jsem svemu predsevzeti dostal. Minimalne hlava si odpocinula, kdyz jsem se nemusel pripravovat na to, ze o vikendu je nejaky zavod. V tydnu lakam nekoho z tymu na vikendovy vylet na Sumavu, ale nikdo neprojevuje zajem, chapu, nekdo bud dal zavodi, jini maji dovolenou. A tak v nedeli rano vyrazim smerem nekam do Nemecka a az po uvodnich km volim osvedcenou trasu smerem k Dunaji. Po ranu je trochu chladneji, moira a navleky se hodi. Pred Dunajem se ale otepluje, slunce vychazi a tak jdou svrsky dolu. U Dunaje kavarna prave otevira, ale ja si marky zapomnel doma. Po celem tom tydnu to dnes neni vykonove zadna hitparada, ale to mi vubec nevadi, dnes je to "vylet". Trochu se zatahuje a jakoby na me padalo par kapek, z cehoz nejdriv podezrivam ze vitr zvednul vodu z Dunaje, ale nakonec opravdu padaji kapky z te polojasne oblohy. To uz mirim zpet do kopcu k hranici. Sily pomalu dochazeji, takze i kdyz jsem to dnes chtel objet jen na vodu se stavou, nakonec uznavam ze trapit se posledni dve hodiny nema cenu a tak davam jednu kofeinovou tabletku v ekvivalentu jednoho espressa. To me nakopne v pravy cas, v Zelezne Rude zvazuji ze to dam cele na dva bidony, ale jelikoz me ceka jeste Pancir, stavim na benzince pro vodu. Vyjezd na Pancir mi sednul, nahore dneska docela narvano, takze ani nezastavuji a mirim dolu. U prehrady se opet otepluje, ale zaroven vidim cerny mrak. Nastesti jde prehanka smerem nekam na Klatovy a Plzen, takze to je dnes krasna dvoustovka suchou nohou. | |
| Rok 2020 |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-09-23T16:10:06Z |
| Luke diky za Tvuj cas a za tyhle elektronicky zapsane vzpomínky. Znovu se u mě potvrdilo, že cyklistika je milenka proradná, nechapu, ze jsem po Beskydu to už chtel letos zabalit. O tohle vsechno bych prisel! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-09-23T14:47:53Z |
| Pecka rozloučení s létem, dokonce trilogie... tak díky všem a níže střípky z cest...
Středohoří a Lužické hory - 11.9.2020 S Kolíkáčem autem do Úštěku, proti směru letošního závodu stoupáme do Verneřic a pak to přišlo. Sjezd přes Valkeřice, mírné točky na asfaltu té největší kvality. Řveme blahem, tohle si prostě dejde kdo můžete. Celá silnice jen pro nás a tak můžeme trefovat jeden apex za druhým na rámové trubce, protože přehledné to je naprosto dokonale. Ztráta 300 výškových metrů na pěti kilometrech, takže nastoupat to zase zpět nějaké úsilí stojí. Když jsem trasu klikal, nemohl jsem se rozhodnout, kudy z Verneřic spadnout dolů, a tak se vracíme zpět přes Blankatice a zkoušíme i druhou variantu. 9km sjezd přes Merboltice. To je prostě cyklistická euforie, tady bych klidně jezdil nahoru dolu celý den. Pak už se přesouváme přes Českou Kamenici a užíváme si krásnou silnici v údolí řeky Kamenice a pak dále stoupáme až k chatě Luž, kde ve středu končila časovka. Stále bez jediného drncnutí, nebo snad díry v silnici. Zkratka do Německa přináší šotolinu a docela hrubou - bohužel. Ale přežijeme a už si užíváme německé asfalty. Ale dnes to vůbec není znát, protože kvalita je naprosto srovnatelná s tím, po čem jsme jeli doteď. Přes Kurort Jonsdorf zase stoupáme a z Hainu už míříme do cíle dnešního výletu, vrchol Hochwald, chcete-li česky Hvozd. Cesta se zvedá a sklon se zastaví na 15% a už nepovolí. Nedá se zpomalit ani zrychlit. Jen to přežít. Za to na vrcholu odměna, pivo / radler s výhledem roku od Ještědu, přes Trosky, Bezděz, Ralsko a až po zbytek Lužických hor. Pak jen probrzdit se zpět a užít si sjezd do Heřmanic. Kolem Malevilu do Mařenic, Cvikova a dál do České Lípy. Kolem ní využíváme perfektní cyklostezky a jedeme po náspu bývalé železniční tratě až do Volfartic. Posledních pár stoupání a už padáme do Úštěka, slunce zapadá... zase to tak krásně vyšlo... Černá hora - 15.9.2020 S Baskem, HonzouB a Kaprem. Začínáme na parkovišti v Jilemnici, prvních pár kilometrů po rovince na roztočení nohou, navíc s větrem v zádech. Z údolí Jizery odbočujeme směr Poniklá a stoupáme. A stoupáme, nakonec skoro 7 km, pořád kolem 6ti procent jak někde v Alpách. Pak sešup do Vítkovic a kousek údolím co vede od Zlatého návrší. Za chvíli ale levá mezi chaty a krásná stojka kolem 13% směr Benecko. Nevyjedeme ale až nahoru a po hřebenu míříme do Horních Štěpanic, kde padáme na hlavní silnici a opět stoupáme 5 km pravidelným sklonem až do Benecka. Dole už je pěkně teplo, ale jak se začne stoupat, je příjemně. Padáme do Vrchlabí a odtud další stojkou míříme na Strážné. Tyhle stojky berou hodně sil, ale sjezd ze Strážného proti směru Krakonoše je nám odměnou. Teď už se trasa houpe v Podkrkonoší a je docela vedro. Chvíli po hlavní a pak mizíme po úzkých cestách mezi poli a loukami. Černou horu máme stále na očích a jde z toho kopce docela respekt. Ve Svobodě nad Úpou nakonec zastavujeme na občerstvení, protože pití dochází a nahoru to bude chvíli trvat. Pak už stoupáme, nejsem úplně nejčerstvější, tak jsem rád za výletní tempo. Přesto ztrácíme Baska, který se pak ztrácí doslovně, takže na něj marně čekáme u odbočky v Jánských lázních. Pokračujeme ve výstupu, Kapr mi odjíždí, ale časem ho dojedu a předjedu. Držím 240W a čekám co přijde ke konci. 2 km do cíle se kolem prořítí Kapr. Asi nečetl propozice a tak ho narůstájící sklon zase vrací zpět. Posledních 1100 metrů má 13% a to už je skoro celé ve stoje. Blížící se vrchol a vidina občerstvení mě žene dál a tak po 43 minutách čistého času (bez marného čekání na Baska) je dobojováno. Je to o něco kratší než Zlaťák z Vítkovic, ale to finále to dělá asi těžší. Pak už jen příjemné posezení s výhledem na Sněžku a můžeme valit k autům. Basko loví křečky ve škarpě pod Hofmankama, a tak naštěstí není těžké ho najít. Dlouhý sjezd přes Černý důl a už jen pár brdků, Dolní Lánov, Dolní Braná, Horní Branná a Jilemnice nás opět vítá. Hezký švih, tak nějak na pohodu a stejně se ty kopce zakously a druhý den mě nohy pěkně bolí... Jizerky - 22.9.2020 Poslední letní den a autovýlety táhnout, takže je nás tentokrát 6. Karl naklikal parádní trasu, začíná se lehce a zvolna podél Nisy. Místy opravdu luxusní cyklostezka a jinak opuštěné silničky, míříme směr trojmezí, ale v Chotyni míříme na Václavice a vracíme se směr Chrastava. Odtud po trase časovky Vítkov. To jsou zas panoramata. Po hlavní na Frýdlant z kopce a s větrem do zad, tak se snažím konkurovat v rychlosti autům a ani mě nikdo nepředjíždí. Míjíme Frýdlant s výhledem na zámek a přes menší hřebínek, kde blbne Kapr s Kolíkáčem, do Nového Města pod Smrkem. Tady pauza na jídlo a jde se stoupat po svazích Měděnce a Smrku. Ve strmém úseku trochu poodjedu a tak je čas kochat se průhledy z lesa do okolí v rovné pasáži, dokud nejsem úplně poslední. To vyšlo akorát s horizontem a pak už nás horská silnička bez aut vede až na Smědavu, kde je dnes bufet. Sjezd kolem nádrže Souš a padáme až do Tanvaldu, kde pleníme místní Penny. Že by poslední letošní zmrzka na kole? Pak už zase míříme zpět. První kopeček na Josefův důl a Basko v dobré náladě chce blbnout. Nemám problém mu vyhovět a zvednout se s ním. V dalším kopci pak zase vzpomíná na své závodní úspěchy Kapr, až ho to vyhecuje k nástupu. Zvyšuju tempo a po chvílí ho míjím. A jelikož z toho mám docela dobrej pocit, tak držím těch 300W až nahoru do Hrabětic. Inspirovalo to Karla, který mi sice nechal náskok, ale i tak si s ním bohužel nezazávodím. Než sem si rozmyslel, že bych ho možná mohl zkusit háknout, tak už měl 10 metrů náskok... Pak už jen v kecacím tempu na Královku, ulovit společnou fotku a samospádem do Liberce. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-09-22T19:55:48Z |
Safra to byla rozlučka s létem jak se patří! Díky oranjes! Asi si to zaslouží samostatnou akci se vším všudy  zatím flyby | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-09-22T08:41:37Z |
| Dnes švih v Jizerkách: trasa sraz v 11:15h. - Karl, Kolikac, Luke, Kapr, HonzaB, Basko ... | |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-09-13T23:32:09Z |
| Prozatím pár obrázků z kalamáře připíchnuto na paletě zde | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-09-11T21:03:01Z |
| Tohle ještě vrací do hry, v babím létě po exkluzivních asfaltech, po neznámých cestách, v kecacím tempu. Luke velký dík za trasu, dopravu, společnost a hák! Skvělý to bylo! | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-09-10T11:55:08Z |
| V pátek 11.9.2020 autovýlet po Středohoří a Lužických horách.
Zatím Kolíkáč, Luke ... ? Odjezd 11:00 z Úštěku od hřbitova. | |
| Autor: Alf | Datum: 2020-08-22T23:32:10Z |
| Celý dnešní den strávený v MB byl jeden velký zážitek | |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-08-22T23:10:27Z |
| Vyšlo to parádně, super atmosféra. Nádhera vidět UAC trať Benyho v podání MČR+SR. foto | |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-08-21T20:45:01Z |
| Zítra 22.8. v příznivém počasí 14h pramen Boži voda. Po té přesun na Dobrovický okruh.
V případě nepřízně: od 14h autobusove zastávky na Dovrovickem okruhu. MČR zdar! Odjezd ve 12h přes Loučeň | |
| Autor: Bobek | Datum: 2020-08-20T22:11:18Z |
| Fotky v šuplíku: MČR | |
| Autor: Luke | Datum: 2020-08-13T11:20:44Z |
| Taky díky. Cesta se mi líbila, ale to vedro. Jeden bidon tam, jeden zpět, na občerstvovačce 0.8l kofoly a pořád jsem měl pocit, že mám žízeň... A přitom se i tempo drželo nízko, jen v těch kopcích mi i těch 220W připadalo nějak moc, plandal jsem na chvostu a neměl chuť vyvíjet jakékoli větší úsilí. I tak se povedlo objevit zase kousek neoježděné cesty z Buše do Velké Lečice a v jiném počasí určité krásné stoupání z Malé Lečice do Bratřínova. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-08-13T09:21:54Z |
| Slapy příjemně chladily a zrzoun jakbysmet, ale cesta tam a hlavně zpět byla úmorná. Marně hledáme stín ve stoupáních, kdy se tělo vaří ve vlastní šťávě. Navíc když z Davle posolí silnici jemným bílým štěrkem, takže Strade Bianche jako vyšité. Ale všechno se počítá, snad to bylo k něčemu dobré, díky Luku a do půlky Piráte! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2020-08-12T10:25:08Z |
| Dnes koupačka na Slapech, tempo VV, trasa:
12:00 - Katerinky-draty - Luke, Kolikac, Pirat ... | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2020-08-11T15:59:26Z |
| Praha - Blatnice pod Svatym Antoninkem 7.8.2020
Leto utika jako voda, tenhle vikend by za normalnich okolnosti byl tradicni vrchol sezony v podobe cyklomaratonu Krusnoton, ale letos byl nakonec zrusen. A tak koncem cervna zjistuji u kamarada, jestli zase letos pojede k rodicum z Prahy do Blatnice pod Svatym Antoninkem, coz dela kolem 325 km. Volba pada na tento patek. Beru si dovolenou, vse si chystam dopredu, abych v patek nemusel nic resit, presto se jako naschval ve ctvrtek v praci neco trochu "rozbilo" a tak se mi moc klidne neusina. Ale ono by se spatne spalo i tak, jak je clovek nateseny. Rano budicek 4:45, v 5:15 vyrazim jeste s blikackami, stejne jako pred rokem. To jsme jeli o dva tydny drive, ale diky jasne obloze je jeste i ted brzy svetlo. O pul hodiny dele mame sraz na kruhaci v Uhrinevsi a jdeme na to! Ranni provoz po 6h v okoli Rican je docela velky, nastesti hlavne v protismeru k Praze. Ale jak z hlavni silnice odbocime, nastava moment na ktery se ja i Radim tak tesime. Prazdne silnice, houpavy teren a k tomu primerene tempo. Postupne mijime Posazavi a plynule prechazime na Vysocinu. Zacina byt horko, tak sundavam ranni navleky a moiru pod dresem. Batuzek na zadech je zatim v pohode, ale samozrejme bez nej by se jelo lepe. Vyhodou je, ze mam trasu v navigaci Garminu, takze letos vlastne vubec nebloudime. V Cihosti nabizim Radimovi zastavku na geologickem stredu Ceska, ale pry je v treninkovem procesu a nechce zastavovat. Ve Zdirci nad Doubravou prvni zaslouzena pauza na benzince, ja dojidam suchy chleba a rohlik (opravdu), protoze uz mam v hlave obed ve Velke Bitesi. Tam to ale ovsem je dalsich 2.5h jizdy, takze sily me postupne opousteji, jak zaroven stoupa teplota vzduchu. Bourka jako pred rokem letos nebude, to je nam jasne a tak na ni ted vzpominame, aby nas ochladila alespon v mysli. Vitr nam ale dnes prevazne preje, takze cesta svize utika. Zatim jede na spici prevazne Radim, ale konecne me k tomu take obcas "pusti", takze spokojeni jsme oba. Velka Bites a paradni obed u Rausu. Pote vyrazime dal a prichazi rozbitejsi asfalt na cestach kdyz objizdime Brna spodem. To uz je pozdni odpoledne a tak teplota vzduchu kulminuje. Trochu zapominam pit a malem za to zaplatim, najednou se citim malatne. Dojede nas cyklista, ktery by nas normalne nedojel. Nastesti o dve vesnice dal je hospoda, kde se sebe poprve v zivotu na svihu dam pul litru kofoly a dalsi vodu. Tahle pauza pomohla, stejne jako mrak, ktery se s podvecerem objevil v krajine kolem Kyjova. Konecne jedu v krajine, tak jak jsem si vzdycky myslel, ze Jizni Morava v lete vypada. Mijime naftove doly, v poslednim vetsi kopci otestuji, jestli me Radim porad jeste uvisi, ale kdepak, tohle je jeho domaci teren, tady ho neutrhnu, ma vybornou formu letos. Pak uz nasleduje rovinaty usek kdy letime pres Veseli nad Moravou, pres Batuv kanal az k cili. Jeste jednou dvakrat mi ohodi nohy Radimovo odplivnuti a konecne jsme v cili cesty. Premierove si jdu jeste vyjet kratky kopecek na vyhlidku, ktery je po 330 km pekne prudky a chvili lituju, ze jsem tam jeste jel. Ale takovou sladkou tecku na zaver jsem proste potreboval, zapadajici slunce na jedna strane, horsky hreben na hranici se Slovenskem na druhe strane, to je presne jeden z tech momentu, kvuli kterym jsem se i letos na tuhle celodenni cestu vydal. Uvidime jestli z toho bude nova tradice a treba se nekdy povede dojet jeden den tam a druhy den nazpet, ale o tom zatim budu jenom snit! | |