čtvrtek. Safra je krásně, Mamut naspadnutí, lámu Kolíláče jestli nechce před Kolodějí nějaký objemy. Marná práce bohužel. A tak vyrážím sám. Vytyčuji si švih, že by Řevničák ? Ne, dnes musí padnout stovečka. Pak mě svitilo. Letos v Rakousku jsem byl, na moravě, V Pivnisku ba i v Košicích, ale Zalíbená, ta chybí. Tam jsem se stal před mnoha lety cyklistou. Památný den to tenkrát byl. Samotný Vyhup s tenkrát ještě marným Kolíkáčem ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> mě cestou tam a zpět zasvětili. Konečně jsem u koní, cesta sem z Chodova hnus, samý auto. Teplo není, zimní bundu jsem vychytal, rukavice ne a chybí. Modrá obloha utěšuje, mírně fouká proti a já si začínám užívat. Mířím na Ondřejov přes Senohraby, tenhle terén v rytmu Samby miluju, samý nahoru a dolů. Ondřejov. Jindy bych tu zatahoval, mamut však nabádá a já načínám druhý oblouk osmy a přes Skalici mířím na Talmberk, Ježovice a konečně je tu Zalíbená. Fotím a pak se kochám výhledem na Šternberk. Jsem tu letos v pozdějším termínu a tak tradiční měření sněhových mantinelů odpadá. Nahoru na Divišov už to žádná hitparáda není. začínám cítit nohy a pořád fouká proti. Nechápu jak je to možné . Něco bych snědl, bohužel zapomětlivá hlava mě teď nutí jet na jezevce. Počítám kolilk kopců ještě. Vychází mi to na 2, to dám ! Konečně zas Ondřejov, tohle už je snadný, u Tehovce zdravím Hulise, kdo šlape ten žije ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . U Vendyse do sebe hrknu zasloužený nefiltrovaný. Po 5 hodinách a 126 km konečně zas doma. V duchu se za dnešek chválím, nikdo jinej to beztak neudělá |