Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Trénujeme v létě (ID: 422) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2022-08-02T09:08:30Z |
Další posunutá hranice  Pěkný, poklona! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-08-01T21:54:53Z |
| Bad Homburg tam a zpet - 2x 420 km, 7000m
Sny se maji plnit a jeden takovy jsem si prave splnil. Navstivit kamarada z virtualniho zavodeni uprostred Nemecka, tomu neslo odolat. Cesta tam byla dobra v tom, ze jsem nevedel co od ni cekat. To bylo nakonec dobre, protoze protivitr ktery by se neztratil ani na Kanarech bych v techto mistech necekal. Velmi cenna zkusenost a zase neco noveho. Prvni cil byl splnen, v nedeli nasledoval odpocinkovy den, vyplneny prohlidkou krasneho lazenskeho mesta a sledovanim kriteria s profiky. Kdybych byl frajer, mohl jsem se s moji licenci zaregistrovat a objet si zavod s nimi. Ale takovy frajer jeste nejsem, navic me v pondeli cekala cesta nazpet. Muj skvely hostitel Simon me doprovodil na prvnich 100 km, ktere jsme proleteli tak rychle, az se tomu nechtelo verit. Kdyz jsme se po kafi xxl rozloucili, vyrazil jsem na zbytek cesty a zjistil, jaky rozdil vitr dokaze udelat. Co mi v sobotu sebral, dnes mi vratil, minimalne v pasazi kolem Wurzburgu. Chvilemi mi prislo ze letim az to vypadalo ze budu doma na obed, stejne jako Simon. Ale i s pomoci vetru je porad potreba slapat do pedalu, sledovat navigaci, provoz, jist, pit, hledat vodu k doplneni a obcas zastavit na toaletu. Neveril bych, co vsechno dokazu snist a vypit a ze telo bude davat signaly, ze to je porad malo. Hodina za hodinou pribyva, vyhlizim Sumavske vrcholky, ale on je to porad jeste Cerny les. Finale je na dosah, ale par hodin stale zbyva. Jidlo doslo, voda nechutna, ale v sobotu to bylo naprosto stejne a posledni dve hodiny jsem i tak nejak dojel. Konecne vidim znacku jedem km na hranici, je to sen, nebo to nakonec stihnu se zapadem slunce? Navrat je skoro o 2,5h rychlejsi, to je sen i skutecnost zaroven. Vim, ze nic tak narocneho uz letos nedam, o to vic na to budu vzpominat! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-07-24T16:30:24Z |
| Sumava deluxe - 200 km, 3200m
Vytrvalostni trenink pokracuje a tak v nedeli vyrazim na kolo co nejdriv se dostanu z postele. Po ranu je jeste trochu chladno, aspon na me, ale uz jedu v kratkem bez navleku. Prvni ranni naznaky mlhy jsou pryc a slunce zacina hrat. Mirim na Spicak, kde to zkusim vzit po hlavni pres Hamry, s tim ze nahore uvidim, jestli to pujde projet. Projet se to da v pohode, dokonce tam projede i par aut a je tam pod sedlem jiz polozeny novy asfalt. Dnes volim opacny smer nez obvykle a hned po ranu si dam na zahrati vyjezd na Pancir. Rikam si ze odpoledne uz toho budu mit dost a tak jsem rad, ze jsem nahore takhle brzy. Mirim oklikou na Kvildu, pocasi je paradni, jen na obloze se objevuje par mracku, ale prset by nemelo. Letni sezona je v plnem proudu, na exponovanych mistech je dost turistu. Jedu na Bucinu, odkud zacnu klesat do Nemecka. Stale se mi jede dobre a stale jedu po mrakem, takze jsem zase nevypil ani jeden bidon. Az tady dole zacne slunce vic svitit a voda mi zacne dochazet. Ve Frauenau ji doplnim v pro me nove kasne (ktera je jinak z roku 1925), ale bohuzel tahle voda mi uplne nechutna, takze ji piju se vsi opatrnosti. Jsem ve Zwieselu a zbyva se nejak dostat domu. Volim tradicni cestu pres Spicak a i kdyz zacinam byt lehce okoraly, pro zpestreni si dam Pancir podruhe v ramci jednoho svihu. Odmenou je mi skupinka turistu, kterou kdyz mijim v prudke casti kopce, tak jejich syn prohlasi "to je silnicni kolo" a pak doda "to je krasne kolo". To mi udela velkou radost a doda sily do zbytku kopce. Nahoru pofukuje svezi vitr a me uz ceka prevazne sjezd dolu do udoli. Dotocim par km ktere zbyvaji do druhe vikendove dvoustovky a dalsi hodnotna jizda je zdarne u konce. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-07-23T18:39:31Z |
| K Dunaji na plaz - 209 km, 3600m
Ranni bourka nas tesne mine, sprchne jen propagacne a tak kdyz pred devatou hodinou vyrazim, silnice uz jsou skoro suche. Mirim smerem na Svatou Katerinu a k Dunaji. Dnes nemam v planu zadnou ultra vzdalenost, spis tak neco akorat na chut. Mirim k Deggendorfu a cesta pekne ubiha, je oblacno, ale kolem je jasna obloha. Sjezd k Deggendorfu ma krasny novy asfalt. U Dunaje se to pred obedem zacina plnit lidmi, ale na plazi se nikdo neopaluje, protoze slunce nesviti. Chvili jedu podel reky a zacne mi foukat vitr do zad, tomu se rozhodne nebranim. Jedu stale pod mrakem, spadne par kapek, ale dnes ta predpoved Norum az tak nevysla. Naopak kdyz vysvitne slunce, docela to pali, ale vedro jako v minulych dnech neni. Volam domu a dostavam info, ze tam to vypada na dest. V dalce smerem za Arberem vidim ne moc hezke mraky, tak to jeste bude zajimave. Kolem Zwieselu mirim do Zelezne Rudy, ale nez tam dojedu a nez se vysplham na Spicak, mraky se zacnou rozpoustet, takze bych dnes zmoknout nemusel. V pulce kopce na Spicak se me rodinka pta, kudy vede cesta na Pancir, ukazu smerem nahoru, to je moc nepotesi. Zato me takovy sklon silnice vyhovuje, vyjedu na Pancir a mirim dolu. Protoze je silnice ze Spicaku na Hojsovku uzavrena, jedu pres Cerne Jezero, kde jsem uz nejaky cas take nebyl. Je to tu krasne, jeste par useku nahoru dolu, ale v lese je silnice slusne zadelana od tezby dreva. V lese je prijemny chladek, dusno prijde az kdyz sjedu kolem prehrady do udoli. Pekny svih, jen co je pravda! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-07-16T19:34:15Z |
| Dreisessel - 255 km, 4000m
Po nizinach v okoli Dunaje prichazi na radu kopcovita trasa. Povzbuzen minulymi jizdami, kdy jsem zjistil, ze dojedu dale, nez jsem si myslel, si naplanuji jizdu na kopec Dreisessel (cesky Tristolicnik), ktery lezi blizko Cesko - Nemecko - Rakouske hranice. Podle mapy to vypada ze tam vede pekna asfaltka az nahoru do 1300m, to urcite stoji za vylet! Rano vyrazim po 8h, i tak beru natelnik pod dres a navleky s rukavicemi. Ty beru hlavne kvuli mozolum, ktere mam po vcerejsim sklizeni uhli. Po ranu zadne teplo neni, ale slunce sviti a to je hlavni. Mirim na Spicaccke sedlo, jeste nez ho na asi mesic zavrou z Hojsovky kvuli oprave silnice. Pres Zeleznou Rudu a Zwiesel mirim do nitra Nemecka. Pak to stocim na Grafenau a takovymi hupy nahoru dolu dojedu do Freyungu. Tady prichazi usek, kde uz to neznam. Vitr je pomerne priznivy, spis fouka do zad a ze strany. Zacinam stoupat na Tristolicnik. Dojedu particku silnicaru, jeden me zkusi haknout, ale brzy to vzda. Odbocim z hlavni na silnici k vrcholu a cekam kdy zacne poradny kopec, protoze porad jedu na velkou. Silnice je pekne siroka, potkavam i dost cykloturistu, evidentne oblibena trasa. Proc tomu tak je, mi dojde zahy. Az na vrchol do tech 1300m je totiz sklon podezrelele mirumilovny a cely kopec krome zaverecne kratke stojky ala Pancir vyjedu vestoje na velkou. Tak to jsem necekal. Nahore probiha zrovna nejaky run + race zavod, takze je tu brana s casomirou a dost fanousku. Restaurace je obsazena lidmi, ja ale stavet nepotrebuji a mirim dolu. Za 5h jsem zatim vypil jeden bidon a myslim ten druhy mi vydrzi az na Bucinu. Za Haidmuhle prejedu hranici a jsem v kouzelne krajine, kde je pekna cyklostezka. Dokonce tu drive jezdil i vlak az do Nemecka, jak je videt z koleji. Mirim na Ceske Zleby, je to vic do kopce nez jsem cekal, ale za odmenu je tu pekna kasna s vodou, takze na nic necekam a vodu doplnuji tady. Dve nemecke turistky se ptaji, jestli je to k piti, ja rikam jasne ze ano. Straznym projedu, tady nic moc hezkeho neni a mirim na Knizeci Plane. Vzpominam jak mi tu kdysi Jirka H. pujcoval jeho silnicku na bezdusich, ze jaky je to komfort a mne to ani neprislo. Ted si sam uzivam to krasne pohodli a vim ze tehdy nekecal. Od rana mi ale v kole neco klepe a ted si za to muzu sam, je to naradi v brasnicce pod sedlem. Premistuji tak obsah brasny do kapsy dresu a najednou je ticho, nadhera! Dojim moji novou vychytavku na tratovku, kterou se stava pernik na strouhani z Lidlu za 10 kc. Dobry pomer sacharidu, cukru, tuku a hlavne se to v teple nerozpusti. Na Bucinu se jen podivam a mirim sjezdem do Kvildy. Tady je o par stupnu chladneji, nasazuji tak opet navleky a rukavice. Pres Modravu nasleduje uz tradicni usek na Prasily, Gerlovu Hut a Pancir. Sily ubyvaji, ale tim jak neni zadne horko, tak to docela jde a Pancir se mi jede primerene situaci. Mirim po vyfrezovane silnici na Hojsovku, 28mm plaste na necele 4 bary pochytaji skoro vsechny vibrace. Jsem dole, kolem prehrady no a jsem skoro doma. Jeste si dvakrat vyjedu brdek ke kostelu, abych mel nastoupano 4 tisice a dnesni krasna a primerene narocna trasa je u konce. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-07-05T20:44:13Z |
| Mnichov letiste - 368 km, 2900m
Sobotni spektakularni jizdou do Pasova jsem zavrsil navstevu vsech vetsich mest na Dunaji a tak jsem jen tak z legrace kouknul do mapy, kam by se jeste dalo jet. Nevim proc, ale napadlo me letiste v Mnichove, kde jsem naposledy byl na zatmeni slunce nekdy pred dvaceti lety s brachou autem. Bylo by lakave dat tohle na kole, ale uz je to zase o hodne vic km. Na druhou stranu za Dunajem je to v podstate rovina. Vecer jdu spat s tim, ze uvidim, jak se probudim, jake bude pocasi, na takovou dalku se musi vsechno sejit. Ve dve rano vidim, ze se blizi destovy mrak, jdu spokojene zalehnout ze nikam nepojedu. Ve ctyri se bez budiku probouzim a dokonce je venku mokro. Podle radaru uz to jde ale pryc, takze co ted? Chvili premyslim a to uz ohrivam vodu na zeleny caj a mazu rohlik s maslem, syrem, medem a nahoru pokladam listy ledoveho salatu. Pred patou vyrazim, dokonce se uz se rozedniva tak, ze muzu doma nechat predni svetlo. Blikam jen vzadu a mirim po trochu mokre silnici vstric dnesni ceste. Nez vjedu do Nemecka, je sucho a prede mnou jasna obloha. Hlava je nastavena dobre, ale nekde v pozadi moc dobre vim, ze je sest hodin rano, miji me auta smerujici do Nemecka za praci, nebo z prace. Kolem sedme hodiny potkavam skolaky cekajici na autobus, jo tady jeste letni prazdniny nemaji. Jedu podle navigace naklikane na webu bikerouter.de, ktery mi poradil Adam Simek, kdyz jsem si mu stezoval, ze Strava route planner dava az moc cyklostezky a ty pri prujezdu mesty zdrzuji. Tady jsem navolil profil "moped" a zatim to pekne odsypa, dalnicnim usekum se to vyhyba a cyklostezkam taktez. Pak prijde prvni dnesni zrada a tou je objizdka. Blbe odbocim a najedu na Bxx silnici, kam kola evidentne nesmi, jak se brzy dozvim z troubeni ridicu. Chci nekde prelezt svodidla, ale precizni Nemci maji vsude podel plot, tak co ted? Az na moste vidim, ze pode mnou vede silnicka, na kterou se musim dostat. Ale jak k ni slezu? Jsou tu schudky! Parada, ale dole je zase plot. Je tam i branka, samozrejme cekam ze bude zamcena, ale v zoufalstvi ji zkusim a mam stesti, je odemcena! Odted jsem odhodlan vsechny objizdky jet velmi opatrne. Prichazi Straubing, mestem projedu jako nuz maslem. Prichazi usek ktery neznam, je to uz skoro rovina, jen par brdku. Podel hlavni jsou casto cyklostezky, ale jak to tu neznam, nevim kdy se vyplati po nich jet a kdy ne. Tak nejak to stridam podle toho jak vidim dopredu. Prichazi druha zrada, pred Landshutem je usek, kam sice moped muze, ale je tu znacka zakazu cyklistu! Zase prelezam svodidla a trochu chaoticky projizdim mestem. Skoda, tady jsem uz trasu moc nekontroval a ted me to stoji cenne minuty. Taky se mi zda, ze mi neco klepe v kole, nez zjistim, ze to jsou mistni semafory, ktere krome svetelne signalizace maji i zvukovou. Jeste se malem srazim s turistou na cyklostezce a konecne jsem pryc z mesta. Pokracuji po hlavni, kde je uz docela velky provoz, k tomu me nekdo obcas vytroubi, kdyz nejedu po cyklostezce. Tak tohle bych priste taky naplanoval jinudy. Ale uz se blizi vrchol dne, z dalky vidim prvni pristavajici letadlo. Jeste ale peknych par km trva, nez dojedu na obratku. Prave leti letadlo, vyfotit, natocit video a hura nazpet, je poledne. Volam domu a rikam mamce ze prijedu tak kolem sedme vecer, zatimco ona mysli ze rikam ze v pul treti budu doma. Dochazi mi voda a u letiste moc neni kde nabrat. Zastavovat nekde v restauraci se mi nechce, tak marne koukam v tech par vesnicich. U nekolika domu maji hadice, ale to mi prijde hloupe nekomu lezt na pozemek. Pak v dalsi vesnici vidim peknou kostelni vez. Vzpominam si, ze tam zpravidla byva i voda! Dojedu ke kostelu s malym hrbitovem. Vjedu dovnitr a hned za brankou je krasna studanka s vodou. Za 7h jsem jeste nevypil ani dva bidony, takze jeden dam na ex a doplnim na plny stav. Pokracuji stejnou cestou zpet, u reky Isar vyfotim capy, plamenaky. Zpet opet pres Landshut, ale vim, ze navigace to ma vzit pres mesto trochu jinudy. Tesim se ze to bude klidnejsi, ale opak je pravdou. Moped navigace me navede do tunelu! Zakaz pro cyklisty tu ale nevidim, tak tam vjedu. Tunel je pekne dlouhy, rikam si ze to snad neni mozne, kde se v Ladshutu bere takovy mega dlouhy tunel? Nastesti ho projedu, ale zas me na konci vytroubi autobus, tak myslim ze jsem tam opet nemel co delat. Vymotam se z mesta, ktere je jinak krasne, ale ted myslim jen na to, jak se dostat zpet na normalni silnici bez velkeho provozu. Po par km se mi to povede a vracim se stejnou cestou zpet. Straubing se blizi, teplota venku stoupa a voda mi opet dochazi. Uz ale vim jak na to, kostelni veze me zachranuji. Premyslim jestli stavet nekde na kafe a jidlo, ale cas bezi a i kdyz jsem si jidla tolik nebral (banan, dve tycinky, tri gely, par bonbonu), verim ze to dam domu bez vetsi zastavky. Cokoladova tycinka se mi k kapse v horku pekne roztavila, opatrne ji snim a konecne mi jednou pomuze cyklostezka. Na jejim konci je odpadkovy kos, kam efektivne odhazuji cokoladou olepeny obal za jizdy. Straubing na dostrel, ale jeste to par km trva. Tady chytam mensi krizi, i kdyz ted piju dost, porad je to malo. Beru vodu na destskem hristi, kde je napsano ze voda neni k piti, ale pro me ma cenu zlata. Blizi se Bad Kotzting, prichazi par mraku na obloze a trochu se ochlazuje. Jak se blizi zaver, jede se mi lepe a lepe. Paradoxne je zaver nejvic kopcovaty, ale uz s vidinou domova vim, ze to dnes dojedu se cti. Tady uz to znam, posledni kopec, naplno ale radeji opatrne, citim naznaky kreci. Konecne hranice a jsem zpet v Cesku. Sjezd ze Svate Kateriny a po moji nejdelsi jizde co jsem kdy jel jsem doma. Jsem ve stavu ze bych jeste hodinku zvladl jet, ale to zase treba nekdy priste. Jsem rad ze jsem si to vnuknuti, ktere me napadlo v nedeli, splnil hned o dva dny pozdeji. Proc ale cekat, kdyz pocasi bylo idealni a dny jsou ted nejdelsi? Vylet na letiste do Mnichova byl na hrane toho co mi jeste dava smysl a co uz ne, ale byl to famozni zazitek, ktery naplno docenim s odstupem casu! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2022-07-02T20:02:49Z |
| Passau - 270 km, 3700m
Zajimavych destinaci kolem Dunaje je vice nez dost a dnes padla volba na daleky Pasov, kde jsem mel hned dvoji motivaci. Tou prvni bylo, ze jsem tu jeste nikdy nebyl a tou druhou ze lezi na hranici s Rakouskem, kde jsem na kole z domova taky nebyl. Rano se probouzim v pul seste, ale jeste si lehnu, sice se nabizi vyjet co nejdrive, ale je rano pomerne chladno a tak se na jizdu vydam kolem 8h. I tak zadne teplo neni, ale uz jedu v kratkem dresu a nevezu zadne navleky, protoze se mi je nechce tahat s sebou. Nez vyjedu na Spicak a sjedu do chladneho udoli pred Zwieselem, otepli se tak akorat na to, aby mi tam nebyla zima. Pak uz se s kazdou minutou a kilometrem smerem na jih otepluje. Cesta pekne ubiha, jen kolem Spiegelau je objizdka, holt to bude par km navic. Snazim se trochu jet, aby to nebyla uplna turistika. Jak neni zadne horko, za prvni tri hodiny jsem si jen jednou loknul z bidonu, takze mam stale oba plne. Po historicke solne ceste pres mestecka s nazvy Prag nebo Salzweg mirim kouzelnou krajinou do Pasova. Kolem univerzity sjedu k Dunaji a jsem tu. Zajedu si mezi turisty na soutok Dunaje a Innu, moc pekne to tady je. Pak zamirim na par km do Rakouska vyfotit si mesto pekne z vysky. Cestou nazpet se zastavim na deluxe dortik a kafe, sice bych to objel i bez toho, ale musim se trochu odmenit. Pak se snazim vymotat z mesta, to se mi v kombinaci cyklostezek a silnice dari. Navigace me navede na cyklostezku hned vedle Dunaje, to je sice hezke, ale kdyz pak stezka prejde na regulerni sotolinu a ja po ni jedu uz nekolikaty kilometr, prestane me to bavit a pres louku to vezmu zpet na normalni silnici. Usek podel Dunaje je jeste relativne dlouhy, nez odbocim do vnitrozemi a zacnu stoupat. Nejdriv jen tak nenapadne, ale kopec se utahuje a konec do sedla pod horou Brotjackriegel je dost tezky. Nasleduje sjezd a par brdku nahoru dolu. Unava se zacina scitat a tak v Rinchnachu touzebne vyhlizim kasnu s vodou. Nastesti tu je a doplnuji oba bidony, je docela teplo, byt ne horko, ale nakonec dnes 5 bidonu padne. Jak jsem na zacatku nepil, ted uz pit musim. Ve Zwieselu vyjimecne chci jet pres mesto podle navigace, ale je tam objizdka, tak tam par minut zbytecne ztracim. Ten Strava route planner ma jeste k dokonalosti daleko a clovek si to musi opravdu detailne pohlidat, pokud nechce byt naveden na pochybna mista, nebo nelogicky klickovat ulickami mest. Sily dochazi, ale konecne jsem zpet v Cesku. V kopci na Spicak me skoro chytne regulerni hladak, musim snist tycinku, co jsem myslel ze uz nebude potreba. Bez ni bych ale na Pancir asi nevyjel, takhle to zvladam jeste se cti. Letim dolu, uz se vidim doma. Par km pred cilem me bodne nad oko mezi prilbu a bryle nejaky hmyz a vicko mi ted pekne oteka, takze rychle dopsat report, dokud to jde. Cesta do Pasova je dalsi nadherna trasa, presne tak jak jsem si myslel, kdyz jsem ji planoval a rad si ji zase nekdy zopakuji! | |
| Rok 2021 |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-10T17:28:20Z |
| Okruh smer Gran Sasso a Lago Di Penne - 166 km, 3000m
Dnes vyrazim jiz po sedme hodine, nebot odpoledne na me ceka lehatko u more, nakupy a tymova vecere, takze prijet se zapadem slunce by bylo sice romanticke, ale neprakticke. Ceka me okruh smer Gran Sasso a Lago di Penne, ktery naplanoval Karl a ktery jsem si trochu vcera vecer z poslednich zbytku sil v zaveru upravil. Stepan dnes uz na kolo nejde, Karl by takhle brzo nejel, takze vyrazim sam. Po rano u more prijemny vzduch, ovsem jakmile odbocim do kopcu hned zavane horky vzduch. Stoupam do Atri, pak nasleduje sjezd po peknem asfaltu a prichazi dalsi kopec do Celino Attanasio. Tam trochu zakufruji podle navigace a dam si tak zbytecne docela dost kopce navic. Ale nevadi, opet nasleduje sjezd po krasnem asfaltu. Zacina se oteplovat a ja vyhlizim kde bych si dal dopoledni kafe, protoze rano jsem si omylem misto Stepanova cerneho caje vzal ovocny, kde zadny kofein neni. V kombinaci s horkem a opet stoupajicim profilem prichazi unava, ktera se projevuje i tim, ze ve sjezdu trefim diru nebo chci prejet papirovy pytlik, abych zjistil ze to byl docela velky kamen! Pauza na kafe v Bisenti po 3.5h jizdy je tak v pravy cas, protoze prichazi stoupani dne. Nejprve sjezd po panelce a rozbite asfaltce a pak vyjezd ve stojce. Tady slunce pali, pot ze me leje, ale kafe zacina ucinkovat, takze v duchu dekuji Karlovi za tuto zkratku a myslim to uprimne! Nasleduje napojeni na hlavni silnici a stoupani pod hrebenem Gran Sasso do 1200m. Zacinaji se tvorit mraky, ale jelikoz jsem tu v poledne, pripadna prehanka se me dnes netyka. Klesam dolu, doplnim vodu a mirim k Lago di Penne, ktere je ale slusne vyschle, coz se ani nedivim, protoze teplomer mi ukazuje 33.5 st. Voda z bidonu povazlive ubyva, ale rychle pres Penne mirim zpet k mori. Po ceste jeste neprijemna bouracka dvou aut, ale to uz jsem zpet v Silvi v ruchu mesta. Zajedu ke klukum na plaz pro klice a dnesni kratsi, ale o to vyzivnejsi svih je za mnou. I tenhle okruh byl opravdu pekny, asfalt v souctu lepsi nez vcera, ale clovek si uz zvyknul a jizdy tady maji svoje kouzlo i hodnotu! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-09T19:37:44Z |
| Teramo okruh - 222 km, 2800m
Dnesni jizdu muzu rozdelit na dve etapy. Ta prvni zacina presunem autem za Teramo, odkud se Stepanem a Karlem startujeme. Diky brzkemu vstavani se nam spis chce spat, ale verime, ze prvni kilometry do kopce nas proberou. Ja jeste resim problemy se zipem na Slapkovskem dresu, ale pak jiz vyrazime vstric dnesnim zazitkum. Stoupame na prvni kopec, testuji nohy a docela jedou. Karl foti, Stepan kousek za nami. Vyhledy jsou tu fakt pekne, takze si je take uzivam. Nahore jsme v o dost vic zelenejsi krajine, nez v okoli more u Pescary. Prichazi sjezd, ktery je ale totalne rozbity, takze jedeme skoro krokem. I nasledujici vyjezd pripomina useky Lawi Tour, coz se Karlovi pranic nelibi, ale tohle dopredu vedet neslo, zvlaste, kdyz misty je nalepeny novy asfalt. Karl rika, ze timhle tempem bude otazka jestli stihneme planovany 155km okruh Teramo - Teramo objet do vecera. Konecne se napojujeme na lepsi silnici, jeste jeden kopec a padame dolu do udoli. Davame kafe se Stepanem, cappucino presne s uderem poledne se jeste muze objednat, o par minut pozdeji uz bych si ale jako spravny Ital dal jen espresso. Po 4h jizdy a coffee breaku prichazi druhy hlavni kopec skoro do 1200m, dopredu avizuji klukum, ze si pojedu svoje tempo a nahore uvidim a mozna pojedu dal. Jelikoz kluky ztracim z dohledu jiz od zacatku stoupani, je mi nahore jasne, ze bych cekal tak 10min a tak plynule jedu dal. Tim zacina druha dnesni etapa a pokus, o jak moc pozdeji dorazim do Silvi na kole, nez Stepan z Terama autem. Nejdriv je dlouhy sjezd, pak rovinatejsi useky, kde je horko a protivitr. Takze je treba pit a jist. V Ascoli Piceno trochu zakufruji a najedu asi na kus dalnice, kde projedu kilometrovy tunel, ktery jsem asi uz nemel, ale pak pres centrum mesta zamirim na Teramo. Tady to vubec neni rovina, jak sliboval Karl, ale jeste par delsich tahlych stoupani. Navic me nekde v pulce dojede mistni borec, co to opravdu drti (nebo uz je moje realita po tom nasem doposud vyletnim tempu zkreslena), takze mam co delat, abych ho haknul. Pak mu dojde voda, tak stavim s nim, jenze on jde do mistniho automatu na zetony, nebo co to tu maji. Mne ale zachrani opodal stojici kasna s kohoutkem vody. Jeste se chci borce zeptat, proc si bere vodu z automatu, kdyz tady ma kohoutek, ale to uz zase valime dal. Pak mi ujede z kopce, kdyz se vyveze za serpentinou natesno za dodavkou, coz ja nedavam. Nakonec ale zacne s nekym telefonovat, takze asi vola trenerovi a hodnoti prave odjety usek. Nicmene pochvala, ze me takhle pekne vratil do vykonnostni reality, protoze od te doby to pekne jede i me a kilometry naskakuji. Usek z Terama k mori je mirne klesavy a pak nasleduje rovina, kde je i vetsi provoz, par semaforu, ale i tak se mi dari drzet slusne tempo. Prijizdim k apartmanu a Stepan dorazi s autem minutu po me, takze jsem tu dokonce driv! Pry byla zasekana dalnice a Karl moc fotil. Jelikoz jsem tu o hodinu driv nez jsem myslel, pred vytocenim nohou v mori dam jeste par kilaku na kole, abych mel hezke cislo v ujetych km. I kdyz to dnes nebyly zadne brutalni kopce, byla to pestra jizda, v mem pripade dvoudilna etapa, ktera byla zajimava od zacatku do konce! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-08T19:13:04Z |
| Okruh Silvi - Castel del Monte - 166 km, 3300m
Nakouknout do narodniho parku Gran Sasso, to byl cil dnesni spolecne jizdy s Karlem a Stepanem. Karl si dal tu praci a vsechny tyhle trasy dopredu naklikal, coz se nejen dnes hodilo. Vcera byl pozdni navrat z vecere, takze jsme odlozili variantu popojet nekam autem. Vyjizdime tedy v 9h z apartmanu a ceka nas kolem 160 km a 3300m prevyseni. pricemz nejvyssi bod bude pres 1600m. Takze sice ne Blockhaus, ale ve fnale hodne podobne. Start je poklidny, Tomas mi na posledni chvili udela kafe, takze se mi jede dobre hned od zacatku. Prvni brdky prejedeme a zaciname stoupat na nejvyssi bod, tedy pres sedlo do narodniho parku. Stoupani je dlouhe, ale sklon privetivy. Horsi je to s povrchem asfaltu, ktery ma k dokonalosti daleko, ale do kopce to nevadi. Pritom predtim jsme projizdeli useky s peknym a novym asfaltem, ale uz jsme si zvykli, ze tim se tady clovek nesmi nechat ukolebat. Obcas se vynori nejaky pes, ale zatim po nas neskacou, takze pohoda. Nahoru vyjizdim v tempu jako prvni, ale Karl opet mohutne fotil. Oblekam vetrovku, cepici, protoze cekam par minut nez kluci prijedou. Padame na planinu, ktera se mi tak libila pred dvema roky. Nevedel jsem ze sem opet vyjedeme i dnes, o to jsem radsi. V dali se kupi mraky, teplo moc neni, ale my nastesti mirime na opacnou stranu, kde je slunce. V Castel del Monte pauza na kafe a zakusek, nutnost vzhledem k tomu co nas jeste ceka. Ted je to takove houpave nahoru dolu, ale po peknem asfaltu. I hlavni sjezd je moc hezky a vyhledy nadherne. Dalsi sjezd nekam do 400m uz je opet rozbity, takze jedeme pomalu a opatrne, i proto tady ty prumery vypadaji jako nic moc, takze kdo by je sem chtel jet honit, dam radu, ze tady to o prumerech neni. Prichazi posledni tretina, hupy nahoru dolu ala jarni klasiky v Belgii, jen je tady 30st vedro a zaciname byt unaveni. Stepan zacne provokovat a nastupovat, takze symbolicky si i zazavodime. Asi se uz videl u more, ale tam nam chybi jeste pres 20km, protoze Karl konec naplanoval trochu krizem krazem, nez finalne sjedeme dolu. To uz dochazi sily nebo spis voda i mne, ale konecne padame k pobrezi a jsme v cili. Zajedu jeste poslat pohled domu, abych dotocil posledni km a dnesni vydareny svih je za nami! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-06T20:00:56Z |
| Monte Blockhaus - 200 km, 3300m
Kralovska etapa plna zazitku zacina osvezenim v mori a focenim vychodu slunce. Pote odjizdi Tomas do Rima, aby se vratil pro rousku, nacez ho Stepan musi odvezt autem na nadrazi, aby to stihl. Tim posouvame nas odjezd na Monte Blockhaus o pul hodiny, navic Karl si myslel ze odjezd je az v devet, takze by to na osmou take nestihl. Ja jsem po osme nachystany, tak vyrazim o dvacet minut driv, abych natocil nejake km dopredu do zasoby, protoze v hlave uz se zase rysuje dabelsky plan. Dnes nas ceka jak jsem jiz zminil, vyjezd na Monte Blockhaus do vysky skoro 2100m od more, coz je tezky kopec ktery se obcas jezdi na Giru a poprve se jel v roce 1966 a vyhral Eddy Mercx, jestli se nepletu. Vyrazime pres Pescaru, provoz neni tak velky, ale stejne trva, nez se vymotame ven, protoze kluci neakceptuji mistni zvyk a stavi na kazde cervene, zatimco i mistni seniori na kolech tu jezdi jak je napadne. Zaciname stoupat kolem obchodu Ikea na konci Pescary a prichazi prvni stojky na zahrati. Neni to ale tak hrozne jako vcera. Navic se objevuji prvni mraky, to se ted hodi, protoze neni takove horko. Presto citim, ze jsem se rano malo napil a tak uz mam takhle na zacatku skoro vypity bidon. Prichazi velka stojka cislo dve, zatim jedeme docela pospolu, to je fajn. Prevalime se pres tyhle prvni brdky, abychom po skoro 3h jizdy zjisitili po klesani, ze jsme jen asi 130m nad morem. To Stepana trochu demoralizuje, jelikoz konecne zacina hlavni stoupani na Blockhaus. Davam mu tak kofein tabletu a sam si jednu take beru, tohle proste na vodu se stavou jet nechcete. Stepana i me to docela nabudi a tak stacime prvni stovky vyskovych metru i Karlovi, i kdyz ten jede taky rozumne. Stoupame a tipujeme, jestli nahore zmokneme nebo ne. Mraky jsou nahore videt, ale jsme jeste 30km, pote 25 a konecne 20 km daleko. Aspon ze mouchy letos tolik nelitaji, jak neni takove horko. Prijizdime do sedla nekde kolem 1300m, kde se s Karlem vracime kousek zpatky pro Stepana. Nema cenu jet nahoru sam a tam mrznout. Pokracujeme dale a blizi se vrchol. Mraky houstnou, ale zda se ze dnes minimalne nahore nezmokneme, jako pred dvema roky, kdy tam strasidelne hrimalo a pak prisla bourka, ktere jsme na posledni chvili ujeli a Stepan tak nestihl vyjet az nahoru. Nahoru se jeste mackam, aby me nedojel stridave fotici a sjizdejici me Karl, coz se dari. Tam potkavame rodinku z Maroka s hezkou dcerou, ktera se nejen na me hezky usmiva a vsechny nas vyfoti. Dokonce nam tu vysvitne i slunce, parada! I tak je ale nutne nasadit plastenku, cepici, rukavice do sjezdu. Vjizdime do oskliveho mraku, kde pocitove pada teplota k 10 stupnum. V sedle kde jsme cekali na Stepana chceme dat kafe, ale radeji jedeme jeste niz, protoze je nam fakt kosa, ruce mam pekne zmrzle. Nastesti neprsi a tak se nam rychle dari sjet do 600m, kde zima prechazi rychle v horko. I tak se shodujeme, ze i jeden mrak pod vrcholem dokaze pekne zazlobit. Sjezd byl jinak po trochu rozbitem asfaltu, Na kafe stavime v male vesnici a delame dobre, protoze cesta zpet je sice prevazne z kopce, ale opet nas ceka par brdku, ktere musime vylamat pres stojky. Sily mi dochazeji, mijime pro zmenu policka s fiky, ktere jsou uzasne sladke. I tak zaciname byt vsichni okorali, takze nez sjedeme k mori, utrhneme i par kousku vina, aby clovek nejedl jen tycinky. Za to nas vytresta pes, ktery na nas z jednoho vinneho sadu vybehne a mame co delat, abychom mu ujeli. U more prichazi klasicka nezajimava pasaz po cyklostezce podel more mezi lidmi, ale jinudy se moc jet neda. Loucim se s kluky, davam posledni sojovy suk, protoze uz neni moc z ceho brat. Chybi dvacet km do dvoustovky, ale to tady neni po rovine problem najet, jen je tu vetsi provoz. Monte Blockhaus se letos povedl, po dvou letech k nam bylo pocasi privetive, za coz jsme vsichni radi a dekujeme! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-05T19:15:35Z |
| Pescara - Chieti - 160 km, 1600m
Dnesni trasu na aklimatizaci naplanoval Karl do okoli Pescary a Chiety. Sice tu neni zadne horske sedlo a ze zacatku to mohlo vypadat, ze se nic dit nebude, ale opak byl pravdou. Rano zahajuji osvezenim v mori za vychodu slunce, kde je krome me jeste jedna slicna Italka fotici vychod slunce. Reci tela zkousim davat najevo, ze bych mel zajem komunikovat, Italka reci tela naznacuje ze z toho nic nebude. Ranni provoz v Pescare se diky nedeli nekonal, takze brzy jsme mimo mesto a mirime na prvni brdky. Slunce pripaluje, aklimatizace zacina. Vse vypada na pohodu, do te chvile nez prijde prvni brutalni stojka. Nejdriv rikam aha to je Pancir, abych zahy rikal aha, to je Monte Zoncolan. No a na konec byly seriozni obavy, jestli to vubec vylamu nahoru. To se povedlo, ale nic moc tezsiho jsem za posledni roky nejel. Timto je tedy oficialni uvitani v Pescare za nami a clovek si uvedomi, ze u more je jednak vedro a druhak tyhle stojky. Kdyz pak prijde jeste jedna, uz nas to ani neprekvapi a docela si ji uzivame. Jablecne sady od Merana se zmenily na pole obsypane zrajicim hroznovym vinem. Zacina chybet voda a tak sazim na espresso a zaroven doplneni vody do bidonu od mistni barmanky, kde par mistnaku po poledni popiji na pohodu vino. Nakonec ale vezmeme zavdek i vodou z mistniho hrbitova. Mirime dal a zaciname klesat zpet k mori. Ve sjezdech opatrne, je sice videt snaha silnice opravovat, ale porad jsou v neprilis kvalitni stavu, takze pustit se to neda. Karl jde statecne na spic, jak je jeho zvykem, ale silny protivitr vycerpa i jeho a tak jdu symbolicky na spic taky. To jsme uz u more a ceka nas poslednich asi 40 km podel pobrezi. Kluci voli variantu po silnici, ja po cyklostezce. Nakonec dorazime domu skoro ve stejny cas a to jsem dvakrat musel kolo prenaset, jet po sotoline a vracet se. Tady si clovek nevybere, ve meste jsou zas semafory. Kombinace horka, vetru, stojek, horsiho asfaltu a provozu ve meste a cyklostezkach z toho udelala vyzivny svih! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-03T18:53:39Z |
| Merano, Passo Mendola, Passo Palade - 200 km, 3600m
Na patek kluci nachystali dalsi zajimavou trasu, smerem do Merana a pak pres par kopcu v okoli. Vyrazime po pul devate, je trochu pod mrakem, ale protoze mirime do udoli, tak dnes beru jen navleky, plastenka zustava doma, tak ji aspon neztratim. Za Karlem v haku se jede dobre, navic do Merana prevazne klesame. V Meranu houstne provoz, preci jen jsme uz ve vetsim meste. Ale tady zacina pekne tvrde stoupani, ktere je v uvodu mozna prudsi nez samotne Stelvio. Prichazi i prvni tunely, blikacky se hodi. Stepan je o kousek pozadu, Karl foti o stosest, ja si jedu az nahoru svoje tempo. Moc se nesetrim, protoze se citim po vcerejsku docela dobre. Nahore se nam otevre krasna planina s vyhledy do udoli. Teren je tu nahoru dolu, jeden prudky brdek nasleduje druhy. Tyhle zmeny tempa mi moc nechutnaji a tak jsem rad, kdyz konecne spadneme zpet do udoli, kde jsme nedaleko Bolzana. Tady je slusne vedro a protoze jsem vypil jen jeden bidon, zacina mi rychle dochazet. Vypiju pul bidonu a prave vcas, zacina krasne 15km stoupani na Passo Mendoda. To mi sedne uplne nadherne, Karl me sice vzdy dojede, ale jelikoz zastavuje na foceni, na vrchol prijizdim osamoceny. Zahy dorazi i Stepan a prichazi zaslouzene kafe a neco sladkeho. Opet hupy nahoru dolu a mirime na Passo Palade, coz je nejvyssi bod dneska. Pak nasleduje dlouhy sjezd zpet do Merana. Sice sviti cely den slunce az na par mracku, ale v tech sjezdech fouka svezi vitr, mysleno jakoze teplo mi uplne neni, ale zima vlastne taky ne. V Meranu jedeme nazpet po cyklostezce, zatimco rano jsme jeli dolu po hlavni. Cyklostezka je to pekna, na uvod kratke stoupani ala Stelvio se serpentinami, ale pak uz se najede na rovinu podel reky a jede to paradne. Tedy az na to, kdyby mi opet nezacalo dochazet. Zachrani me Karlovo sto padesate zastaveni na foceni, zrovna u jablecneho sadu, takze si davam nejsladsi jablko tohoto roku, abych vubec dojel. Jablko me nakopne, takze v cili jeste dotocim pres 10 km, abych mel tradicni dvoukilo, byt dnes opravdu v planu nebylo. Nad udolim se stahuji mraky, ale mozna jednou kapne a stejne to pak zustane v horach. Cesta je u konce, i v okoli Merana to bylo moc hezke. Kluci taky jeli vyborne, jak Karl tak Stepan, obema patri velka pochvala na zaver. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-09-02T18:01:58Z |
| Cesta za sluncem - 3x Stelvio - 166 km, 5100m
Z Mnichova presun do Italie, ubytovat se, unavou padnout a jit spat. Protoze mam v planu neco velkeho, co neni pro kazdeho, ale ja to mel v hlave od letniho ROUVY campu v Livignu, kde se mi povedlo vyjet na Stelvio v ramci jednoho dne dvakrat. No a protoze nahoru vedou tri cesty chtel jsem zkusit vyjet to ze vsech tri stran. Sice uz je zari, den se krati, ale za pokus to stoji. Zvlast kdyz pocasi ma byt dnes deluxe. Vyrazim v 7h rano, docela kosa, na hlavni provoz jako v Praze, ale neni cas jet jinudy, treba po cyklostezce mezi jablecnymi sady, kde je stejne po ranu mokru z ostrikovacu vody. Po odbocce na Prato Stelvio se jede az do Trafoi ve stinu, jedu s klukem z Nemecka, ktery mi dela spolecnost a kdyz zahlasi, ze mu Garmin ukazuje +3st, dojde mi, proc mi mrznou ruce. Docela dobry, jet v takove zime do kopce v kratkem dresu, ale krome tech rukou zima vlastne neni. Andreas jede docela tempo, vyjedeme spolecne nahoru, kde se loucime. On ma taky pred sebou slusny hardcore, vyjel v 6h rano z Merana pres Stelvio, Bormio, Gavii a pak jeste dalsi dva kopce zpet do Merana, 250 km myslim planoval a v 6 vecer ma byt doma na veceri. Ja nahore na Stelviu nasadim plastenku a jedu do Bormia, Provoz jeste neni velky, ale az tady se poradne napiju a dole snim i banan a housku. Tudiz zacatek stoupani se mi nejede vubec dobre, protoze po sjezdu jsem opet vymrzly. Par lidi me predjede, ale v pulce kopce se zas dostanu do tempa, zacnu lidi predjizdet a druhou pulku jedu slusne tempo. Takze jsem nahore na Stelviu podruhe a citim se dobre, super. Dolu do sjezdu zvazuji ze to dam bez plastenky, ale to by byla chyba. Jeste ze jsem si ji dal, protoze dole v Santa Marii jsem zmrzly, ackoliv je jasno a teplo. Ve meste zvazuji jestli dat pauzu na kafe nebo ne. Nakonec ji dam, zaujal me zakusek za necele dve eura. Tak si rikam, ze si k tomu dam jeste prvni italske espresso za euro. Trochu me zarazi vysledna cena 5.5 eura, cimz mi nasledne dojde, ze nejsem v Italii, ale Svycarsku! Je videt ze uz jsem trochu prosity, ale to kafe jsem stejne potreboval. Zacinam potreti stoupat na Stelvio. Jede se mi dobre, slunce pali. Tady je provoz nejmensi z celeho dne, takze tenhle plan mi vysel. Nahore na Umbrail passu k memu prekvapeni potkavam Nicka s Karlem, cekal jsem ze budou davno dole, tim ze jeli kratsi variantu. Rychle se pozdravime a ja mirim nahoru na Stelvio, prichazi mrak a je docela kosa. Konec uz docela boli, nahore rychle nasadit plastenku, cepici a zacit klesat. Sjezd do Prato Stelvio je tedy pekne rozbity, ale jinudy to nejde, jako dat 3x Stelvio a jeste treba 200 km, to bych sice dal, ale dalsi dny bych toho moc asi neobjel. Dole teplo, zbyva 20 km nazpet udolim mirnym klesanim. Fouka ale silny protivitr a v kombinaci s unavou se mi vubec dobre nejede. Opet shoda nahod a kousek pred cilem me dojede Karl s Nickem, tak parada, ze jsme se takhle potkali. Dotocime posledni km mezi jablecnymi sady a po 9h jsem doma. 3x Stelvio v jeden den se tak da jet, kdyz to clovek jede s rozvahou. P.S. Ze to bylo narocne dosvedcuje fakt, ze kdyz jdu ven pred apartman a vidim ze vstupni dvere jsou otevrene, nevsimnu si proti slunci, ze jsou tam jeste jedny vnitrni a celem do nich vrazim. To uz je ale detail, byl to paradni den a dalsi sen je splneny! | |
| Autor: Barbánek | Datum: 2021-08-24T09:03:33Z |
| Ráno vydatná snídaně, míchané vajíčka, chléb,croissant, meloun, káva a celé to zapít 🍺 Tesákem 🤦
Okruh na kolo s Ádou v Garminu nahraný a můžeme vyrazit z kempu přes visutou lávku a dál pokračovat přes hráz Vranovské přehrady. Sjet do Vranova nad Dyjí a podél Dyje se kochat,pouštíme pomálu civilizaci, krásná cesta,nádherně kvetoucí louky. Z té krásy mě dostane prudká levá, cesta se začíná měnit před očima a sklon roste 🤦 Posilněn Tesákem a odhodlání to dát, řadím lehký převod,ale né úplně nejlehčí, chytnout Ádu za záda a společnými silami zdoláváme to stoupání, sklon se stále zvětšuje zadní kolo začíná hrabat a do toho přední se odlepuje od cesty to nechceš 😂 přestávám mít situaci pod kontrolou 😂z velkého Tasáka plného odhodlání se stává malý tesáček 😂 opouštím kolo, opouštím Adama,jen pozoruji jak dopadne ,uffff naštěstí pohoda,dopadl celkem dobře,ale co děláš tati si mohl vážně odpustit 😂 Zvedl tělo a s nasraným výrazem vyrazil po svých. Posbírám kola a tlačím je,sklon se stále zvedá kopec nekončí. Ádovi se nejde vůbec dobře. Tak ho posadím na jeho kolo a tlačím kola i s ním abych mu ulevil. Jako kdybych to tušil a vzal jsem si staré tretry 😂 zhruba po 1500 metrech vrchol a já úplně v hajzlu 😂spocený jako dlouho né,ruka a rameno bolí o nohách ani nemluvím 😥 Pauza a výslech jestli to bude ještě takhle hrozný i potom😂Určitě né uklidňuji Adama, přeci pak už by to mělo být po silnici. Od rozcestí Pod Větrníkem do obce Čížov už je v pohodě,kouknout na torzo železné opony až ke strážní věži, otočit se a sjet rovnou k sousedům do Hardeggu. Jako dominanta tam stojí nádherný hrad. V místní restauraci si Áda vybírá pohár, kolu, já 🍺 jdu platit, karty neberou ale české ano, mám jen 2000,- vrací mi eura, přepočítáno špatně,tak mě obírá o 36e naštěstí mi to hned seplo při tak malé částce kterou jsem dostal zpět,tak omluva a dorovnáno 🤦 Začíná lehce pršet a nás čeká kopec 10% vyndávám z batohu gumicuk,skoro před rokem jsem na něm táhnul Kocoura na B7 teď ho potřebuje moje kotě 😂 úžasná věc na tyhle výjezdy, Áda si lebedí v háčku za mnou, mé stehna tolik né 😂 Kopec za námi ve Fellingu na návsi to stočit už k ČR hranicím a zpět do Vránova nad Dyjí,kde nám cestu zkříží nově otevřený dětský svět. Tak tam zaplujeme a poblbneme. Není nad to,když je dítě spokojené 🤗Objet pak naučnou stezku,kouknout na betonové bunkry, vidět nový baldachýn pod kterým nikdo nebyl a už se fakt vrátit do kempu,kde se náš opuštěný stan bál 😂 včera ho nebylo pomalu kde postavit a dnes úplně prázdno 😂. No byl to pěkný výlet,ale příště lépe trasovat 🤦ale ho.no,co tě nezabije to tě posílí 😂😂😂 | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-08-15T18:02:48Z |
| Sumava Strazny II - 222 km, 3300m
Nedelni pocasi opet slibuje krasny den a jelikoz se rano probouzim brzy, vyrazim na kolo. Sice jsem chtel vecer dat virtualni Vuelta zavod na ROUVY, kde jsme exkluzivnim partnerem, ale nejde stihat vse. Prvni hodina je dnes bez cehokoliv zajimaveho, snad jen veverka prebehla pres cestu. To ja si trasu zajimavou udelam sam, chci jet to same co v sobotu, ale v opacnem gardu. Takze takovy Pancir po ranu ma take svoje kouzlo, obcas projedu usekem kde je chladno, ale jinak je to uz takhle od rana bez navleku a takovych dni jsem letos moc nezazil, kdyz mluvime o vyjeti brzy rano. Jet trasu opacne je taky zajimave, postupne mirim na Gerlovku, Vysoky Hrbet, Prasily az prijde stojka pod Polednikem a to uz mirim podel potoka na Modravu. Otepluje se, ale jsem nad 1000m, tak je tu prijemne. Zjistuju ze jsem se za 2h jeste nenapil, no hezky. Trochu zmenim trasu a na Kvildu dojedu mensi odbockou, abych nahnal km a nemusel je dojizdet doma. Tam stoji ROUVY dodavka. Deficit v piti se zacina projevovat, ale na Bucine jeste vodu neberu, to mam v planu az v Nemecku. Mirim na Knizeci Plane, klesavym profilem do Strazneho. Pak po hlavni "dalnici" na prechod, tady uz zacina byt horko. Navic mi zacne vrzat pedal, tak premyslim jak se toho zvuku zbavit. Napada me ze by dala pouzit slupka od bananu, ale ta skoncila v Prasilech. Dostavam napad, ze si kufr a pedal aspon postrikam vodou, ale kdyz konecne v Nemecku stavim a doplnuji bidony, tak na to samozrejme zapomenu. Ale nevadi, jedu dal, na obloze par mracku, takze chvili neni ani horko. Kofeinova tableta me nakopne ve spravny cas, protoze jsem zacal byt docela prositej. K cemuz nepomohla ani ta dehydratace, ted uz piju bidon mnohem rychleji. Vcera jsem to objel na tri, dnes to bude tak dvojnasobek. Usek pres Zwiesel k hranici docela utece, ale cas ted plyne uplne jinak. Jeste jedna zastavka na benzince v Zelezne Rude, vyletet na Spicak a uzit si pocit, ze uz nemusim na Pancir, protoze jsem tam byl uz rano. Sjedu dolu, opet kolem prehrady a pobliz domova zjistuji, ze mi zbyva dotocit asi 8km, coz je pohoda. Opet se pokusim dostat se na same trojky v nastoupanych metrech a tentokrat mi tam ten jeden metr navic skoci dvacet metru od domova. Nakonec to dnes nebylo vubec spatne, premyslim jestli je vic dat 350 km za jeden den jako na Zlataku, nebo dvakrat po sobe 222 km. Kazde ma neco a svoji hodnotu. Hlavne mam ale radost, ze jsem si takhle na maximum uzil dnesni letni den! | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-08-14T16:01:34Z |
| Sumava Strazny - 222 km, 3300m
Letni pocasi laka k vyletu po krasach Sumavy. V tydnu jsem toho moc neodjezdil, nakupila se prace a kdyz uz jsem si udelal cas, sel jsem spis behat, protoze kdo beha, vi ze tam je za mene casu stejne muziky jako pri jizde na kole. O to vic jsem se ale tesil na sobotu. Jeden by rekl, ze v pul sedme rano se nic zajimaveho stat nemuze, ale dnes to neplatilo. Nejprve mijim bezkyni s postavou modelky na mistni "cyklostezce", takze chvili lituji, ze jsem rano nesel behat, ale na kolo. Pod prehradou je u krajnice krava, ktera kdyz me spatri zacne utikat a to tak nesikovne, ze zakopne a spadne na bok, auu, to ji asi trochu bolelo. Kdyz uz vse vypada slunickove a to obrazne i doslova, nad Hojsovkou lezi na silnici kocka a vypada ze spi. Ale ja vim ze nespi. Takze to nevim kdo se mi co snazil touto kombinaci modelka - krava - kocka naznacit :) Tak to byla ranni hodinka a neco, jsem na Spicaku a mirim do Nemecka. Po ranu uz slusne teplo, sice mam navleky, ale to je tak max, co dnes budu potrebovat, nez prijde horko. Za Zwieselem se objevi trochu oblacnosti, coz mi vyhovuje. Cesta svizne ubiha, byt vitr fouka spis proti od jihozapadu. Mirim podel hranice az do Strazneho, tohle je jeden z nejlepsich useku co tu znam, minimalni provoz a krasna silnice. Ve Straznem stoji u krajnice pani s kabelkou, na koho tu asi ceka? Na me ne, protoze ja mirim na Knizeci Plane. Dnes je to ciste o vytrvalosti, kopce taky jedu rozumne, takze vlastne nejsem moc unaveny. Na Bucine doplnim vodu a mirim na Kvildu. Cekal jsem tu vetsi provoz turistu, ale prekvapive jich tu moc neni a to ani u Modravy. Dalsi pekny usek podel Roklanskeho potoka a to uz mirim na Prasily. Tady prichazi prvni vlna horka, doted to bylo tak akorat. Gerlova Hut, Pancir trochu v tempu. Tekutiny i jidlo dochazi, ale to uz jsem u prehrady a na computeru sviti dvoustovka. Protoze je ale kolem Nyrska takove to typicke srpnove "spalujici horko" ktere ted asi budou mit na Vuelte, tak si dam jeste mezi poli s baliky slamy a kombajnem sekajicim obili mensi pridavek. O jeden nastoupany metr mi zas nevysla zda se nedostizna kombinace 222,22 km a 3333m. Ale to uz by ten den byl az moc dokonaly, i takhle to bvla dalsi letni deluxe jizda! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-08-10T08:41:59Z |
| Nádherná masáž nohou elektrodami a mentální očista s orange legendou. Ocitnout se najednou v Herolticích, na Stavařově, v Družbě a nebo třeba zjistit, že první Zlaťák v roce 2006 někdo dal i 335km ... jako když otevřete kroniku a listujete pomalu stránku po stránce ... díky Peťane! Stále věřím, že si ještě někdy plácneme na pumpě v Ústí! | |
| Autor: Iceman | Datum: 2021-08-10T07:14:08Z |
| Že je cyklistika týmový sport/zábava, to je stará vesta. A platí to od závoďáků po nešťastníky. Jak v závodech, co jsem slyšel, tak i mne ubývá možností této sdílené radosti, z mnoha důvodů. Snažím se průběžně, s různým stupněm úspěchu, ukecávat vybrané (rozuměj měkkosrdcaté) jedince, na cyklistickou charitu. Včera, se podařilo, poděkování letí na Jažlovickou.
| |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-08-07T17:06:16Z |
| K Dunaji na kafe - 202 km, 3300m
Sobota slibuje hezky den a tak vyrazim na dalsi svih k Dunaji, ktery se jen tak neokouka. Puvodne jsem premyslel ze bych pozval nekoho ze Slapek, ale pohledem do kalendare a tymovy chat vidim, ze ti co by potencialne dorazili, maji jine vikendove plany. Takze tim padem mohu vyrazit brzy rano, kdy chvili sviti slunce, chvili se schovava za vysokou oblacnosti. Teplo uplne neni, takze vetrovka po ranu do kopce az tak nevadi. Az po osme hodine hluboko v Nemecku ji sundavam a konecne je to prava letni jizda. Nalevo vidim jasnou oblohu, napravo stale onu oblacnost. Posledni kopec a klesam k Dunaji. Tradicni foto na moste pres reku, kavarna jeste zavrena. Ladim trochu prehazovacku, ktera neradi jak by mela a k me radosti se mi dari ji dostat do lepsiho stavu. Za odmenu gumoveho medvidka do pusy, napiju se a zacina navrat nazpet, tedy opet z niziny do kopcu. Stale jedu na rozhrani jasne a oblacne oblohy, takze kdyz zasviti, je horko, jinak je ale prijemne. Kopce se mi ted i lehce s vetrem do zad jedou dobre, tak nejak vsechny jedu na o prevod tezsi kombinaci, takze me tesi ze Stelvio, Zlatak a spol. jsou trochu znat. Mirim k hranici, na pumpe doplnim bidon, protoze bych to sice objel na dva, ale nic se nema prehanet. V Zelezne Rude probihaji slavnosti, ale zvyseny provoz ani nezaregistruji. Zato ve stoupani na Spicak a Pancir jede docela dost cyklistu, takze tu ma clovek aspon na chvili spolecnost. Pancir zdolan, zbyva sjezd dolu, u prehrady na me spadne par kapek, ale hlavni dest prijde az vecer. Dotocim posledni km kolem domova, o dva metry se mi zase nepovede dojet na 3333 nastoupane metry, ale uz aspon vim presne, kdy mi to vzdy naskoci. Dalsi poctive dvoukilo a povedeny svih. Uzivejme leto, dokud je! | |