Ráno valíme do Prahy, ve vlaku ještě lehce dospávám. V Praze nejdřív vyřídit to, co jsme potřebovali a pak směr Palladium. Holky oběhaly pár obchodů, já koukal po botech, ale marně... Pořád zůstávám u orange niků (už asi 3 roky a furt jakš takš držej)... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> K obědu dáváme 3x smažák s hranolkama a tatarkou... Dojídám i půlku porce po ségře, to nebylo asi uplně moudrý před Kolodějema...Při cestě domů vlakem (hned na Masaryčce) usínám a po chvilce slyšim cvakání a 'dobrý den, kontrola jízdenek'. Když to došlo až k nám, tak se průvodčí ptá: Proboha, co jste mu provedly? Holky: Nic, jen jsme nakupovaly. Průvodčí: Aha, tak to se mu nedivim, my vypadáme, že jako jo dobrý, ale vnitřně nás to hrozně zmáhá!! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Když v tom slyšim: příští stanice Rostoklaty... prej po chvilce?? Já prochrápal celou cestu vlakem a vzbudil se stanici před Brodem. Doma jsme před 3tí hodinou, na chvilku si lehám a začíná mi bejt dost nedobře od žaludku. Chvilkama až tak, že zvažuju, jestli vůbec pojedu... Nedávám ani kafe, abych v sobě ten oběd udržel... Lehce se oblíknout (žádný rychlý pohyby, aby to nevyletělo ven) a jede se... Po chvilce točení to přestává, kolo je prostě lék!!! Každopádně je celkem zataženo, fouká a že by bylo teplo se taky nedá říct. Řikám bratrovi, že rukavice by se rozhodně neztratily. A ani návleky na nohy, který nemám a to jedno termotriko s dlouhym taky nebylo bůh ví jak dostačující. Kousek za Tismicema nás předjíždí traktor, zvedáme se a chytáme si hák... Jede příjemnejch 40Km/h, parááda... Takhle jsme v Kolodějích za půl hoďky... Bohužel po chvilce odbočuje na Skřivany a chvilku po tom, co nás opustil vodič, začíná zlehka pršet... Doufám, že to nebude nic velkýho, abych neutopil mobil v kapse (nemám žádný vodotěsný pouzdro), stejně jako můj poslední mobil, co nepřežil přívaly vody na Praha - Doksy... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Naštěstí jen přeháňka. V Kolodějích jsme klasicky chvilku před půl a nikde nikdo... Fouká, opět prší, zima... Řikáme si jestli ten Kolíkáč vůbec dorazí... Po chvilce vidim skrz stromy a keře prosvítat orange beasta, je to Kolík, kterej už má za sebou hodinu na koze!! Vyrážíme ve třech, zase jako posledně se uvelebuju na poslednim třetim fleku a jedu si v luxusu... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> V Babicích se zvedám a nastupuju, předemnou oktávka v levotočivý, tak jeď s tim někam ty blááázne!!!! Čekám co bude, jestli jede nebo ne, takže spomaluju a dávám šanci bráchovi a Kolíkáčovi, aby si mě docvakli... Nakonec ho objíždím a jdu do toho zase... Sedám si, ohlížím se, Kolík nejede, ale bratr jo... Přiložit a znovu zesedla, tady už mě nedáš chlapče!!! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Pak parádní polet po hlavní až do Olešky, padly i nějaký KOMy a overally... Až na 3 nebo možná 4 kratší špice furt hákuju a čekám, co se bude dít dál... Před odbočkou na Vlkančice slyšim od Kolíkáče jakýsi zvuky, koukám jestli mu nespadl řetěz, abych ho popřípadě mohl potáhnout, než to nahodí... Řetěz v cajku, ale furt něco cvaká... Stavíme a diagnostikujeme stav rakety!! Při tý příležitosti chlapci i chčijou. Všechno ok, nasedat a valba. Kolík jede špici v předbrdku, bratr druhej, já zas na chvostu... Přijíždíme pod kopec, bratr si vyjíždí vedle Kolíka, kterej hlásí: Poslouchám, kdy to tam nasypete a pojedete!! ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Tempo se začíná stupňovat, Kolík už začíná lehce pokupovat centimetr po centimetru... Házim těžší, zvedám se a jdu za bratrem... Začínáme spurtovat, lámu to, co to jde, ale bohužel... Nahoře na návsi sice same time, ale bejt tam páska, bral by to bratr tak o metřík... Kolík jako starej mazák kousek za námi šetří na hlavní prémii!! Ve stříbrnce na kostkách se Kolíkáč ptá, kde že je tu ten segment???? Bratr: no tady to někde začíná... Kolík: no tak to trošku zkusíme ne? Takže lehce zrychluje, ale žádný spurty a zkoušku o urvání KOMu nejde... Každopádně už cejtim, jak začínaj nohy tuhnout... Celý údolíčko zase v háku... Kolíkáč si dělá prdel, že šetřim před Habrem... No kéž by... ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Už v přípravě, kde bratr sice nejel bůh ví jak hrozný tempo jsem cejtil, že dneska už to nepude... Točíme levou kolem rybníka a hned, jak se to trošku začíná zvedat, tak to Bonzo rozjíždí... Zatim ještě držim, ale vim, že jestli tohle pojedou až do konce, nemám šanci... A taky že jo... Přijíždíme do tý nejprudší části a už dole se mi uplně zastavily nohy, takže mi nezbejvá nic jinýho než koukat, jak oba bejci odjížděj... " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> A jak řikal Kolíkáč: jak to člověk vypustí hned na začátku, tak se to pak sune celej kopec... A taky že jo... Snažil jsem točit a držet nějakou přijatelnou rychlost, ale i tak na mě museli nahoře na Struhařově přes 2 minuty čekat (podle záznamu a FlyBy ze stravy)... No nevadí, snad příště... Hlavní je, že už to mám zasebou a teď už se jen poletí dolu... Ve Svojeticích nejedeme klasicky rovně na Murařov a Brod, ale ještě valíme s Kolíkem na Tehovec, Strašín a Křenice, kde se odpojujeme... Já už toho měl tak akorát a bratr na špici pořád valí okolo 50ti??? Už mu nestíhám ani v brdkách ve Slušticích, Zlatý a Škvorci... Naštěstí je to ze Škvorce až do Brodu jen z kopce... Áááááááá, konečně... Přijíždíme do Přišimas a bratr to zas rozjíždí jak feťák na tripu... Rychlost pořád okolo 50Km/h a taky za to sklízíme 5. a 6. overall za segment Přišimasy - Tismice (4,3km s průměrem 48Km/h)... Uff, poslední interval je za mnou a teď už jen v klídku dotočit do Brodu... Je uplně jedno jestli jedeme ve třech nebo třiceti, Koloděje jsou prostě nejvíc!!! Nádhernej trénink... Ve sklepě vypínám stravu, která mi hlásí 106km... Díky rakeťáci!! |