Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Koloděje (ID: 376) | Ostatní témata |
| Autor: Oťas | Datum: 2019-08-29T09:57:37Z |
| Jedu taky. | |
| Autor: Basko | Datum: 2019-08-29T08:39:42Z |
| Je sem tam 16.00 | |
| Autor: Luke | Datum: 2019-08-28T15:51:31Z |
| Nekonečná telenovela s názvem Koloděje má v úterý další díl (kolikátý asi, jen já si jich letos pustil už 17) a tak, jak největší závislák ve 4 sedím za řidítky a nohy mě nesou na Strašín. Je horko a hlavně dusno, takže sestava oproti minulému týdnu drobně prořídla, ale i 5 lidí je paráda. Ze Strašína přes Doubek na Žernovku a úvodní představení jak na tom dnes kdo je. Trasa i rozjezd na pohodovou vyjížďku, ale stačí trochu přišlápnout a démon rychlosti je tu a nikdo se nenechá přemlouvat, aby taky nezatopil. Navíc absence kopců k tomu trochu vybízí, tak co by člověk nechal na Ondřejově, pošle tam, když je zrovna na špici. Přes Štíhlice na hlavní, objet Kostelec a směr Bulánka a já už mám pár kvalitních intervalů za sebou. Ale ta rychlost je v tom dusnu docela osvěžující, jen se musí jet vpředu, vzadu už je prý vydýcháno. Takže na špic a větrat. V Molitorově se ještě sprintuje na horizont nebo kam, což vyústí v zajímavou remízu, když se mi podaří háknout Viktora, přeletět za ním HonzuB, ale po vykouknutí z háku se dostanu jen na jeho úroveň. Tak chvíli jedem vedle sebe v očekávání, kdy ten druhý někde vydoluje aspoň centimetr náskoku. Jenže těch pár wattů navíc tam prostě nikde k dispozici není a tak žádné vítězné gesto, žádné šampaňské, nic... pak je tu obávaný průjezd Kouřimí s několika úseky pavé. Ten před řekou Výrovkou má určitě pět hvězdiček. Bory pláčou, ale rám tvrďácky přenáší všechny nárazy do mých kostí, tak jak je dostane. Já spíš cítím s Borama a taky pláču, protože mi nejde ani brzdit ani zatáčet a s láskou vzpomínám na Milovice na endurance rámu...
Ve Svojšicích pejsek ve sjezdu zkouší naše nervy a já jen v roli diváka čekám, jestli mě sejme pes nebo Kolíkáč. Naštěstí to končí smírem a smotka se nekoná. HonzaB věřil od začátku, že pes není sebevrah, ale dneska jeden neví. V Zásmukách vytáhnout na kopec Kolíkáče a zas ho ztratit někde ve sjezdu. Hlásí, že ho tam máme nechat, že je v prdeli. Upřesňuji, že to kde jsme jsou Hryzely a přece ho tu nenechám, Alois už čeká. Pak už se snažím pokud možno nikoho nevysypat. To se daří až do Kachní louže, kde v půlce kopce Viktor neodolá svodům zdejšího asfaltu a nekompromisně přitopí, zkusím se svézt, HonzaB je tu taky. Kolikáč zkusil zakřičet moooc, dneska už mu to jednou vyšlo, ale tentokrát je mu odezvou jen slabé uchechtnutí a Viktor nás odváží směr Krymlov. Před vrcholem už toho mám vcelku dost, a tak ve chvíli, kdy se zdá, že by nám tam paní bez pardonu poslala svojí Felícii, milerád svěsím nohy. HonzaB na to má stejný názor, bezpečnost především.  Pak už jen proletět zbytek téhle parády v háku za Viktorem, který Kachní louži neznal a dost si to užívá. V Krymlově seskupit, na hlavní a klasický přesun zpět. Strašínská rychlodráha je zavřená, takže přes Říčany po hlavní kvapíkem na Aloise (z Kostelce do Uhříněvsi 20 km za 30 minut). Krásně se ty Koloděje rozjeli, až na člověka jde splín, že se dny zkracují, sezóna se blíží ke konci a mi budeme muset čekat celou zimu na další sérii téhle krásné telenovely.
| |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-28T00:04:04Z |
| Děkuji kolodějskym boreckum za dnešní odtah k Aloisovi! Po sobotnim kralovskem sumavskem vyvetrani jsem si naordinoval nedelni klid na slapadle na Slapech s rodinou. Misto zdarile regenerace vsak uleham do vodorovne polohy již před nedelni chvilkou poezie a jsem slusne posekanej i cele pondeli. Tradice se vsak maji drzet a uterni kostel je ted uz skoro povinnost. Telo i mysl se zacina tesit. HonzaB a Basko na kruhaku a kolona aut v dopravnim kolapsu do Uhrinevse. U boudy nikdo, az na Strasine Luke a Viktor z Kbel. HonzaB veli na Kourim, Zasmuky a Kachni Louzi. Pry to bude rovina v klidu. Nebyla to ani rovina a ani to nebylo v klidu. Furt mam kratky kolo a diry na grupu se hodne ztezka lepi. Telo se stale brani, vubec se mu nechce do cervenych cisel. Basko po nedelnim Dedkovi jede jako protrzenej, to asi ten novy paradni orange ohoz, ten dres marathon vypada hodne dobre! HonzaB zavodi i v tydnu a nebo se o vikendu flaka Lukeho spice boli jako svin, o Viktorovych uz ani nemluve. Za Kourimi malem trefim psa bez voditka. Luke se o me stara jak maminka. Kachni Louze vydychat s Baskem v tempu, aby jsme uviseli palbu po hlavni. V hlave uz jen Alois, ted se nesmi vystupovat. Ale jo, bylo to fajne, i kdyz bolave! Pri louceni pred Petrovicemi se malem smota Luke s Karlem, ktery se vraci z bocni silnice ze svihu. Tohle umi jen cyklistika | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-27T09:46:29Z |
| Uterní 27.08. jizdní řád kolodejske lokalky zatím vypadá takto:
16:00 - kruhak Jiznak - Basko, HonzaB, Kolikac 16:30 - Kolodeje - 16:40 - Křenice - 16:50 - Strasin - Luke | |
| Autor: Basko | Datum: 2019-08-27T08:58:41Z |
| Jsem tam 16.00 | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-23T16:19:28Z |
| Report od Pepy:
Jak tak sleduju Profesora na Stravě, tak sem koukal, že tam má úterý a čtvrtky nějaký Koloděje, vždycky aspoň 100 kiláků a dobrej průměr. Dostat se na kolo v pracovním týdnu je pro mě celkem luxus a vyjet v 16:00 už úplný sc-fi. Ale protože zbytek rodiny byl na chalupě a v práci je to kvůli dovoleným volnější (a navíc jsem ve výpovědi) dal jsem si už v neděli předsevzetí, že to nějak zařídím a že se ve čtvrtek přidám. Napsal jsem Profesorovi, ale ten bohužel řek, že zrovna tendle čtvrtek kvůli práci nejede, ale že sraz je ve čtyři u kruháče na točně autobusů na Hajích, jak končí segment petrhill a že mám sledovat diskuzi na vinohradskeslapky.com. Už během dne mi nebylo moc dobře, od ú ;terka mě proháněla trochu sračka, moc jsem se ani nevyspal a prostě sem cejtil, že to dnes není dobrý. Asi bych se na to jinak vyprdnul, ale bylo mi ale jasný, že letos už moc příležitostí ke kvalitnímu projetí nebude. Dny se nám krátí, manželka s dcerkou se vrátí v sobotu domů a od září nastupuju do nový práce až v dalekých Dejvicích. Nedalo se teda nic dělat a musel sem jet. Musel jsem ještě znova srát, tak jsem na Háje přijel o minutu pozdějc v 16:01, a nikoho sem tam neviděl. Ale pak koukám, že už je tam mongolský reprezentant, který se mi představil jako Basko. Za chvilku ještě přijel Jakub Jirků, kterýho znám poněvadž s ním a s Vojtou Bažináčem-Brůnou občas jezdíme od Agrofertu a byl tam taky Kolíkáč, kterýho sem sice neznal, ale teď už ho znám. Měl jsem z této projížďky dost respekt. Profesor i Bažináč mě nezřídka vyprávěli, jaký borci jsou ve Šlapkách, co jezděj 300 km štreky v létě i v zimě a a mají najetých tisíce kilometrů, a taky z časech na Stravě všude kolem Prahy, čemu se svým ročním nájezdem 3 500 km nemůžu konkurovat. Můj cíl byl jedinej. Přežít, dojet v pořádku zpátky do Prahy a nezůstat osamocen někde na Sázavě, totálně prošitej a neschopnej otočit pedálama, jako se mi to už párkrát povedlo. Takže jsme vyjeli cirka ve čtyřech lidech z jižáku celkem v pohodě na Uhřiněves, pak pro mě novou cestou zadem na Netluky, Dubeč, Sibřinu. Zatím to šlo celkem dobře, nejelo se nijak rychle a celkem často se zastavovalo, jak se připojovali další a další cyklisti. Ve Strašíně se peloton konečně zkompletoval a v tu chvíli nás už bylo kolem 15 jezdců. Od této chvíle se začalo trochu souvisle jet. V balíku to jelo krásně. Přes Babice, Doubek a Žernovku, pak jsme přejeli hlavní silnici ve Vyžlovce a následoval krásný sjezd po hezkém asfaltu z kopce přes Jevany. Bylo to celkem zadarmo, peloton valil a držela krásná rychlost 35 – 40 km/h. Ale domů zbejvalo odhadem tak 70 km a nějaký kopce, tak bylo jasný, že tohle je jenom začátek a že není radno se strhnout k nějakým klukovinám, jako třeba střídat špic. Výjezd lesem ke Kostelci přes Bohumila byl v balíku v pohodě a následovala velmi hezká a rychlá část cesty přes Konojedy a Oplany povětšinou po výborném povrchu, kde jsem ještě nikdy nejel. Frčí to ve skupině krásně a ještě zvládnu small talk s Kolíkáčem. Myslím, že to bylo na výjezdu z Oplan, kde přišel krátkej prudší kopec a asi poprvé jsem se musel zmáčknout abych se udržel ve skupině, protože všichni jeli jako zběsilí a nikdo nezůstával pozadu. Cejtil sem, že moje nohy nejsou úplně ok a říkal jsem si, že Sázavský kopce takovýdle kopcový nasazení nemůžu uviset. Když jsem viděl ceduli na Benátky, tak jsem věděl, že se už blížíme k Sázavě a půjde do tuhýho. Psychicky sem se už chystal na Dojetřice a Ondřejov. Ještě společná zastávka na chcaní a už se sjíždí z Nechyby dolů k Sázavě. Nakonec se nejede na Dojetřice, ale před mostem v Sázavě doprava směrem na Stříbrnou Skalici. Docela jsem si oddechnul a peloton zase krásně valí po rovince kolem Sázavy a je to zase pohodička. Říkám si, že teď nějak překlepu ty kostky ve Skalici a pak asi přijdou Hradový nebo Kostelní Střímělice a když se udržím, tak už to snad nějak se skupinou do Prahy doklepu. No, zase je to trochu jinak a před Skalicí se zahýbá vlevo na rozbitou cestu, kde to neznám a nic dobrého to nevěstí. Dobrá zpráva, že asfalt se po pár desítkách metrů zase zlepšil, špatná je, že to najednou začíná být asi 10% stoupání a že Jakub to očividně chce vysápat rychle. Hrstka statečných se snaží jít s ním a to tempem, který nedokážu akceptovat. Předjíždí mě pár dalších borců a musím ze sedla, protože tenhle sklon se svojí aktuální hmotností ani s převodem 39/28 v sedě nedávám. Naštěstí ten kopec do Samechova není dlouhej a hodní kluci nahoře čekají, tak se cestou dolů postupně zase sjíždíme a za chvilku už přijíždíme do Chocerad a mě je jasný, co bude teďka následovat. Na začátku segmentu Chocerady-Ondřejov ještě nějaká stařena s berlema a sebevražednejma sklonama skočila na přechod těsně před peloton, tak se muselo skoro zabrzdit, a nějak se to potom divně srovnalo, že zrovna jedu druhej za borcem, o kterým jsem si už chvilku říkal, esli to nebude ten slavnej Jonáš Vojtěch, co má KOMy všude kam se podíváš a vypráví se o něm u táborových ohňů. Tak čekám, kdy za to vezme on nebo někdo jinej a nasadí se smrťácký tempo a všichni mi ujedou, ale Jonáš je hodnej a ani Kuba tentokrát nemá chuť to zkoušet. Jede se teda rovnoměrně a Jonáš, aniž by se sám nějak zadejchal nás pěkně vytáhne nahoru. S jazykem na vestě dojedu k těm kostkám, který nesnáším a tam to trochu vypouštím a tak mi Jonáš, Jakub a pár kluků trochu odjedou, ale nahoře zase kamarádsky zvolní, tak už zas jedeme spolu a je nás asi tak pět. Mám radost, protože mi je jasný, že nejhorší kopce už mám za sebou a že se snad dostanu domů na jižák. Navíc teď jedeme docela v klidu, nikdo nejde moc dopředu, tak nás Jonáš většinou odveze přes Třemblat na Mnichovice, kde odbočujeme pro mě netradičně na Strančice, tady za odbočkou Jonáše sřídá další borec a začíná se zase valit rychlostí kolem 40+ km/h směrem na Světice a Říčany, kde se sjíždíme s ostatními, kteří nejspíš jeli z Ondřejova trochu jinou cestou. Valíme na Lipany a já se začínám dostávat do psychologickýho rauše, že jsem tuhle vyjížďku už asi přežil. Takže konečně před Benicema přichází ta slavná chvíle, kdy poprvé střídám a jedu malou chvíli špic. V Uhřiněvsi se s Jakubem odpojujeme od zbytku a dojíždíme přes Petrovice a Háje domů. Pěkných 115 km průměrem 32. To už se mi dlouho nestalo. Díky všem za možnost se s váma projet, a že jste mě nechali viset. Je to pro mě zážitek, jet v takového společnosti a nemuset furt jezdit sám a koukat do tachometru jak zas jedu pomalu. | |
| Autor: Luke | Datum: 2019-08-23T10:07:01Z |
| Trenér velí regenerační týden, v úterý má odpoledne pršet, a tak vyrážím už ráno, kochacím tempem do Brodu a jabloňovými sady přes Tuchoraz a Přehvozdí zpět. Cestou uzrává myšlenka, že ve čtvrtek by snad trocha intenzit neškodila, i když původní plán s Kolodějema vůbec nepočítal.
Ve čtvrtek je ale ideální cyklistické počasí a tak po čtvrté hodině valím na Strašín, přestože jsem objektivně odpočatý, pocit z nohou je stejný jako jindy poslední dobou, tedy dost na nic. Plán je jasný, na Strašíně okouknout finální obsazení dnešního "teátru", usednout do poslední řady a doufat, že se najde někdo, kdo by to měl dneska stejně a chtěl to pojmout poněkud volněji. Že to nebude tak úplně podle mých představ je jasné už ze složení vlaku co se přiřítil na Strašín. Silná sestava, včetně dresů Lawi a pár lidí co neznám, ale nevypadaj úplně na turisty. Jo a Turista je tu samozřejmě taky, navíc ho už hlava nebolí a hlásí, že chce jet pomalu. Prostě ideál regenerační Koloděje. Tak zkusím Icemanovo "do Mukařova" a uvidíme. Naštěstí je dost lidí (někdo říkal 13, já to nějak nestihl spočítat) a tak se snad dnes můžu schovávat. Pirát, poučen v neděli, k tomu chce přistoupit podobně a tak si chválíme, jak pěkně se tam vzadu vezeme. Za chvíli ale už klábosí o čem si s Turistou na špici. To mě se daří o poznání lépe a tak se stane, že kromě pár brdků ze sedla (ale vcelku s rezervou) jsem odvezen až do Oplan s pocitem, že jsem nešlápnul. V Oplanech už to chce trochu zapnout, ale vyvážím se za Jonášem a rázem jsem v první půlce skupiny. Tak to vypadá, že bych i pár kamarádů do kopců dnes najít mohl. Vlastně bych se měl cítit skvěle, ale jedeme zrovna úsek kolem Posázaví, který sem si letos dost protrpěl a tak na mě jdou spíš chmury. Teď se ale ještě svezu chvíli po rovině a jak se to začne zvedat, začnu to vypouštět, přece jen Oplany už úplně regenerační nebyly, i když na chvilku to snad nevadí. V Benátkách už chytám menší díru na čelo, ale ještě to dolepím a stejně se staví a čeká na zbytek. Teď už to mám v hlavě nastavené jen na pohodový přesun domů, takže sjezd k řece pěkně v pohodě na chvostu, když to ujede, tak nevadí. Ale jede se teď vcelku v klidu, navíc v Sázavě směr Skalice a žádný kopce za řekou, to mi vyloženě udělá radost. Jenže když už se vidím na Ondřejově, čelo zahýbá do leva a jede se na Samechov. 800 metrů 11% celkem, ale v půlce je kus po vrstevnici, takže to jsou vlastně dvě stojky o 13% procentech. Tady už nechávám balík zmizet a koukám jen kdo tu zůstane se mnou. Basko po nemoci není úplně ve formě a Kolíkáčovi se taky nechce. Já špačkuju, protože tohle se prostě nedá jet na pohodu ani náhodou. Musím to nějak vylámat, sjezd v klidu, čekám na ty dva a zkusím to ještě dotáhnout, protože balík je na dohled a nejede. Je ale jasný, že na Ondřejov nám to zase odjede, tak moc neblbnu. Začátek zas pěkně v Kolodějském rytmu, tepy letí kam by dneska neměli, naštěstí to netrvá dlouho a Basko má zas díru a Kolíkáč taky svěšuje nohy. Mile rád si to dneska užiju s nima, takže zbytek kopce už je vcelku na pohodu, vlastně na to, že se šetřím mi přijde, že jedu docela rychle. Dřív sem se tu motával rozhodně hůř. Na Ondřejově už pusto, to jsme čekali... ale ne, u pumpy Pirát a Camrda. Kdepak Šlapky, to jsou týmoví hráči! Díky!
Z Ondřejova už rovnou přes Mnichovice, rychlodráha stejně zavřená a tohle je nejkratší. Pirát s Camrdou ještě pěkně potáhnou, ale Baskovi už to vůbec nechutná. Camrda už musí domů, tak ještě ujišťuji Piráta, že to zvládneme a posíláme ty dva napřed. V klidu to pak svážím do Říčan a po luxusním asfaltu až na Plzeň (v Čestlicích ). Dnes to bylo opět parádní, i když trochu jinak. Jsem rád, že sem si to nemusel nechat ujít a zároveň to mohl přežít bez utrpení. Úplně rege to nebylo, ale Pirát vymyslel nový termín "hyperaktivní regenerace" a myslím, že tam by se to zařadit dalo. Věřím, že to jednou bude stejně slavný pojem jako "superkompenzace". Navíc došlo i na regenerační drink na konci, v což sem už na Ondřejově moc nedoufal, takže dnes stoprocentní spokojenost. Díky za parádní svezení (a malá omluva, že sem to dnes flákal, ale plán je plán).
PS: když tak koukám na flyby, tak to vypadá, že čelní skupince by stačilo ve Světicích přibrzdit na 40 vteřin a mohli jít na pivo s náma | |
| Autor: LukiDan | Datum: 2019-08-22T14:00:38Z |
| Přijedu na Strašín | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-21T22:26:52Z |
| Ctvrtek 21.8. :
16:00 - kruhak Jiznak - Kolikac, Pirat, Basko, Pepa 16:30 - Kolodeje - Cespa 16:50 - Strasin - Luke, Vokyn | |
| Autor: Basko | Datum: 2019-08-21T16:53:08Z |
| Jsem taky tam 16.00 | |
| Autor: Vyhup | Datum: 2019-08-21T10:05:37Z |
| Opět se vám zkrášluje jeden doposud nepříjemný úsek!!
Od Strašína k Vojkovské křižovatce v lese, je od tohoto do konce příštího týdne silnice uzavřená... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-19T10:50:26Z |
| Dá se jeste neco doplnit k temto paradnim pohadkam? Diky za vas cas! Slapky nebyly nikdy jen o cyklistice a vykonech, ale i o takovych poutavych reportech, diky moc za ne
Ctvrtek: Nechce se mi. Telo furt zvalcovano, na radaru hledam zelene muziky, co odpiskaji dnesni bohosluzbu. Marne. Na kruhaku Profesor a HonzaB a v Petrovicich necekana navsteva Turista+Iceman! Hned to má jinou šťávu. Kluci jedou na Strasin, v Krenici se ceka na Jonatana. Je tu Liba, Camrda a Lukas Daniel. Ze Strasina (Vokyn, Luke) tedy 11 kusu vali vstric Posazavi! Letos jsme je tedy poradne oprasili. Ondrejov cumim jak vrana, ze vedle me tancuje Iceman. Kolodejska múza mu vlitla do hlavy a jen tak se ho nepustí. Strasne si preji, aby s nami dojel az do Prahy. Vzpominam na Vyhupa, jak nas dokazal vracet do skupiny. A dari se, na Krymlove grupa solidarne ceka a umoznuje nam spolecny let po hlavni. Iceman neskutecne bojuje, je to radost koukat na ten vyšisovaný orange dres, který musel toho tolik zažít. Tady se dělá ta pravá reklama ... Kdyz slapu, tak ziju! Tohle vam zadny jiny dresy svetových znacek nemuzou dat! Bralo to za srdce a ta tiskovka měla pořádný říz! Toto si budu dlouho pamatovat... Nedele: Hromadák nikde v okolí, tak si ho udelame od kostela. Pirat, Luke, Camrda reprezentuji oranzovou druzinu. Camrda defekti v ochranne startovni zone. Jirka Nosek solidarne ceka. Strasin plny ocekavani, starej Smidak veli Zasmuky, za kostkama tam mocime. Mladej Smidak roztaci zavodni tempo na spici. Nechapu co Luke snida, ze ma stale tolik sily. Jeho spice boli, stejne tak Piratovy, nasi mladi a neklidni za to pekne berou. O mazakovi Camrdovi netreba psat, ten jede kudlu vzdy a vsude. Vitr a priblizujici se tropicka teplota me bere hodne sil. Ale Zasmuky jsou tady podezrele rychle. Za kostkama fakt mocime. Ja jsem moc spicim zatim nedal a tak sbiram plody. Bohuzel Pirat uz dosbiral a na Nechybe neni. Dvojka z Kbel Viktor a Jirka veli Dojetrice. Tady svuj kosik zcela naplnil Luke. Uz jen ve ctyrech valíme pres Vodslivy. Cítím, ze ted jsem na rade ja. Jeste me zachranuje kombajn ve sjezdu, kvuli kteremu davame pauzu ve skarpe. Chocerady - Ondrejov si uz ale vystupuji, a tak jen Camrda drzi orange prapor v dnesnim viteznem triu, ktere hakuje kombajn do kopce. Fouka furt proti a vedro je tu, nevim, jak dojedu domu. Nastesti Camrda doplnuje bidony na Ondrejove u čonga. Pak uz se jen zapojit a nechat odtahnout na Tečko. Doma vana, obed a gauc. Oci zavreny tak, ze nesly dlouho otevrit ... krasna nedelni sklizen, dekuji nasim zahradkarum! | |
| Autor: Turista | Datum: 2019-08-19T08:36:45Z |
| Luku, super vykon a nadherne pocteni. Pravidlo zni, kdyz se chces zlepsovat musis jezdit s lepsima a obcas holt odpadnout. Kdo neodpada tak se nezlepsuje, protoze se bud moc ceka nebo si vybira slabou skupinu.
A jestli ctu dobre tak se i v Kolodejich cekalo, na predvidatelnych mistech, Zasmuky, asi nad Vodslivy a nekdy v Ondrejove u pumpy. Zase nejde cekat na kazdem rohu, nedelni obed taky neceka. | |
| Autor: Iceman | Datum: 2019-08-19T06:42:33Z |
Krasny a poutavy cteni k snidani diky Luku. Tak uz neplati vubec nic, nedelni Kolodeje byvaly jetelne a cekalo se  | |
| Autor: Orlik | Datum: 2019-08-18T21:10:53Z |
| Luke jo to jsou Koloděje, proto tam nejezdím. Ale jinak moc hezké počtení. | |
| Autor: Luke | Datum: 2019-08-18T20:14:35Z |
| Šuškanda hlásí na neděli hojnou účast šlapek a tak se od rána moc těším. Dokonce tak, že vyrážím bez pití, což zjišťuji až v Uhříněvsi a vše se zdá ztraceno. Naštěstí má žena má pochopení i pro tak stupidní požadavek jako odvoz dvou bidonů k nějakému kostelu v Kolodějích. Řešením a čekáním na doprovodné vozidlo nabírám menší zpoždění a u kostela jsem v 9:15:30, bouda prázdná a Kolodějský vlak mizí v odbočce na Stupice. No tak teď se nohy ukažte. Smířen s tím, že skupinu s Camrdou, Kolíkáčem a Pirátem už neuvidím to aspoň zkouším. Naštěstí to tam je rozbitý a tak moc nejedou a já je docela rychle docvaknu. Akorát zvoní telefon, že proč sem teda chtěl bidony, když se nikde v Kolodějích nenacházím. Vysvětluji nevysvětlitelné a domlouvám doprovodné vozidlo do Sibřiny. Camrda má defekt a tak si nakonec bidony přeberu sám v ústraní a efektivní předání z doprovodného auta do Kolodějského vlaku se nekoná. No i tak velký dík mé ženě, protože bez pití by to dnes fakt nešlo.
Ve Strašíně už je orchestr velmi početný a vyráží se v kvapíkovém tempu. Jedeme po hlavní, vítr do nás buší z boku a na tacháči skoro pořád 40... ani nevím co z toho mi vadí víc. Odbočka do Jevan a už určitě nejsme všichni, ale neotáčím se, na to není čas. Nájezd na hlavní a už se trhá i to málo co zůstalo. Nějak to polepíme a letí se dál. Už aspoň chápu proč musíme jet po hlavní, v téhle rychlosti bysme těžko vybírali nějaké ostřejší zatáčky. Dojíždíme pár lidí co jsme vysypali před Mukažovem a oni nejeli přes Jevany. Míchání skupin, sjezd a auta zapříčiní totální rozpad skupiny. jede se šrot na terezínu, vlaju na konci trojičky, která stíhá další dvě trojičky různě daleko před námi. Jen motorky s kamerama tomu chyběj. Mám dost, ale cítím, že tady už moc dlouho nebudu, tak se špicím nevyhýbám, když se to konečně spojí. Pár brdků ještě přežiju, ale když dovezu skupinu pod kopec v Zásmukách a jde to přese mě, nemám odpověď. Vlastně celou cestu doufám, že přijde to slibované dělení na dvě bandy, tak snad teď. Nahoře se ale čeká a tak skoro v plném počtu pokračujeme dál. Najednou jsme v Uh.Janovicích a mě začíná být jasný, že toho na mě bude dnes mooooc. Z Janovic zase na bočáku, jen z druhé strany, naštěstí provoz slabý a tak se nějak poskládáme, ale letí se místy přes 50 a každá chyba v pozici sakra bolí. Jen tohle stačí, abychom ztráceli jeden vagónek za druhým. Mě se daří se držet, před Sázavou Kolíkáč hlásí "tak jsme ztratili další dva", bohužel tu už není ani Pirát, doufal jsem, že až se to nadělí pojedeme spolu. Vlastně jsem celou cestu doufal, že se to nadělí a já pojedu v té klidnější skupině. No nic, Sázava je tu, uvisím do Skalice a pak pojedu dom. No to jsem si to zase maloval. Na Skalici se nejede, vzhůru na Dojetřice. Hned pod kopcem odpadá další, starší frajer, jel moc pěkně, ale už hlásí, že je mrtvej, no to já taky, tak se asi ještě uvidíme. Čekám, že někdo nastoupí, třeba se to trhne a někdo pojede na pohodu se mnou, Nic z toho se ale nestane, všichni jedou pohromadě a ze mě pomalu vyprchávají poslední zbytky energie. Před vesnicí už mám díru, ještě se vracím, ale jen na chvíli. Díra se zvětšuje, ještě to jde, ale za vesnicí se lámu. Je konec, nejde jet ani tempo, kdyby náhodou čekali. Na co by ale měli čekat, na mrtvolu co stejně Ondřejov nevyjede? Tak si zvolním, dám si rezervní gel, snad mě nakopne a počkám na toho staršího frajera. Aspoň nepojedu sám. Je tu za chvíli, gel nepomohl, jsem prošitej. Spolu sjedeme do Chocerad a prokecáme na Ondřejov. Vůbec mi to nejede, myslím jen na nejkratší cestu domů. Loučím se a chci vyrabovat večerku v Ondřejově. Čeká ale se mnou a tak po půl litru Coly a zmrzlině valíme ve dvojici a já si říkám, že ho odvezu aspoň do Mukařova. To se daří docela v tempu, povzbuzován myšlenkou, že pak už to je skopce a nějak samospádem se dostanu domů. Jestli mi už dávno vyply nohy, tak tady někde se odpojuje hlava. A tak když vidím v Mukařově v dálce oranžovou tečku, vydávám se na stíhačku. Že to může být kdokoli si nepřipouštím, musí to být Pirát, nebo Kolíkáč. Víc jak 500 metrů mi nevadí, jedu šrot a doufám, že se otočí, všimne si mě a zpomalí. Na konci Mukařova trochu stahuji, ale v zatáčkách ho nevidím. Ještě dostanu pigáro skrz dres od nějaké hustovosy, než mi to dojde chvíli trvá, ale v tom šrotu to moc nebolí. Teda šrot jedu, ale spíš tepama než wattama. Tipuju, že na Strašín nezahnul a před Říčany už zase vidím, teď už to fakt vypadá na Orange dres, asi Pirát, pořád ale dost daleko. Musím háknout nějaké auto, ale jedou moc rychle. Sakra tak se otoč, ne?! Neotáčí se, ale kolem jede jedno auto pomaleji. hákuju a jedu co to jde. Na semaforu oranžová, sakra hlavně nezastavovat. Červená, ale auto jede dál, uf. Za chvíli auta stojí, bez bázně je vezmu zprava (řikám, hlava dávno vypla) a posledních 50 metrů už si dojedu. Konec Říčan, Pirát je trochu překvapenej a já už úplně mrtvej. Odveze mě do Kolovrat, tam ještě netrefím odbočku kudy jezdím pravidelně (sorry, holt totálně na šrot) a pak aspoň pokecáme cestou zpět. V Čestlicích adios a já se domotám domů prázdnej jak ten obal od gelu, co už vůbec nepomohl. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-18T08:13:40Z |
| Nedele 18.08.2019:
08:45 - kruhak Jiznak - Kolikac, Pirat... 09:15 - Kolodeje - ... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2019-08-18T08:13:20Z |
| Tohle vlakno se da cist i 10x po sobe! To jsou literarni perly diky hosi od kostela! | |
| Autor: Iceman | Datum: 2019-08-17T11:30:04Z |
| Ze čtvrtka dohráno : " poslušně hlásím " a " kde jste " ? | |
