Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Mamut Tour (ID: 374) | Ostatní témata |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-14T07:53:16Z |
| K akci doplneny odkazy na reporty - Svobodak, Prokes, Roadcycling | |
| Autor: Ivča | Datum: 2014-05-13T20:35:18Z |
To já jsem také ze vsi, dokonce nové, tak běžím do farmy pro to sádlo  ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />) ale vlastne nejsem kluk, tak nic ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
| |
| Autor: Jirus | Datum: 2014-05-13T20:30:29Z |
| Co by, tlačenku nebo chleba se sádlem, né. Jsem kluk ze vsi ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Camrda | Datum: 2014-05-13T20:23:12Z |
| evidentně nečte reporty 2x, ale dělá něco jinýho ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-13T20:10:09Z |
| Kuwa Jirus uz Tvuj report ctu po druhy! Prece to nemohlo byt takhle jednoduchy!!
" Před Trojákem se ptám, jestli někdo staví. Ozve se za mnou jeden, že by rád, ostatní mlčí. Celou cestu mají kolem silnice lidi, nebo kolem nich krouží auta s občerstvením, tak asi stavět nebudou. Dělám si tedy ve stoupání před bufetem náskok, rychle si nechám dolít bidon, stíhám akorát tak narvat do kapsy dva gely a mám co dělat, abych si to zase docvak. Indián se po mě ohlíží, asi by i počkal, ale taky si to nechce nechat ujet. Jsem tam a valíme dál." ............ Dělám si tedy ve stoupání před bufetem náskok !!! Co zeres?! Rekni mi, co zeres!!!  " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-13T16:26:37Z |
| Mamut ocima vítěze Svoboďáka:
Maratonský test na výtečnou. Sezóna je v plném proudu a s ní i domácí maratonská série. V zimě jsem si na Mallorce říkal, kolik mám času na přípravu k obhajobě vítězství v prestižním seriálu, spojeném se silničním magazínem 53x11. Nyní zjišťuji, že nic není tak ideální, jak jsem si myslel. Od března jsem se nedokázal ani na chvíli oprostit od kolotoče pracovních povinností a neustálého stresu s tím spojeného. Navíc se do toho všeho snažím závodit a prakticky nemám čas na žádný odpočinek. Řekl jsem si ale, že to letos dám a tak si nebudu stěžovat. Po odchodu Elišky jsem se rozhodl vymlátit z těla tuto bolest jinou bolestí. Vaše tělo se unaví a změní tak na chvíli tok vašich myšlenek. Zlomené žebro z Milovického Pavé tour mi také nepřidává na náladě, nicméně jdu do války v plném odhodlání. Den před závodem uvažuji, na čem pojedu a co naladím na svého Venge. Volím osvědčená kola Lightweight, vepředu nízký Gipfelsturm a dozadu dávám nový Meilenstein, který má být dle sdělení německých soudruhů opět o něco pevnější a díky vyššímu podílu karbonu je nová brzdná plocha účinnější . No necháme se překvapit, říkám si. K tomu volím kazetu s 28 zuby a vůbec se za to nestydím. Blbě se mi se zlomeným žebrem staví do pedálů. Potřebuji proto „vyprošťováka“. Při balení samozřejmě nezapomínám na potřebné střelivo od Enervitu. Nenechávám nic náhodě a do doprovodného vozidla vedle našeho zkušeného ultraspecializovaného mechanika Raitříka, usedá na místo spolujezdce i Martina, nominovaná do funkce podavače bidonů a kouzelných knoflíků, zvaných Brufen . Ráno je tak vše jasné a jednotka lebek ve složení: Říhič, rychlonožka Robert, Vesi, Martin a já sám - jdeme na to. Od startu jedeme vepředu, kluci, jakoby věděli, že nesmíme zůstat vzadu, kde vždy hrozí vyšší riziko pádu. Jedou vedle mě a snaží se mi dělat prostor. Jedeme aktivně a nepouštíme moc lidí před sebe. Na první vrchařskou prémii je to také nějakých 40 kilometrů, což je dost dlouhá cesta na to, aby se něco na úzkých a klikatých silničkách Hostýnských vrchů stalo. První vrchařská prémie na kopec zvaný Tesák je zde. S tím přichází první prověrka stavu tělesné zdatnosti. Od spodu kopce jede jak o život místní krajan a cyklokrosař týmu Remerx Tomáš Paprstka. Jak však vidím z jeho startovního čísla, jede dnes "krátkou" 130 km trasu. Proto si ho moc nevšímám a sám čekám, co udělají ostatní. Jeho tempo je opravdu vysoké a po chvilce ho nechávají soupeři odjet. Koukám kolem sebe, nejede se mi vůbec dobře, ale zjišťuji, že ani soupeři nemají sil na rozdávání. Dalších 30 kilometrů se jede ve svižném tempu, čemuž hodně pomáhá vítr v zádech. Přemýšlím o tom, jak se dnes vrátíme zpět do Přerova. Bude to utrpení, s protivětrem a po pěti hodinách v sedle. Nechci však předbíhat, přichází druhá vrchařská prémie na Hadovnu, kde se nic zvláštního neodehrává. Je to krátký 12% kopec, kde se zase trochu dělí zrno od plev. Prubířská zkouška závodu je spojená s třetí vrchařskou prémií na Grapy. Vždy přemýšlím, zda si sem vzít s sebou pantofle. Do kopce najíždím jako první, abych měl prostor a případně čas prosát se skrze skupinu, abych vydržel co nejdéle v kontaktu s nejlepšími. Asi po kilometru, se vepředu tvoří malá skupinka, kde nechybím já a Vesi. Vesi vypadá dobře a druhou půlku kopce jede na čele. Několikrát mám chuť na něj zavolat, jako kdysi závodníci týmu Joko-Velamos na kolegu Bončukova, "Igor, můčiš svojich!" Nemůžu však moc plýtvat silami, celá záda mám v jednom ohni. Nahoře si říkám, přežil jsem Grapy, dojedu snad i do cíle. Po tomto stoupání, se sjíždí čelo o počtu patnácti závodníků, které v klidu pokračuje. Na stém kilometru, jsme z Kolokrámu ve čtyřech, což je pro nás výhodné. Po chvíli si tak celkem bez odporu vynucujeme zastávku na "odlehčení". Asi po minutě, kdy se nutíme vyčůrat a nejde mi to, na mě řve Raitřík z auta, "nech honění a dělej, nebo je už nedojedeš ". Během dalších pár kilometrů, jedu zpět k autu. Beru si bidon a říkám si o Brufen, bolest je za hranicí a dá se jen s obtížemi vydržet, a to jsme teprve v půlce závodu. Na čtvrtou vrchařskou prémii Tesák najíždíme z předních pozic. Robert i Vesi vypadají, že jsou v pohodě, také se jich ptám, jak na tom jsou. Oba hlásí svorně, že v pohodě. Po dvoukilometrové přípravě, již přichází opravdový kopec. Lezu na špic a zkouším jet tempo. Jedu si svoje, ale tak tak, aby nikoho moc nenapadlo zrychlovat, snažím se tak klamat soupeře. Nechci se zvedat moc ze sedla a stříknout si bolestí do trenek, stejně jako se mi to povedlo na Grapy (ještě že mám Pampers plíny :)). Přijde mi to, jako by mě všichni poslouchali, vůbec se neotáčím a šlapu svoje strojové tempo. Asi 500 metrů před vrchařskou prémií cítím, že se začne spurtovat a čekám, kdo první začne. Držku mám protáhlou jak "kolie". Ještě, že mě soupeři nevidí. 200 metrů před páskou, se zvedá Honza Svoboda, nechávám ho jet a šetřím síly, vždyť do cíle je to ještě více, jak 80 kilometrů. Pod kopcem čítala skupina více jak 15 hlav, nahoře nás zbylo 10. Jediné, co se mi povedlo, bylo rozprášit naši jednotku lebek na prach. Říkám si „ksakru“ a přestávám se starat o tempo. Ostatním je to ale bezpochyby jasné. V následujícím dlouhém sjezdu šlapou jak o život a snažím se jim "kurvit" tempo. Po několika kilometrech nás tak dojíždí alespoň parťák Martin. Rakouský závodník Florian Gaugl, je však chytrý a stále nutí skupinu k aktivitě. Pod kopcem je mi ale jasné, že kluci zpět jen tak nedorazí. Pátá vrchařská prémie na Lázy, je za nějakých 10 kilometrů. Vítr fouká do ksichtu, při prvním zaváhání soupeřů se zvedám ze sedla a zkouším jejich nervy a odhodlání. Nikdo na můj nástup však nereaguje, během chvíle získávám snadno náskok 50 vteřin. Vjíždím do strmého stoupání sám, otáčím se a nikoho za sebou nevidím. Tenhle kopec fakt nemám rád, osobně si myslím, že je nejtěžší ze všech na této trase. Navíc po 150 kilometrech v nohou to bolí všechny. Jedu tempo a nemyslím na nic jiného, než abych byl už nahoře. V půli kopce na louce vidím několik serpentin pod sebou pronásledovatele. Skupina chrtů jede stále pohromadě, a to se mi vůbec nelíbí. Zvyšuji proto opět tempo a jedu v „červeném“ poli. Nesmějí mě dojet všichni, celé moje snažení by bylo k ničemu. Vyhrávám prémii a letím skrz vesnici v technických úsecích jak magor. Ještě, že nic nejede proti, říkám si. A přemýšlím, jaké to je, když nabourá Tatra Tatru . Pod sjezdem, nevidím nikoho. Další část závodu se pro mě tak stává časovkou. Do cíle je to asi 50 kilometrů, silný vítr a členitý terén mezi loukami a poli, tak prověřuje mou odolnost. Náskok mám již 2 minuty a posledních 20 kilometrů jsem bez pití. Nadávám na Raitříka s Martinou kde sakra jsou. Říkám si, že asi jedou poslušně za první skupinou a nevědí, že jsem odjetej. Prosím tedy rozhodčí o vodu a házím po nich svůj prázdnej enerviťáckej bidon. Mají u sebe nějakou sodovku. Jsem za ni fakt rád, díky moc. Po dalších 10 kilometrech přijíždí konkurenční doprovodný vůz a z okna, od sympatické slečny, dostávám informaci, že Ota spadnul a naše auto zůstalo u něj. Potom mi podává jeden z našich bidonů Enervit se jménem Roberta. Je mi jasné, že se něco stalo, jen nevím, kdo je Ota? Každopádně jsem v klidu a další minuty závodu, se snažím zapomenout na bolest, která prostupuje celým mým tělem. Přemýšlím, jak dlouho jsem schopen to takhle vydržet. Koukám po místních rozkvetlých polích do žluta a v hlavě mám jen Elišku. Pronásledovatelé jsou na dostřel. Do posledního většího stoupání dnešního dne do kopce Nad Hubertem, na 185 kilometru, jsem stále v čele. Můj náskok se však snižuje, nechci se tady zlomit jak vzduchovka a z posledních sil se snažím zvyšovat tlak do pedálů. Cítím blížící se křeče, už jsem doufal, že dnes nepřijdou. V následném technickém a rozbitém sjezdu jedu opět na "Přemka Podlahu" a stále doufám, že to vydržím. Opak je pravdou, po dalších deseti kilometrech mám v zádech pěti člennou skupinu, která zde zbyla a končí má labutí píseň. Mám křeče do obou nohou. Jsem bez pití a z kapsy tahám poslední GT tablety od Enervitu. Křeče neustupují a chvílemi jsem zcela paralyzován a prošlapuju jen nataženými patami. Uvažuji, zda vůbec dojedu do cíle. Ptám se dalšího Severočecha Adama Valeše, zda má něco na křeče a ten mě v zápětí zachraňuje ampulí magnezia. Velké díky Adame! 10 kilometrů před cílem, se neděje nic zvláštního. Nestřídám, protože nemůžu šlapat a moji konkurenti mě asi odepsali. Divím se tak jezdcům, jako je Petr Swaczyna, na co čekají. Proč nezkusí sami útočit, když nemají potřebnou koncovku ? Až tři kilometry před cílem se zvedá Rakušák, za ním hned Tomáš Čer a já si říkám, že je hotovo. Mají dvaceti metrový náskok. Nemůžu vůbec nic dělat, jedno zvednutí ze sedla a končím. Po chvíli rozjíždí tempo Adam, lezu mu do háku a snažím se našlapovat jak tichošlápek , nešlápnu ani jednou navíc, protože jednoduše nemůžu. Cílový dojezd na výstaviště znám za těch pár let, co jsem zde startoval, nazpaměť. Také jsem zde skončil ve spurtu asi 5 krát čtvrtý . Pětset metrů před páskou v poslední pravotočivé zatáčce, si z první pozice vyšlapávám nohu z pedálu, mám zase křeč. Je to legrace, ale nikdo nejde „přes“, jakoby nechtěli začít spurtovat. Zacvaknu a zkouším v sedle rozjet své maximum a v hlavě mi letí myšlenka „ať neskončím šestý“, musím někoho nechat za sebou. Jedu padesátkou a 100 metrů před páskou vidím, jak mě přelézají dva stíny. Jdu do toho, zvedám prdel, ať tady chcípnu, ale budu kousat. Vidím Rakušáka jak zvedá ruce nad hlavu a na poslední chvíli mu to tam házím asi tak o 5 cm. Bez šlapání pokračuji setrvačností dál, nemůžu nic. Bojím se vyndat i nohy z pedálů. Jedu za roh, aby mě nikdo neviděl a říkám si, to snad kurva není možný, že jsem vyhrál. Během chvíle se vracím zpět a rozhodčí mi sdělují podle čipu, že jsem fakt první. Slézám z kola s bolestí v zádech, křečemi v nohou a euforii v hlavě. Přichází ke mně kamarád Štěpán s otázkou „chceš pivo, vole“? Sedám na zem s pocitem, který mi stále stojí za to a na chvíli zapomínám na všechnu tu únavu a sebezapření. Dokonce se i směji a v sedě přijímám gratulace od všech kamarádů. Jednotka lebek s dalším zářezem, mise splněna! V cíli se dozvídám, co se vlastně stalo, přichází za mnou nejprve Martina. Ptám se jí, kde je Radek? A ona na to, že poslal jí, aby to schytala první. Následně mi osvětluje, co se vlastně stalo vzadu. Z Tesáku dolů se snažil Robert dojet naši skupinu ještě s jedním odpadlíkem. Ten Robertovi v jedné ze serpentin cuknul a Robert zůstal sám na větru. V poslední zatáčce se pak poroučel v sedmdesáti kilometrové rychlosti ven z hřiště. Pád nevypadal vůbec hezky, hodil salto dopředu a po několika kotrmelcích zůstal bezvládně ležet. Zastavili jsme hned u něj, říká Radek. „Ležel a jen chroptěl. Martina mě poslala k němu, já si však uvědomil, že bych se asi skácel hned vedle něj, a tak jsem se rozhodl zavolat rychlou. Tehdy jsem si uvědomil, že mám vybitý telefon“. Naštěstí zde zastavuje ještě jedno auto a ihned někdo k Robertovi běží. Martina mezi tím vytelefonovává v ďolíku bez signálu záchranku, která do 15 minut přijíždí na místo činu. Robert naštěstí již popadl dech a zdá se, že z nejhoršího je snad venku. Opatrně ho zvedáme z první jarní brázdy, kterou vyoral a odnášíme jej do stínu. Snažíme se s ním hýbat co nejméně, evidentně má zlomenou kličku a otřes mozku, vždyť taky jeho Prevail je na padrť. Komunikujeme s Robertem a ten se neustále vyptává na své kolo. V intervalu každé půl minuty se ptá „už mi fakt řekněte, a opravdu, co mám s kolem. Na jednu stranu to je úsměvné, na druhou to byl dost zmrazující pocit. Při nakládce do sanity, už za přítomnosti Policie ČR a nezbytné dechové zkoušce na alkohol se Martiny jeden z fízlů ptá, jak se dotyčný jmenuje. Martina mu sděluje, Robert Heczko (čte se Hečko). Ze sanitky se ozývá Robertův hlas pozor, píšu se HECZKO! Nebude to s Robertem asi nejhorší, říkáme si Martinou. Po hodinovém skluzu však víme, že závodníky již nedoženeme a nemá smysl pokračovat dále". Před odjezdem vstříc Přerovu do cílových prostor výstaviště Radek ještě sděluje dalším policistům, tentokrát dopravákům, na které se čekalo zhruba dalších 20 minut, jen proto, aby si nafotili Robertovo kolo „doufejte, že dnes vyhraje Jakub Svoboda, jinak jsem v prdeli jak Baťa s dřevákama a svedu všechno na Vás“. Konec dobrý všechno dobré, po závodě jedeme do Vsetínské nemocnice, kam mezi tím odvezli našeho kamaráda ve zbrani. Vojín Robert je již v plném vědomí a na kapačce. Leží a ptá se nás opět co jeho kolo a přilba. Je jasné že operace kličky ho nemine, stejně tak jako pochvala manželky. Ještě před odjezdem ale stíhá sdělit Svoboďákovi, že je kluk šikovnej a ten je v duchu rád, že máme po ruce anděla strážného. Elkin vše dobře zařídil, děkuju! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-12T16:22:09Z |
| Pocitam, ze na tom bufetu na Trojaku toho snedly a vypily Slapky za cenu startovneho " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Iceman | Datum: 2014-05-12T16:19:50Z |
| Look as : plně chápu. Já si to na naposled v tatrách taky pěkně vyžral, pád, 2 defekty a nakonec sběrák, a k tomu si mě vychutnával Laco ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> . A pak, Ramp je už na dohled.
| |
| Autor: Ivča | Datum: 2014-05-12T15:53:03Z |
| Jestli chceš já tě naučím sjíždět, jen to chce koupit hodně Novikova roztoku ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Ivča | Datum: 2014-05-12T15:50:53Z |
tady měl někdo strach, že mu pláchne balík  | |
| Autor: Camrda | Datum: 2014-05-12T15:47:54Z |
...to je strašný  .  | |
| Autor: Iceman | Datum: 2014-05-12T15:40:29Z |
| Tohle dělá z lidí cyklistika | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-12T14:13:16Z |
| Oline zadny vycitky, ja je taky nemam , mely by tam stat vsechny Slapky ... navic vypadas trochu jako Jirus, ktery podle fotek tahal spice i maratonskym legendam Kosikovi a Zahradovi Ono si myslim, ze tam byly asi lepsi tymy, ale my jsme se registrovali do tymove souteze (mozna jako jedini) ale na to se historie ptat nebude ... vzdyt jak pise HonzaB i nejaka babka videla oranzovo v tasce z Lidlu " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2014-05-12T14:03:27Z |
| vycuc z mytreneek:
zahradnik 53x11 - Mamut Tour. Od startu se mi jede dobře a vůbec netuším jak špatný den mě dnes čeká. V prvním Tesáku se v závěru rozjíždí taková palba, že si musím vystoupit. Je však pozdě, nohy jsou kyselé a mě míjí jedna grupa za druhou, nejsem schopný hákovat a nahoru vyjíždím snad pasesátý. Následný mokrý sjezd dál cedím a čelo se zdá být definitivně pryč. Nohy a překvapivě i ruce a záda jsou totálně mrtvé a to je nějaký 50.km, takže hlavou se honí myšlenky to dnes zabalit. Zezadu mě docvákává grupa, trochu orážím, čelo zvolní a jsme jim na dohled. Následný kratší brdek jedu doraz, na vrcholu jsem v koloně a zpět na čele. Tam vydržím jen na Hadovnu - jakmile se rozjedou nástupy opět končím a čelo mi dnes definitivně mizí. Na mokrém úzkém sjezdu opět cedím a skupinu si opět doskakuji až pod Grapami. Ty v lehkém bezvědomí nějak vyškrábu a nakonec po neustálém sjíždění a odpadávání z různých skupin kotvím ve 2.skupině cca 8 lidí, kde byl i Košík. Po 100 km se mi nohy zázračně rozjíždí a začíná se jet dobře. Jedeme o cca 11.místo tak žádné blbnutí a kvůli silnému větru se jede tempově, aby se skupina udržela pohromadě. Do závěru nás dojíždí 5, tak ještě poctivý špurtík, který o chlup prohrávám. V kategorii 4. flek, celkově 12. I přes ten mizerný začátek nakonec jakž takž spokojenost - mířil jsem výsledkově výše, ale v kopcích na to nebyly nohy a hlavně jsem zapudil myšlenky to zabalit nebo jet krátkou a celkem v pohodě jsem to dojel. Pěkně jel dnes Doly, který se udržel vpředu a dojel 8. morelon Mamut tour, vyspal som sa celkom dobre, na štart sa teším. Platím nováčikovskú daň, od štartu sa hneď vystrelilo a bol som dosť v zadu. Fúkal silný vietor, cesta bola preplnená cyklistami, na 7km sa k tomu pridal úsek kociek kde sa to pekne celé natiahlo a moja pozícia v balíku ma demotivovala. V brdkoch sa to začalo deliť a bol som veľmi v zadu. Na nejakom 12km bolo na ceste naplavené bahno po nočnom daždi a vyváľalo sa tam dosť ľudí, nebol som v predu tak ma to obišlo. Nasladovalo asi 20km neustáleho dobiehania nejakej skupinky a selektovania. Potom opäť kocky a pozvolné stúpanie na tesák. Som asi v tretej skupine, pred nami vidieľ veľkú skupinu, ktorá ide pomalšie ako naša, lebo ich postupne dobiehame. Škoda že nie som tam, ich tempo by mi vyhovovalo, v tejto som trpel a keď sa kopec zlomil tak sa celá skupina rozpadla a ostal som sám. Zjazd z kopca je mokrý a techický, idem optrane a dobhenú ma dvaja borci. Dlho sa ich neudržím, lebo po bufete nasleduje ďalší mokrý zjazd a idem opatrne. Dobehnú ma zozadu asi 4 borci, spoluprácou dobehneme dvoch s ktorými som pôvodne išiel a prichádzame pod Hadovnu. Z našej skupiny som v kopcoch na tom najlepšie, na Hadovnu vychádzam prví, v následnom zjazde idem opatrne. Prichádzame pod Grapy, kopec ma prekvapil ako sa len dalo. Vôbec som nečakal takú ikonickú stenu, je to silný zážitok. Na vrchole som opäť prvý, ale čakám niekoho zo zadu. V zjazde idem prvý a opatrne, nikto ma nepredbieha, asi sú našrot. Do cieľa už nie sú veľké kopce len brdky, mám so sebou vytalčený profil a neustále ho študujem čo nás ešte čaká. Dobiehame nejaké skupinky pred sebou a stále niekoho strácame, ale pod posledné krátke stúpanie na trati prichádzame celkom početná skupina. V kopci som na druhej pozícii, ten čo to ťahal nás pekne potrhal. Zvažujeme či to skúsime sami do cieľa, ale proti tomu vetru to ľahké nebude. Doskočí si nás v stúpaní nejaký chlap s postavou ako kulturista tak je rozhodnuté. Všetkých nechávame za sebou a posedných 15km na vetre to točíme do cieľa, aby nás nikto nedobehol. Predbiehame ešte dvoch a v špurte som druhý zo skupiny. Prvú hodinu som si dával ako otrok, potom sa mi už išlo dobre a mal som stále rezervu. Mal som aj na lepší výsledok, ale musel by som ísť lepšie pozične a od štartu byť na čele čo na neznámej trati nedokážem. Ale je to posun oproti Krupine a o týždeň v maďarsku to bude dúfam ešte lepšie. Čím strmší kopec, tým lepšie sa mi išlo. Umiestnenie 64. 2,5 banánu, 1 tyčinka a 2 gély. Len 1,2l vody, zniesol by som aj viac. jirkagzw Mamut tour, ráno se mi vůbec nechce na start, jsem nějakej nervozni, po startu nic moc, nechávám si díry, bolí změny tempa. Trochu se rozjíždím až na Tesáku, kde Paprstka rozjíždí brutální tempo. Po sjezdu je nás cca 25, P. furt tahá. V dalším kopci dojíždíme únik Gonda-Hradil a P. konečně jede do háje. Grapy vyjedu vcelku slušně, do 10s v nejprudčí části na čelo. Pak přesun po rovině. Oba velký bidony už skoro vypitý, jedu k autum a jeden mi naštestí dává Valeš. V druhým tesáku se jede tempo-kolokrám to chvíli držel Svoboďákovi ale pak odkráčel, nahoře nás je asi 8, d špurtu o prémii se nezapojuju. Bohužel borec co mi měl podat bidon vyplašeně kouká na nás, a když na něj houknu tak začne hledat bidon na zemi a my projíždíme. Ve sjezdu jedeme šrot, furt někdo nastupuje, bláznivej Sváča a další si myslí, že musíme jet když tam Svoboďák nikoho nemá. Svoboďák se jen trochu protočí a před Lázama v obci odjíždí. Na úpatí kopce už ho nevidíme. Kopec jedem rozumně, občas se snažím jet tempo a vršek zrychlit, ale nikomu se závodit nechce. Směrem do Přerova střídáme, ikdyž tak chaoticky, pak se spíš nastupuje. Na poslední občerstvovačce mě zachraňuje bidon co tam maj, ale furt jsou 4 bidony a 2 kelímky s vodou na závod málo. Asi až moc se zapojuju do nástupů a málo se najím. Poslední kopec před Lipníkem se zas rozjíždí tempo na hrubym asfaltu. Lidi po jednom odpadaj, já si strašně dávám (jde na mě asi hlaďák což jsem si neuvědomil a rychle se v tu chvíli nenajedl), ale říkám si že nesmím odpadnout. Na vrcholu kopce na horizontu nastupuje Sváča a já už odpadám. Po chvíli mi dojíždí Matula, nejsem mu moc schopnej střídat, peru do sebe poslední 2 tyčky a gel. Za Lipníkem nás dojíždí ještě další 2, který docela jednou. V posledních dvou brdkách na pěkným asfaltu se děsně trápím, ale uvisím to, po 15km se konečně vzpamatovávám a do cíle jen z kopce. Nemám už ale pití ani nic k jídlu, tak se jen modlím, aby nepřišla další krize. Do špurta jsem trochu zaspal, Satke vsadil na dlouhýho a už ho nestačím dojet. Celkově 8. Škoda toho hlaďáka, skupina pak Svoboďáka ještě dojela, ale už dojela pohormadě v 6. S výkonem v kopcích velká spokojenost, vzhledek k okolnostem (bez doprovodu a po Monínci) to bylo skvělý, navíc letošní nejdelší jízda na kole. dudlik Mamut tour Přerov. Super počasí, sice foukal vítr, ale teplo a slunečno. Spali jsme v penzionu 500 m od startu. Začátek byl rozpačitý, předjelo mne spousta lidí, čemuž jsem nevěnoval moc pozornost. To se mi ale vymstilo po cca 7 km, kdy přišly asi 2 km kostky. Celé startovní pole se natáhlo v dlouhého hada a já zůstal samozřejmě vzadu. Potom se s tím už nedalo moc dělat. Ve výjezdu na Tesák (38 km) jsem dojel Meneu, který jel dlouhou. Jeli jsme až pod Grapy společně, ale tam píchnul, takže jsem pokračoval zase sám. Zhruba na 80 km mne dojela skupina cca 8 lidí a s tou jsem dojel až do cíle. Menea bohužel píchnul ještě jednou a po zralé úvaze se nechal odvézt sběrákem do cíle. V kategotii 6. celkově 78. ladastr Mamut Tour, tak dlouhý závod jsem ještě nejel takže moc nevím co od sebe čekat. Po startu celkem divočina v balíku, a po 15 km jsem se přimotal do pádu v takové debilní bahnivé louži naplavené z pole. Kolo i já jsme vcelku takže hned nasedám a snažím se chytit nějakou skupinku. To se mě daří v podstatě až v Bystřici, jede nás asi tak patnáct. První kopec Tesák se jede svižně, ale s rezervou, Troják taky. Ve sjezdech jedu jak posranej protože je mokro a neznám to tam takže za každou zatáčku to musím dojíždět. Pak trochu roviny a začíná Hadovna, tam citím že v kopcích mám rezervu, takže zbytečně neujíždím, jedu ve skupině a šetřím. Pak legendární Grapy, no zážitek - stojka po louce jak v Alpách, spousta lidí atd. Nahoře celkem dost odskakuju a jedu dál s tím že si orazím ve sjezdu. V Bystřici se nechám dojet a jede nás cca 10, ale jsme tam jen 3 ze střední trasy. Po rozdělení tras dávám klukům povel minutové špice a jedem. Jede se v otevřené krajině a dost fučí takže žádný med. Kousek před Přerovem nás dojíždí 4 z naší bývalé skupiny, takže se to točí a jede se svižně. Asi 300 před cílem nastupuji ze 4 pozice a dojíždím si aspon pro vitezstvi ve skupině. Co dodat - těžký ale hezký závod, akorát škoda toho smotku. Ale popravdě stejně bych dneska na víc asi neměl, ten čtvrtek byl ještě cítit. pcejka Mamut Tour, trasa B, Přerov - zatím nejdelší trať v mý nový silniční kariéře, tak jsem byl zvědavej, ale ušlo to, bez krize, až na epizodu náběhu křečí po sjezdu z Hostýna resp. při výšlapu do Slavkova p. Hostýnem (a taky pár set metrů před cílem), většinou v ňáký skupině, minimálně ve dvou, taky jsem často tahal či pobejval nejdýl na špici a postupně sjížděl lidi z úplně původní skupiny, tam někdo pak hláškoval, zda-li nemám někde motor, to potěšilo, protože v posledních desítkách kilometrů jsem vepředu pobejval skoro pořád...jinak všechny tři hlavní stoupání (Tesák, Hadovna, Grapy) jsem zvládnul s dobrým pocitem, i ty Grapy - "alpskou" stojku přes louku, i když tady jsem na skupinu už ztratil, ale jak říkám, postupně jsem si je sjel, v cíli celkově 61/165 resp. v mužích 61/157, ztráta na celk. vítěze 29min., v kateg. však 2/20 při ztrátě 6 a 1/2min. na vítěze. | |
| Autor: HonzaB | Datum: 2014-05-12T13:07:47Z |
| Olin: Ja sem byl tak hotovej, ze sem nemel silu se sebrat ze Stavarova a vratit se zpatky na vyhlaseni a rovnou jsme jeli. Osobne si ale nemyslim, ze by se vyhlaseni tykalo i mne, kdyz se pocitaj jen 3 zavodnici a ja byl 4. . Omlouvat se rozhodne za nic nemusis, proste byl na fotkach potreba oranzovej tym! | |
| Autor: Olin | Datum: 2014-05-12T11:39:22Z |
| To HonzaB: Omlouvám se, že tam straším na té fotce s Kolikem a Kaprem a s pivama na stupni vítězů za vítězství v soutěži družstev, ač jsem na tom neměl zásluhu. Byl jsem vyzván Kolíkáčem, abych Tě tam nahradil Tak snad někdy příště | |
| Autor: Kapr | Datum: 2014-05-12T11:17:18Z |
| Výlet na Tesák Foncky s Kolíkáčem ...v ZDV ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
jo a bahenní lázeň byla na 12 a půltém km... | |
| Autor: Žíža | Datum: 2014-05-12T10:55:58Z |
| Tak šlapky jsou vidět i na Roadcyclingu - např: http://www.roadcycling.cz/fotogalerie/fotografie.php5?id=2640&akt=51867&r=1
a je poznat že pád na 20.km se projevil http://www.roadcycling.cz/fotogalerie/fotografie.php5?id=2640&akt=51834 | |
| Autor: Mlhoš | Datum: 2014-05-12T09:13:40Z |
| Velký dík Žíčovi za parádní fotky.
Velká gratulace všem, co dorazili do cíle... Škoda, že jsem nestihl víc pokecat, klasicky jsem spěchal do Olomouce za rodinou, moc často tam nebývám... No a jsem rád, jak vyšlo počasí, po dešti v minulých letech to byl balzám. Se svým výkonem jsem vcelku spokojen, i když jsem tajně doufal v průměr přes 30 jako předloni a to bohužel nevyšlo. Cítím se letos dobře, najeto jako dlouho ne... Bohužel už na Hadovně mě začaly brát křeče a i Grapy jsem si protrpěl. Pak se to po magnesku trochu spravilo a vzhledem k tomu, že jsem následné brdky dojel s rozumnou skupinkou už celkem v poklidu, tak celkový dojem byl fajn. Díky všem a brzy v sedle na viděnou. ;-) | |
| Autor: Iceman | Datum: 2014-05-12T08:53:27Z |
| Nejtěžší maraton co jsem kdy jel. Nastupoval jsem s obrovským respektem a pokorou, přál jsem si dojet bez pádu a technických problémů a tajný cíl byl průměr nad 25. Vše se mi splnilo, celý závod jsem absolvoval v nějaké skupině,ano, pro mne to byl výkon z říše snů a tak jsem čip z helmy sundavat nemusel .
Největší obdiv u mne sklízí Ivča, Yetti, kteří, dle mne, dokázali nemožné, dojet do cíle v dezolátním stavu
Velké poděkování za super fotky ! Závěrem malé postesknutí, společenský rozměr, jež byl šlapkám tak vlastní se pomalu vytrácí, což mne osobně velmi chybí, a ta bolest v krku, co se dnes ráno projevila mne taky pěkně ser. ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> | |