Mám kamaráda který rád jezdil na cyklovýlety po světě. Na fotkách ze světa vypadá jako můj brácha v pyžamu, s plyšovým medvídkem u vánočního stromečku. Velký, v rukou drží statečného méďu, zatímco já tahnu kačera. Můj kamarád se jmenuje Kolíkáč.
Čím víc se blíží jaro, tím dřív Kolíkáč posílá trasy jednotlivých podniků. Trochu zaráží, že Rytířov už nebude jen národní tradicí, a nabývá do mezinárodní formy. Nevěřím těm co řeknou, že se nezastavili nad myšlenkou, kam až maximálně toto trasování může gradovat. Rytířov je Kolíkáčova klasika jelikož v této malé vísce trávil (patrně ještě) pionýrský tábor. Nicméně to bylo v létě, nemysli v polovině března kdy po úbočí skalisek a kopců stéká ledová voda ze zbylého sněhu. Tento ročník však nabídl dovolím si říct impozantní slunečné, relativně vyvážené počasí.
K trase: jak šel čas, a jak se ke všem Vinohradským podnikům sluší a patří, Rytířov se vyvíjel od obce samotné, přes Děčín, ke státní hranici, a tento rok prvně za hranici; ne všedních dnů, ale Českou, přes Bad Schandau. Až během cesty se dozvídám, že v tom má prsty HonzaB. Každopádně abych si přihřál polívčičku a poděkoval kamarádům za to že nemají rádi cyklostezky, prvotní návrh z Ústí a Děčína po cyklostezce podél Labe překreslím po min. rok projeté trase Drážďan Ústí-Petrovice. Hned po naklikání mě potěší že je trasa vzdálenostně úplně stejná, takže ji nikdo neodmítne, přestože je přes malý brdek navíc s krásným výhledem 700m Nakléřov, s výhledem na Rájecké stěny, Děčínský Sněžník a vůbec všude kolem.
Pár dnů před určitě zamrzí malá účast na startovní listině, avšak mile překvapí hojná fyzická nadúčast v Mírovicích. vyrážíme v 10...za zmínku tak stojí Pavel Trachta, Čespa, Turista, Vsid a Tomas z bmc který na kole letos seděl 4x. V balíku od začátku panuje dobrá nálada, tempo je svižné díky větru. Každý jede jako bůh. Za Lito vynecháme Velké Žernoseky a využíváme přírodních podmínek až k Ústí kde je průměr 30+. Samotné stoupání z Ústí a horizont Nakléřov ukazuje rozdíl teplot a výkonosti brzkého jara, a histerčení při malém výkyvu z trasy. Naklikat si do přístroje trasu s bezmála 100 body a jet po modré čárce 270km mi přijde divný asi tak, jako vzít si na suchou silnici ve slunečném počasí zimáka nebo ve 12° zimní hadry a lyžařské rukavice. Proti gustu jak říká Dreamer; a se vší úctou :) Valíme z čáry, opět blbě uhybáme a držkuje se, otočka na Markersbach, rovně na Bahru už zbytek balíku není ochoten akceptovat, tak valím za Turistou který je jako jediný evidentně schopný improvizovat. Za Langenhennersrsdorfem se nám v krátkém pozvolném stoupání naskýtá otevřený výhled na nedaleké Drážďany který zbytek balíku jistě nemá! Schodujeme se, že odtud musel být krásný výhled na bombardování Drážďan v nelehké době (ulice Am Berg). Snášíme se k Labi a ve dvojici pomalu pokračujeme, i po cyklostezce, k hranici na smluvenou pumpu kde se s balíkem po chvilce setkáváme.
Polovina trasy za námi a v balíku je stále dobrá nálada. Dreamer, přestože je to jeho první letošní venkovní vyjížďka, je plný humoru a energie. Lehká nadváha mu evidentně svědčí.
Čespa nás galantně dováží pod Rytířov, kde si vybíjíme poslední kulky. Foto a vycvaknout do Verneřic které už málokdo chce vidět. Ikdyž se řeklo pumpa Hřensko, pak až Mělník, i zde na návsi si neodpustíme malé zastaveníčko. Z návsi až na jeden brdek se nechá jet solidní kaše až do Mělníka. Ale i kaše se někdy přejí a tak se musí trochu natlačit.
V Mělníce dotlačíme Vsida na vlak a užíváme posledního pocitu letošního společného jarního objíždění. Být zde s 240km s pocitem že by sis dal další kilo nejen párků je ani ne sen jako fajn.
Na mém kamarádovi je zvláštní to, že nemá ani tak touhu vyhrávat, jako být ve společnosti. Navíc je zvláštní to, jaké okamžiky mu přináší radost. Ještě víc zvláštní je, že jsou jeho kamarádi schopni snášet takové utrpení, které nejsou téměř schopni sami zvládat.
Rytířov 2023 budiž výstrahou dalším ročníkům! |