Minulý týden byl jak ze sna. Počasí de luxe a z práce se dalo útéct. Ve středu dávám upravenýho Hermelína, tuhle trasu jsem měl dlouho vysněnou. Ve čtvrtek "exhibičně" Koloděje a je pátek. Počasí pořád neskutečně drží, práce se dá odložit, do Paky odjíždíme až večer, tak proč před víkendem trochu neprotočit nohy. V jednu už na jednici nový FFWD krásně odvalují, jo to je den, škoda jen něco krátkýho, mířím tak na řevničák. Jedu pohodu, přemýšlím co bych dal o víkendu, plánuju 3 x Kozákov pokaždé z jiné trasy. Ze snění mě před Dobřichovicemi vytrhuje cyklista jež si mne docvakl. Hup do háku a již mohu obdivovat jeho nohy vskutku Malinovských rozměrů. Není to žádný mladý vlčák, cca tak 60+ bych hádal. V háku krásně vytáčím nohy a u šraněk kecáme kam jedem, já Řevničák, on Příbram a jestli nechci s ním. Zní to dobře, je to sice dálka no, ale brouček začal hryzat, pěkný by to bylo, zase se někým svézt, hmm, v Příbrami jsem ještě nebyl, sonduju délku a avs, prý cca kilo, avs 30, je to tedy z Jíloviště, pro mne to bude delší asi, no nijak mne to nestraší a avs 30, no jestli to je rovina, jo, jdu do toho, rozumnou část mozku jsem prostě vypnul a jedu. Nakonec 2 bidony s vodou jsem měl, 1 banán taky, tak co. Projíždíme Řevnicemi a míříme podél hřebenu k Příbrami. Kolega jede neskutečně. Furt velká, točí jak kdyby mu pomáhal motor. I v brdecích, neshazuje. Začíná mi to být podezřelé a tak trochu sonduju. Dřív že závodil, doluju další informace, prý je to tak dávno že to už není pravda, ostych mi brání a tak dál nenaléhám. Na špici nepomýšlím, stejně bych jeho strojové tempo nedokázal dlouho udržet. Toužebně vyhlížím bod obratu, Příbram. Hu 18 km. Fouká mírně proti. Začínám cítit nohy, ten vepředu nepoleví ani na vteřinu. Na rovinách se sice schovávám, do Příbrami to začíná stoupat a pokaždé to zabolí, nejhorší jsou pak ale sjezdy, mám pocit že FFWD mě snad přibržďují . Konečně Příbram. Začínám mít vymleto. Banán je pryč, je vedro, mám už jen půl bidonu čisté vody. Aspoň že je to teď z kopce. Snad až do Dobříše. Čtu rozcestník, dělá se mi znova nevolno. Sedlčany 32, Nový Knin 12 km. Teprve teď jsem pochopil kam mne ten chlapík zavlekl. V kolik se proboha dostanu domu, mám jet ještě do Paky, začíná narůstat i strach z rodiny . Fouká, málo, ale dobrým směrem. Jinak je špatně vše. Rozumná část mozku slaví vítězství a provokuje. Začíná me bolet prdel a chodidla zespodu. Uplný nóvum. To se mi v S-Worksech ještě nestalo. Parťák nezpomaluje. Jede vzpřímeně, horní úchop. Nahlas ho obdivuji. Jen odvětí : " roky tvrdé dřiny " . Dobříš. Odtud trasu znám. Nahoru a dolů, na Jížo dálka. V Nový Vsi pod Pleší už není kde brát. Monstrum z Jíloviště nahoře čeká. Posílám ho dál samotného, zřejmě se za mne cítí zodpovědnost, domlátíme to tak spolu. Jíloviště, děkuji a loučím se s obrovským respektem k tomu chlápkovi. Jsem totálně na odpis a bez vody. Samospádem sjedu do Zbraslavi, u čongů kupuju litrovou colu. Jsem totálně bez energie. Volám domů, říci pravdu se neodvažuji, říkám že jsem zabloudil a do hodiny budu doma. Snad to zvládnu. Raději bych si vzal taxíka. Na Točnou si netroufám, volím břežanské údolí a konečně se trochu vzpamatovávám. Dojel jsem totálně grogy. Uvažuji, že na víkend kolo nevemu. Vzal . Víkend potvrdil, že pátek byl opravdu extrém. V sobotu jsem bych schopen jen volně točit a v neděli jakbysmet. A dneska v pondělí – nohy pořád bolí a chuť na kolo žádná. Asi zakončím sezónu .
|