Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Koloděje (ID: 376) | Ostatní témata |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-26T18:35:35Z |
| Dnes jsem dal KOloděje mimo pořadí, i když původně až tak úplně ne, mluvil jsem s Bejkem, on se svou skupinou jezdí v sobotu od kostela, říkal , že možná pojedou, raději však straším na jistém strašínském Ypsilonu, Benčíkova skupina nikde, proletěl mi kolem sparťan, myslím, že říčanský Martin KOhout, ale za eliťákem dnes hákovat nehodlám, a tak přichází vysvobození v podobě Pepy V z jižňáku, 41 let , 93 kg , co vše dění kolem koloděj ovládá a co má letos jen 1000 km a pozvolna se rozjíždí, akorát pro mě, přestože hned od kruháku Srbínem 32 a Svojeticemi 28, aby mi nahoře sdělil, že si jen kontroluje , jak je na tom, výborně, funím na horizontu jak za Šmíďákem, pak už pohoda, valíme, střídáme i kecáme, Ondřejov , údolí , Pepa se odpojuje na KOstelec a já v Jevanech hákuji dva co pospíchají na oběd a na pohodu s nimi až do Říčan, přesně takto jsem potřeboval poladit na úterý a teď budu dva dny jen volně regenerovat a těšit se na čtvrtek, to už se velestálice opět tradičně sejít musí... a to ještě přesyceni nevyprchajícími beskydskými zážitky, kde šlapky zase skvěle viditelně nesmazatelně oranžově zatočily ... | |
| Autor: Vyhup | Datum: 2021-06-20T22:24:33Z |
| David Klíma to nasměroval rozumně za Kostelcem. K čemu mezipolní odkryté vypražené silnice v okolí Zásmuk? Uhnulo se do lesů z Úžice k Talmberku. Tam potom půlka na Rataje a druhá k Sázavě. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-06-20T21:35:50Z |
| Básník klávesnice a háku se nezapře, díky za zpravodajství.
Já mám kopyta nahoře, každé došlápnutí bolí, ty spáleniny od vládce hor zespodu chodidel musím vyléčit klidem  | |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-20T21:21:23Z |
| Před kostelem klasika , v 8.58 2 ks a záhy doráží Šmíďák s okamžitou reakcí, mě se dnes na nic neptejte, já po včerejšku jen něco malého , Vlkančice nebo Zásmuky a zpět přes Sázavu, to zní nadějně , obojí dokonale vyhovuje mému záměru hodinku v tempu a pak zpět na pohodu, sice si myslím své, což se mi opět potvrzuje, když Jirka v jiné souvislosti zmíní dnes tak 100vka... Pak uvítání se s Pavlem, jenž kvituje, že jsem zase zpět a pak už jen emočně vysoce naladěn na ty dva, jenž přece musí přijet vytočit krakonošem zkřečované nohy, a dokonale připraven na uvítání s Robertem, jak jinak než jedinou možnou hláškou, kde máš Šárku, ale 9.16h a oni nikde , to je škoda do čtvrtka tyhle Šárkoemoce vyprchají, avšak dotaz, že se nedokázal "zbavit" jejího pozadí ani při spurtu na pásku , já jen tak nezapomenu, předpokládám, že Robertova žena tyhle naše bláboly stejně nečte, stačí, že se doma v ložnici vyhýbá trenažéru a víc o cyklistice slyšet nechce, stejně bych jí musel jen uklidnit, že Robert je absolutně vzorný a kromě wattů ho už stejně nic jiného nezajímá...
Pak už jen klasika pokračuje a ze Strašína v 16ti lidech Jirka zavelí a než se všichni vzpamatují zase musí zacelovat zbytečné díry, parkujeme s Pavlem v páté dvojici, chtěl jsem dále , ale tam už to bylo fakt hodně roztrhané, jedu na vnějšku, kvůli jižnímu vánku přece jen výhodnější pozice, Pavel už se jen usmívá, na čele Jirka s Vikim a k pile se valí 38 a u pily 42 a Šmíďák je ze sedla a jen čekám, kdy to zase začne, ale tihle dva se kupodivu přece jen přesouvají po 20ti km dozadu, což ostatně též vloni nebývalo zvykem, většinou to táhli i 50km.Tempo se pak aspoň natolik zklidnilo, že s Pavlem stíháme rozebrat ale úplně všechno, i Šárku , zase si jednou výjimečně vychutnávám, jak vy se cítíte, když v klidu točíte své optimální watty a my vzadu jedeme hranu, na hlavní u Kostelce Klímič, se kterým jsem se na Strašíně pozdravil hláškou zase nám jdeš nadávat, jak to tu pořád blbě jezdíme, on jen odvětil, že přijel v noci z Bánovec , jde si jen vytočit nohy, nečekaně zavelí doprava na KOnojedy, žádný protiřev neslyším a jedem dále, ovšem bez Kbeláků, prostě když Šmídák řekne Zásmuky, tak je prostě pojede, ostatně tihle dva jedou sami nebo se 14ti lidmi na zádech vždy pořád shodně. Pohodové tempíčko pokračuje a za Benátkami se odpojuji na Nechybu, se mnou Jakub, známý Kbeláků co se rozjíždí a též dnes preferuje pohodové tempo domů , přeletíme až do údolí a tam si vychutnáváme toužebně očekávaný osvěžující chlad , jenž v nás nepřestává podporovat pohodové tempo 30 a přitom ještě huby nezavřeme, údolí zase nezklamalo a dodává kromě chladu i energii, že nohy jedou samy a tep zdravotně drží na nezvykle nízkých hodnotách, jakoby nic a zadarmo nás kolodějskoúdolní múza vykopne až nad hráz a zastavujeme dokoupit v Jevanech pitivo a hákujem se za dva z naší původní šestnáctice, jenž nám potvrzují, že grupa se postupně rozpadala vědomě a chtěně, jak kdo rychle toužil se vracet do stínu domova. Ve čtyřech točíme po 1km špic a letíme rychle až do Strašína a tam se definitivně pro dnešek rozpadáme, aby mě vyzval až do Říčan k háknutí další domu spěchající úplně neznámý švihař, prostě zase jednou dokonalé Koloděje, já chtěl aspon chvilku nehákovat, ale dnes mi fakt nebylo přáno! A už končím, abych rychle vložil svá písmenka do diskuze, aby KOloděje nemohly vypadnout z TOP 10. V úterý hákuji na Lopatě a ve čtvrtek , nebude-li pršet , zase ve složení velestálic se budu znovu těšit. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-06-18T09:30:14Z |
| Letní show v Kolodějích, jen pár hadříku na sebe a vyladit kopyta na sobotní Pražskou! A nezvykle dát pauzu u Barbo-stánku s lesním koupalištěm. Na špici se střídá Vokyn, Sukes, HonzaB, já s Lukem nechceme, aby to na displeji začínalo 3 v kolonce Power. To se vcelku daří, i když někdy se tomu nedá odolat. Pěkně kliknutá trasa, většinou v protisměru tradičních dýchánků. Chladivé iontové nápoje, bilaterální rozhovory o všem možném a pak neméně osvěžující koupel na ostro. A pak už jen let po hlavní do ledové vany, jo takhle si představuji léto! Díky bejci! | |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-17T22:14:32Z |
| Snový týden pokračuje, úžasné letní Koloděje se šlapkaři + Vokynem v naprosté pohodě a v tempu , jenž jsem na téhle štaci naposledy zažil loňský podzim, paráda přesně takhle jsem se potřeboval jen vyšlápnout, Luke před Krakonošem dokáže naklikat pouhých 695m s nejprudším brdkem Habrem, jenž v pohodě uvisím za Vokynem a HonzouB a na horizontu si svěsím a počkám na watty si hlídající v předkrakonošovém rozpoložení do kopce nezvykle neletícím Lukášem s Robertem, díky moc , jste skvělí a takovéto čtvrteční Koloděje před následujícím víkendovým Beskyd Tourem si doufám zopakujeme zase za týden, jsem ready už teď a ještě jednou , ať se v sobotu zadaří! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-06-17T11:52:11Z |
| Plavky s sebou, koupeme se u stánku! | |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-17T11:17:00Z |
| Budu na Strašíně | |
| Autor: Luke | Datum: 2021-06-17T10:53:10Z |
| Ctvrtek 17.06.2021 - trasa:
16:00 - kruhak Jiznak - Kolikac, HonzaB, Profesor ... 16:30 - Kolodeje - Luke... Prý klid a hydratace (vnější i vnitřní) ... | |
| Autor: Luke | Datum: 2021-06-14T15:32:15Z |
| Místo průzkumu trasy Krakonoše nakonec nedělní Koloděje. Nečekaně u kostela pěkná sestavička, přijel jsem poslední, protože jsem moc nestíhal, ale zase jsem díky tomu zahřátej. Bezstarostně tedy lezu na špic s Jirkou, který vypráví jak se měli na Šumavě. Na Strašíně doplnění stavů a hurá na Zásmuky. Pak ještě domluva s Kolíkáčem o Beskydu a hele, Vyžlovka a já sem pořád na špici. Trochu mě znervózní, že už hodinu jedu a vlastně jsem nesvěsil, tak se radši klidíme. Špicařů dnes ale moc není, tak ve Ždánicích zase špice. Stromy prohnuté pod náporem větru a Garmin ukazuje rovnou pajdu. Let zatím super, ale účet bude mastnej, říkám si. Za dalším brdkem se zašít a oklepnout trochu před Zásmuky, nebo to na špici doklepat až nahoru na kostky a doufat, že nikdo nepůjde přes? Vítězí druhá varianta a Zásmuky v klidu. Začíná to nevinně, ale za chvíli 4ka na začátku kolonky power. Kolíkáč se chce trestat za dny bez kola, ale proč jsem toho součástí, netuším. Nakonec trochu zvolní a tak si dolebedíme až na kostky, kde zbývá už jen finální šestka. Míříme na Zásmuky, Viky s Jirkou mají i po soustředění dost sil, a tak povětrný hák místy dost bolí. Doplňuje to výletně naladěný Turista a Mlhoš, kterého nový dres vytvaroval do elite figury. Vlaju na chvostu a nevěřícně koukám na Mlhoše, jak si tak v klidu visí. Přitom před měsícem tady hledával kolegy do tabáčku. Tohle dresem nebude, pěkný!
Před Janovicemi aspoň půlka tyčky, no po hodině a půl to není moc, ale není čas. Z Janovic už jen tři mušketýři, teď už se pojede v klidu, pravil Míra a vlezl si na špic. No nevím jestli to v háku s tímhle fučákem v zádech bolí míň nebo stejně jako na špici, ale bolí to. Krajina krásná, brdek za brdkem, sledujeme cedule Zruč. Za chvíli už jsme u řeky, výhled na zámek, paráda. Zase stoupáme, už mi to nechutná, kopec jako prase, ale dle Garmina ani nestojí za zmínku. Au. Konečně nahoře, abychom zase mohli spadnout k řece, tentokrát Želivce a užít si další stoupání. Po panelech mi to teda nejede vůbec, díra naskakuje, nějak to doklepat na asfalt, zvednout se a doskočit si to, abych nedělal ostudu. Kdybych nemachroval a radši se najedl... Hulice, Sedmpány, Zdislavice a milión brdků, co se jedou furt tak kolem 300W. Není čeho se chytnout, kde oklepnout. Trhový Štěpánov, nádraží, hospoda, přejezd, víc jsem neviděl, na moje námitky nikdo nereaguje. Kolíkáč se usmívá pod vousy a Turista je ve svém živlu. Dojíst půlku tyčky a za těch pár kilojoulů se na chvíli objevit na špici. Do kopečka z Vlašimi to i vypadá docela nadějně. Pak ale let pokračuje, energie je zase pryč. Nový gel naprosto nezafungoval. Všechlapy vzhůru, první půlku uviset vůlí a v druhé se úplně zastavit. Ještě je tu zkratka, která ztrátu z minuty zkrátí na půlku, aby se hned zase k minutě vrátila. Kolíkáč čeká a Míra si jede pro vodu. Doufám, že nečeká, že projedu kolem sámošky bez zastavení. Divišov. Jo tak tady jsem snad vždycky prošitej. Litr a půl coly a zmrzka, jestli mě tohle neprobudí, tak už nic. Zvedat se nechce, jen tak tady sedět a počkat si na nohy z nebes... No ale to neprojde, takže se pokračuje dál. Cítím se líp, v Třemošnici mi nedělá problém dojet si Turistu a držet těch 280-300W. Uf, už by bylo trapný je posílat pryč. Začíná se spravedlivě točit, sjezd z Vodsliv si beru na starosti, pak Chocerady a člověk je tu najednou s 280W král. Konečně mám pocit, že nemusím jet hranu, abych přežil. A tak když nás zase předjíždí peloton babetářů, nedá mi to a za vedoucím jezdcem se zvedám. Snaží se z toho vykřesat co nejvíc výkonu, stejně jako já. Cíl je uviset k prémii a to se daří. Pak nás po rovince sveze ještě jeden a kostky už v klidu. Nebo ne? Ndyž tam Kolíkáč pošle co našetřil za babetou, jen mu pomyslně zamávám. Pak zase grupo compacto a v maratónském rytmu přes Mukařov, Babice a Uhříněves domů. Vítr proti trochu zeslábl, tak to i vypadá, že pořád jedeme. Průměr držíme bezpečně nad 30 a při představě, jak v Uhříněvsi odbočím a narazím do zdi, to radši beru prověřenou klasikou vlakem až na jížo a odtud hezky po větru do vany. Před Krakonošem asi správný a potřebný návrat do reality. A připomínka staré pravdy, aneb jak se často rozléhá ve vysílačkách na tour: "Keep calm, eat and drink." Každopádně díky za krásné nedělní představení. | |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-14T09:53:10Z |
| Díky kluci, jste skvělí, moc si toho vážím, Míro , i já vím že minus 3 kila bych s vámi vydržel o mnoho déle, ale psychosomatika funguje spravedlivě, Opus řve Live is Live, já milujij Bike is Bike, ale na prvním místě i u mě zoufale přetrvává , já jsem za to i přes sebe větší cyklo nadšení a v mém věku dvojnásob a při stáří mé partnerky ´-12 let super kočky, ,jenž v minisukni mě vzorně na závodech doprovází a přibržďuje vzhledem k své atraktivitě peloton a já v klidu přebírám v bezkošíkovvém stavu pití , Sex is Sex¨,a to je na prvním místě, a i proto minus 3 kila nepůjdou, jsem moc zvědav na reakci vaší Ivy , zda převáží ženskost nebo cyklistika... . Jinak mě skvěle uklidňuje můj 30letý kámoš eliťák, jenž při mém povzdychnutí , jak mě při určitých sexy polohách bere křeč, uklidňuje, že jeho též ... | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-06-13T22:21:09Z |
| Od úterý bez kola. V sobotu večer předat nový nejkrásnější dres na světě Mlhošovi a začít se těšit na Krakonoše. Neděle tragická letní předpověď, tak jen zmordovat Posázaví. Luke hned vytáhne trasu z rukávu, Zruč! Ráno se vůbec nechce, stromy se ohýbají pod náporem větru a teploměr se zastavil na čísle 14. Tohle je červen? Za týden milovaný maraton a já se cítím jak těžký žok, oplácaný sádlem. Tohle bude na Pražskou bolet. Na kruháku natěšený Mlhoš, jó tihle kamarádi umí tahat z bryndy. Kosa jak v Rusku, dole krátký jsem úplně neodhadl. U kostela Sukes! Tak to je paráda, přívaly pozitivna budou zase na diskuzi Mladej Šmíďák hodnotí šumavské soustředění a dnes Zruč s námi nedá. Já věřím v Turistu, který je na tyto akce jak dělaný. Sice mu to letos vůbec nejezdí, ale o to víc to za nímzase začíná bolet A já se chci trestat za ty dny bez kola, kdy jsem hřešil světskými hříchy Luke si leze na špic a odtáhne to na Strašín. Do Zásmuk dovalíme již jen v 6 kusech, ani jsem netušil, že Sukes tam ještě byl. Mlhoš jede famózně, zdá se, že dobře načasoval formu na Krakonoše. Já zajíždím nový řetěz, kazetu s 32 zoubky a nové pláště a furt lepím díry. Fouká do zad a není se kam schovat. Janovice a jen Luke a Turista se teď stanou na delší dobu mými společníky. Krásně kliknutá trasa na Zruč. Spojuji si známá místa, ve sjezdech ztrácím, abych to pracně sjížděl v brdcích. Turista nesleze ze špice a Lukemu to přestává chutnat. Naštěstí se začínáme vracet a vítr fučí přímo proti nám. Zalézt za Míru a trpět. Mrznou mi kolena a před Vlašimí mi už taky není do zpěvu při představě té cesty zpět furt proti. Párkrát tam taky vlezu, abych zahřál kolena, ale je to tak na 5 minut a zase zalézt. Nechápu, kde bere Míra morál na své špicovní 20 minutovky. Před Divišovem počkat na Luka a zapadnout k čongovi. Smějeme se tomu, jak jsme popravení. Luke by tady seděl a rozjímal celé odpoledne. Ale já žiju saunou, kterou plánujeme s manželkou. Vítr neutichá a já sním, jak ležím ve finský a teče mi z nohou pot. Teď tam mám dole jen dva omrzlé kůly. Naštěstí jsme si sjeli grupu na Babetách. A začínáme s nimi závodit v dloubáku v Třemošnici, pak si je sjet ve sjezdu přes Vodslivy a totálně zadupat do země na Ondřejov . Luke se probral a k HP předvede svůj výbuch síly. Jóó to je mládí! Já s Mírou jen hlídáme svá čísla, abychom to vyjeli se ctí. Kostky se trestám na velkou a překvapivě to ještě jede. Pak už obroušenou cestou do vany, stále s větrem do ksichtu, pravidelně točit. Bejci, tohle s vámi zase nemělo chybu, děkuji za vaši společnost. Doma rychlý oběd, a že se vysprchuji až v sauně. Vylezu z bytu a dávám schody dolů. Chytám do obou stehen takovou tenzi, že se rád doplazím k výtahu a sjedu si to dolů. Dnešek nebyl zadarmo! A pak už jen zasloužená finská a z nohou mi stéká pot .... | |
| Autor: Turista | Datum: 2021-06-13T22:08:21Z |
| Sukesi, prodavat kolo co sedi a funguje je blbost. Nádherný report od srdicka. Ty tam ty waty mas, kdyby se ti povedlo dve tri kila sundat, budes lítat.
Ja bych po dnesku taky prodaval, ale nohy, ale jak nekdo poznamenal na bruslicim foru co taky sleduju, selzes jen kdyz se prestanes snazit. Medvěd | |
| Autor: Sukes | Datum: 2021-06-13T18:26:27Z |
| A je to tu, zdánlivě reálně před více jak měsícem zoufale vyhlížející prognóza, že už si možná ani na kolo nesednu, díky nezlomné vůli, stáhnutému inzerátu na prodej silničky , absolutnímu se uzavření do sebe , mobilizaci té nejniternější energie a tolikrát veřejně nekomentovatelnému průchodu emocí , jež mě znovu a znovu vracejí k vytouženému návratu aspoň ještě párkrát se proletět s touto partou a s eliťáky na Lopatě, to přece při jarní formě není možné takto končit, ano neuvěřitelné , povedlo se, po opatrném leč intenzivním 16ti denním tréninku po pátečních číslech na trenažéru prakticky shodných s těmi z konce března, kdy jsme s Robertem zorganizovali nezapomenutelné první letecké, jak jinak letos, nedělní "kbelácké" Koloděje, se jednoznačně rozhoduji, že v neděli se bez varování objevím u kostela. Pochopitelně ani dospat nemohu, pozitivní emoce na vrcholu jako bych už byl v údolí, tep jako v Ondřejově , nasedám do auta a stupňuji optimistickou náladu v rádiu právě hranou snad největší odrhovačkou 80tých let Live is Live , super refrén mi však nemůže znít jinak než Bike is Bike! Skvěle naladěn dorážím avšak s mírnými obavami do Koloděj, neboť Pavel ani Igor nedorazí a šlapky už dávno vyrazily z trutnovského náměstí, diskuzi ve 22h už jsem fakt nečetl, a to jsem se jinak jako vždy teoreticky zodpovědně připravoval a věděl, že aktuální účast často padá k minimu jak mé watty v kopcích..., ale přesto věřím, že i přes zimu a vítr aspoň 3 musíme být, v 8.59 doráží Šmíďák, dobře naladěn, jeho vyšvihané tělo mě lehce děsí a ani hláška, že ho bolí nohy, mě nijak neuklidňuje, to známe, přeložím, nezvedne se na prvním, ale až druhém brdku, a pak to přijde , doráží první superultramegavelestálice Kolikáč a oba na sebe nevěřícně zíráme, co tam děláme, když máme být oba jinde... a pak druhá Luke a další celkem 4 oranžáci přesně dle času v diskuzi uvedeném. Dávají Zruč cca 170 km jako náplast za nezrealizované Krkonoše 145 km. Jede se s nimi minimálně do Janovic, to mi přesně vyhovuje. Od kostela 8 lidí a ze Strašína neuvěřitelných 13 kusů, jen Novotňák zase brzy odpadá, tempo solidní, valit 45 km z Mukařova na Vyžlovku je neuvěřitelná náplast na mé více jak měsíční utrpení, ano jsem tu a znovu zažívám tohle neskutečné hákování za závoďáky, které mě nikdy nepřestane naplňovat a tolik moc nekonečně znovu motivovat se zase a zase na kolo posadit a slastně trpět , zatlačuji první slzy veleštěstí, že se mi to povedlo , ano po rovině jako vždy bez problému hákuji tyhle vyšvihané borce a v brdkách stíhám a ani netrpím, pravda nezávodí , ani Šmíďák se nezvedá, ale jede se svižně. 5 béčkařů zalomí navzdory dohodě o minimálně Zásmukách na Sázavu už odbočkou přes Krůty, to je na mě brzy a tak se naskýtá znovuobnovená tradice, ano 4 šlapkaři 2 kbeláci prostě 6 borců a za nimi v háku má nula a stojí to samo zase jednou za to, valí jak na Sázaváku , zase jsem se s nimi jednou proletěl do Doubravčic 68 km/h a tolik moc si vychutnal i uvisení navazujícího minibrdku , jsem emočně na více než 100% , přesně tohle jsem potřeboval, čísla na trenažéru jsou jedna věc , ale potvrzená realita umocněna Kolodějskou múzou mě znovu zcela naplňuje a hlavně ujišťuje, že mohu živit můj druhý sen, a sice doladit příští týden formu, resp. nastavit se do režimu závodů, dnes jsem vyrazil z plného tréninku, a v úterý 22.6 absolvovat Lopatu! V Zásmukách jsem chytil cca 15m , nechtěl jsem se mačkat přes hranu a ani si zavolat o pár sekund počkání, to si nechám na příště, vždyť odpojovat se teď nebo až v Janovicích jedno jest. Naprosto pohodovým tempem vyšlapání se až do Sázavy, tam domluva s též jedním postcoviďákem , co striktně dle doporučení doktorů hlídal tep a na další pohodu s ním až do Křenic, super švih, 75 minut intenzivně a zbytek těžká pohoda, to přesně teď potřebuji. Jsem nadšen, noha zatím drží a tak se těším na čtvrtek. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-06-12T21:53:47Z |
| Nedele 13.06.2021 - trasa:
08:40 - kruhak Jiznak - Kolikac... 09:10 - Kolodeje - Luke... | |
| Autor: Luke | Datum: 2021-06-04T10:13:36Z |
| Čtvrtek, 3.června a já už mám 313 za červen. Jsem pěkně unavenej, ale je čtvrtek... Hlavě se moc nechce, ale něco bych najet měl. Valím do Koloděj v naději, že zapadnu na poslední místo balíku a nechám se vláčet Posázavím. Pětadvacet stupňů, sluníčko, sucho a na nebi ani mráček. V Uhříněvsi náraz do reality a proplétání kolonou. Bohužel už asi není daleko doba, kdy se člověku tohle prostě podstupovat chtít nebude. Zlatý výlety do Jičína.
Pořádná facka ale přichází u Kostela. Nikdo. Je mi smutno a moc tomu vlastně nerozumím. Ne, líp už nebude a tady ani noha. Jedu na Strašín a přemýšlím, kudy si to hodím na samotku, když tam taky nikdo nebude. Na Strašíně Vokyn a duo Kbely. Koukaj na mě stejně jak já koukal na prázdnou Kolodějskou boudu. Slíbil jsem, že to napíšu do reportu, ale moc se mi nechce nikoho kritizovat, tak jen ve zkratce: "Lednový mrazivý sračky na vás! "
Vyrážíme směr Mukařov, Viky a Šmíďák jedou jejich klasiku, já bych dnes rád zůstal s Vokynem. Jenže ten se ztratil už v Srbíně. Proletíme Habr a Jirka se ptá, jestli nepočkáme na Fandu... no to je trochu pozdě. Valíme údolím do Sázavy. Kostky ve Skalici výjimečně na hrubo a ne po chodníčku, generálka na sobotu. Do Sázavy svezeme nějakého borce v dresu české televize a moje dnešní poslední špic, vlastně jsem se původně chtěl v Sázavě odpojit, ale ještě jsem neodpadl, tak chci až k Ratajům. Talmberk je tu ale rychle, pohoda na 320W v háku , Jirka jednou dvakrát přišlápne a potřetí už to odpojuju. Držím si svoje a nahoře překvapivě jen pár metrů, kluci počkaj, tak se zase neloučím a chci i ten Šterberk.
Kostky v Ratajích nedrncaj, nejspíš je to tím, že je letíme šedesátkou dolu. Ty zatáčky ale dost přibržďuju a odpadám i z kopce. Do kopce pak s hezkou dírou, kterou tak nějak držím a když si kluci začnou povídat, tak i sjíždím. Pak se hned ale zase valí, a to už je tak někde na hraně toho, co jsem dnes schopen snést. Zalíbená a dva brdky k řece a je tu dnešní cíl, Šternberk. Teda já si připadám jak na konečný, ale vlastně jsme v půlce, tak hurá domů. Podél řeky kochačka a stoupání co jsem nikdy nejel nahoru. Od začátku tvrdý a pak nekonečný. Ale kecáme, kocháme se, tak to jde. Tady je fakt krásně. Bělokozly, zase pěkný tempo a Viktor nás pak pěkně pohoupe na Vodslivy. Užíváme si sjezd a poslední test je tu. Neprospěl. Jirka odjíždí hned od paty, chvíli se chlácholím tím, že Vikimu moje tempo vyhovuje, ale před HP si přišlápne a taky mizí. Za to já už nemám kde brát. Sice beru jako úspěch, že jsem dojel až sem, ale takovouhle díru jsem úplně chytnout nechtěl. No co, chmury zahání zmrzka ve večerce na Ondřejově. Objeví se i Vokyn, a tak komplet zase valíme zpět. Sluníčko ještě vysoko, Strašínská rychlodráha už vylidněná. Teplo a času na tři piva, ale nikdo, kdo by zašel k Aloisovi. To jsou paradoxy. | |
| Autor: Luke | Datum: 2021-05-09T19:08:07Z |
| S hrůzou koukám na svůj předchozí příspěvek. Ty jo, 3x jsem nebyl v Kolodějích. Po sobotním třikilu jsem v neděli ráno tak rád poslouchal bubnování deště do parapetu. V úterý zas Jičínská liga a ve čtvrtek už jsem se zas chtěl šetřit na sobotní závod... No asi to ale stejně neokecám a u Sukese přijdu o titul velestálice.
Nicméně v neděli krásně, maso v troubě bývá dost samostatný, tak se před obědem trochu vyvětrat. No a sám přece nepojedu, když expres směr Zásmuky zase jede přesně na čas. V Kolodějích početná účast, na Strašíně pak už přes 20 lidí. Jede se v klidu, s Camrdou se domlouváme, na zkrácení a společné cestě zpět. Lidí je tolik, že ani nezvládám všechny pozdravit. Po hlavní se už jede totiž lajna a pak se nikomu nějak nechce založit tu druhou brázdu. Ani se nedivím, ten průlet do Kostelce utekl totiž nějak rychle a člověk už musí vystupovat. Jsem rád, že jsem domluven s Camrdou, protože vystoupit je fakt těžký. Letět si po rovince přes 40, volně točit nohama, hlava v nebesích a z nohou úplně cítím, jak se odpařuje včerejší únava a na stehnech bliká nápis "charging". Jenže odbočka směr Skalice je tu, vítr proti a Camrda si leze na špic a nastavuje tempo pro zbytek dne. Nohy se přeply z "charging" do "stand by" a za chvíli už jsem na špici a svítí tam jen "ON - low battery". Bolí to fest a to se snažím to docela flákat. Naštěstí do Skalice je to spíš z kopce, pak údolím a hurá na Střimelice. Připravuji si nějakou průpovídku, jako že nahoře chčijem, ale než to stačím navrhnout přichází požadavek "zkusit si tak těch 300W". Hlava teda o tom nechce ani slyšet, takže se jen nechávám vláčet nahoru, abych moc nezdržoval. Když uvisím do půlky, tak i prostřídám, ale beru to spíš jak trénink mozku, protože to bolí, jak kdybych jel snad 400W, jen Garmin ukazuje o stovku míň... Z Ondřejova do Hrusic a hupem pod dálnicí. Z téhle strany jsem to dlouho nejel a úplně jsem zapomněl na ten děsivej pohled, kdy silnice pořád mizí pod horizontem a není vidět konec sjezdu. Z Mirošovic přes Lomnici to pěkně kouše a už tak nějak odpočítávám, kolik sil mi musí zbýt, abych přejel Petříkov. Začíná ale pěkně foukat do zad, takže se cesta stává snesitelnější. Z Petříkova to už je pak za odměnu a v Dobřejovicích se loučíme. Krásný to bylo, i když trochu intenzivnější, než jsem čekal., ale když to prostě baví... Díky! | |
| Autor: Luke | Datum: 2021-04-30T11:45:34Z |
| Ve středu vytrvalost, nohy tuhý, bez nálady něco někde předvádět. Jak za starých časů u piva na zahrádce vymyslet s Kolíkáčem trasu na čtvrtek. Hlavně v klidu a bez kopců. Ráno pak moc nechápu, proč na tý trase bez kopců jsou navíc Střimelice, Oplany a Konojedy.
Vůbec se mi nechce do intenzit, ale hýbat se člověk musí, tak poslušně ke kostelu. Třeba nás moc nebude a pojede se v klidu. U Kostela jen Robert, po chvilce i jeden triatlonista. Ale na Strašín už se ohlásili Jakob a Štája. Oddechovka to tedy asi nebude. Cestou hádáme, kdo ještě dorazí. Viky je asi jistota, ale když člověk vidí tu hromadu naleštěného karbonu a vyšvihaných těl na Strašíně, jdou na mě málem mdloby. Ale není moc času, vyrážíme, elitní dvojičky se cpou vpřed, já defenzivně vzadu. Kecáme s Kolíkáčem a kocháme se tím pohledem před sebe. Před Mukařovem tomu dodá šmrnc ještě Jonáš, no už moc vylepšit by ta sestava asi nešla. Přepínám na závodní mód, dnes to bude boj o přežití. Na Mukařově se na špic dostávají Kbely, tedy Viky s Jirkou. Jirka dvojičky rozpouští, jak když Luke Rowe před Poggiem přijel na špic, aby řekl celému balíku: "Teď pojedem radši lajnu". Ještě houknu na Kolíkáče ať si dá větrák na trojku a hákuju Vikyho. Nebolí to, ale tepy letí nahoru pěkně. Za horizontem přitápí Viky, abych pak potáhl přes brdek před Třemblatem. Krása lítat ty brdky přes 40. Pak trochu zazmatkuju kvůli odbočce a rázem jsem na chvostu skupiny, která čítá kolem deseti lidí. Úplně jsem zapomněl na brdek ve Zvánovicích, kde z toho dělá Kolíkáč trhací kalendář a já si musím klestit cestu nahoru mezi rozvěšenými borci. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. A to nechci dopustit, je to přece závod. Nahoře už s Igorem vlajem za elitní a kompaktní šestkou. Rozbitý sjezd s bezpečnostním odlepem a pak bezpečně viset v brdku do Voděrad. Ale ani pak to není pohoda, jede se pořád a není radno se moc zamýšlet. Skupina se opět rozrostla, v údolí sjíždíme Vokyna, ani sem si nevšiml, kde odjel
A pravá na Střimelice tu je nějak rychle. Jirka jede solidní tempo. Na to, že jsem si myslel, že to je první kopec, už jsem pár čtyřstovek vystřílel a teď zase pořád 350... Kostelní Střimelice tu jsou ale neuvěřitelně rychle, točka doprava zabolí, ale pořád jsem někde na třetím fleku. Teď už to začíná dost bolet a pomalu se sunu na chvost, naštěstí v další točce tempo trochu opadá. Když pojedu to svoje budu zase za chvíli zpět u čela, ale nechci tam moc blbnout. Ale nakonec se to ve mě zlomí, další lehké zvolnění mě sune vpřed. Vím, že brzo bude konec, tak mi to nedá a zkusím ještě vymáčknout něco navíc. To navíc je 30 vteřin slávy na 470W, který končej na horizontu nízkým přeletem Jonáše. Kdyby se takhle přehnal na rouvy, tak ho budou vyšetřovat jestli necheatuje. Čůrpauza za Ondřejovem se taky moc nepovedla, takže stíhám balík ze sjezdu, místo abych spokojeně šetřil v háku. Na přejezdu jsem ale zpět a už abych se připravoval na Samechov. Tady si naštěstí vystačím "jen" s 340W. Pak přesun do Sázavy v sedmi přeživších. Inteligentně jsem si dnes vzal závodní stravu, ne jak to občas jezdím bez jídla, takže se futruju na poslední figuře a chvíli si užívám bezbolestné jízdy. Nicméně nějaký super efekt se nedostavuje a přijdu si už vcelku použitej. Údolí na Talmberk nezvykle bolí, takže odbočky na Čekanov se celkem děsím. Naštěstí se ale zase jede "jen" tempo, i tak to není nic, co bych si zrovna užíval. Kolíkáč je tu, tak visím, on to má nejspíš podobně a nesvěsí, dokud tu budu. Takže taková hlava 22, prostě před tím šrotem není kam utéct. Ve vesnici ještě náznak svěšení, aby za to hned všichni vzali, a tak se mačkat až do konce. Ne, dokonce ne, pěkně i za horizontem na rovince, protože Štája s Jonášem v družném hovoru zbytku odletěli... Tak teď už jsem vcelku spráskanej. Zase dojíždíme Vokyna, zase si nevybavuju, kde nám odjel... Dost rád bych vynechal Oplany a Konojedy, ale nikdo mě neslyší, nebo nechce slyšet? Před křižovatkou to zkouším znovu, ale Kolíkáč velí Oplany. Sakra i ty? Vokyn pokračuje rovně a já nevím proč nejedu s ním... Celej kopec pak špačkuju, ale nohy i přes protesty jedou dál co je třeba. Konojedy z posledních sil zase za 350W, ale efekt posledního kopce funguje. Nahoře komplet a najednou má člověk pocit, jak se krásně veze. Zase nabíráme Vokyna, dnes mu to vychází, jak kdyby měl v uchu na vysílačce Sukese, který to sleduje z vesmírného centra. Fouká proti a hák je milosrdný, docela rozumně regeneruju, takže když přijde čas, i špic tam padne. Ne že bych se vyrovnal elitním motorkám, ale nějakou dobu vydržím neztrácet rychlost a pak se zase pakuju. Štajny pálí svoje watty směr Praha, za Říčany už fičí neuvěřitelně, přesto pořád letíme kolem 40 km/h. Když na mě vyjde špic, naposled tam dnes roztočím přes tři sta. Úporná minuta, kdy nevím jestli se mnou víc cloumá ten vítr, nebo bolest nohou. No to je taky zážitek. Včas se pakuju dozadu, abych tak tak zalovil hák a nechal se dotáhnout do Prahy. Nakonec sice pivo nebude, takže sebou mám bundu, rukavice a návleky zbytečně, ale aspoň se můžu utěšovat, že s prázdnými kapsami by to třeba tolik nebolelo. No pěkný to bylo, díky! | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-04-30T09:22:26Z |
| Ráno navrhnout trasu a pak celý den přemýšlet, jestli ty brdky vůbec vylámu. V 15 h. si písnout s Lukem, že chceme raději někam na tiskovku na zahrádku a že dnes podle slibované účasti si to uděláme pohodové a na té mé trase klidně vynecháme nějaké odbočky Ladím sestavu oblečení na zimu, která se bude určitě konat, když pojedeme volně. Situace na bojišti se ale mění před 16 h., když účast slibuje Štája a Džejkop! Hned jde spodní triko do kouta, žádný tříčtvrťáky, pěkně krátký a bez rukavic a tunelů . U kostela Luke a Ondra Teplý, okouknout příjemný pohled na dívku vystupující z auta a mířící za kostel, která snad tu minisukni ani nemá! Tak to byl asi nejpříjemnější zážitek dnešní bohoslužby. Pak už jen peklo na zemi! Strašín totiž naše stavy doplňuje ještě o další borce a když před Mukařovem nabereme Jonatána je vymalováno. Dnes se jede znovu pro mě závod! Skupina, ve které se valí materiál v ceně hodně přes půl mega a kde watty propalují asfalt. Luke to podrží na Třemblat a já na Zvánovice, kde si dnes poprvé a ne naposled přepisujeme PR. Nechat se vysát na Voděrady a pak s respektem do sjezdu do údolí. To se mi ale málem nevyplatí, i tady se musí jet hrana, aby člověk zůstal součástí grupy. Nabereme Vokyna, který to vzal Habrem dolů a užíváme si společné chvíle letu. Pravá na Střímelice, které skvěle odtáhne mladej Šmíďák, aby byl spravedlivě ztrestán na horizontu Jonatánem a našim Lukem. Ondřejov se čeká a odlehčuje se a pak letí dolů k řece a hurá na Samechov. Ani tady se nesvěšuje, Džejkop si těch 350 wattu a více bere na starost. Padnout k Marjáně a kolem řeky do Sázavy na špici s Jonatánem probrat rodičovské radosti. Pak si již ale ordinuji jen spásonosný hák, abych se dopravil s nimi až do vany. Čekánov odtáhne Štája s Jonatánem pro ně v kecacím tempu, Šmíďák si ješte zahraje ve vesnici na Alafildu a já ztěžka lovím hák, ten horizont už mi vůbec nechutná. Ale orange kluk Luk je mi motivací, jen kvůli němu viset a užívat si týmové podpory! Dnes mu to sedlo, je všude tam, kde má být. Sice již navrhuje raději Nučice, ale trasa se má držet, tak to ještě přehrnout přes Oplany a Konojedy. V ďolíku v Oplanech na špici málem trefuji kanál, tak trochu stresu ve sjezdu, omluva všem. Konojedy, poslední brdek, do půlky dobré, ale u kostela mi zvoní umíráček. Nohy se odpojily, čidla vypadla a já ne a ne to znovu spárovat! Naskočily 2-3 metry, skupina se vzdaluje. Největší bolest letošní sezóny je tu, zvednout zadek a po centimetrech si to sjíždět. Jak opojné, když se zadky znovu přibližují a na horizontu si jen ztěžka oddychnout, jsem s nimi! Nabereme znovu lišáka Vokyna, který to dnes takticky skvěle zvládl, vyhnul se největším kopcům a může si tak užívat balíkový polet domů. A bude hodně bolavý, vítr proti, teplota padá, dnes ještě slibovaný Alois nebude… Dáme si hlavní, Štája většinou na špici z nás vycucává poslední zbytky z nádrží, hák je opravdu milosrdný, špice je za trest. Vyšší ráfky se změnily v plachetnice a háže to s námi ze strany na stranu. Dobrý to bylo, díky kluci, za ty noční procházky po bytě, abych rozchodil křeče to zase stálo!
Vycucano ze Stravy: Staja NP 269W; Dneska jsem nějak nevěděl jak na tom budu, včera jsem nic nedělal, strávil jsem jen 24hod s tlakovým Holterem, který mě v noci každou půl hodinu budil a snažil se mi amputovat ruku, v noci jsem si hadičku kolem krku neomotal, tak po vrácení celý den nějak přemýšlím co jet, nakonec vyhráli Koloděje. Tentokrát se připojil i Sali s Managerem, kteří udělali radost. Už na sraz klasicky nestíháme, ale lidi z Koloděj přijíždí na Strašín ještě po nás. Vítr nám fouká první půlku spíš do zad, čekal jsem, že na cestu zpátky trochu vítr zvolní, ale z Kostelce to byl celkem masakr, hlavně z Říčan do Uhříněvsi. Jinak dneska to ani tak nebolelo jako v úterý, kopce jsem se do maximálního úsilí nepouštěl a šetřil se na Čekanov, kde jsme najeli s Jonášem na špici, čekal jsem, kde za to kdo vezme a když jsem se nahoře otočil, tak tam nikdo nebyl, nevím co se dělo... Pak směrem domů si trochu protáhnout špice, dneska mi to chutnalo, dobře jsem se zásoboval energií, tak kupodivu doma nejsem ani mrtvej. Co mě ale trápí je, že jsem si dneska nakopl češku na koleni, které mě teda teď pěkně bolí :/ Jinak tepák klasicky ulítnutý, akorát mě to za poslední dny vynervovalo, že jsem běhal po kardiologie, kde jsem zjistil, že je všechno v pohodě. Dzejkop - Koloděje okořené větrem Kvůli včerejšímu extra nabitému programu, kdy projížďka v tempu na gravelu byla jeho nejvíce zrelaxovanou částí, a dnešnímu rozvozu jsem se rozhodně nemohl cítit jako favorit. Na sraz s námi jedou automobilový závoďáci a díky větru v zádech máme automobilový průměr. Doufám, že to bude vyklidněnější, ale oproti úterku přibylo pár čerstvých koní a guru Steiner je guru Steiner. V Kostelních Střimelích jsem rád, že se v háku rozjedu, naopak na Samechov se na špici jedinkrát cítím slušně. Čelo mi vlastně ujede jen ve stoupání na Čekanov, kde mi zlobí řazení, které mi pak znepříjemňuje tempový transport proti větru. Opět se na špici nejede ani metřík volně. Zejtra mě čeká zasloužené volno s homeofficem a možná, když to vyjde, úprava šaltru. | |
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-04-29T09:21:33Z |
| Čtvrtek 29.04.2021 - trasa:
16:00 - kruhak Jiznak - Kolikac... 16:30 - Kolodeje - Luke... 16:50 - Strasin - ... | |