Nedělní Kolodějky musím rozepsat trochu zeširoka, letošní léto v mém podání je jedna velká mizérie, nejdříve na mě skočila po Brdském Švihu nějaká malá virózka, 3 dny teplot, holky měli angínu, tak jsem ji očekával taky, ale nepřišla. Pak nějaká dovolená a najednou tu byl Beskyd, co s tím, v úterý před ním aspoň jednou do Koloděj a vzhůru na BT. Neděle po BT se rozležela únava a v pondělí to přišlo, bolení v krku a angína jako prase. Píchaný penicilin a 14 dní klidu. Za červenec 380km, takový krásný měsíc a taková bída Doužívám tabletky a další týden je plánovaný výlet s dětmi do Jižních Čech. Je tam i Zvary, jeden ze zakladatelů Šlapek, ten jen vypraví, jak se párkrát za měsíc na pohodu sveze a stačí mu to ke štěstí. A já si říkám proč? Proč se honím po závodech, stejně se plácám někde mezi turisty, v Kolodějích se motám na chvostu... Málem za měsíc Král, co tam budu probůh dělat, dyť to ani neujedu. No a co, letos to prostě zabalím, na nějaký Koloděje a závody se vykašlu, vždyť to nemám zapotřebí...
Jsme zpátky v Praze, koukám na net, prohlížím fotky, čtu reporty. Nedá se nic dělat, zase jste mě vrátili do reality , zítra je neděle, zkouším Šemíka, zdali by nevyrazil ke kostelíku. Je rozhodnuto, leštím kolo, foukám pláště...
Nedělní ráno, už je cítit trochu chlad, ale slunce začíná po chvíli hezky hřát, řítím se v háku za triatleťákem ze Žižkova dolů kolem vinohradských hřbitovů do Strašnic. Přelítáváme tramvajové koleje a v tom cítím, jak zadní kolo plave. Do háje! Nestihneme sraz ... rychle vyměnit, Šemík pomáhá, díky a dupeme ke kostelu. Podařilo se, jsme tam včas, právě tak akorát, že vidíme, jak si to přihasil Iceman, po chvíli Jestřáb a Mlhoš, hůůů to je oranžovo a schází už jen kolodějská ikona, Vyhup. A dočkali jsme se, přijel. Doráží i mnohačetná grupa z Kbel a tak to vypadá, že balík bude minimálně 20-ti členný. Je 9,15, čas odjezdu, když tu syčící hrozivý zvuk. Někomu uchází kolo, nevěřícně koukám na své přední, jak jde pomalu k zemi. No to snad ne!! Že by znamení, že tu nemám co dělat? Zůstat u svého rozhodnutí z minulého týdne? Ale je tu naštěstí Vyhup se svojí pumpou a během chvíle vyměněno, nemám už další duši ani lepení, což znamená jediné, uviset balík celou trasu Tak vzhůru do sedel a díky za počkaní.
Jedeme směr Mirošovice, na oranžovém souboru je vidět nadšení, jak jsme se hezky sešli, Mlhoš sice furt reptá, že ho bolí nohy z Panny, Šemík hlásí, že jede pod první kopec, kdežto trio Jestřáb, Ice a Vyhup se zdá velmi bojovně naladěno, což se o mě říci nedá. Po problémech s dodávkou, která nás nesmyslně předjíždí před zatáčkou se blížíme k sympatickým serpentinkám, kde se ještě pokouším najet mezi prvními a uviset tak Iceho, ale po chvíli se přese mě valí celá grupa, na horizontu už mám díru a čekám na Šemdu, který by měl být ještě za mnou s nadějí, že je sjedeme. Šemík však nikde, tak ještě s jedním se pokoušíme vrátit, což se před Zaječicemi daří, trochu tam zvolnili, sjezd do Čerčan, a pak přichází stoupání na Přestavlky, špice se ujímá Vyhup a pravidelným tempem zvyšuje počáteční rychlost 19 až někam k 25km/hod., Mlhoš s Jestřábem couvají, ještě se pokouším chvíli plápolat, ale s vědomím co nás ještě určitě čeká a nemine, svěšuji nohy a čekám na kluky. A tak jen s hrůzou v dáli sleduji, že už odpárali i Romču Chládka, kdežto orange zadek Iceho se furt míhá v čelní skupině, hůůůů. Před Vranovskou Lhotou se čeká, nadávám Vyhupovi a Icemu, že asi zapomněli, že je neděle, a v neděli se nedělá
Pak už výletně pokračujeme dál a napojujeme se na silničku Soběhrdy-Kozmice, kde zrovna projíždí odpojená skupina z Mirošovic, která to vzala zkratkou. A už to zase začíná, valíme to směr Ostředek, Mlhoš odpadá, ale pak se před Dojetřicemi zase zjevuje u nás, hezkýý, a může si tak společně s námi vychutnat ten krásny sjezd do Sázavy, kde se zase závodí, když už se zdá, že karty jsou rozdány, tak se přes všechny převalí Jestřáb, ten snad musel jet k 80km/hod. Pak okolo řeky na Skalici, kde sledujeme už letošní klasiku v podobě Iceho, který ty kostky nahoru snad ani nevnímá a spurtuje je vedle nezdolného Romči. Chladivým údolím se dostáváme k Jevanům, kde zase nemám nárok na Vyhupa, Iceho a Mlhoše, kteří mizí za Kájou Gottem Tradičně se končí v Mukařově u kostela, Vyhup se dokonce ještě stihne vysprchovat a přijet v gala oblečení, kdežto my ostatní zapíjíme dnešní dřinu v prosolených montérkách
Následná cesta ke svým domovům se nese ve znamení nástupů a spurtů na cedule a příjemně tak zakončujeme nedělní Kolodějky. Byla to paráda, po dlouhé době jsem se svezl ve skupině, a vidět okolo sebe tolik rozzářených oranžových ksichtů , které mají formu jako hrom, to stálo za to. Jo už v tom zase lítám s Vámi, tak v úterý se těším v Posázaví, jo a Krále bych chtěl jet!
|