Kocour:
Desina v Brode s rozklusem (jako polovodic)
Bavilo me to, vcera Viden, takze bez ambic, ale moje srdcovka tak to muselo.
Do auta s Kolikacem a Stejsky a stejne tak s nima rozklus a zavod.
Na tom snehu a v te zime to nemuzou bejt zadne fofry a rekordy.
Ucast nizsi, ale nase skupina citala medailisty a brambirare z nekolika vrstev.
Stejsky na obratce 3 celkove, ale pak, kdyz jsme to tahli uz 7km se ostatni prestali schovavat a prelitli nas. Vcetne Hampejsky, ktera je vykonostne jinde (2 v kat 35+) no a na celkove umisteni nebylo co resit. Pavel Prchal take vyuzil hajemstvi naseho baliku a odpocinuty si dobehl pro bronz v dedkach, ikdyz by zvladl i mnohem rychlejsi tempo. Robert ho skoro porazil a jeste ke vsemu byl jen o par vterin bramborovej v padesatnikach a stejne tak zninovana Stejsky, ktera pridala stribro mezu mladejma.
Pri vyhlasovani to vypadalo, ze tam nikdo nebyl, ale byla tam zima. Proto se mnozi schovavali a netusili, ze maji byt na bedne nebo si jich cenime jinak. Jejich skoda. McHammer nadhera bronz v kat a 5 celkove.
Mne se bezelo paradne, bal jsem se, ale dopadlo to dobre a jeste jsem si ve snehu umyl boty.
Barbanku diky za fandeni a podporu, hrdino!
Stejsky:
Kokosky na sněhu... Nebo taky KOcour, KOlíkáč a stejSKY v Českym Brodě na závodě.
Běžní lidé jezdí na závod znalí trasy a připraveni na aktuální podmínky počasí. Já jela na závod s tím, že ani netuším, kde je Český Brod, a zima mi je už při pohledu z okna. Zas jsem si ale na Hájích stihla koupit super předzávodní stravu ala kafe a čokoládovou koblihu, takže tím jsem si skóre značně vyrovnala.
Běžní lidé jsou také zvyklí se před závodem rozklusat, já při většim pohybu před startem navíc propadám panice, že se smrtelně vyčerpám. Tady jsem ovšem neměla jinou možnost, zaprvé jsme zjistili, že start je 900 metrů a tři potoky od zázemí, a zadruhé bych prostě zmrzla. A to jsem vyfasovala rezervní mikinu od Kocoura, protože jak říkám, předzávodní přípravu jsem nepodcenila, takže svoji jsem neměla. Návrh, že se budeme místo rozklusu procházet, byl nějakým způsobem přeslechnut, takže jsem teda klusala taky. Od toho vyčerpání mě zachránil Barbánek, který přišel podpořit, a my se tak mohli zastavit a nechat se oťapkat jeho psí společností pro štěstí. Super.
Startujeme z první řady, což zase není tak těžké, protože účast je poměrně nízká (zhruba půlka oproti předchozím rokům, říkají organizátoři).
,,Nenech se rozhodit, teď nás budou předbíhat," říká Kocour, který mi měl původně dělat vodiče na 45 minut, ale vzhledem k tomu, že běh na sněhu neovládám, je tenhle plán doslova u ledu. Je to prostě takový rychlejší trénink na větší morál.
Pole závodníků se rychle roztrhá, zůstává nás asi sedm, Kocour, kterýho dle jeho energie začínám podezřívat, že když si šel ještě doklusat běžeckou abecedu, dal si u toho něco, čeho chci do budoucna tak dvacet gramů, je v čele. Mám zakázaný mluvit, ale na třetim kilometru oznamuju, že v žádným případě už nebudu zrychlovat. Na čtvrtym to docela rozdejchám, na pátym se otáčíme. Na šestym už ani nemám chuť porušovat to pravidlo o mluvení, což je u mě známka stupně vysoké krize, na sedmym zrychluje část naší skupiny a běží dopředu, mám chuť se pateticky omluvit, že jsem tak pomalá, ale Kocour by řekl "Neser Stejsky," tak toho ušetím nás oba. Na sedmapultym nenávidím sníh a na skoro osmym chci strašně nahlas nadávat. Do devátýho rozdejchávám tenhle náběh na sněžnej amok a pak už si říkám, že by prostě bylo dobrý nezpomalit, protože to bude rychle za mnou.
Končím s časem 46:54 a mám fakt radost, protože i na ty podmínky je to jedna z mých nejrychlejších desítek, děkuju Kocourovi, gratuluju ostatním a jdeme zpátky na čaj s rumem a na perník. Jako bonus zjišťuju, že jsem doběhla druhá v kategorii (aneb Chceš-li na bednu, můžeš buď hodně trénovat nebo jezdit na dobrý závody) a tak si značně zmrzlí počkáme i na vyhlášení. Radost a zmrzlost a dobrá neděle. Jo a kdyby třeba za rok nebyl sníh... asi se nenaštvu. |