Akce Za pěnivou důvou 2009

Akce Za pěnivou důvou patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2009-07-11.

Nejdelší varianta má délku 73.20 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie

Historie: 2007

• PeBe – Pěnivá důva - kašička s Luckou
  
  

  Vyrážim v 9 z domu směr Jížo, na sraz s Kolíkáčem. Jsem tam lehce dřív, tak prohlížim byteček, nakládáme kola a jedeme směr Pavlák naložit Fáfi. Lucka už čeká, nakládáme a jedeme. Cesta hezky ubíhá, povídáme, smějeme se a těšíme se. Na místě už je Alánek, Kapr, Bobek, Orlík, přijíždí Diablo, Hruška, Malina, takže jsme asi nejpočetnější tým. Je sranda, fakt se bavim a čas pěkně utíká, Orlík pořád zkouší vyhecovat k nějakému rozjetí, což se nakonec daří a na chvilku jedeme. potom už čekáme na start a stojíme v první řadě, hezky fotografům na mušce
  Lehce krápe, no ale už nás vypouští na trasu. Jedeme za zaváděcím autem, občas je to teda pěkně o hubu, ale hlídám si Fáfi, mám jí dělat domestika, ale vypadá to že spíš budu rád když uvisim . Když už se zaváděcí auto rozhodne zrychlit, tak nás hezky zastaví šraňky a začíná se pod kopcem nanovo. Tak to je bezva, vybavuje se mi Brdský švih a Křivoklátské peklo, začínat pod kopcem není můj šálek čaje. Jedeme, funím co to dá...celý balík se zvedá ze sedel, najednou slyším ten hnusnej zvuj když si někdo škrtne kolama, ohlížím se a vidím slečnu v zelenožlutém v kotrmelcích. Ošklivej pohled. V cíli se dovídám že se jmenuje Jana. Slyším že si škrtla Fáfi o kolo, ale ta to ustála, tak snad dobré. Funim dál s čelem do kopce, ohlížím se a za mnou díra, Fáfi nikde. Tak si vystupuju, zpomaluju, Lucka pořád nikde. Když už vidím oranžový dres, tak je to Robin, jede fakt pěkně. Ptám se po Lucce, prý jí předjížděl v kopci. Tak mu říkám že si popojedu a odskočim. Akorát to vyšlo, končím když mě míjí, tak si ho dojedu a spolu jedeme, pomalu, čekáme na Lucku, stále nikde. Projíždí kolem skupinka s Janou(tou spadlou, tak snad je v pohodě. Akorát jeden ze staříků mě seřve do kokotů a hůř, že si dovolim jet po prostředku, asi je mu půlka silnice malá. Jsem na něj slušnej, takže to nechávám být. Nahoře to už nevydržim a posílám Robina dopředu, zastavuju a čekám na Lucku. Po chvilce je tady, nevypadá moc dobře, tak se jí snažim povzbudit, není to přece její vina a navíc je Jana v pohodě a navíc před náma. No jedeme lehce zvlněnou krajinou, nijak to neženu a prostě jedem. Za chvíli si to Lucka asi srovnala v hlavě, ozývá \"tak já asi už můžu jet\" a tak přidávám. Frčíme, fakt se mi jede krásně a tak nic neřešim a šlapu co to dá. Před náma vidím skupinku s Robinem, nějak moc nejedou a tak je dojíždíme, Robin potěšeně, jsme tu na Fáfi dva tak snad jí uvisíme Chvilku si orazim, ale fakt moc nejedou, takže hurá na špic a táhnout. Lucka s Robinem za mnou, skupinka s Janou a se sprosťákem před náma, tak šlapu co to dá. Za Polepama, kde se napojujeme na pondělní Giro de zavadilka, je máme, už si vážně potřebuju orazit a tak se schovávám, piju a šlapu. Je nás asi 15, tak nějak doufám v spolupráci. Ale bohužel, to se nekoná, nikdo nechce moc jet. Vim že už nás moc kopců nečeká, akorát ten brdek za Vetlou. Tam si raději lezu na špic, aby mi to necuklo, jsem už lehce unavenej. Nahoře ale koukám, že se jede pomalu, mám náskok, tak si zpomalim, natlačim do pusy Sojový suk a pořádně se napiju. Doufám že mi ty kruhy před očima zmizí Do Kralup to znám, tak se nebojim je to celkem z kopce i když nepěkně fouká. Nakonec ale zase jsem na špici, když si chci odstřídat tak střídaj všichni a při pohledu zpět jsou za mnou, to sou věci. Kontroluju Fáfi a Robina, jsou tam, tak jedu. V Roudnici na kostkách to někdo zkouší, pán na Scottu, vidim ho poprvé a hned to zkouší, to teda ne. Sice jsme si zase odskočili ale táhnout se mu nechce tak nás zbytek doráží a jedem zase spolu. Fáfi mě už napomíná abych se schoval, ale pokaždý to stejně zkončí tím že jsem vepředu a nikomu se nechce moc střídat. Je to k uzoufání. Potom ještě jedna navigačně horší odbočka a už se blížíme k Terezínu. Za kruhákem před Terezínem, kde je na ceduli 1km to zase zkouší pán na Scottu. No to snad ne, ten má žaludek. Tak ho sjíždím ještě s jedním, který byl aspoň trochu aktivní, v pohodě ho dojíždíme, koukám za sebe a vidím Fáfi, tak houknu \"jedem\" a zrychluju. Asi to bylo moc, za poslední zatáčkou se ohlížím a jsme ve dvou. Kolega říká že mě nechá, že jsem to odtáhnul a že by to tak mělo být. Tak mu děkuju a nakonec opravdu asi o 20cm jsem před ním. Děkuju.
  V cíli už je orange klubko, tak povídáme, dostáváme vynadáno od Diabla že jsme Fáfi připravili o bednu, trochu mě to mrzí, ale Lucka vypadá hodně spokojeně, tak snad dobrý. jestě lehké vyjetí s holkama které si to v klidu vyříkaly a tak to bude dobré, akorát kolínko má odřené.
  Vystát frontu na gulášek, Kofola(děkuju ) a čekáme na vyhlášení. Drbíci vyhrávají tandemy, dostali dort, mňam byl výbornej. Malina třetí, Bobek druhej a dostává plato jablek, tak se na ně vrháme V holkách vyhlašují Fáfi na 3.místě, ale je to férová holka a napravuje chybu, takže je nakonec 4. No a tým B to vyhrál úplně, Malina+Bobek+Kapr, vyhrávají 60piv, chachá
  Loučení, cesta domu, plni krásných dojmů a zážitků, dneska to byl prostě nádhernej den, jelo se mi nádherně, terén an mě tak akorát, jsem strašně moc spokojenej a tu zmrzlinu si doma zasloužim

  
  
  
• Kolíkáč – Důva nezklamala
  
  

  Veselá cesta na start s Fáfi a PeBem utekla jako voda, konečně se mi podařilo přijet na nějaký závod s časovým předstihem a tak je čas na příjemný pokec s orange a malé rozjetí. Na startu parkujeme do první lajny a balík se dává do pohybu. Všechny ambice bojechtivých jedinců, kteří lítali v protisměru, jsou uhašeny šraňkami, které udělaly ostrý start pod prvním kopcem. První brdek Libínky bojuji bok po boku s Hruškou, jeho tempo mi na hranici kolapsu vyhovuje , pak se skládáme do asi 6-ti členné grupy a snažíme se kolotočem sjet větší skupinu před námi. Bohužel se moc nedaří a je tu další kopec, tentokrát ještě více se utahující, skupinka před námi se trochu drolí, stále s Hruškou se snažíme dotáhnout se, přichází vytoužený sjezd, ostrá pravotočivá zatáčka, za ní ještě řvu na Orlíka, který je kousek nad námi, pojéééď, moc nevěřím, že ještě máme šanci dojet ty před námi. Okolo nás se tvoří znovu asi 7členné stíhací komando a překvapivě začínáme točit ukázkový kolotoč, který pomalu, ale jistě stahuje ztrátu na mega grupu před námi. Je to jako magnet, konečně zažívám po dlouhé době ty pravé emoce a když v Úštěku profrčíme celým sjetým balíkem a zjistím, že tu jsou i naši Alánek s Diablem, tak nadšení nezná mezí (i když se to možná nezdálo ) Čtyři orange kusy opanují špic a tvoří i chvílemi tempo skupiny. Je nás kolem 20-25 kousků a i když se chvílemi zdá, že se nejede, balík má sílu a veškeré krátké magnetky přelítáváme jako nic a roviny se letí. A profil se už naštěstí uklidnil, jen vítr občas pozlobí a cílový Terezín se kvapem blíží. Za Roudnicí ještě cyklistický terezín v táhlém magnetu, kdy vymetám škarpu a melu z posledního, ale stáli u mě všichni svatí, jedu stále s nimi, před námi ještě trojice borců, ale máme to skvěle načasované, před cílovou rovinkou je pohlcujeme. Závěr v mém podání nebyl příliš podařený, v esíčkách před páskou vypadávám z předních míst a dojíždím tak na ocase naší grupy. Ale to nic nekazí radost na tom, že jsem se po dlouhé době zase pěkně svezl v hromadném závodě...
  Důva nezklamala, díky Malino za tip, a myslím, že letos díky pódiím našich rakeťáků a zlatého družstva, ale hlavně bujaré orange nálady bude hezky zapsána do mé paměti. Díky všem!

  
  
  
• Bobek – Krutý obraz Terezína
  
  

  S Kaprem dorážíme na místo činu cca 1,5h před startem. Díky Alánkovi a Kolíkovi probíhá blesková registrace, lehce poobědváme a než se převlékneme máme už jen 30minut. Trochu se rozjedeme a jde se na věc.
  
  Na čáře panuje veselá nálada, chce se mi moc čůrat ale už není čas a ani kde. Start. Řadíme se za auto, jede se max. 40km/h a já pokukuji kde vytáhnout pindíka a ulevit si. Nejde to... Kousek za Litoměřicemi Malina v zádech zavelí: Jedeme, levá. Pár vteřin mi trvá než mi to dojde a pak vystupuji z balíku a vydávám se do čela. Cestou na špici informuji Kapra: Kapr jedeme. Jsem ve předu Jirka v zádech, dál nevidím, čekám co se bude dít (nic vážného, v předu stále doprovodné vozidlo, které se nesmělo předjet a jelo se cca 40km/h). Předávám žezlo, páč to nejtěžší teprve přijde (jdu šetřit). Dorážíme k závorám, naštěstí jsou spadlé a můžu čůrat. Jůůůů..., tam toho bylo a ta úleva.... Kapr mě následuje.
  
  Závory jdou nahoru, závod právě začíná, rovina končí. Hobluju stále velkou, funím, ale jde to. Kapr předemnou šmrdlá malou :o), kolem neznámé tváře, rozhoduji se vydat k vedení balíku. Vyplatilo se. Míjíme železniční přejezd, který je prý dělící čarou stoupání (kopce), za ním nás po zatáčce čeká nejtěžší stojka. Zmateně koukám kolem sebe, Kapr nikde, Šinágl hobluje velkou a vzadu je někde uprostřed, skoro netočí nohama (hlava mi to nebere). Nechávám velkou, ale vzadu jsem až nadoraz. U upozornění na ,,horskou“ prémii (asi 100m), se mi kluci začínají vzdalovat. Přemýšlím, a tuším, že nahoře žádná miloučká rovinka dle informací Maliny nebude, shazuji na malou, srdce se rozbušilo nadoraz. Snažím se uklidnit, ale mám problémy (vzdal jsem před zlomem) a kolo se opět rozjíždí, vpředu vidím odpadlého Mužíka a zezadu na mě dejchá jeden pi...na modrém bicyklu, který mě k němu dovez (přesto je to pi...).
  
  Kde se vzali tu vzali, bylo nás 8. Před námi vracečka a pekelnej sjezd. Točíme do sjezdu, zahlédnu Kapra, ale nechci vzbudit pozornost, tak nepovzbuzuji, držím se na konci abych ho nalákal, ale balík ujíždí. Musím jet, ahoj kámo říkám si. Balík žije v nadšení že kluky vepředu sjede :o). Jede se opravdu pekelně, stále se nemůžu vzpamatovat. Zmíněný Pi... a ještě jedna dvojička z Ústí n/L, při střídání rozjedou tempo na které nikdo nedokáže reagovat (Alánek by je snad ukamenoval), stále brutálně nadávaj a snažej se být kouči. Možná tak trenéry a ještě špatnými. Prostě pipici :o)
  No a tak se trápíme až do cíle a já se cestou snažím uvolnit křeč v lýtku, jelikož příprava nebyla dokonalá a kadenční situace stojí za prd.
  
  Mužík jede jako pan Profesionál; vyzařuje z něj klid, zkušenost a vyrovnanost (klobouk dolu).
  V jedné vsi nás (celou skupinku) pipici málen narvali pod protijedoucí auto (kdo by jezdil do protisměru v zatáčce kam nevidí...?! (chudák automobilista... ne že by jel zrovna pomalu, ale já bych si v tu chvíli za volantem asi ustřík), což mě totálně vytáčí a rozhod jsem se jim to vrátit (když se tedy jede o život...).
  Kdesi opodál kruhový objezd s policií, která jen přihlíží. Před ním předjíždíme holčinu na kole. Jsem v druhé pozici, včele nezkušený mladík, kterému to sice jede, znám ho z UACu, ale chybí mu zkušenost (mimochodem nerad za ním jezdím). Samosebou ji bere z leva a já vím že ona nebude hned odbočovat doprava. Prostě zkušenost, či snad věková kategorie? Bleskově hodnotím situaci, říznu to zaním zleva prudce holčinu předjíždím a uhybám doprava a už jen slyším nadávky. Reaguji setrváním tempa a nehodlám se s nikým bavit. Pouze se vduchu omlouvám Mužíkovi.
  
  Jsme na trati sobotní Masters. Na magnetu za zatáčkou chladne tempo a z kopce ho skupina není shopna držet. Vzpomínám na Léňovu kolizi (v jednu chvíli když jsem chlemtal ve sjezdu z bidonu, nedržel jsem ruku poblíž brzdové páky; borci předemnou spomalili a já měl co dělat abych to vybral; fůůůj.... to nebylo ode mě vůbec profesionální). Také si všímám, že z dvojce z Ústí n/L je ,,jednojice“ :o), Skouknu bicykl – Fondreist+sram Red, z kapsy na zádech vede kabel jako od telefonního sluchátka kamsi do ucha (stejně jako u odpadlého kolegy). Že by poslouchal disco, nebo špatně odbočil při etapě Tour de France...? :o))) Tato otázka mi navždy zůstane záhadou atak lehce prohazuji otázku: Kde máš kamaráda? Dostává se mi odpovědi: nevim, asi se někde ztratil :o)
  
  Tak už jen projíždíme Roudnici, přilehlé vesnice a města. Většině asi došlo, že se čelo nedá sjet (o to jsem tedy dnes rozhodně nestál :o)). Zmíněný pi... na modrém kole začíná být na mě neurvale drzí, dovoluji si ho pod pohrůžkou sundání z kola upozornit na schladnutí (Mimochodem tuším, že snad ani neměl přilbu, poněvadž si ho pamatuji s bílou čepičkou). To vše ale mělo jen důvod někoho na... aby rozjel spurt. Bohužel jsem zůstal na čele z kterého nešlo vycouvat a tak jsem z té skupinky ,,dospurtoval“ spíš se doplazil poslední. Díky bohu že ve zdraví...!!!
  
  No a výhra týmu? To jest v podání Malina, Kapr, Bobek samozřejmostí, poněvadž Kapři dělaj Bobky a bez bobků Maliny nerostou
  Pekelnej trénink!