Maraton se tady odehrává stranou zájmu. (Aspoň nám na zadních pozicích to tak připadalo.) Sprint a XC jsou prej atraktivnější. Ten maraton má délku 80 km.
Hladina spodní vody v lesích na Vysočině dosáhla k povrchu a rozlévá se po okolí. Už na louce SKI areálu u Nového Města, nám to po startu pod koly čvachtalo a mlaskalo jako ještě nikdy. Tohle na náladě nepřidá. To zas bude fronta u hadic k umývání bicyklů. Ach jo...
Vrčení sběrného motocyklu těsně za zády není ani trošku příjemný. Radši se posunu kousek dopředu.
Veřejnosti se prej zdálo, že první kolo, tedy trasa půlmaratonu je příliš lehká. Tož pořadatelé ji překopali. Teď nemůže nikomu připadat jednoduchá ani náhodou. Zásluhu na tom má i zatraceně vlhký, rozbahněný, slizský povrch. Vzpomínám na Drásala, kde jsou na občerstvovnách i mimo ně nadšenci s kyblíky, smetáčky a hadicemi plnými vody k umytí pohonné jednotky od bláta. Tady bychom to zatraceně ocenili. Občerstvovna je až na 30 kiláku. Zřejmě je to moderní trend – snižovat hustotu bufetů. Já vozím rohlík poslední záchrany, takže mě to nevykolejí.
První kolo – 42 km – mně zabralo dvě a třičtvrtě hodiny. Na asfalt SKI areálu přijíždím zároveň s čelem krátké trasy, která startovala hodinu po nás. Jásot, hemžení...nevím pořádně kudy kam. Ptám se diváků, ale ti jen vyvaleně čumí neschopni kvalifikovaně poradit. Nejistě jsem prokličkoval stadionem, a zřejmě správně. Šipky tu jsou, a ukazují dopředu. Je to dobrý. Druhé kolo vede úplně jinudy a bude, co do terénu, těžší. Stezka má tendenci osychat. V polích už se bezmála práší.
Únava se začíná projevovat. Ani ty sjezdy už nejdou tak rychle. A občerstvovna ne a ne se objevit. Ona totiž byla při vjezdu do druhého kola, jenže já jsem ji v tom hemžení a randálu přehlédl. Todle mě bude dlouho mrzet. Půlka rohlíku mně tentokrát bez nadsázky zachránila život.
Konečně bufet za Milovským rybníkem. Být o kousek dál...nevím jak bych dopadl. Jenže přichází zklamání. Je prakticky vyjezený. Banány, tatranky, buchty...vše sežráno. Uchvátil jsem poslední kousek obložené bagety, zásobil se japkama – těch je dost – a jonťákem, a rozvážně (na víc už nemám) pokračuju k cíli.
Začíná pršet , ale déšť není tak hustý, aby mě přinutil obléct bundu. Horší je, že sliz na stezce se obnovil. Todle bláto mně přestává připadat zábavné.
Už poznávám místa, kudy jsem jel v prvním kole. Cíl není daleko.
Přijíždím tam zcela nepovšimnut. Zrovna končí závod ve sprintu. Časoměřiči pomalu balí krám. Do limitu zbývají 4 minuty. Jel jsem o hodinu déle než loni. Fakt to nebyl lehký závod. Vítěz byl taky pomalejší, ale jen o 20 minut.
Web závodu i s výsledky … http://www.bikevysocina.cz/
Howgh