Akce Sázavský Blizák 2009

Akce Sázavský Blizák patří do kategorie MTB závod. Datum: 2009-06-20.

Nejdelší varianta má délku 80.00 km.

Propozice :: Celkové výsledky

Historie: 2008

• Ataman – Blizák
  
  

  Tento závod mám oblíbený, protože se odehrává v blízkosti prostředí, které znám, není to masovka a na start to mám 6 km. Z těchto důvodů jsem jej upřednostnil před hromadným zájezdem Šlapek na Rampušáka.
  Registraci absolvuji již v pátek cestou na chatu. Jsem evidentně první, protože fasuji první číslo na dlouhou, rovných 400. Ranní cesta na start je příjemným rozjetím a přestože se na našem webu k Blizáku nikdo nehlásil, zdravím se na startu s Fáfi, Roškym a Fanym. Náměstí V+W se pod obloukem již plní, ale stále je to pohoda, protože celkový počet účastníku je asi 240. Klasická blizákovská startovní skladba ( Dítě času od Deep Purple) a výstřel chvíli po desáté odstartuje současně obě trasy. Kousek po startu míjím pana profesora Pirka, pravidelného účastníka a držím se za Fáfi. Ve stoupání ze Sázavy se kolem nás mihne Rošky a za chvíli se vjíždí do lesního úseku. Zde mě předjíždí Fany a já jdu před Fáfi. Začíná první prudší stoupání na kašpárka, kde je třeba být vepředu, protože tam se jede, zadní část balíku už nejede, tam se tlačí (taky jsem tlačil, když jsem to jel poprvé a ještě nebyl Šlapka ). Po lesní části následuje stoupání po asfaltce na Bělokozly (to znají páni silničáři), kde se to pěkně trhá a do lesa již každý vjíždí sám za sebe. Bělokozly jsou poměrně živé díky setkání veteránistů a já se při výjezdu z obce docvaknu do skupinky, kde je dívčina z MTB Ceny tisku, jeden Velointest a Sparťan. Po chvíli se vjíždí do lesního úseku, který končí sjezdíkem, kde jsem loni vystoupil přes řidítka. Nejen díky tomu mi chybí sebedůvěra ve sjezdech, letos jsem toho na biku najel minimum, vepředu mám obutou „suchou mišelínu“ (Roškymu se na startu taky moc nezdála) a když to všechnu sečtu, tak ve sjezdech slušně ztrácím. V Ledečku přejezd přes Sázavu a už se zase šplháme do kopce s následným singltrailem po hřebeni s vyhlídkou na Ledečko. Pak lehce míjíme Rataje a následuje další zajímavý lesní úsek zakončený brodem přes potok a prudkým výjezdem na silnici k Talmberku, kde je první občerstvovačka. A opět se to zvedá nahoru, lesní cesta, luční cesta, prudký sjezd k silnici, kousek asfaltu a další stojka v lese, kde se kus tlačí. Zde jedu chvíli s Česykem, během tlačení klábosíme, ale pak mu ve stoupání odjíždím. Vyhovuje mi, když před sebou někoho vidím, protože mě to nutí máknout a dojet ho, takže u Mělníka se dotahuji na další dvojici. Opět nájezd do lesa a poměrně dlouhý sjezd, kde mi bezpečně oba odjíždějí. Na silnici se dělí trasy, 40ka už to má za pár, ale my točíme vpravo a šplháme se do Vlkančic a pokračujeme lesem směrem k hájovně. Zde ve stoupání obou kolegům definitivně odjíždím a následuje poměrně dlouhý krásný lesní úsek , který končí občerstvovací stanicí ve Stříbrné Skalici.Celou dobu jsem nepotkal živáčka, s výjimkou průjezdní kontroly pořadatele. A právě to se mi tady líbí. Za občerstvovačkou je asi nejdelší stoupání závodu k vysílači, které ze začátku jedu, pak kousek tlačím a zbytek opět jedu. Zde před sebou konečně někoho zahlédnu, je to Sparťan z Bělokozel. Mám ho na dohled, ale ve sjezdech a rovných úsecích mi odjede a ve stoupání si ho zase sjedu já. Tak to trvá až po celý zbytek závodu. Místy je v lese slušný marast a moje michelinka moc nevede, tak to jednou pokládám na bok, ale je to v pohodě. Jediný problém mám s tím, že mám špinavý dres a fotky na webu nebudou moc reprezentativní . To mě ale přešlo asi po třech hodinách závodu, kdy začalo pršet a netrvalo dlouho a začalo lejt. V Samopších se po silnici valila voda jak při povodni. Tam jsme přejeli lanový most přes Sázavu a začalo poslední stoupání, kde mě potěšilo, že přestože Sparťan kus tlačil, já jsem si ani jednou nešlápl i když při poslední účasti jsem také tlačil. Pak následoval další průjezd přes Bělokozly a poslední lesní úsek v šíleném marastu, kde už mi bylo všechno jedno a pustil jsem to s tím, že to nějak dopadne. Nájezd na silnici a průjezd přes Sázavu po asfaltu byl pro mě vysvobozením. Do cíle jsem dojel celkem vyšitej a zprasenej asi jak nikdo, aspoň mi to tak připadalo. Rázem se do mě dala strašná zima a nemaje nic suchého na převlečení, vyrazil jsem bez bufetu a dalších cílových radostí zpět na chatu. Letos jsem již pár závodů objel, ale tentokrát jsem se „vyndal“ asi nejvíc. Jsem utahaný, že si jdu v 8 lehnout, ale organismus je stále vybuzený a nemůžu ani v 11 zabrat. Tak vytáhnu starší 53x11, že si ještě něco přečtu – Srdce v ohrožení, úmrtí cyklistů ve spánku – jo, tak to jsem přesně potřeboval
  Čas jsem si zlepšil o 38 minut, takže velká spokojenost.