Minulý rok byl můj první závod v roce 1. Zimní pražský maratón. Tento rok mě počasí porazilo a neměl jsem v sobě tolik kuráže jako Gejza, Robin a Pilka, kteří se do toho bahenního pekla vrhli po hlavě. Díky této neúčasti a poloviční porcí letošních km, jsem na začátku Března proti minulému roku ztrácel již přes sto bodů ve šlapce roku. Své cíle jsem přehodnotil a budu rád za umístění do první dvacítky, ale to představuje fakt hodně km, které prostě nejsem schopný najet. Proto když přišel Kuře s myšlenkou jet na bikovou Dabu, uvítal jsem jí s radostí. Informaci jsem hodil na web a očekával mohutný zástup šlapek, kteří s námi absolvují první intenzity.
Bohužel nikoho nezlákalo, absolvovat závod již v Březnu. Do toho mi ještě onemocněl Kuře. Ještě, že máme ve šlapkách ředitele našich dvou závodů PRS a POS, který mě nenechal na holičkách a pomohl mi s dopravou a s přípravou bojového ducha před závodem.
Sám jsem od závodu neočekával vůbec žádný výsledek a to z více důvodů. Nejprve ten základní, nemám natrénováno, dále kolo na kterém jsem se rozhodl jet je 11let staré (jeho stav tomu věku odpovídá), na horském kole jsem seděl naposledy v létě a to jsem za sebou táhnul vozíček s dcerou při rodinném výletě, poslední bikový závod jsem absolvoval více než před rokem, takže technika rovná se nule. Hlavní motivace tedy bylo dojet a tím získat body do šlapky.
Cesta do Kamýku utekla velmi rychle, za asistence super songů z diablova rádia, které nám dodalo bojového ducha. Při presentaci jsem si spočítal, že do desátého místa bych mohl zajet. Od Diabla se očekávalo vítězství. Zima jak v Rusku oblékám tedy dlouhý dres, samozřejmě ve šlapovských barvách, jen nabuzený Diablo vyráží v krátkém!? Po objetí trati se utvrzuji v tom, že to není trať pro mě. Samá zatáčka, hrbolaté roviny, prostě žádný dlouhý souvislý úsek, kde by se dalo jet tempo.
Start. Dle Diabla základ tohoto závodu. Stojím ve druhé řadě hned za zadním kolem Jirky Chyby. Hned při startu mi to začíná, nepodařilo se mi zacvaknout do pedálu ani na podruhé, potřetí snad až na popáté můžu poprvé pořádně šlápnout do pedálů, všichni jsou samozřejmě dávno fuč. Ve sjezdu k Vltavě si sjíždím první skupinku, kterou v zatáčkách beru a blížím se k Diablovi. Asi po sto metrech jdu před něj a stíhám první skupinu ve které jedou všichni s kterými jsem chtěl jet, nepočítám Jirku Chybu to je jiná kategorie. Docela se mi daří a blížím se už na dostřel a ozívá se přehazovačka, sakra řetěz tápe ve vzduchoprázdnu, brzdím tedy lidi za mnou včetně Diabla, který jde přes mě, protože stíhá svého soka od Krakenů. Po chvíli mi řetěz padá úplně. Nahození proběhlo rychle, ale přesto ztrácím dalších cca 100m. Na této trati to je pěkná štreka.
Do druhého okruhu vjíždím okolo desátého místa, mohl bych být spokojen, ale když ani nevidím své soupeře je mi trapně tak dupu co to dá. Na konci druhého okruhu dojíždím skupinu s Diablem, Diablo mě pouští a pokračuju ve stíhací jízdě. Už skoro cítím před sebou Petra Bartoše z Daby, kterého ještě do poloviny okruhu předjíždím. Čekal jsem, že se zahákne a pojedeme spolu, ale má toho plné zuby tak ho mijím, jakoby šel pěšky. Před sebou už nikoho nevidím ani v dálce. Ale jelikož mi akorát začaly jet nohy, zatáčky už začínám pomaličku vybírat, nechci si zkazit dobrý pocit, dupu co to dá (to je intenzita), objevuje se první náznak poslintaných říditek. V pátém okruhu při vracečce vidím jak Diablo s Petrem Bartošem utvořili tandem, který naštěstí nespolupracuje (ach ten tým -:)) a Diablo na mě křičí, Jedeš na bednu! Tento pocit jsem nezažil už několik let, dost mě to povzbudilo a ještě jsem zrychlil (kdybych věděl jaká je přede mnou díra tak se na to vykašlu), říditka definitivně poslintaná. Vydrželo mi to do šestého okruhu, kde jsem viděl Mahagoniho asi 300m před sebou ve vracečce proti mě. Věděl jsem, že bedna je daleko.
Zvolnil jsem, zařadil poprvé prostřední tác a jen točil a užíval si zlepšující se techniky v projíždění zatáček (už jsem tolik nejezdil do křoví). V sedmém okruhu vidím, že Jirka Chyba je za mnou cca 400m a blíží se chvíle kdy mi dá kolo. Naštěstí jsem ještě tento okruh i ten osmý absolvoval bez potupy a dojel na čtvrtém místě před Petrem z Daby.
Závod ovládl s bravůrou Jirka Chyba, před krakenem a Mahagonim (Marek Tupý). Mě potěšilo především vítězství Diabla mezi dříve narozenými. Fotky ze závodu dodám. Mrzí mě neúčast Kuřete, který by určitě i se svou stávající „formou“ bednu na 100% dal a Jirku Chybu potrápil. Tak v Nesvačilech ahoj!