Všechny tři závody, které mám letos za sebou – 12 hodinovka na Podlesí 4.4, Břeclavský Kanec i Cyklomaraton v České Třebové - byly první ročníky fungl nového závodu.
Meteorologové straší, že po třech týdnech suchého teplého slunečna by se v pátek mělo počasí zkazit.
Aplikuju na kolo blatníky, a dobře dělám. Ten liják, co mě opláchnul hned cestou do Blanska na vlak, byl zatraceně hustý. (A dlužno dodat, že poslední.)
Večer ve společnosti známého cyklopoutníka Honzy Tomšíčka a jeho ženy byl neobyčejně příjemný a zajímavý. Honzovým posledním čundrem byl výlet do Vladivostoku na zmrzlinu. Z domova odjel v dubnu a vrátil se, tuším, v listopadu. Knížka vyšla před půl rokem.
Nerad bych maloval čerta na zeď, ale ten výlet byl pravděpodobně poslední. Jeho krásná žena ho zmámila tolik, že se chystá stavět další domek – k tomu zánovnímu, co v něm bývají, a zděné chajdě na zahradě pod lesem. Další komentář by asi vyzněl jedovatě, tak se ho zdržím.
V sobotu po ránu je zataženo, ale trhá se to. Zima je docela studená. Oblékám na sebe všechno co tu mám – tenké triko s dlouhými rukávy, dres a letní větrovku – a jedu na nádraží. Cestou se zahřeju. Počítám s tím, že při prezentaci dostanu od pořadatele další tričko, a nespletl jsem se. Hřálo relativně dobře.
Chvilku se mračí, jakoby chtělo začít pršet, chvilku svítí a hřeje slunce, ale ty občasné mraky jsou čím dál světlejší. Fajn.
Centrem dění je Staré náměstí v České Třebové. Startovali jsme v nezvyklou hodinu. Až ve 13. Už je takové teplo, že větrovku s sebou neberu. Na startu se nás sešlo 200. polovina pojede jen jeden 30 kilometrový okruh, další stovka startujících si vybrala delší trať a objede to kolečko 2x. vyjedeme na oba největší kopce v okolí – Kozlov a Andrlův Chlum. Na obou jsou rozhledny, žel pro nás momentálně neaktuální.
První z nich nás čekal hned od startu. Za ním se cesta mírně vlní hore dole. Jedeme pořád nepříjemně nahusto. Kousek přede mnou kdosi nezvládl stroj ve vyjeté koleji a spadl na bok. To snad ani není možný – havarovat na naprosto suché vodorovné cestě. Tady snad včera vůbec nesprchlo. Ale je, když se ti těsně před předním kolem motá houf bicyklistů...
I dnes je terén decentní. Vyjímkou byl náročnější sjezd vymletým korytem přes kořeny. Rychlost je tedy vyšší, než je zvykem. Definitivní sjezd z kopců do dědiny Dlouhá Třebová byl na rovné, ale krutě strmé louce. Děsně nerad jezdím rychle, takže se mně vůbec nelíbil.
Za zmínku stojí interesantní terénní překážka – podjezd se stropem ... jestli metr dvacet nad zemí, tak teda o moc víc to nebylo. A ke všemu před ním je rygolek, který tě katapultuje nahoru.
Sortiment občerstvovem je velmi skromný. Jen tatranky a banán, voda, čaj a jonťák. Ale značení tratě naprosto perfektní.
Svižně jsme objeli první kolo a vřítili se do posledního. Teda, někteří tady končí. Následným pohledem do výsledků jsem zjistil, že kdybych dal krátkou – třicítku - umístil bych se v první dvoutřetině. No nic, je potřeba bez rozptylování se valit dál.
Před Kozlovem mě dostihla Kámen Úrazu. Stěžuje si na bolest v obražené kyčli, a že to asi zabalí. Trochu jsem jí ujel, ale nahoře na Andrlově Chlumu se znovu objevila za mnou. Zarputile mě předjíždí, ale neodjíždí. Situace se vyvíjí podobně jako před týdnem. Držím se jí zuby nehty. „Katko, nezapomeň na bolavý bok!“ volám, ale ona se tváří že neslyší a řítí se vpřed nezmenšenou rychlostí. Předjeli jsme několik dalších spoluzávodníků. V duchu konstatuju, že ty ženský jsou přece jen někdy docela užitečné. Až pod sjezdem po louce zpomalila a já jdu do čela. Teď má ona plné nohy práce aby mně stačila. Kostkovaný kopeček před náměstím zdoláváme bok po boku. Taková krysa teda nejsu, abych spurtoval.
Co dodat, aby to znělo originálně. Nic mě nenapadá. Prostě další příjemně prožitá sobota je za náma.
Výsledky jsou na webu pořadatelů: http://www.cyklomaraton-ceskatrebova.cz/index.php/uvodni-strana