Akce Ötztaler Radmarathon 2009

Akce Ötztaler Radmarathon patří do kategorie Silniční maraton. Datum: 2009-08-30.

Nejdelší varianta má délku 228.00 km.

Propozice :: foto PeBe

Historie: 2008

• Medunka – Ötztaler Cycling Marathon - ICH HABE EINEN TRAUM - I HAVE A DREAM
  
  

  Stávat v neděli v 5 hodin ráno je peklo. Stejně jako tma venku. Tu naštěstí zpříjemňuje hvězdná obloha. Oproti sobotnímu ubrečenému dni bude dneska nádhera a teplo. Ideální den užít si pár alpských průsmyků. V závodu Ötztaler Rad Marathon startujícímu ze Söldenu jsou 4 - Kühtai, Brenner, Jaufenpass a Timmelsjoch.
  Závod má oficiálně 238km na délku a 5500m na výšku. Nejrychlejší muž tento ročník zajel za 7:07, žena za 7:53.
  
  Igelíťák noviňák
  
  Start je v 6:45 - tedy ne ideální teplotní podmínky pro prvotní 32km sjezd ze Soldenu do Ötz. Proto jsme všichni řádně vybaveni - dresy jsou vycpány papírem co to jde. Já na hrudník volím igelitku, většina závodníků pak noviny - je to opravdu skvělá izolace, soudě dle hromad, které jsou v Ötz na kruháku, ze kterého se stoupá na Küthai. Mezi koberci, které jsou pod a na kopci, má stoupání na Küthai 17,3km a 1200m. Vystoupat na vrchol mi trvá 1:50 a je to poznamenáno tlačením, které je 42,7 km z důvodu zúžení vozovky v docela prudkém úseku. Naštěstí za zúžením je pár dobrých fanoušků, kteří pomáhají do sedla. Většina závodníků se do nasedání nehrne. Během stoupání jím banán a na občerstvovačce do sebe cpu další, včetně sušenky. Potkávám se zde s Pebem, který tak trochu se mnou dneska jede - čeká na mě na kopcích.
  
  Bergzeitfahren Oetz-Kühtai 17.3km, Höhenunterschied 1200m
  Fahrzeit: 1:50.47,8
  Durchschnitt: 9,368 km/h
  Rang Gesamt: 3788.
  Rang Kategorie: 68.
  
  Z Küthaie se jede přes Innsbruck na Brenner. Sjezd je úžasný, naprosto vynahrazuje to šlapání do kopce. V jednom momentě to dolů jede i 108,1 km/hod - je to hlavně díky tomu, že tam nemám žádný balík a jen prostor jet.
  
  Velkou na Brenner
  
  Na konci Innsbrucku začíná nejdelší ale nejmenší stoupání - 38,2 km a 697 m. Nám štěstí na kolegu, který mi dělá již delší domu mašinku a spolu s dalšími závodníky si to spolu šineme nahoru (Na poděkování mi odpovídá, že je to přece samozřejmost), potkáváme Pebeho, který má tendence stále sjíždět další a další skupinky, ale na to nemám - takhle se štvát. Ke všemu se ozývá píchanec od vosy, který jsem si pořídila ve čtvrtek a po kterém mi nateklo chodidlo. Cítím každé šlápnutí a musím zastavit, sundat návleky na tretry a ty povolit - ve výsledku mám pravou nohu v tretře jen tak. Jak šlapu špatně, cítím kolena a taky to, že to bude velmi veselé. Těším se tedy na kopec, na to jak sundám tretru a trošku chodidlu ulevím. Výstup si zlepšuji kofeinovýma gumídkama od PowerBaru - sním celý pytlík. Na občerstvovačce si dávám první gel - opět PowerBar a kousek housky se sýrem.
  
  Bergzeitfahren Innsbruck-Brenner 38.2km, Höhenunterschied 697m
  Fahrzeit: 1:40.04,3
  Durchschnitt: 22,903 km/h
  Rang Gesamt: 3679.
  Rang Kategorie: 66.
  
  Sjezd z Brenneru je šílený - musí se hodně šlapat, cuká mi tak skupinka s Pebem a rovinku Jaufenpass jedu sólo, ani přede mnou, ani za mnou živáčka.
  
  Vrchařka Liliputka
  
  Tento závod má časové limity a pod Jaufenpassem vím, že mám necelé 2,5 hodiny na to dostat se přes. Je to ubíjející kopec. Chodidlo bolí, tahám levou a trpím, cpu do sebe banán, pravděpodobně i další gel (to si nepamatuji) a šlapu a šlapu. Nejsem žádný vrchař, ale těch bab, co mě předjelo je kvanta. Taky jedna Liliputka - všechna čest, jela skvěle. Mám fakt chuť za svou kondičku hodit kolem. Špatně se koukám na profil - špatně se ta zmenšená verze na řídítkách četla - a mám v hlavě, že vrchol je ve 2000, překvapní je, že to má o necelou stovku víc. V 1950m jsem necelých 45 před limitem ve St. Leonhard, vzdálené 22 km od vrcholu. Mám prázdný jeden bidon a nechávám si jej od jednoho z fanoušků doplnit - běží při mě, abych nemusela zastavit. Poslední metry hrozně bolí. Pebe čeká, už jsem ho nečekala. Rychle beru velkou hrst sušených meruněk do kapsičky u vestičky, do dresu RedBull, jednoho do sebe kopu spolu s kolou a už letíme dolů.
  
  Bergzeitfahren Gasteig-Jaufenpass 21.6km, Höhenunterschied 1130m
  Fahrzeit: 1:59.18,5
  Durchschnitt: 10,862 km/h
  Rang Gesamt: 3769.
  Rang Kategorie: 69.
  
  Nebeč, maminka ti koupí slona
  
  Máme 35 minut na 22 km. Sjezd je plný serpentýn, asfalt kvality jako u nás a je plný motorkářů. Na rovině na mě nemají, ale v serpentýnách docela na těsno předjíždí. Magoři - silnice jsou pro auta uzavřeny, ale motorkáři jezdí. Ve sjezdu potkávám doprovodné vozidlo, mám trochu problém ho předjet a ztrácím drahocené sekundy než se mi to podaří. Jsem na prášky, začínají mi téct slzy a chce se mi brečet. To nedám, rovinky jedu přes 50, serpentýny kolem 30tky ale i tak kilometry nenaskakují. Při míjení značky St. Leonhard mi chybí 5 km na nějakých 6 minut. Už se vidím, jak zhrouceně bulím dole, že jsem to nezvládla. O to větší překvapení, když po kilometru přejíždím koberec. S Pebem se na sebe díváme trošku udiveně. Neodpovídají kilometry.
  
  Italy - It Must Have Been Love
  
  Jsem úplně mrtvá. Stoupání a sjezd mi vzaly hodně sil, cpu do sebe meruňky, svlékám se. Pebe povzbuzuje o 106. Snažím se jet, ale je to hodně pomalé. Čeká nás nejtěžší stoupání dne - 31,4 km a 1759 m - mám na to 4 hodiny. Limit na vrcholu je 19:30 s jednou kontrolou ve vesnici Schönau. Pebeho posílám ať si jede sám, opravdu nemám sil na rozdávání a neveřím si, že stihnu dojet na Schönau do 18:00. Kolem již projíždí broom buses - sběrné dodávky - stačí zastavit na odpočinek a řidič zastaví a chce nabírat. Když už si říkám, že mám dost, že už nemůžu, zastavuji. 16 km pod vrcholem. Volám Tomovi - ten to stihl po 9 hodin i s defektem - chci morální podporu, ale místo toho mi dává do těla - díky SMS, které mu chodí po každém projetí koberce ví, kde jsem - že jedu pomalu. No motivace nic moc ale doporučuje vytáhnout vložku z boty - mě to nenapadlo.
  Pokračuji tedy dál s tím, že se případně někde nechám nabrat. Abych si zlepšila náladu, pouštím si na plné pecky Roxette, hned první písnička je It Must Have Been Love - spolutrpitelé jsou mile překvapení, je to takové hezké rozptýlení a já se rozjíždím. Zhruba po 10ti minutách mi volá Tomáš, kouká do papírů a podle toho, co jsem mu řekla, kde jsem, musím každou chvílí dojet na kontrolu - zdá se mi to neuvěřitelné, prý mám jet, že to dám, ještě radí jak s jídlem a já už míjím ceduly, která oznamuje 1000m na občerstvovačku - není to sen, je to pravda. Jsem zde půl hodiny před limitem. Doplňuji zásoby, beru tyčky Corny - jediné jídlo, které se dá vzít do kapsičky a jedu.
  Letmo na mobilu koukám na zprávy, jedna je od Darksona - 2. syn Vojta už je světe. Je to nakopnutí. Mám najednou energie na rozdávání. Od té doby, co jedu na Roxette, tak víc předjíždím, než jsem předjížděna. Tento poslední úsek je peklo - prudké serpentýny, průměr 14%. Počty broom buses se zvyšují, jezdí v dost časté frekvenci, zastavují v každé serpentýně. Jedu, zastavuji jen jednou a to popravit ponožku - mám nízké a jak mám povolenou tretru, není to nic příjemného. Ptám se pána, kde že je ten vrchol - nademnou 2 serpentýny a najednou konec. Je tam tunel a prý pak už jen rovinka a dolů. No pánovi, který jel všechny ročníky, říkám, že pokud tam bude ještě nějaká prasárna, tak že si ho najdu a bude zle. Směje se. Ale měl pravdu - jen průjezd tunelem, ve kterém jsem trošku mrzla, rovinka a již vrchol, koberec. Pebe nikde, pokračoval do cíle beze mne. Oblékám se chystám se na sjezd.
  
  Bergzeitfahren St.Leonhard-Timmelsjoch 31.4km, Höhenunterschied 1759m
  Fahrzeit: 3:35.04,3
  Durchschnitt: 8,759 km/h
  Rang Gesamt: 3617.
  Rang Kategorie: 65.
  
  Nic není nemožné
  
  Jsem ztuhlá, všechno bolí. V 30km cestě do cíle mám jen 220m kopeček, který se dá z části vyjet setrvačností. Již ale nemám sílu, cit, ke všemu sluníčko proti, víc tedy brzdím. Brdek překonávám bez problémů a za chvilku jsem již na celnici a v Rakousku. Ta děsná Itálie, to byla bolest.
  Sjezd dolů k řece je rychlý s pár serpentýnama, ale bezpečný. Horší je, že jak nevěřím Polaru v počtu km, tak nevím, jak daleko je to do Söldenu. Rovinky trpím, nemám sílu, jedu krokem, chce se mi opět brečet. Ale nejsem v tom sama, i kluci kolem mě mají co dělat. Naštěstí je jen jeden průjezd vesnicí a hned ta další je Sölden - derou se mi slzy do očí a jsem šťastná jak blecha. Cílem projíždím s šíleným časem 12:57, 65. v kategorii. Ale překonala jsem sama sebe.
  V cíli mám zmeškaný hovor od Toma - volal hned jak mu došla SMS o mém průjezdu cílem. Parkuji v \"ochranné zóně\" kolo a jdu si pro dres, který mi náleží. Venku čekám na Toma a Pebeho - jdou se najíst. Jsem zmrzlá, Tom mi obléká bundu a oba gratulují. Bolí mě celé tělo, i na škádlivé plácnutí po zadku reaguji au - jo, tenhle kalich jsem si vypila do dna. Na penzionku dostávám od majitele teplý čaj, dávám si teplou sprchu a jsem nový člověk. Jedno ale zůstává - Never more.
  Díky Tomovi, že mě na tento závod nalákal a díky Pebemu, že mi dělal podporu na pár místech.

  
  
  
• PeBe – poprvé v Alpách
  
  

  Je pátek, jsem celý nervózní, čeká mě asi nejdrsnější víkend v životě. Tedy hlavně závod v neděli. Je to \"jenom nějakých 240km a 5500 výškových metrů. Ale říkám si že to jsou jenom 4 kopečky. Ty názvy si budu pamatovat do konce života. Küthai, Brenner, Jaufenpass a Timmelsjoch. Jenom 4
  Cesta v pohodě, ubytování klapne na jedničku, registrace i při neuvěřitelných cca 4000 účastníků odsejpá, že jsem asi za 20minut odbavený i s komplikacema za které si můžu sám. Prostě už je těch předešlých 28 ročníků znát. Před registrací se začínají objevovat stánky s výživou, oblečením a kolama, vlastně sem stačí dojet s kreditkou
  V sobotu se probouzíme a je hnusně, celý den proprší, vrcholy kopců se ztrácí v mlze a řeka je plná nahnědlé mléčné vody. le pan domácí říká, že zítra bude krásně, že se nemáme vůbec bát. Nevěřim mu ani nos mezi očima a slibuju si že když bude pršet, tak mě z postele nikdo nedostane. Ještě se jdeme projet, na kousek z kopce a zpátky, začíná tu být víc cyklistů než aut. Ale jsou trpěliví, holt jiná výchova. Potom ještě nakoupit nějaké blbinky a večer raději spát.
  Ráno, no ráno, budíme se v 5:15, snídaně od 5:30, start máme v 6:45. Koukám z okna a nevěřím vlastním očím. Jasná vymetená hvězdná obloha, kopce jsou vidět až na vrchol, on ten náš domácí nekecal jenom ta teplota 5°C není nic moc. Takže igelitku na hrudník, prvních 30km je celkem z kopce.
  Jedeme na start a i když jsme to ani moc nepodcenili, startovní čáru není vidět, vlastně ani bránu, cyklisti všude přes celou silnici. Ale chlácholim se, že se čas počítá až projetí kobercem. Povídáme s Jitkou, chtěl bych jí trochu pomoct, tak uvidíme jak to půjde nebo ne.
  A je tu start, výstřel z kanónu. Nic se neděje dobrých 5 minut bež se dáme do pohybu. Podle časomíry pak ještě jedem celkem dlouho ke koberci, kde se to už natahuje a konečně celkem jedem. Podél sinice neuvěřitelný špalír lidí, řehtačky, plácačky, fandění, neuvěřitelné. Jedem z kopce, pěkně se to natahuje a je celkem bezpečno, akorát v prvním tunelu je zácpa, za tunelem se už první vymáznul, má rozbitej noc a teče z něj krev, ale jsou už u něj zdravotníci takže snad dobré. Zase se rozjedem a pelášíme k městečku Ötz na 32.km, kde se na kruháku houfně odhazují noviny a igelity a začíná stoupání na první kopeček Küthai. Celkem to je 1200metrů na 18.5kilometrech, serpentýnky a výhledy do krajiny kde už začíná úřadovat sluníčko. Dole čekám na Jitku, jedeme kousek spolu, ale pak jí trochu poodjíždím, v nejprudším místě se jede po šotolince a dost lidí tlačí, trochu špunt, ale dá se to projet. Nahoře do sebe leju Colu, doplňuju flašky, toust a banán do kapsy. Čekám na Jitku, pomáhám s flaškama a jídlem a spolu vyrážíme vstříc nejúžasnějšímu sjezdu života. To se prostě musí zažít. Prakticky bez serpentýn, jenom táhlé dlouhé zatáčky, úseky zaseknuté do skály se projíždí takovými galeriemi se sloupořadím po stranách do kterého pálí sluníčko. Stroboskop hadr. V nejpřímějším úseku mi Polar hlásí nějakých 92km/h, nádhera. A už jsem před Innsbuckem, po rovinkách si jedu odpočinkové tempo a čekám na Jitku, máme před sebou Brenner pass, nejmírnější z těch 4 kopečků, slabých 777metrů na 39kilometrech. Projíždím Innsbruckem, plno fandících lidí, děti si chtějí plácnout rukama, neskutečná atmosféra. V dáli vidím skokanské můstky, prý pojedeme kolem No to už ale začínám stoupat, předjíždí mě hodně skupin, čekám na Jitku. Zanedlouho se dočkávám a je tu, trochu jí bolí noha do které dostala v týdnu na Třebešíně žihadlo. Tak se řadím před ní spolu s pánem na Tarmacu, který má gely přilepené na horní rámovce. Vtipkuju, že tohle sníst, tak se pokálim do 20minut ale on tomá prý vyzkoušené Tak jeden, snažim se trochu rychleji, abychom se moc neflákali, Jitka trochu prská a občas jí trochu poodjedu, no holt to moc neumim. Cestou už začíná být teplo, je mi jasné, že na sundání návleků z nohou si musim zastavit, takže si stavim, svlékám se a dohánim Jitku. Celkem se daří, projíždíme horním městečkem a občerstvovačka by měla být už kousek. Jitku jsem trochu ztratil, tak aspoň budu mít čas se postarat nejdřív o sebe. Zase klasicky tousty se sýrem, musli tyčka, kelímky koly a jonty do flašek. Jitka je tu akorát, tak ještě občerstvit jí a jedem dolu do Sterzingu. Sjezd nic moc, musí se šlapat a za chvíli ztrácim Jitku. Projedu městečkem a najednou rovinka dobrých 5kilometrů. To v profilu není. Jitka tu taky není a jak později říkala tak si tuhle pasáž pěkně vyžrala. Škoda. No ale už je tu úpatí Jaufenu a začínají nekonečné seprentýnky. 1130metrů na 15.5kilometech, pořád nahoru. Zatáčky vnějškem po nejmenším sklonu a pořád stejné tempo kolem 14km/h, jede se mi celkem dobře. Jedeme pořád lesem, takže není moc vidět do čeho stoupáme. Moje štěstí, jinak to kolo hodim dolu Poslední cca 2kilometry se vyloupnem z lesa a je vidět vrchol. A to je konec pro mojí hlavu, nesmím tam koukat. Ale slyším ten řev fanoušků, řehtačky a potlesk, posledních pár metrů je zase špalír a lidi fandí, neuvěřitelné. Občerstvovačka je tentokrát trochu níže ve sjezdu, tak se tam spuštím a čekám na Jitku. Po sjezdu nás čeká St.Leonhard ve kterém je časová kontrola, kterou když nestihneme, tak nás už dál nepustí. A tak čekám, mám jasné v kolik vyrazím kdyby se Jitka neobjevila. Ale holka to nevzdává, je tu, tlačí RedBully a jídlo a svištíme serpentýnama dolu. Je to nádhera, celou dobu vlastně jedeme na uzavřené trati, akorát tady se s náma stejným směrem spouští i motorkáři, ale nemaj moc šanci v zatáčkách A tak to drtim dolu jak to jenom jde, St.Leonhard se blíží, projíždím kontrolou, něco mi nesedí, mělo to být až dál. Tak super, to stihneme, nakonec i Jitka mám tady cca 12minut k dobru, takže super. Chvilku si povídáme a začínáme stoupat na poslední kopeček. Bájný to Timmelsjoch, slabých 1760metrů výškových na 29kilometrech se záverečnou pasáží zařízlou do neskutečné stěny. To jsem věděl z fotek, co mi Tomáš posílal už před závodem. No ten už bude teď někde u cíle, holt jiná liga. No my to máme spočítané na limit zhruba na 8km/h, tak si to pomalu rozjíždíme. Jitku ale bolí chodidlo a asi kvůli jinému šlapání se ozývá i koleno. Moc se jí už nechce. No já se s tím chci porvat až do konce, přece to nevzdám na posledním brdku. Tak se domlouváme, slibujemi že mi to nebude vyčítat a že do toho dá všechno. Tak dohodnuto a já vyrážím svým tempem kolem 10km/h, kolem mají všichni 3placky a nějakých 27 vzadu a dost se plazí, tak i s máma 34/25(zdravíme honzise ) mám navrch. V půlce kopce je občerstvovačka, takže zastavuju, doplňuju pití a jim tousty a banán. Přes údolí vidím naproti hroznou stěnu a když zaostřim tak se tam klikatí nepěkná silnice. A na ní souvislý barevný had malinkytých ciklistů, a až nahoru. Doprdele, to je VONO, tam jedu No pěkný
  A tak teda zase nasedám, pomalu se rozjíždím a blížím se k tomu úseku. A je to tu, první serpentýna, druhá a další a další. V zatáčkách na zídkách sedí vyčerpaní cyklisté, někteří rozhání křeče, někteří už jenom tlačí. Já ještě celkem jedu. V předposlední zatáčce je poslední občerstvovačka, pouze s pitím, ale toho si vezu dost, tak projíždím. Míjím vodopád a co si pamatuju od Tomáše z loňska, tak tunel je nedaleko. A ten zvěstuje téměř konec kopce. A je tu tunel, hurá, už tam budu, euforie, štěstí mi teče ušima, chlapi za mnou řvo v tunelu jak smyslů zbavení, nádhera. A ty výhledy, to je prostě úžasný. Za časomírou mám hodinu a čtvrt na limit, je tu zima, jsem mokrej, není tu signál na telefon, tak na sebe hážu návleky, promiň Jitko, ale tohle bych akorát tak odstonal, a jedu dolu. Opět nádhernej sjezd, utažené serpentýny, předjíždím, skvělý pocit. Co to je ale tady? To je další kopeček? Takovej 200metrů vysokej brdek, ale teda z posledních sil, lehké křeče do stehen rozháním vestoje a pokračuje sjezd. A je tu dalši lehce zvednutá rovinka, fouká, no to mi poser. Za ní ale už vidím v okolí známo vrcholy kopců, je to blízko, kurňa makej. Nevim kde se to ve mě bere, ale dupu jak magor, cedule Solden a pořád předjíždím, takových 10 lidí jsem ve mestě ještě stihnul a CÍL. Nádhera, já to dal!!!
  Parkuju kolo, vracím čip, beru dres a diplom a odznáček a jedu na hotel. Tak se dozvídám, že Jitka pořád jede!! Padá mi čelist a v duchu jsem s ní na tom hnusnym kopci. Potom už pípá že projela cílem, obléknout a hurá za ní. Nacházíme lehce roztřesenou postavičku, co sotva chodí Posíláme na hotel, do tepla, najíme se a přineseme jídlo. Potom už balit a domů.
  Moc děkuju, že mě Ječňákovi vytáhli do pořádných kopců, asi můj největší zážitek na kole, lidi fandili, děti si plácat rukama podél cest, uzavřená trasa, super občerstvovny. Taky děkuju Tomášovi za odvoz, v noci dom to už muselo být psycho. Jitce děkuju za společnost, omlouvám se za těch pár chyb co jsem udělal a za zlomenou hůl nad ní, a hlavně GRATULUJU k takovému heroickému výkonu.
  
  a nějaká moje data:
  
  Name: Petr Benes
  Startnr: 1753
  Land/Ort: CZ-Prague
  Kategorie: Männer / Uomini AK
  
  Startzeit: 6:54.18,2
  Zielzeit: 18:57.04,5
  
  Fahrzeit: 12:02.46,3
  Durchschnitt: 19,757 km/h
  Rang Gesamt: 3256.
  Rang Herren: 3112.
  Rang Klasse: 758.
  
  Durchgangszeiten auf der Strecke
  Oetz 7:40.45,5 46.27,3 727. 3102.
  Kühtai 9:27.49,3 2:33.31,1 823. 3656.
  Innsbruck 10:27.59,3 3:33.41,1 793. 3482.
  Brenner 12:07.59,1 5:13.40,9 810. 3574.
  Gasteig 12:49.27,4 5:55.09,2 787. 3463.
  Jaufenpass 14:21.13,9 7:26.55,7 776. 3353.
  St.Leonhard 15:18.53,6 8:24.35,4 796. 3522.
  Timmelsjoch 18:16.31,3 11:22.13,1 771. 3312.
  
  Bergzeitfahren Oetz-Kühtai 17.3km, Höhenunterschied 1200m
  Fahrzeit: 1:47.03,8
  Durchschnitt: 9,695 km/h
  Rang Gesamt: 3703.
  Rang Kategorie: 827.
  
  Bergzeitfahren Innsbruck-Brenner 38.2km, Höhenunterschied 697m
  Fahrzeit: 1:39.59,8
  Durchschnitt: 22,920 km/h
  Rang Gesamt: 3678.
  Rang Kategorie: 821.
  
  Bergzeitfahren Gasteig-Jaufenpass 21.6km, Höhenunterschied 1130m
  Fahrzeit: 1:31.46,5
  Durchschnitt: 14,121 km/h
  Rang Gesamt: 2763.
  Rang Kategorie: 707.
  
  Bergzeitfahren St.Leonhard-Timmelsjoch 31.4km, Höhenunterschied 1759m
  Fahrzeit: 2:57.37,7
  Durchschnitt: 10,606 km/h
  Rang Gesamt: 2738.
  Rang Kategorie: 698.
  
  A ještě těch pár fotek co jsem stihl cestou