Akce Časovka Velká Dobrá 2009

Akce Časovka Velká Dobrá patří do kategorie UAC. Datum: 2009-05-16.

Nejdelší varianta má délku 32.00 km.

Propozice :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto Racergallery :: Enduraining

Historie: 2003 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008

• Ježek – Zaruceny recept jak pohnojit casovku!
  
  

  - vezmeme jednoho celeho zavodnika, ktery cely tyden netrenoval kvuli zraneni
  - zavodnikovi nedame rano nasnidat
  - u \"toho nahore\" zaridime, aby bylo to vypadalo, ze bude zima a hnusne
  - zavodnikovi nakecame, ze hnusne pocasi vydrzi cely zavod
  - zavodnika ujistime, ze pokud dokazal jet pred tydnem casovku na 40km, prumerem 35km/h, ze tech 31km muze jet rychleji
  - zavodnikovi doporucime, aby se hodinu pred startem najedl
  - zavodnika uklidnime, ze 20minut na rozjeti pred startem bohate staci
  - na startu zavodnikovi poseptame do ouska:\"ukaz jim to!\"
  ...
  - zavodnika nechame skoro hodinu dusit ve vlastni stave
  ...
  - obcas ho zkontrolujeme a sledujeme, jak to v prvnim brdku napalil a dalsich 5km se z toho vzpamatovaval
  - nesmime ho zapomenout obcas podlit chutnym iontovym napojem
  - pichnutim vidlickou kontrolujeme, zda je v poslednim kopci radne hotovy
  
  Hotoveho zavodnika servirujeme s bramborem (zavodnik dojem na 4.miste, ale od konce) a na hlavu mu polozime kostku masla.
  
  Dobrou chut!

  
  
  
• Cancellara – Společné vítězství
  
  

  Ráno o půl osmé mě probouzí déšť, jak kapky dopadají na okno. Pak mi probleskne hlavou, že v tomhle nečase budeme závodit, tak jen doufám, že to do 12 ustane, než se vyjede. Jinak si říkám, že závodit v dešti se mi teda nechce, a komu by se taky chtělo, že? Tak 11.30 hod už naštěstí bez deště a silnice skoro suché, tak vyrážím kolmo do Velké Dobré. Půjčila jsem si na to kolo s časovkářskými řídítky a diskem. Ještě jsem na tom nikdy neseděla, tak když byla ta možnost si to půjčit, tak jsem si to chtěla vyzkoušet. Ve 12.28 startuji a vyrážím střem hlav proti větru. Do Kamenných Žehrovic v pohodě, trasu znám z loňska, zde se odbočuje doleva, naštěstí je tu regulovčík, protože nestačím ani vnímat šipky na silnici. Jedu dál po nové trase, která je mi neznámá a začíná nepříjemné stoupání, ale rvu to sice chvilku na španěla, ale velkou placku nesundavám. Kolem spousta procházejících turistů a já se tu potím ve vlastní šťávě, nakonec jsem ráda, že jsem ze sebe sundala nákoleníky i vestu a jela jen na lehko, ikdyž zrovna velké teplo nebylo. Minutu přede mnou startoval Alánek, tak se motivuji, že bych ho mohla mít někdy v dohledu, ale zmizel na startu a pak už jsem ho potkala jen v protisměru před otočkou na kruháku. Trasa dál pokračuje mezi lesy, jede se super, na kruháku příjemná otočka, zde cítím, že jsem zbytečně zpomalila, tak se znovu do toho opírám, dávám gel, cítím, že potřebuji cukry. A šlapu jak to jen jde, přichází levotočivá zatáčka, jsem zalehlá v řídítkách a nějak ještě nemám zkušenost s tím zatáčet, tak mi to moc nejde a musím rychle levou rukou přehmátnout abych zatočila, jen tak tak, že jsem nevymetla škarpu, bylo to ofous, v 55tce by to býval byl držkopád jak hrom. Trošku mě to rozhodilo, ale soustředím se dál na jízdu přijíždím do Žiliny, zde odbočka vlevo, regulovčík zastavuje auto, tak pohoda, snažím se regulovčíka objet, ale uskakuje pár metrů do zadu, tak to jsme se neshodli, tak musím zbytečně přibrzdit a objíždím ho tedy ze předu, rozjíždím to ze všech sil. Vidím v dohledu Igora, startoval 2 min přede mnou, další motivace, stále ho mám před očima, ale pár metrů co se blížím k němu, tak zastavuje a nahazuje řetěz, jejda škoda. Tak frčím dál kole něj a před cílem poslední dva hupy, uff, ale nesundavám na malou a rvu to jak to jen jde, přichází cílová rovinka a šlapu nejrychleji jak mi převody stačí. Pak už se jen vzpamatovávám a vydejchávám, abych se dostala do normální stavu :o) Byla to moc pěkná trasa. Ve výsledkách zjišťuji, že jsme s Alčou zajely na vteřinu stejný čas, to snad není možný, tak jsme se na bedně přitulily k sobě a užily si to prvenství společně :o)

  
  
  
• Léňa – Stále první!
  
  

  V této sezóně se mi při pohledu na tabulku pořadí týmů v soutěži UAC vždy vyloudí na tváři úsměv. Nerad bych o tento úsměv přišel, proto je důležité sbírat bodíky! Ze super rakeťáků se do Velké Dobré chystal pouze Radek (Malina potvrdil, že časovky zrovna nemusí, radši se věnoval systematické přípravě J, Kuře si přestoupil do 69, Kapr jel bojovat o Zlatou helmu, Kolík si foukal strupíky), musel jsem tedy jako zlatý střed našeho týmu, přijet a posbírat aspoň něco. Časovky moc nemusím, přeci jen se mám rád a neumím se po celou dobu jízdy mačkat jak citron, to si radši zvolím lehčí převod a jen točím.
  Ráno mě nebudí budík, ale déšť, který bije do oken a těší se až mi zmáčí mého Spešlíka a krásný oranžový dres. Jsem pevně rozhodnutý, že na závod dorazím i kdyby déšť nepolevil. Jsem domluvený s Ježkem (domluva proběhla asi v 0:30hod ráno), že se sejdeme v Kunraticích, nechci na sraz přijet promáčený, měníme místo srazu u mě doma J (díky). Ježek přijel na čas, déšť ustal, tak hurá pro UAC bodíky.
  Cestou potkáváme za Hostivicemi Míšu, která si to šine na časovkářském speciálu, hned s Ježkem řešíme kde ho koupila…. Jsme v očekávání jejího vítězství. Ještě než dorazíme do Velké Dobré volají mi pracovně vytížení draci Astral a Bobek, kteří by rádi startovali na konci roštu, protože nestíhají. Na presentaci moc lidi není, jsem rozhodnutý počkat s přihlášením obou draků až do poslední chvíle, nerad bych aby nestihli start. Můj start je naplánován na 12:17hod. Čekám až do 12:05 kdy presentuji tyto dva draky, nakonec jim ještě stihnu odeslat smsky s jejich startovními časy a věřím, že to stihnou. Trochu roztočit nohy a hurá na 32km zvlněné časovky!
  Start díky zábradlí, kterého se držím proběhl bez zádrhelu, opět mi nefunguje tachometr, řídím se jen tepy, hned na startu mám 145…. Nechci to přepálit, volím tedy lehčí převod, ono ten protivítr mi ani moc nedovoluje. Začíná se kličkovanou ve městě a pak dolů po hrbolatém sjezdu, kde cítím, že bych mohl jet rychleji, házím 50x12, tepy na 185. Vím, že dvě minuty přede mnou jede Ježek a rád bych ho do obrátky sjel. Pohoda mi končí po pár set metrech, kde začíná kopeček do Doks, nechci jít z hrazdy, protože vstát v tomto protivětru by znamenalo zastavit, rvu tedy převod jak kráva až nahoru. V následném sjezdíku do Žehrovic místo napálení na max., se spíše vyšlapávám ze zakyselení, sílu cítím až na konci sjezdu. V Žehrovicích ve městě je další brdek, ve kterém předjíždím borce co startoval minutu přede mnou, skoro nejel nebo jsem jel tak rychle J? Vítr fouká stále proti, vzpomínám na Radka, který mi kdysi říkal, že v časovce se musí tahat těžký převod, tak tahám tak o jeden převod víc než jsem zvyklý, ale frekvenci nemám tak tragickou. Blížím se do dalšího brdku, který vede na otevřenou krajinu, tady poprvé opouštím závětří mých nádstavců a rvu to jako Indurain v sedě. Na vrcholu se proti vyřítí Zbyněk Kudrna, který asi neví, že jede do kopce J. Probleskneme mi hlavou jak rychle tady pojedu já? No, nic pokračuje se z kopce, láká mě to nešlapat a jen se vézt, ale šlapu, dupu, každá vteřina se počítá! V Žilině sjíždím Ježka. Ze Žiliny vede tak 2km zvedající rovinka v alejí stromů, nevím kolik jedu, ale tepy olizují 190 hranici, zkontroluji tedy čas a vidím, že jsem na trati 15minut, očekávám, že pojedu tak 55min, zvolňuji tedy na 180 tepů přeci chci dojet.
  Do Ploskova vede krásný sjezd, zatáčky, křižovatky přehledné nebo pohlídané. Už docela dlouho nevidím nikoho jet v protisměru, začínám se bát, že jsem špatně odbočil a jedu jinou trasu…. Až pohled na regulovčíka za Ploskovem mě ujišťuje, že jedu správně J. Tady začíná kopec do lesa, kde musím zařadit španěla, v protisměru se řítí Radek Procházka, jestli si mě všimnul musel to být tragický pohled. Cesta vlastně i po zdolání kopce pokračuje houpavě spíše nahoru. Úsek na hlavní před kruhovým objezdem je naprosto super, hladký asfalt, přehledný úsek, už se těším až pojedu nazpátek kdy budu mít podporu větru a všechny tyto výhody znásobím absolutní rychlostí. Na obrátku přijíždím v čase 27:14. To už pod 55min to dám i kdybych měl píchnout!
  Od obrátky se ze mě stal jiný cyklista, pryč jsou chvíle kdy tahám těžké převody v nižší frekvenci, nadávám na vítr, kopce. Peru do sebe gel, zaléhám, beru si vítr do zad a jen točím, točím. Frekvenci mám alá Armstrong na Tour. V protisměru se potkávám s Radkem, Alánkem, Míšou, Igorem a plně je chápu jak teď trpí v tom protivětru zatím co já si užívám rychlosti. Používám vlastně jen poslední tři pastorky a vůbec to nebolí, dokonce ve sjezdu do Žiliny točím 50x12 frekvencí tak 120. V úseku, kde jsem viděl rakeťáka Kudrnu nejedu taky zrovna pomalu, kopec, ne kopec, ale k rychlosti Zbyňka to má stále hodně daleko. Potkávám ještě Bobka a Astrala (jsem rád, že stihli start), čeká mě posledních cca 5km. Před sebou mám už jen kopec ze Žehrovic a cílový magnet. V kopci ze Žehrovic předjíždím dva borce z Kladna a v cílovém kopci ještě někoho z HICu. Jak jsem namlsaný rychlostí nechce se mi v magneťáčku už přehazovat na lehčí a zase to rvu až do cíle. Nejsem úplně na šrot, ale ten vydřenej magnet mi nahrnul obsah žaludku až hodně nahoru (ustál jsem to J). Cesta zpět mi trvala 23:40min. Mohlo to být lepší, ale jde to. Průměrný tep 186 napovídá, že jsem se neflákal.
  Celkově to v Béčku stačilo na 11. místo, všichni mí soupeři mi dali minimálně dvě minuty, ale to je o materiálu J. Radek bral body za stříbro, Míša za zlato, Astral za pěkné umístění v TOP 5 a má snaha nevyšla také naprázdno, přispěl jsem svou troškou do týmového výsledku a držíme stále první místo!