Akce První šlápnutí - PRS 2009

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie UAC. Datum: 2009-04-04.

Nejdelší varianta má délku 57.50 km.

Propozice :: Profil :: Diskuze :: Výsledky 1.balík :: Výsledky 2.balík :: Výsledky MTB :: RacerGallery :: Foto dvorackovi.eu :: Foto :: Foto Bajk.cz :: Podekovani

Historie PRS a POS: 2004-2008

• Léňa – To byl nářez!
  
  

  PRS nejočekávanější zahájení letošní závodní sezony. Těšil jsem jak malej kluk. Po dlouhé době spatřit skoro všechny aktivní šlapky je další zážitek, který tyto akce posouvá o kategorii výš. Mělo jen jednu skvrnu na kráse a to neúčast Rendy z KPO a tím pádem mi chyběl nějaký cíl, s kterým bych do závodu nastupoval. Aspoň jsem si nemusel nikoho hlídat a jen se svézt.
  Na start se nejprve stavíme všichni bez rozdílu kategorií, když vidím šíři startovního roštu a úzkou cestu přede mnou docela se bojím trychtýře, který musí bezpodmínečně nastat. Naštěstí Diablo improvizuje, rozděluje balíky na dva a hlavně posouvá startovní rošt výš, kde není možnost rozšíření. Jak jsem již před závodem říkal, že za rozhodnutím Diabla budu stát vždy a jsem rád, že se rozhodl správně dle aktuální situace.
  Starťák jsem vůbec neměl, stál jsem někde v půli balíku. Start proběhl v poklidu, čelo jelo svižně, ale snesitelně. Hodně pozitivně jsem kvitoval, že se do prvního nebezpečného sjezdu nejede hrana. Po sjezdu následoval první brdek, kde jsem očekával první selekci. Celý brdek se jel kolem 30km/hod, ale v poklidu, ještě jsem si musel přibržďovat abych někoho nesundal. Následný sjezdík a rychlá rovinka se jede sice přes 45km/h, ale v balíku pohoda, můžu se v klidu napít, poohlídnout se kdo to kolem mě jede. Většinu lidí k mému překvapení vůbec neznám. Kluci ze Stodůlek s kterými jsem jezdil minulý rok tady nebyly, KPO (Vítek Černý, opět jezdící Honza Procházka)ukázalo své nové krásné dresy (fakt se mi líbí), další účastníci kolem mě, mumie z Endutrainingu + kolega, Pavel Matoušek z KC Brno (vždy když jsem jel kolem něj tak se mi vybavila věta: Trénink do rychla, z jejich webu), pár lidí z Markuse, kteří tu neměli být (hold trénovali), Červajs z Vokolku, Miller v novém dresu Viesmanna a samozřejmě Alánek, Bobek, Kuře a v předních liniích Malina. Zatáčky vynášely, několikrát jsem musel hodně na brzdy, jinak bych někoho sundal. Dvojkopec v Bělokách už vyžadoval především v druhé části šlápnout do pedálu na max. Byl jsem spokojený, Alánek, Bobek v blízkosti, tempo takové Kolodějské takže vše super. Kdy jsem musel zase přišlápnout tak to bylo při prvním výjezdu kostek v Hřebči, kopec se mi jel dobře (zase jsem si musel přibržďovat), ale ta rovina nahoře to bylo peklo.
  Točil jsem co to šlo, ale lidi přede mnou mi mírně ujížděli. Připadalo mi, že mě někdo tahá za sedlo, prostě jsem dřel jak blázen. Ještě před sjezdem cítím, že mě někdo zatlačí a tím mi pomáhá do balíku, jéééé Kuře! Děkuji. Sjezd se již jede ostřeji, brdek taky, ale cítím se ok. Při jízdě ze sedla mi drhne špalek o ráfek a to mám povolené brzdy. Kolodějské tempo už přiostřilo a jede se závodní. Dvojkopec jsem trochu zaspal a musím si sjíždět lidi přede mnou, naštěstí před druhou polovinou jsem se docvakl. Tady jsem udělal chybu, že jsem si nepřehodil na lehčí převod a musel jsem to vytahat, to nemám rád! Ve předu vidím odjetého Malinu s nějakým borcem. To je jasný signál, že se hnát někam dopředu nemá cenu. Tuto chybu jsem udělal minulý rok na Křivoklátském pekle, když byl v úniku Kuře a já tahal balík. Bohužel tuto zkušenost nemá ještě Bobek a tahá jak tygr. Myšlenkou ho ze špice vytlačuju a držím palce Malinovi, který se s kolegou dost často otáčí. Balíku se moc jet nechce, super!
  Do třetího nájezdu na kostky mi už drhne zadní kolo opravdu fest, musím jet v sedle. Bere mi to dost sil, v následné rovince zase jedu max abych uvisel. Brdek mi opět pomáhá, krok držím v pohodě, mijím Kuřete , který naříká na žaludek. Ze šlapek vidím už jen Bobka. Malina už není na dohled. Roviny se už jedou na max, balík se proměnil na hada a musím se hodně snažit abych nedělal díry. Na dvojkopec v Bělokách najíždím mezi poslednímy, musím ze sedla, je to antiproduktivní, protože ráfek brzdí a udržet se ve skupině mě stojí dost sil. Sjezd, rovinku ještě dávám, ale nedá mi to a kontroluju pohledem zadní kolo. Vidím úplně otevřený rychloupinák! Vystupuju asi 2km před Hřebčí z balíku, zastavuju. Kolo je úplně volné a můžu být rád, že vydrželo ve vidlici jinak bych někde lehl nejen já. Mechanik nejsem moc zručný, oprava mi trvá trochu déle. Vyhlížím někoho kdo mě sjede, rád bych se svezl, ale marně. Díra byla velká. Jedu tedy v poklidu a čtvrté kostky jedu poprvé na malou a na pohodu. Nahoře fouká, nikoho nesjedu, nemá cenu to rvát. Očekávám balík staříků.
  Jedu kolem 30km/hod, sjíždím jen turisty o kolo, vyhlížím balík za mnou, ale nic. Až když už jsem na vrcholu dvojkopce vidím balík. K mému překvapení to je druhý balík mladých. Na špici Alánek. Hned se poslušně řadím někam na třetí pozici, mám dost sil pomáhám Alánkovi a ještě asi třem borcům točit špic.
  Na kostkách v Hřebči s Alánkem balíku poodjíždíme, ale nemá cenu to rvát, volám tedy na něj ať zvolní. Ve sjezdu se opět balík sjíždí. Poznávám kluky ze Stodůlek, Míru ze Záluží, Edu Pinkavu na Pinarellu s blatníky. Tempo je tady opravdu někde jinde. Táhnu i roviny ve kterých hraje prim Alánek, brdky tam odpočívám nejvíce, těším se na cílové kostky. Držím se stále někde kolem třetího místa, před Hřebčí si zachytávám dva nástupy. Asi 200m před zatáčkou na cílové kostky se z balíku vyřítí Venca Cafourek z Čvut, celou dobu jsem ho neviděl jel pěkně zašitej! Točí mě to, ale co dělat? Na kostky dojíždím jako pátý, předjíždím tři borce, ale na víc to není, mám těžký převod.
  S jízdou jsem byl celkem spokojen. Na to, že jsem jel dva okruhy s uvolněným kolem vše dopadlo dobře, mrzí mě vypadnutí z prvního balíku, ale to by určitě nastalo někde na nějaké pozdější rovině, Kuře tam už nebyl aby mi pomohl. Super na celém dnu bylo především Malinovo vítězství! Rakeťák začíná ukazovat co v něm je. Byl to nářez!
  
  
  

  
  
  
• Kapr – Výborný PRS
  
  

  Necelý půl rok od POSu utekl jako nic a už je zde můj druhý PRS. S Bobkem jsme dlouho dopředu domluveni, že mě naloží a pojedeme spolu, ale až v pátek mi potvrdil, že jede, protože se celý týden léčil z nachlazení. Vyrážíme se zpožděním, objíždíme Prahu a před jedenáctou se registrujeme. Při převlékání zdravím vedle parkujícího Radka a s Bobkem si jedeme projet pro nás neznámou trasu na zahřátí. Po projetí jsem zjistil, že to nebude vůbec jednoduché, tři kopečky a vítr, to bude maso.
  Na startu zdravím známé šlapkovské tváře, kamarády z CKKV, Frantu, Roberta a další borce. Naštěstí se balíky rozdělily, a tak startuji kolem čtyřicátého místa. Tlačím se dopředu, aby mi čelo neujelo hned v prvním stoupání, a před sjezdem mezi děravým asfaltem jsem už v první desítce, kde se také pohybuje Radek s Astralem. Na špici skoro nejdu a celé první kolo se snažím držet v první desítce.
  Před nájezdem do druhého kola se cpu co nejvíc dopředu, abych nahoře moc neztratil. Na kostkách hypnotizuji zadní kolo, asi Radkovo, ale při nájezdu na asfalt už mám díru. Junior za mnou řve: „Docvakni to.“, ale hlava čeká, až mě někdo předjede, abych se háknul. Najednou se kolem mě přehnal a dojel si to sám. Po ohlédnutí s hrůzou zjistím, že za mnou nikdo není, tak si říkám: „Teď, nebo nikdy.“ Jedu na kref, pomalu šestici na čele sjíždím a na horizontu se konečně hákuju. Ve sjezdu si pár sekund orazím a rychle dopředu, abych v Houstouni nejel samotku. Celé druhé kolo jedeme po rovinkách v kolotoči, krátká stoupání vyletíme jako nic. Kolem mě Radek, Tomáš Vitáček, Míra Kakač, Pavel Krob, Michal Štěbeták a Junior, krásný pocit. Na konci druhého kola si mě Vitas dobírá, proč sebou vozím pod sedlem takovej těžkej hasák! Holt karbonový kola jsou karbonový kola, já když sundám vercajk, tak mi to moc nepomůže. Tomášovi říkám, aby mi na kostkách neujeli, rád bych s nima ještě kolo objel. Při nájezdu na asfalt jsem asi čtvrtý, Vitas má náskok, ohlíží se, a když vidí, že Krob za mnou ztrácí, jde ze sedla, za ním Kakač a Radek. A je to tady, říkám si, na to nemám. Ostatní tři borci také nenastupují a tak naše kvarteto pokračuje do třetího kola. Do brdku za dírama jedu první, asi v polovině jede vedle mě Pavel Krob, ohromně nahlas dejchá, napadne mě, že toho má dost, ale najednou se zvedá ze sedla, letí na horizont a mizí z dohledu, doteď nechápu, že nepřetrhl řetěz. Se Štěbetákem a Juniorem pokračuji dál. Asi v půlce třetího okruhu nás dojíždí Stanislav Hájek, Josef Burgr, Jiří Sekera a Ctirad Šulc a někde blízko Lidic dojíždíme Pavla, který asi vzdal hon za vedoucí trojicí. Jsou tu další kostky a jsme ve čtvrtém kole. Ve stoupání, kde minule odjel Pavel, za to vzal Hájek a jel si stoupnout na bednu. V průběhu čtvrtého kola se nás chytli dva borci z prvního balíku, a tak jsme poslední kolo objeli ve výborné devítihlavé skupině. Před cílovým kopcem se snažím dostat dopředu a už jsou tady obávané kostky. Jedu v sedle a nechci být poslední, koutkem oka registruji nepříjemný náraz Michala Štěbetáka do zaparkovaného auta v polovině cílového kopce. Jeho pád možná zbrzdil Pavla Kroba a cílem projíždím za Šulcem a Jirkou Sekyrou na vynikajícím sedmém místě. V cíli jdu do houfu známých Šlapek a krásný zážitek ze závodu ještě umocní zpráva o Malinově famózním vítězství. Velké díky patří Diablovi a všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto úvodního závodu sezóny.
  Cestou domů jsme si ještě s Bobkem vyjeli 2. etapu TT.
  

  
  
  
• Orlik – PRS - to už není rychlost pro hobíky
  
  

  PRS – to už není rychlost pro hobíky
  
  Po dotazu , který jsem položil Icemanovi „ jak náročný bude závod“ se lehce rozesmál a co bych prý chtěl, je to závod. V pátek večer se na poslední chvíli zaregistruju a vyrazím po vlastní ose směr Hřebeč. Na Zličíně dávám sraz s Honzisem, vždyť ve dvou se to hledá líp a razíme do Hřebče, kde už se motá dost cyklistů a stále přijíždějí další a další.
  Po registraci pokecám s některými ze Šlapek, KPO a s Honzisem se spokojeně cpeme svačinou a nedůležitější věcí před startem je to, že se ujímám jako vrchní hlídač kola pozdějšího vítěze Maliny.
  Před startem pár malých zmatečků, ale přišlo správné rozhodnutí o rozdělení balíků. Jako vždy vyrážím ze zadních pozic spolu třeba se Strejdou a Šemíkem. V prvním kole se snažím protlačit trochu vpřed, ale rychlost čela mi to moc neumožňuje. Myslím, že RIC má nečekané problémy s řetězem a tak se s ostatními stihnu vyhnout a jede se dál. Na začátku dalšího kola to začíná ujíždět a tak houknu na Michala Starka, že to docvaknem, ale nejde to a tak si počkáme na další skupinu, kde ještě s jedním borcem taháme špice a ostatní se jen vezou. V průběhu dalšího kola předjíždím některé závodníky o kolo a při dojetí známých tváří se je snažím hecnout, aby se hákli, že je chvilku potáhnu. Během dalšího kola vidím před sebou menší balíček, který je dost oranžový a tak jdu na špici a po půl kole si je sjíždím. Pokračuju v tempíčku, které jsem si rozjel a po dvou stojkách tuším, že v Bělokách mám za sebou díru, trochu zvolním, aby se docvakli, ale pokračuju zatím sám. Do posledního kola najíždím s menším náskokem před skupinkou. V Hostouni si zvolním a počkám si na pár dalších. Jak debil většinou táhnu špici skupinky a jsem umravňován, abych držel tempo a neujížděl. Stejně se ke mě přidává jenom spolutahoun s předešlých kol a ostatní se zase jenom vezou. Ještě že jsem na to tahání ze zimního trénování připraven. Před cílem jde do úniku člověk, který se jenom vezl a tak se snažíme s kolegou háknout, ale dá nám tak půl metru – nestyda jeden.
  V cílovém prostoru trochu pokecám, domluvíme s Honzisem cestu domů a vyrážíme. On si dá ještě TT a pak kolem Prahy až domů. Fakt se vytáhli pořadatelé, že pane ŘEDITELI , žádné auto na trase, díry a nerovnosti perfektně označené, v každém „ blbém“ místě někdo stál no super. Závod to opravdu nebyl vůbec jednoduchý a lehký, těch pár stojek a rychlost dala silně zabrat. Získal jsem pár skalpů, o kterých se mi před začátkem závodu ani nesnilo. Vše vyšlo parádně. Je vidět na výsledkách, že Šlapky, které jsem dusil na některých trénincích v zimě se umístili velmi dobře, a tak mi třeba odpustí tu pakárnu, kterou jsem jim občas připravil, že Bobku, Kapře a třeba i Astrale ( sranda musí být).
  

  
  
  
• Kolíkáč – Je odstartováno!
  
  

  Je odstartováno a já zase útočím zezadu . Je mi jasné, že začátek bude rozhodovat, ale zase jsme to podcenil a vůbec jsem se nerozjel, prostě nebyl čas. Kola jezdců přede mnou víří prach a já ho vdechuji plnými doušky, je nádherné červencové počasí, okolo mě spousta nabušených závoďáků, užívám si to. Celou zimu o tom člověk přemýšlí a přeje si, aby se to znova roztočilo, ta omamná centrifuga závodů, a je to tady. První kopec mě probouzí ze sladkého snění, zdá se, že mi všechno ujíždí, nejsem schopen moc zrychlit, dech nestačí. Ještě vidím mizejícího Edu s blatníkem, jak se přisává k hlavnímu balíku, já nemám nárok. V Hostouni ještě zkouším osamocenou stíhací jízdu, ale vše marné, ohlížím se na skupinu co je za mnou a svěšuji pokorně nohy, prostě začátek se vůbec nepovedl. Ve skupince je i Gavoš, on umí jet tempo a tak se postupně začínáme přibližovat odpadlíkům z čela. A ti odpadlíci jsou krásně zabarveni do orange, v tom jarním sluníčku, to je pohled. On to PeBe, Pilka, Mlhoš a Gejza a k tomu modrá třešnička Marhi. Jedeme asi v 10-ti lidech, šetřím síly co to jde, protože je mi jasné, že za chvíli tu bude čelo 2.balíku a to bude moje jediná šance se odpoutat. Překvapením je Pilka, bojuje jako lev, furt na velkou, brdek nebrdek to rve jako lev. Já zbaběle řadím na malou, protože síla v kopci vůbec není. A pod kostkami ve 3 okruhu to přichází, Vitas tu je. Bohužel přijel v tom nejhorším místě, uviset s ním kostky, bude asi nadlidský úkol. Sice to zkoušíme rozpohybovat, ale nahoře už má náskok, a my veškerou energii na sjíždění nechali na kostkách. Až po závodě se dozvídám, že ten místní komentátor co rozvášnil atmosféru přes mikrofon na kostkách byl náš Adam.
  A tak co, v aleji před Hostouní máme další šanci, přijíždí Radek a Míra Kakač, a hele tady jsem úspěšnější, háček se zasekl a roztočil jsem nožky podle jejich kvapíku. Skupina zůstala za mnou, jen modrá třešnička se zakousla do mého dresu. Do střídání se jim nepleteme, a tak jen si nenechat větší díru a hákovat a hákovat. Já vím, možná je to nesportovní, ale to je nevýhoda - výhoda dvou balíků … Setřást Marhiho, vydržet s nimi co nejdéle, stále se mi to honí hlavou a taky bláhové myšlenky, jestli se dožiju přechodu do 2.balíku, že bych možná, možná mohl bojovat někde blízko špice, protože to tempo se dalo udržet … U Lidického památníku odstupuje Marhi, roviny mu dnes vůbec nesedí, já děkuji Kolodějím, co mě tam vštěpily navždy do palice, na rovině se neodpadá. A kostky jsem taky přežil, přelítli jsme tam asi 10 mlaďochů, kteří vůbec nezareagovali, dotáhl se Hájek, že bych to vydržel až do cíle?
  Ale kdepak, tady se trestá sebemenší zaváhání, stále jedou strojové tempo s cílem sjet Vitase. Brdek před Hostouní, ten který mě popravil na začátku, mě uzemňuje i teď v posledním okruhu. Prostě na to nemám, naštěstí je tu jeden již mírně prošitý mlaďoch a po krátké domluvě točíme kolotoč až ke kostkám, žene nás jediný cíl, nesmí nás dojet nikdo ze zadu. A zadařilo se, ale v cíli je to nakonec neradostný pohled. Legendární kapitán CK Záluží už se válí v cíli! Do háje, tak ten mě neměl uniknout Ale zase zpráva, že Malina vyhrál, mi vrací úsměv na tvář!
  Na závěr musím vyzdvihnout práci Diabla, našel parádní okruh s výborným zázemím a takové nadšení policie a hasičů jsme ještě nezažil a díky nim jsme jeli na málem uzavřeném okruhu. To se jen tak nestává. Díky Diablo týmu a dobrovolným Šlapkám, které se zasloužili o parádní otevření sezóny!

  
  
  
• PeBe – První PRS
  
  

  Budík zvoní, vstáávat, je tu Sobota, s velkým S. Hurá závodit.
  S politováním zjišťuju, že to na start nestíháme tak rychle, abych pomohl při MTB části, navíc lehké bloudění při cestě do Hřebče a na místo dorážíme lehce před desátou. Na místě už čilý ruch, tak parkujeme v okolní uličce a jdeme se zaregistrovat. Cestou jestě nepoznávám Laca, mazaně mluví česky a bez modrých elasťáků není k poznání. Navíc jenom jedno „vole“. Asi nám stárne
  Registrace proběhla rychle a bezproblémů, vyzvedávám licenci a číslo 202 a jdu se připravit. Vyrážíme si projet okruh, potkáváme Léňu a Kuřete jak značí díry na cestě, zatloukají informační tabule a provokují z auta. Cestou ještě lepíme defekt a posíláme Jitku zpátky na start MTB. Okruh dojíždíme, na mě to moc pohoda nebyla, ujel jsem to za 24 minut a měl jsem toho dost. Kdybych tušil co se bude dít na závodě, tak si pískám.
  Start MTB kritéria, fotíme s Tomášem a lehce se suneme proti směru okruhu. Fandíme, povídáme s domorodci, krásně svítí sluníčko, prostě pohoda. Po skončení MTB jedeme zpátky na náměstí a lehce se připravujeme ke startu. Povídám s Orlíkem a Honzisem, všude samá oranžáda, krásně ty dresy na sluníčku svítí. Jitka vyhrála MTB v holkách, takže gratulujeme.
  To už se ale blíží start, řadíme se spíš dozadu doprava, lehce za roh, z reproduktoru něco hučí, nakonec vyrozumíme že teda opravdu dochází k dělení balíku, což přijímám s radostí, aspoň budu mít šanci se zaháknout za někoho z druhého balíku. Ani nevim jak se mi to povedlo, ale stojím hodně vepředu, přede mnou ze Šlapek akorát Malina, Kuře a Alánek. Říkám si jestli jsem ve správné půlce pole, ale to už zaznívá výstřel a jede se. První kostky celkem ještě jdou, na „rovince“ ke hřbitovu se dokonce ještě lehce posouvám dopředu, někde kolem 20. místa. Daří se mi viset celý okruh, ale po druhých kostkách tohle tempo už nemůžu akceptovat a to je asi naposledy co jsem viděl čelo Sjezd děratým asfaltem a následný výjezd a začínám se cedit kam mám. Dostávám se do skupinky s Mlhošem a ještě pár lidma, nikoho moc neznám. Tak nějak se pokoušíme o kolotoč, ale nějak se nám to nedaří. Přijde mi že jedeme pomaleji než bychom mohli. Pak už si akorát pamatuju Vitáčka a jeho průjezd, za chvíli i Radka s Kakačem a ještě jedním borcem a zanedlouho je tu Kolíkáč s Gejzou. Vím že bych se měl pokusit je chytit, ale nějak se mi to nedaří a mizí mi v dáli. Tak už to jenom doklepat v téhle skupince si říkám. Najednou se přihnala větší skupinka z druhého balíku, daří se nám zařadit a koukám že jsme najednou ze Šlapek ve třech, já, Mlhoš a Gavoš. Jedeme do posledního kola, daří se mi viset a i lehce na rovinkách odpočívám, rozuměj tepy mi padly ke 140 No ale do kopců už to moc nejede, ten poslední dvojitej jsem už na konci a sotva to stíhám docvaknout po levotočivé zatáčce. Ale daří se, jedeme památníkem, cpu se dopředu co to dá. Za mnou se ozve od Gavoše „nacpi se tam Pebe“ tak se pokoušim dostat na špic, daří se a rozjíždíme to s Gavošem a tušim i Mlhoše za mnou. Drtim to z posledních sil pod kostky, tak už opravdu síly došly, všichni se kolem přehnali a já to do cíle šlapu na kašpara. Ještě v kopci předjíždím Pilku, koukám jako puk jak se držel a už je tu cíl, Jitka to rovná do koridoru. Sotva stojim ve frontě, projíždím a HOTOVO. Mám to za sebou. Pocity super, hlavně když si vzpomenu jak jsme tu před týdnem mokli a mrzli, je to až neuvěřitelné jaké Diablo & spol zařídili počasí. Povídám s ostatníma šlapkama, sbírám odhozenou flašku a pomalu se šinu na námestíčko. Kofola, povídání a čekání na vyhlášení. Tady se trochu vleče, ale oproti jiným závodům to není jiné. Prostě to trvá všechno dát dohromady. Vyhlášení je tu, sedim venku, hlídám kola, konverzuju s domorodcem a ostatníma co se chtějí bavit. Poslouchám vyhlašovaní, potlesk a pomalu se chystám na cestu domu. Nejedu sám, takže s Petrem, Jitkou, Rendou a povídáme, Renda předvádí psí kusy na biku Na Zličíně ostatní vykládám a po Plzeňské jedu dolu, domu.
  Chtěl bych poděkovat Diablovi&spol za výtečnou organizaci, za celý závod jsem tuším nepotkal jediné auto, kromě jednoho doprovodného, hlídali nás jako vlastní, paráda. DĚKUJU!
  

  
  
  
• Gejza – Podařená premiéra
  
  

  Letošní závodní sezónu jsem začal jako každý rok už v únoru na 1 Pražském MTB maratónu, ale opravdový start nové sezóny začal až na PRSu, který se letos jel na úplně nové trati poblíž Kladna na Okruhu Hřebeč-Hostouň-Běloky-Makotřasy-Hřebeč. Předem musím složit hlubokou poklonu Diablovi a ostatním za skvěle připravený závod.
  Byl jsem zvědavý jaké výsledky přinesla letošní zimní příprava a když jsem zkouknul konkurenci kolem sebe tak jsem si stanovil cíl a to chytit nějakou pěknou skupinku a v ní závod odjet s výsledným časem kolem 01:45
  Po startu se držím někde ve středu pelotonu a hledám k sobě rovné , V prvním stoupání na Hostouň se peloton natahuje a já zůstávám někde ve středu pelotonu. Na rovince před Běloky se vytváří cca 10 členná skupina, která se formuje k stíhání jezdu v předu, Snažím se jet na špici, ale nikdo se moc nesnaží střídat. Ke Konci 1 okruhu dojíždíme kolíkáče s marhym a konečně se začíná spolupracovat a sjíždíme další borce, kteří odpadají z prvního balíku. Další 3 kola se nic moc zajímavého neděje, teda neděje v slušném tempu se točíme na špici a občas se někdo snaží trhnou( několikrát Marhy i když stále prohlašuje, že jej něco bolí, že je unavený a podobně, prostě jeho ohraná písnička z každého závodu. V cílovém stoupání do třetího kola nás předjíždí Vitas a Kolíkáč má tendenci se ho zachytit a něco na nás pokřikuje, já na Vitase s prominutím prdím, jeho tempo je dábelské. Na kopci se opět sjíždíme a vypadá to, že do cíle to už v téhle skupině nějak dokroutíme. Začínám přemýšlet, jak v záběru zkusit porazit Kolíkáče s marhym, ale najednou se kolem nás ve stoupání před Hostouní přežene Radek Vankát a je zle Kolíkáč s Marhym se ho drapnou já zaspím a už tu je mezera, kterou se mi nedaří sjet a je mi jasné, že je nedám. Za sebou mám asi 5 člennou skupinku tak na ní v klidu čekám a pokračujeme dále směr cíl. 4 kolo dojedeme v této skupině : Projíždíme do posledního kola a jedeme poslední stoupání na Hostouň. Zkouším naší skupinu a k mému údivu se z ní celkem snadno odpojuji a začínám jí odjíždět. Co teď mám to zkusit sám a třeba ještě někoho sjet a nebo na ně zase počkat a opět je zkusit urvat až v cílovém kopci.Vítězí varianta A zalehávám na kolo a snažím se již tak unavené nohy ještě roztočit. K mému překvapení mi to docela jede a naší skupině se rychle vzdaluji, ale předemnou nikdo nikde. Ve stoupání za Běloky, kde nás celý závod povzbuzuje z necyklistické polohy v leže prezident UACu náhle vidím cyklistu jehož dres na dálku připomíná KPO ( že by Marhy) to by byla paráda ho ještě sjel a tak dupu co se dá a za Makotřasy už mám jasno je to myrhy náskok cca 2OO m tak to musím i kdybych měl vypustit duši. Za Lidickým památníkem už ho mám na dosah a ze zadu se k němu přibližuji jak nějaký zabiják, a je to tu kousek před Hřebčí Marhyho dávám a ten s běsním výrazem v tváři jen prohodí, že ke totálně prošitý. Nakonec mu ještě slušně odjíždím. poslední výjezd a je tu cíl.
  Čas 1: 41 je parádní. Jsem spokojen nebyla ani žádná krize a v celku jsem si jel jak mi to vyhovovalo. Po dojezdu spěchán na děcký závod, kde jede můj následovník a je to páráda máme aspoň nějakou bednu 2 místo potěší. Závěrečné tombole na mne zbyla i nějaká ta cena tak můžu konstatovat, že to byl super den v orange podání.