Uničov 6.9.2008
Konečně mi okolnosti zase dovolily účast na závodě Moravského Poháru. Naposled jsem byl v Šumperku na závodě „Do sedel“. Vzhledem k přijatelné vzdálenosti volím dopravu po vlastní ose. Byl jsem takto už v Šumperku a osvědčilo se mi to. Čtyřicet kiláků je příjemné rozjetí a na cestě zpátky to můžu protáhnout a přidat další tréninkové kilometry.
Do Uničova jsem dorazil bez potíží, zaregistroval se a vydal se projet si trochu trať. Moc jsem toho nestihl. Oproti loňsku je změna. Okruh byl zkrácen na 10km + nájezd. Dohromady to dalo 72km. Skládá se z jednoho kopce, přibližně dvoukilometrového. Zbytek okruhu je sjezd z onoho kopce, mírný (1%) kopec dolu a mírný nájezd (1%) ke kopeci. Profil okruhu vypadá téměř jako rovinatý, ale při vhodném tempu je to vražedné :)
Odstartováno bylo stylem „tak už jeďte“. Prvních pár set metrů se jede příjemné tempo, ale za chvíli se to na špici začne cukat a my vzadu jsme jak na gumicuku. Nejmarkantnější je to za zatáčkami, kde se musí okamžitě nastupovat, jinak vznikají díry.
Mě se jede celkem v pohodě. Zašitý v balíku, ne sice ideálně, ale stačí to, abych se moc nenadřel. Občas zůstanu na větru, ale celkem rychle se mi to daří řešit. Příjemným překvapením je pro mě zmiňovaný kopec. Oproti loňsku sice dřu víc, ale neztrácím, dokonce si myslím, že na tom jsem lépe, než nejbližší okolí (o těch vepředu teď nemluvím). Ve sjezdu klasika. Balík se natáhne, já se dopředu moc necpu a pod kopcem si balík bez problému dojíždím.Takto se to opakuje první tři okruhy.
Ve druhém se celý balík nadělí a já zůstávám ve větší skupince. Spolupráce vázne, někdo se snaží organizovat kolotoč, ale nikdo se nechytá. Na konci třetího mi v kopci padá řetět (blbě jsem shazoval velkou) a já musím zastavit. Skupina je v tahu a mě čeká časovka. Naštěstí mě dojede jeden, co mu to v těch magneťácích jede lépe než mě. Vzájemnou spoluprací zkracujeme náskok. Na konci okruhu, v kopci, jsme už relativně blízko skupiny. Zkoušíme ještě zrychlit a docvaknout je ještě před vrcholem. Kolega odpadá a já zůstávám sám. Ke skupině se přibližuji, ale nedocvaknu ji. Ještě jednou to marně zkouším ve sjedu, spoléhaje na to, že nebudou moc spolupracovat. Nevyšlo to. Počkal jsem opět na opozdilého kolegu a obnovujeme společné stíhání. Jsme v pátém, předposledním kole. S vypětím všech sil se přibližujeme k vytoužené skupině. Posledních několik desítek metrů nasazujeme ke spurtu a ještě před začátkem stoupání jsme v závětří balíku. Dvě kola stíhací jízdy dost bolely a vzaly spoustu sil. Snažím se zašívat a trochu si odpočinout. I tentokrát se držím během stoupání ve skupině. Sice už to nejde tak lehce jako na začátku, ale držím se.
Najíždíme do šestého, posledního kola. Přemýšlím co s cílovým kopcem. Najíždí se do něj na křižovatce dosti ostrou zatáčkou. Při jejím výjezdu mě vždy někdo zbrzdí, omezí apod. Rozhodnu se, že do ní musím najíždět na čele skupiny, abych si za ní mohl vybrat vhodnou pozici. Na špici se dostanu celkem bez problému a do zatáčky najíždím jako první. Přesně podle plánu. Že bych byl tak dobrej, nebo dělám blbost a ostatní to vědí? Nevím. Nicméně do kopce najíždím první. Hned mě někdo předjede, ale nevadí mi to. Jen si hlídám, abych ve skupině byl vepředu. V prvním hupu stoupání zkusím jen tak lehce nastoupit, schválně, co to udělá? Nic, ostatní mě hned sjeli. Před vlastní cílovou rovinkou/stoupáním je malé zhoupnutí. Všichni se rozjedou a začnou spurtovat. I já, ale po chvíli mi totálně dojde, nohy ztuhnou a nechtějí se točit. Pět jich jde přes mě. Nemám ani sílu se zavěsit a svěšuji nohy. Jenže ještě před cílem vidím, že jednoho postihlo to samé. Tak to zkusím, začínám spurtovat a dva metry před cílem ho udělám. Aspoň něco.
Přes ten nešťastný spadlý řetěz jsem spokojen. Dnes jsem si skutečně zazávodil. Za ty dva roky v MP poprvé.
Po dojezdu trochu pokecám, popiju kofoly a vyrážím na cestu domů. Vracím se přes Loštice a Vranovou Lhotu. Díky Bohu, fouká příznivý vítr a jede se mi dobře.
V souhrnu mi to dalo celý den necelých 190km.
72km
AVS 35,2
Umístění: 18. z 27