Maraton na La Palme byl opravdove martyrium. Tedy aspon pro mne. Je asi pravda, ze nekteri zavodnici by v cili rekli, ze to byla hezka trat, nacez bych zvorile podotkl, ze pro mne ponekud technicky narocna. Ale na trati jsem tolik zdvorily nebyl a tolik sprostych slov jako v nedeli jsem za jeden den dlouho nerekl. Ze mela trat narocny profil mi nevadilo. Slo o 2000 metru prevyseni na 65km, coz neni malo, z toho skoro 1000 metru byl hned prvni kopec, ktery jsem si rekl, ze pojedu s velkou rezervou, ale i tak to bylo posledni misto, kde jsem jeste videl par souperu. Potom totiz prisel dlouhy sjezd, kde se nekolik lidi prehnalo kolem mne znacne vyssi rychlosti, nez jsem se sunul ja a tako situace se jeste 2x opakovala. Do kopce jsem 1 az 2 borce sjel a ujel a z kopce sli prese mne tito, ktere jsem uz potom nevidel a dalsi, ktereho jsem treba jeste pozdeji zahlid v nejakem stoupani. I s mou mensi rychlosti jsem nakonec sel v jednom sjezdu kolem 40. km na drzku. Nastesti jen odreniny. Problem byl vsudypritomny cerny lavovy pisek a do toho velke sutry a sut. Tyhle tereny proste neumim a dospel jsem k nazoru, ze se ani nechci ucit, protoze se nekde rozbit, to mi zato nestoji. Jesteze u nas jsou MTB zavody podstatne technicky lehci. Troufnu si tvrdit, ze i ty tezsi jako treba Drasal jsou technicky tak o 2 urovne lehci nez tohle. Nebudu unavovat vyctem libustek autora trati, ktery vyuzil sebemensi moznost sjet z uz docela huste cesty na jeste horsi skarpu a skoncim konstatovanim, ze tento zavod jsem si opravdu neuzil a po pretrzenem retezu na 1. prazskem zimnim MTB se modlim, aby se to uz kurna prekulilo k lepsimu.
Ale co, nepichl jsem, dojel do cile, nebyl uplne posledni, mozna to bude chtit jen vetsi skromnost...