Akce Starobrno Tour 2008

Akce Starobrno Tour patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2008-05-08.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007

• Astral – Starobrno dobré pivo !
  
  

  Tak jako před týdnem si hledám v kalendáři nějaký delší silniční závod jako přípravu na Mamuta. Sice 100 kilometrů není žádná dálava, ale nic jiného jsem nikde nenašel a trénovat zase někde sám už se mi opravdu nechce. Navíc Vojtěchovský po mně jednoznačně chce, abych za každou cenu závodil a na nějaké trénování už se zvysoka ... , prý už mám natrénováno více než dost (no to tedy nevím, tak optimisticky to opravdu nevidím, ale musím držet hubu a krok ) ). Ráno valím autem do Brna, předepsanou rychlostí jsem nejel snad ani pět minut. Škoda, že mi to na kole také nejede tak rychle.
  V Brně funguje vše jak má. Parkoviště, prezentace, velká strana, několikrát malá strana, rozjetí, před startem se zdravím s Jurou, výstřel a jde se na to.
  Čeká nás 100 kilometrů, jede se dvakrát jedno kolo, v každém jsou 4 kopce, které daly celkem 1350 výškových metrů. Počasí je přímo pohádkové. Nefouká, polojasno, optimální cyklistická teplota okolo dvaceti stupňů. Silnice sice mají k těm německým hodně daleko, ale katastrofální to zase není.
  S čelem přežívám první kopec, tepovka zpívá hodnoty, které v tréninku nikdy nevidím, ale platné to je kulové, druhý kopec je v této společnosti již nad mé síly. Po cca 45` mi první balík v druhém kopci odjíždí. Dělám co mohu, ale prostě jim uviset nedokáži, zůstávám úplně sám. Zřejmě mě již v tomto životě nikdy nepotká rozkoš pobývat delší dobu při závodě v jednom balíku s Jurou, Vitáčkem (opět vyhrál svojí kategorii, že ho ta nuda neustále lézt na bednu ještě baví) a dalšími mladými dravci. Jedině snad po reinkarnaci, pokud mě sem tedy pámbů nepošle třeba jako žížalu.
  Po delší době přisupí zezadu druhý velký balík, ve kterém se pohodlně usalaším. Nemám žádné výraznější potíže a už se těším, že s nimi dojedu až do cíle. Ale ouha. V druhém kole přichází opět onen vypečený kopec, kde mi ujel už první balík a ke své hrůze zjišťuji, že opět danému tempu nestačím. Nechápu to. Asi dvakrát se vztekle donutím zvednout a docvaknout se za posledního, ale pak to vzdávám. Nevím proč tomu tak je. Objektivně na to fyzicky nemám? Nebo závod jedu takticky blbě? Nebo mi chybí ono pravé závodnické srdíčko? Nevím ... .
  Zůstávám tam tentokrát se dvěma dalšími odpadlíky a snažím se organizovat jakousi stíhačku, ale jsou bohužel na šrot a nepoužitelní, takže jim dávám vale a jedu sám. Otřepal jsem se z toho relativně rychle. Prakticky sólovou jízdou po cestě předjedu několik dalších odpadlíků a přifičím do cíle v čase pod 3 hodiny, což byl můj takový malý cíl. V cílové rovince, která ovšem rovinkou nebyla, protože to bylo do prudkého kopce, si ještě alespoň trochu spravím chuť zaříznutím jakéhosi mladého reka (to nás rakváče vždy velmi velmi potěší ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ).
  Ono druhé rupnutí mě stálo okolo 5-ti minut, odjelo mi 20 lidí a mezi nimi 3 z mé kategorie. Je to velká škoda, takové balíky by mi prostě odjíždět neměly, jinak se nikam dál nedostanu.
  Nevím na základě čeho tady vzniknul pocit, že to není pěkný závod. Mně připadá takový úplně normální. Pořadatelsky tomu nechybělo vůbec nic. Narozdíl od sobotního Znojma jsem tentokrát ani neviděl žádný škaredý pád. A po závodě to Starobrno opravdu skvěle syčelo do palice. Obvzláště dnes při tak nádherném počastí to byla velká závodní radost a je velká škoda, že se do Brna nevypravila z klubu podstatně větší účast.
  Výsledková listina je zde: http://www.championchip.c z/cze/zobrazenisouboru.ph p?IdAkce=805081&Kateg orie=Silnice

  
  
  
• Howgh – Pohádka máje (až na tu krávu na koni)
  
  

  Ale vezměme to chronologicky.tento tradiční oblíbený závod berou usedlejší Brňáci jako otvírák sezóny. (My hypr-aktivní už máme minimálně tři závody za sebou.) Letos se nás zúčastnilo 940. Po silnici spěchá k cíli 189 cyklistů. Jejich okruh má 100 km. Rekreanti mají trať dlouhou 30 km a je jich 380. To nejzajímavější jsme samozřejmě my, bikeři. Náš okruh ve tvaru osmičky měří 55km. Dost krátký na můj vkus. Je nás taky kolem 400 jedinců. Bahno se dnes nepředpokládá. Na trať jsem se teda vyřítil pln optimismu. Čekám jestli se projeví únava ze Šely-marahonu, který jsem absolvoval předpředpředpředpředvčerejškem. Zatím tělo spolupracuje ok. Pár kilometrů po klasické silnici podél Priglu (=Brněnské přehrady) a pak konečně lesem do kopce, kol Ríšovy studánky, známé z populární story Viléma Mrštíka. Následuje rychlý sjezd lesní neudržovanou úvozovou cestou vymletou od vody. Dopr... proti mě běží splašený kůň...valil způsobně po své pravé straně cesty a netváří se, že by mě chtěl podupat. Hladce jsme se minuli. No toto... My - staré indulony - máme větší strach o život, než mladí. Jezdím teda tak, abych stihl zastavit na dohled i tam kde to znám. V polovině sjezdu vidím sedět na mezi pár jezdců, zřejmě po havárce...a za chvilku další ... hemží se po celé šířce - stalo se něco vážnýho - hromadná kolize...pak mě to zapálilo - ten kůň...Jeden cyklista leží na zemi s hlavou od krve...ženská v civilu - taky jí po hlavě teče krev - to bude koňařka - se nad ním sklání spolu s postavami v cyklistiských dresech...volá se záchranka...tady bych jen zavazel, tak pomalu jedu dál. Jak to bylo : čelo závodu potkalo dva koně s jezdci dole pod lesem na polňačce. Oni i pořadatelé na ně volali : nejezděte tam, jede se tudy závod! Cyklisti se míjeli s koňmi hodně na těsno. Jeden koňák odbočil jinam, druhý - ta kráva - jela dál i když nemohla nevědět která bije. Z lese vyjižděli proti ní cyklisti...měli jsme za sebou pár kilometrů, takže hodně nahusto. Kůň se samozřejmě splašil...ta kráva, co na něm jela, skončila se 14 štychy na hlavě. Tři cyklisty odvezli do nemocnice. Zlomený žebra, poraněná plíce, šlachy...Koně odchytli až na periferii Brna a prej je taky poraněný z té srážky. To jsou věci... Zbytku bikerů nezbývá než jet dál. Brod přes Bílý potok je jaksi hluboký. Při pohledu na ty peřeje jsem zapomněl zařadit něco lehčího a uprostřed potoka se mi kolo zastavilo. Nic se neděje. Mám vhodnou obuv - kristusky. V nich se voda neudrží. Je fajn když je na co se těšit. Na kopci v Lažánkách je bufet. Jsu zvědav co nám nabídnou. Buchty byly. Dokonce i takové jakoby svatební koláčky. Budeme vzpomínat. Jede mi to normálně. Ze Šely jsem se teda stihl zregenerovat. Za chvilku jsme znovu u Bílého potoka. Na Javůrek stoupáme společně s kategorií rekreantů, většinou jedou na trekových kolech a jsou zničenější než my bikeři. Starobrnotour je specifické i tím, že na 55 kilometrech má příjemné dva bufíky. Potom už se můžem těšit jen na cíl. Dočkali jsme se. Je tu stánků s jídlem a pitím až oči přechází. Při doplňování spálených joulů probíráme zážitky posledních hodin. Byl to bezva podnik. Kromě toho incidentu s koněm. My cyklisti koně v lásce nemáme, a vlastně pěší turisti taky ne. Kvůli tomu, jak arogantně ničí cesty. A teď tohle. Nepamatuju, že by se někdy někde stalo něco podobnýho. Holt kriticky pitomá osoba (prej je to doktorka gynekoložka) v kritický moment na kritickém místě. Odkazy : http://www.volny.cz/starobrnotour/propoz.htm http://www.championchip.cz/cze/index.php?StatVyber=CZE http://www.racefoto.cz/index.php?page=actuality_detail&id=137 http://brnensky.denik.cz/nehody/po-stretu-s-konem-skoncilo-nekolik-lidi-v-nemocnic.html