Poprvé v tomto roce jsem se cítil opravdu špatně. Minulý týden Mamut, ve čtvrtek protrpěné Koloděje, nohy večer pěkně bolely, chuť na kolo byla na bodě mrazu. Volil jsem mezi Karlíkem a Milešovem. Pro Karlík hovořila dobrá dopravní dostupnost (na kole), krátká distance, velká šlapkovská účast, Milešov zase hromadný závod v kopcích (relativně), závodící vzdálenost a více bodů do šlapky (v případě, že vítěz to nedá pod dvě hodiny). Nakonec se rozhoduju pro Milešov (díky odvozu od Diabla), ještě ráno se necítím moc dobře, při projíždce mě bolí nohy při každém větším šlápnutí tak jedu do Milešova s tím, že zkusím jak na tom tělo je, a když mi brzy dojde, vrhnu se na minimální týdenní regeneraci bez kola. Cestou ještě s Diablem probíráme případnou taktiku, velmi rád a hlavně po zkušenostech z Mamuta souhlasím s variantou jet s Diablem a dopomoct mu k co nejlepšímu výsledku, tzn. Porazit Dvořáčka! V Milešově se ještě zdravíme s Hruškou a Kolíkáčem + rodinka. Diablo fasuje ďábelské číslo 66 a vše je již na start 100% připraveno. Ještě zhlédneme úspěšný závod budoucí šlapkovské naděje malé Kolíkáčové, která opět vybojovala zlato! Gratulace. Čeká nás sedm okruhů, Diabla a Hrušku pět. Na startu vidím z es Davida Klímu, spoustu juniorů, komplet DaBu, hojnou účast Česyk týmu, jinak vše nasvědčuje, že to snad půjde (být tu Kuře na Malinách máme bednu!). Startuje se do 3,5km kopečku, který se jede docela v pohodě, snažím se neztratit Diabla z dohledu, těším se, že vypadá velmi dobře a tempu stačí, jak stoupáme , balík začíná štíhlet, jedeme s čelem. Na vrcholu jsme tam kde máme být. V následném sjezdu se řítíme 50, blížíme se pod první brdek, spíše takový magnet nemá cenu ani shazovat velkou, dostávám se do fitness zóny, poprvé dotahuju Diabla do balíku, po brdku sjezd, který byl docela rozbitý a zatáčky plné štěrku, jedeme opatrně kolem 50, přichází další magnet, kde čelo nastupuje a nenechává ani v něm spadnou rychlost pod 40, jedeme se mi překvapivě dobře, tak si to užívám, ale ihned si vzpomínám na náš tým! Když se otočím vidím již docela znatelnou díru a Diabla jak se snaží na čelních pozicích druhého balíku, nechávám se dojet, jdu na špici a snažím se docvaknout náš balík do prvního. Diablo mi hlásí ať zvolním, že je dáme někde v kopci. Po chvíli vidím také Kolíkáče, který vypadá taky v pohodě tak jedeme spolu na špici. Sjezd, tady nám ujela asi čtveřice, brdek zůstáváme jen ve třech, Kolíkáč, Diablo a má maličkost. Při vjezdu do druhého kola nám je jasné, že musíme s Kolíkáčem docvaknout Diabla do skupinky před námi, kde je člověk z Diablovi kategorie, točíme se na špici jak to jde, ale na Diablovi je znát 14 denní výpadek. Nemoc si nevybírá. Je nám jasné, že balík nedocvakneme, začínáme se soustředit aby nás někdo nedojel. Je to jako na Mamutu jedeme jen mi tři - orange! Do třetího okruhu najíždíme v pohodě, kopec jedeme spíše na lehčí převody , vidíme v dáli za námi skupinu. Zvažujeme, že počkáme a odfrkneme si. Nakonec jedeme stále na hraně Diablových možností (jedeme kule) a čekáme jak to dopadne. Ve třech jedeme ještě dva brdky a dva sjezdy pak ve třetím brdku se k nám přiřítí z balíku za námi Hruška! Diablo hlásí ,ať ho necháme a zkusíme dotáhnout Hrušku někam do předu. Opouštíme tedy našeho dosavadního lídra a taháme Hrušku. Jede velmi dobře, kopce jede s velkou frekvenci až mi připadá, že se docela nudí, ptám se ho jak je na tom, jestli můžu zrychlit ? Pokyvuje, že máme pokračovat. Zvedám tedy rychlost jen nepatrně někam kolem 44, Kolík zdatně střídá. Ve čtvrtém okruhu zjišťujeme, že na skupinu před námi ztrácíme něco přes 120 sec. Snažím se tedy v pátém okruhu ve velkém kopci zrychlit a ztrátu co nejvíce umazat. Hruška tempo moc neakceptuje tak zvolňujeme a do cíle pátého okruhu přivádíme Hrušku jako na stříbrném podnose (necháváme ho projet cílem jako prvního). Dál s Kolíkem tedy pokračujeme ve dvou, shodli jsme se na tom, že dáme vše do toho abychom sjeli grupu před námi, stále máme ztrátu někde kolem 90sec. Jedeme tedy co to dá a po pár kilometrech, hned na prvním brdku v zatáčce vidím zadek někoho! Zvyšujeme aktivitu, hlásím Kolíkovi, že je dáme a nedávám mu chvilku oddechu a i z kopce valíme co to jde, Kolík, že nikoho nevidí, reaguju, že sice je taky nevidím, ale cítím! Už na třetím brdku je máme, sice už jsou jen dva, ale dobrý. Svěšujeme nohy a odpočíváme až do cílového kopečku, kde jsem chtěl skupinu roztrhat, zvýšil jsem úsílí a do sedmého okruhu vjíždím asi s 50metrovým náskokem na Kolíka. V údolí mi Diablo ukazuje, že mám před sebou ještě dva borce, poprvé tedy upouštím od týmové taktiky a beru za to. Na konci kopce dojíždím zmíněnou dvojici, která toho má opravdu plné zuby tak pokračuju dál. V dáli jsem ještě zahlédl dva DaBáky , jedu ještě za nimi. Sjezd, brdek a mám je. Nejedou nic moc v dalším brdku nastupuju a vyvážím za sebou Bartoše z DaBy. Šineme se to stále kolem 50 už ani nechci, aby mě střídal, protože jel spíše na pohodu a já jsem se chtěl vyšťavit co to jde! Což se v posledním brdku taky děje a cítím, že mé nohy můžou sloužit jako vemena pro mléčné závody. Sjezd a kilometrový kopec do cíle jedeme plné kule ani nesundávám velkou, ale kyselina mléčná dělá své a ke spurtu ani nedojde, Bartoš nastupuje a v klidu mi odjíždí . Do cíle přijíždím tedy sám a unaven. Dnešní závod nebyl určitě procházka růžovým sadem (průměrná tepovka 172), ale napomohl mě utvrdit v tom, že jezdit pro tým je super záležitost. Nemá cenu se šťavit někde vepředu sám a o čelo stejně nezavadit. Trénink to je pak určitě velmi kvalitní (mám toho fakt dost), pomoct ostatním je super pocit (porazit k tomu ještě Kolíka, pak to je bomba!).Diablovi děkuji za odvoz, Kolíkovi za super týmovou práci a Hruškovi gratuluju k super výkonu, příště zase!