Po docela spornem vykonu na Sudetech a v Sojovicich zacalo mne byt jasne, ze letosni sezonu musim opravdu brat jako nulty rocnik a zacit od sameho spodku. Ostatne, s tim mam velke zkusenosti :). Na Peklo vyrazim s jedinym cilem: prezit. Jediny souper, ktereho jsem schopny porazit je Houska, na start se nepostavil.
1 etapa. Nuda. Drzim tep tesne pod povolenou hranici tepu od startu az k cili. V druhem baliku jsem obsadil 53 misto, mam za sebou tri holky a nejakym nedopratrenim dva chlapy. Vidim Vitka, ptam se ho na vysledek Kolbaby. Dal mne minutu. Prej budes muset ho zariznout v nejakem kopci (ze by mne nahodou prozradil takticke uvahy, co slysel doma?).
2 etapa. Snazim se drzet Kolbaby od startu, snad to vyjde. Houby. Prvni brdek, a musim zvolnit. Koukam kolem, kdo tu zbyl, a neni to spatne: prede mnou cislo 400 (Honza Kounicky, jak jsem se pozdej dozvedel), za mnou Lenka Bartosova. Honza je zlatej chlap. Hned jsme se dohodli, ze to vezmeme spolu a jeste pribereme Lenku. Ono to mne vyhovuje ze vseho nejvic, kdyz ve skupine mam nekoho o neco silnejsiho a nekoho trosku slabsiho. Jedeme sve tempo, stridame se, v dalce vidime dve oranzove postavy. V klidu je dojizdime, Lenka se pta, zda nedostanu vynadano, ze pomaham souperum :). A uz mame ve skupince Cancelaru a Bigmiga. Porad se snazim presvedcit holky, aby se drzeli vzadu, schovavali se z setrili sili na spurt. Bigmig se libuje, jak se s nami krasne trenuje zakladni vyrvalost. Vsak musi odskocit, a pak uz sam nema sanci dojet nasi skupinku. Bliz ke konci Lence zreme rupli nervy a rozhoduje nastoupit. Ajajaj, je moc brzo. Misa se ji zavesuje do haku, a po nekolika minutach mame je zpatky v baliku, ale trosku vystavene. Tak v poklidu dojizdeme do znacky 200 m, pak s Honzou odstupujeme a ted, holky, do toho! Misa spurtuje jako o zivot. Je neskutecna bojovnice! Po dojezdu koukam na vysledky. Nu jo, mam dalsi dve minuty od Kolbaby.
3 etapa. Od zacatku jsme dohodnuti s Honzou Kounickym, ze to pojedeme spolu, kdyz uz nam to vcera tak pekne spolu jelo, a pribereme Misu, Andy a Lenku. Povedlo se. I Kolbaba dneska je s nami. V sesticlenne skupine prvni kolecko utika nadherne. Ve sjezdu k Mestecku Kolbaba nam ujizdi stylem kamikazde. Ten ty sjezdy proste umi. Vsak skupina je skupina, a pred kostkami unik je zlikvidovan. Rikam mu, at neblbne, staci nam ujet na konci druheho kola. Najizdeme na kostky, jede se prekvapive dobre. Dokonce to kolbabove tempo ze mi zda byt trosku pomalejsi, nez je zdravo, tak ho predjizdim a s Honzou se pomalu ale jiste vzdalujeme ostatnim s tim, ze nahore pockame. Bliz k vrcholku opravdu zvolnujeme, a rve to za nami Misa. Dycha tak, ze kazdou chvili vyplivne kousek plic, ale bojuje jako tigrice. A uz je tady. Co dal? Mame pockat na Kolbabu, nemame na nej cekat? Na druhou stranu je to prece souper, a jedeme zavod, a vcera ne mne taky nepockal, a tak jedeme ve trech. V poslednim stoupani pred cilovou carou Misa zase rozjizdi spurt. Je opravdu neuveritelna bojovnice. Vydychame se, a zaciname fandit zrovna dojizdicimu prvnimu baliku. Po par minutach jsou tu Andy a Lenka, jsou spokojeni, prej odparaly Kolbabu jeli ve dvou a pekne si uzili spolupraci. Dlouho nic, a pak dojizdi i Kolbaba, a je nejaky zniceny. Neco kolem 6 minut jsem mu vratil.
4 etapa. Mam casovky do kopce zakazane. Jsou totiz spojene s prilis rychlym nastupem a vysokou intenzitou. Ale v ramci etapaku to mohu odjet v klidu, coz cinim. U cilove cary dojizdim Misu a rvu na nej, at spurtuje, at ji nedojedu. Nu to je teda fakt bojivnice! Zveda se ze sedla a mizi rychlosti rakety, ze ani za carou se nedokaze zastavit.
Musim jeste poprat Lu k ceklovemu vitezstvi. Jenze, jsem takovy zpoceny, spinavy a smradlavy, ze mam pochyby, zda bude ode mne tu pusu chtit. Ale dobre to dopadlo.
Povidame si s Kolbabou. Jen tak mezi reci mne prosi, abych mu nejujizdel v kopcich na Rampu, ze se mi pak na rovinkach bude hodit. To teda.... Kvuli tomu stalo za to jet Peklo, abych Kolbabu dostal zpet do skupiny A :))).